Andor.cz - Dračí doupě online

Hehe Templáři

Sedím na posteli, umytá a vykoupaná, v obyčejné košili a kalhotech. V rukou zpruzele žmoulám sklenici mléka, ze které so občas neochotně a s krajním odporem usrknu.
Prostě vrhnu. Je mi kokotno a mlíko je při kocovině vodporný.

"No... On ten velitel městské stráže byl totiž shodou okolností jaksi, no Templář. My to teda nevěděli jistě, popravdě jsme si asi mysleli, že je v tom jen namočenej, dělá pro Templáře, aniž by úplně věděl, kdo to je, nebo vůbec znal to slovo, jakože Templář - no i tak ho Bastiano odpráskl, protože prostě viděl naše xichty a my máme při těchto akcích jaksi pravidlo nula svědků - ale pak nám Berengiaro Carlesi da Marco řekl, že to byla místní Templářská špička. Možná i proto to tak vře. Nevíme, kolik dalších jich tady je, ale pokud nějací po naší včerejší akci zbyli, určitě budou vynakládat veškerý vliv, aby našli viníka. Akorát..."

Znovu si čichnu k mlíku a dám ho od nosu zhnuseně pryč,
"Tady teď mají tři různá bratrstva. A to jen o kterých víme. Třeba ještě objevíme krom Milánských a Římanů ještě nějaké další staré známé, co já vím?"

Ehm, paco, víš, ehm, paco...

Fiorella vědoucně přikývne.

"Takže tu fakt běhají Templáři? Tím pádem, to byli oni, kdo zabil toho kapitána stráže? Škoda, že jste je nechytli o chvilku dřív, nemuselo být ve městě to stanné právo a hromada hlídek. Což nám může i ve finále trošku zkomplikovat nějaké potenciální operace ve městě, protože se to v něm hemží vojáky jako mravenci v mraveništi, když... jim někdo zabije velitele mravenčí gardy. Nebo tak nějak."

Luca se uchechtne, ale Fiorella ho hned spraží pohledem.

"Nejsem žádný expert na mravence. A ty se nedělej, jak kdyby jsi ty sám byl!"

"Já se nesměju ten mravencům! Mě jenom přijde vtipný, že si vážně myslíš, že toho kapitána stráží zabili Templáři a ti dva se tak potom nějak náhodně dostali."

Jeden se nevyspí

Spokojeně si hovím, když mu vyruší hlasy.

Ty vole, kdy se stalo, že se tu všichni objevili? Však jsem jenom na pár sekund zavřel oči...

"Ale tady běhali Templářští vrazi!" zapojím se do konverzace! My je však s nasazením vlastního života zlikvidovali! Aby nemohli nikomu ublížit. A vlastně jsem tím zabránili spiknutí a vraždě na vévodově rodinně!"

Což... ta by byla přerušena nejspíše i tak, ale co kdyby ne! Takhle je to jistota.

Tak jedeme dál.

Když se Alessandra vykoupe a vrátí se do pokoje, najde spícího Bastina.

Smrděl, ale byl zjevně spokojený.

***

Po čase se u vás v pokojíčku nakonec sešli všichni. A všichni měli radost, že jste na živu. A všichni se tak trošku zlobili, že jste se takhle zřídili a nikomu nic neřekli.

"Já už se bála, že se vám něco stalo!" začne vás oba hubovat Fiorella, jako první věc, kterou udělá.

"Navíc, když jsme se hned ráno dozvěděli, že v noci tu řádili nějací zabijáci. A my nevěděli, že jste to byli vy. Říkali jsme si, jestli tu třeba neřádí Templáři a vám se něco někde nestalo!"

"Jo, bylo to hrozně nezodpovědné!" přisadí si Luca.

Hehe tak pak už to posuň klidně

Bastianova slova mě trochu uklidní. Dobře, tak snad nám Diega neseberou. Nebo se o něj Fiorella postará, aby se mu něco nestalo. Vyfouknu tiše vzduch a zabořím hlavu do polštáře, který má sice daleko do péřových polštářků u nás doma, ale stejně tak má daleko do zeblitý dlažby, takže se určitě jedná o velké zlepšení situace.

"Tak vana už je nachystaná. A je tam už i to mlíko."

Ježíši, mlíko fuj. Nechci.

"Už jdu," zahuhlím, je mi asi dost fuk, že mě Pepe vidí nahou, no neuvidí nic, co by už neviděl. S vypětím sil se zvednu, zabalím do nejbližšího plátna, které je používané jako prostěradlo přes postel a šourám se ze Pepem, aby mi ukázal, kde to je.

Doktor Kdo?

Na dveře se ozve zaťukání.

A následně i Pepeho hlas.

"Tak vana už je nachystaná. A je tam už i to mlíko."

Pak už je jenom slyšet zase šourání pryč.

