Andor.cz - Dračí doupě online

Další den - Pátrání pokračuje
Oz

Vzhůru za dobrodružstvím!

Bez jakýchkoliv nových stop se rozhodneš pokračovat tam, kde jsi předchozího dne skončil. A to u pátrání po Augisthorovi. Včera večer se ti ho nepodařilo najít, ale dnes to snad bude lepší. Zamíříš tedy na místo, kde by se měl tvůj kontakt obvykle nacházet. To znamená zpátky do Elysia.
V klubu je takhle po ránu o něco méně hostů než bylo včera večer, ale pořád je to celkem dost. Třeba tu nakonec bude i Augisthor.
U baru stojí kostlivec v zástěře a utírá sklenice. Na žebrech má připnutou jmenovku, na které stojí Tony.

Páni, tak tomu teda říkám oddanost svý práci. Navíc levná pracovní síla. Nepotřebuje jídlo, pití ani spát. Jen ho občas přetřeš leštěnkou a dáš mu nějaký mazaní na klouby. Musíme někdy zajít na drink do Nekropole. Kopec srandy, alkohol teče po podlaze a holky nahoře bez, nekdy doslova.

Kostlivec si tě přeměří prázdným pohledem a zeptá se, co si dáš. Po krátkém rozhovoru se konečně dostaneš k tomu, proč jsi tady. A tentokrát máš zdá se štěstí. Aughisthor je prý tady. Zamíříš tedy ke stolu který kostlivec zmínil, kde najdeš sedícího trpaslíka. Hlavu opřenou o opěrku a koukající do stropu. Před sebou má poloprázdnou sklenici s pitím a doutnající cigáro. Tvého příchodu si vůbec nevšiml.

Ale ne, neříkej mi, že tuhej. Já věděl, že máme jít za těma holkama, já to prostě věděl.

Podzemí - Cesta zpátky
Walter

A tak končí vaše výprava do tajemných koutů podzemí. Našli jste staré ruiny, prach a nic víc. Zřejmě nic, v co bys doufal, ale to je zkrátka riziko tohoto povolání. Někdy je člověk první a někdy je pár století pozdě. Je zkrátka třeba být připraven na neúspěch. A nejsi jediný, kdo je s výsledkem vaší výpravy zklamaný. Goblini, kteří s vámi vyrazili na výpravu plní očekávání nemají moc dobrou náladu. Podle útržku jejich rozhovoru, který zaslechneš, čekali alespoň nějaké drobnosti, které by se dali prodat.

Rizie zůstává stejná. Těžko říct, jaká měla očekávání ona, ale nezdá se, že by jí to zasáhlo jako ostatní. Je pravda, že po neúspěchu s dinamitem její nadšení trochu opadlo, ale jinak ti připadá stejná jako vždycky.
„Hmm, to by asi šlo." Souhlasí s tvým nápadem. "A pokud nikoho nenajdeš, tak ti tam určitě poradí, kde někoho takového hledat. Akorát s tou večeří si nejsem moc jistá. Elysium není známé tím, že by provozovali restauraci. “

Cesta zpátky tentokrát nenarazíte nic podivného. Chodby jsou prázdné a tiché.
Goblini vás dovedou zpátky do Krysova, kde vám poradí nejkratší cestu na povrch.

Doma, další den
Eleanor

Tvůj byt není prozatím kdoví jak vybavený, ale nějaké ty základní potřeby aby ses vykoupala a vyčistila své šaty tu najdeš. Špína i zápach spáleniště jsou pryč, i když máš u svého oblečení zvláštní pocit, jako by zápach i přes veškerou tvou snahu převládal.
Nic víc zdá se už dnes nestihneš, tak jdeš spát.

Druhý den, nedlouho poté co se probudíš, se ozve bušení na dveře. Silné a hlasité, takže není možnost si ho splést s něčím jiným. Potom je ticho. Když neodpovíš, ozve se bušení znovu, tentokrát mnohem hlasitější, než před tím. Poté ale nenásleduje ticho, ale ozve se mužský hlas.
"Úřad pro kontrolu magie, otevřete dveře!"