RIP DIEGO

"Tak nejsou idioti, určitě ho neposlali úplně samotnýho ne?" řeknu a pokrčím rameny.

"A i kdyby se ztratil, vzhledem k válce to nebude první španěl, kterýho uvidí. A naštěstí pro něj, teď hrajou s náma."

Nejsou idioti, že ne?

Naháči v Gubbiu

"Sedmá legie! Galské tažení!"
"Ave Caesar!" převalím se na záda a přesto že ležím, pravice mi poslušně vystřelí. Pak si poslechnu pěkně, co má na srdci s dualitou člověka. Já teď teda maximálně poblialitu člověka.

Buď děláš chytrá rozhodnutí a nebo bleješ na dlažbě. Oboje nejde prostě dohromady."
"Aha a nebo jsi měl prostě štěstí ty kecko!" odporuju.
Bráním se nařčení.
"Hele ani nevím, kolik jsme toho vypili. Prostě temno." přiznám. Jako asi toho bylo hodně. "Nepamatuju si nic."

Bastiano se svlíká. No taky bych měla. Nějak to na mě dolehlo, když jsem přestala nést tíhu té zodpovědnosti za naše životy.
S vypětím sil se zvednu a začnu taky sevlíkat do naha a házet to na Bastianem vytvořenou kupku. Pak sebou s heknutím seknu na jeho postel vedle něj.

"Bojím se, že seberou Diega. Co je to napadlo? Neměli ho posílat ven..."

Čoboli? Gďe?

"Kelti?" zopakuju a vystřelím pravačkou.

"Sedmá legie! Galské tažení!"

No, dobře... že bych zase tak neumíral? Ale to nesmím před Alessandrou dát znát! Protože jinak nebudu spoluchudáček s kocovinou, ale blbec, co se opil.

"No, ty kyryse. Prostě jsem byli tak na šrot, že nás to nenapadlo. Kdybysme nebyli úplně na šrot, tak neodpadneme poblití někde v zapadlé uličce, ale dojdeme v klidu do hostince. Ale my holt nebyli v pohodě. Víš co, to je ta známá dualita člověka. Když jsi na kaši, děláš věci, co by jsi racionálně nedělala. Ale když budeš jednat racionálně, neskončíš nikdy na kaši. Tedy tyhle ty úvahy 'proč jsem na šrot nedělala víc racionálních věcí' jsou zbytečné. Buď děláš chytrá rozhodnutí a nebo bleješ na dlažbě. Oboje nejde prostě dohromady."

Asi... už mi je fakt líp!

"Běž první ženo. Jakožto zodpovědnější člověk, který se tolik neopil ti daruji tvůj moment záchrany ve vaně dříve, než mě. Jak jsi sama poznamenala, potřebuješ ho více, než já. Protože mám asi větší míru než ty a pak se tolik nezgrcávám a neválím se v tom."

Hehe, teď je stejně ve stavu, že mi nic nemůže udělat, hehe. Což je dobře, protože já zase nejsem ve stavu se bránit.

Hodím poslední poblitý hadry na zem a natáhnu se na postel.

Lol to přebolí ty vokurko!

"Luco, je to důležitý. Prve Diego a Fiorella, až pak řeš bůčky," řeknu pokud možná co nejvíc rozhodným a velitelským hlasem, ale je spíš tak trošku bídnej, co si budem. Celá jsem taková nějaká bídná. Ale zároveň nechci aby kvůli nám byla nějak bídná i Fiorella. I když věřím, že ona se o sebe postarat dovede a hlavně - hledají vraha. Ona doopravdy absolutně nevzbudí pozornost. Člověk by nevěřil, že dokáže plácnout po zadku psa, natož že podřeže chlapa a nehne u toho brvou.

"Hrozně. Nechápu, jak jsem se sem dostal. Vím, že jsme potkali Lucu a blik, jsme tady. Tak kokotno mi je."
"Prostě ses zvedl, protože jsi nechtěl dostat zeblitou šerpou a šel. Však už jsme se takhle párkrát automaticky vrátili. A ne že by nám neco zbejvalo, když nás objevily ty stráže. Tyvole, my kokoti, kelti vyprcaný," vzpomenu si na toto unikátní slovní spojení ze včera.
"Proč jsme si nesundali ty kyrysy? Bysme pak měli víc klidu, byli jen nějaká chátra. Zas by nám asi sebrali měšec. Mě nesebrali teda, nevím jak tobě, ale doufám, že ne. Pamatuju si ten kámen totiž. Ten si pamatuju."

Musím si oddechnout a chvíli ležet na zádech, bylo to moc slov.

"Já bych docela šla, jsem úplně celá od hlavy až k patě, tyvole- jak ro děláš, že nejseš TAK zeblitej, přitom je ti hůř než mi? Přijde mi, jak bys do tý vany furt hrozil, že přibliješ."