Pokud se podíváš skrze kukátko na dveřích, tak spatříš dvě postavy oblečené v tmavé modrých kabátech. Na ramenou mají nějaké stříbrné symboly, zřejmě magického typu. Nedokážeš však identifikovat jejich význam.

Divadlo - První patro
Mahalath

Na tvou připomínku Melitta nic neřekne a dál mlčí. Zůstává to tedy celé na tobě. Po krátkém zvážení nakonec vybereš cestu po schodech, které jsi objevila v zákulisí. Zdají se v pořádku a nepoškozené. Jdeš tedy nahoru, ale jakmile došlápneš na první schod, ozve se slabé zavrzání starého dřeva. Nezdá se, že by si zvuku někdo všiml, tak opatrně pokračuješ dál, pokoušející se co nejvíc eliminovat další případné zvuky.
I přes to skřípání pokračuje, i když je těžké předem určit, který z nich bude skřípat a který ne.

Po několika minutách opatrného výstupu se nakonec dostaneš až nahoru. Všude panuje relativní ticho a to, že po tobě nikdo nezačal střílet ani křičet se zdá být dobré znamení toho, že to nikdo neslyšel. Nyní stojíš v chodbě, která se táhne dál kupředu a zatáčí za roh. Po levé straně vidíš dveře označené číslicemi, které vedou na balkóny. Poznáš to velmi snadno, protože jsou některé z těchto dveří vysazené z pantů, nebo protože chybí část zdi. Dveře se nacházejí i na druhé straně, ale není jich tolik. Také nejsou nijak označené, takže můžeš jenom hádat, kam vedou.

Chvilku se rozhlížíš po chodbě než si nakonec všimneš hlídky, kterou jsi spatřila zezdola. Pomalu se prochází mezi balkóny a čas od času se na některém z nich zastaví, aby se rozhlédl po sále. V rukou drží pušku, kterou má připravenou ke střelbě.

Centrum
Isaac

"V tom se právě pleteš, chlapče. Mojí prací je starat se o prostředky naší organizace a poskytovat potřebnou pomoc takovým jako ty. Zatím co ty používáš ke své práci nůž, tak pro mě to jsou informace. Opravdu je nutné mít na takovou práci magický předmět? Znám někoho kdo ho má nebo vyrobí? Není možné, že by si té zakázky na vyrobení všiml někdo, kdo nemá? Opravdu je třeba vynaložit tolik prostředků, když se mohou hodit jinde?
To vše může hrát svou roli. Pokud ti tedy budu klást otázky, tak to není proto, že bych byl zvědavý, ale protože chci pomoci.
Nic víc ti k tomu muž neřekne, ale zdá se, že tvou omluvu přijal. Opustíš tedy obchod a vydáš se trochu prozkoumat město.

Procházíš ulicemi bez jakéhokoliv cíle a hledáš cokoliv co by tě mohlo zaujmout. A výběr je tu opravdu velký. Cestou narazíš na obchody a podniky nejrůznějšího druhu. Jsou tu klasické potraviny, železářství nebo třeba secondhandy. Ale jsou tu i o něco netradičnější místa jako třeba vetešnictví, obchody s magickými artefakty, věštci a další. Pak jsou zábavní podniky (přes den většina z nich zavřená), herny a různé kluby. A to jsi stále jenom v centru a neprošel jsi ani čtvrtinu z celého města.
Dál se touláš ulicemi, když se k tobě z jedné uliček donese ženský křik a nářek.

Podzemí - Cesta zpět

„No co se dá dělat," pokrčím zklamaně rameny poté, co opustím svůj úkryt a důkladně se za pomoci kladívka ujistím, že na tom místě skutečně nic není. Věnuji krátký pohled úlomkům kamenné desky rozesetých všemožně po podlaze. „Ty ostatní výklenky nemá cenu zkoušet odstřelit. Jediný, co znělo na poklepání dutě, byla ta deska a za ní stejně nic nebylo. Takže pro dnešek končíme," rukou pokynu Rizie, Krizzovi a Utovi k odchodu, přeskočím trhlinu a vydám se s nimi zpět na povrch.

Každopádně alespoň nehrozí, že ti, co sem zavítají po nás, se dostanou k obsahu té kamenné desky.

„Pamatuješ si na ten podnik, co kde jsme se poprvé potkaly? Klub Elysium, nebo jak se to jmenovalo?" prohodím cestou zpět k Rizie. „Možná by stálo za to se tam zkusit informovat na někoho, kdo by uměl přečíst to písmo co mám obtažený z té desky a z oltáře. Všechno už mám promyšlený. Vezmu tam rovnou Ralishu na večeři, takže by se za mnou teoreticky neměl pověsit nějakej jinej lovec pokladů. Pro jistotu vytáhnu jenom ten překres symbolů z oltáře, pro případ, že by se to někomu v nestřežený chvíli povedlo šlohnout," načež se podívám na své kapesní hodinky, abych se ujistil jestli mám ještě dost času na sehnání pugétu růží a abych se předtím stihl doma vykoupat.

Jakmile se budeme blížit k místu, kde jsme potkaly toho upovídaného nemrtvého, budu procházet s o něco větší ostražitostí připravený sáhnout po revolveru pro případ, že by tam na nás čekal s ostatními zombiemi.

Kancelář/Domov

S prásknutím dveří za Brockem se v mém domově rozhostilo ticho vyplňované jen tíživými myšlenkami, které po sobě nechal můj kamarád. A taky samozřejmě démonovo konstantní štěbetání. Za normálních okolností bych se natáhl zpět do křesla, podíval se, co můžu udělat s tím zbytkem láhve, a jen přemýšlel nad tím, jak všivej je to svět, ve kterém žijeme. Ale tentokrát jsem neměl ten luxus. Měl jsem případ, který stále potřeboval rozlousknout.

Během následujících pár minut jsem se trochu opláchl, aby si mě po mém neklidném spánku na ulici nepletli s jedním z nemrtvých. Popadl jsem kabát, klobouk a Muryho a vyrazil zpět do ulic.

Moje další kroky mě vedly zpět za stopou, kterou jsem následoval včera. Snažil jsem se obejít některé své informační zdroje, a ideálně najít Augisthora. Ten znak, který mi Brock ukázal, bylo dobré vodítko, po kterém jsem se mohl zkusit vydat, pokud by ho někdo poznal. Ne, že bych měl něco proti démonovým radám ohledně nahánění holek, ale pochyboval jsem, že by Lucy měla nějaké nové informace ohledně toho znaku. Její napojení na okultno se včera nezdálo nijak silné. I když jeden nikdy neví, ženy umí překvapit. Tak jako tak, nejdříve jsem měl v plánu obejít kontakty, o kterých vím, že mají uši na tepu Města.

Centrum – Obchod
Isaac

Náhlý nával strachu v muži mi na tváří vykouzlí během chvíle velmi nádherný úsměv, který jsem již dlouho neměl. Baví mě fakt, že se mě muž bojí, ale přesto zůstávám nadále klidný a vyčkám, až se muž vzpamatuje.
"Prosím, aby jste přestal přehánět. Pouze poukazuji na fakt, že pokud očekáváte profesionalitu, tak by měla být obroustraná. Jenom proto, že jsem nový člen a nemám vážnost, není důvod, proč upouštět od profesionality, nebo snad ano?" Podám mu obálku s pečetí, kterou pravděpodobně poznává.
Během okamžiku přepnu do vší galantnosti a zdvořilosti, které jen jsem byl schopný se naučit.
"Chci s vámi být zadobře, ale zbytečné vyzvídání mezi profesionální chování nepatří. Omlouvám se, že mi ujeli nervy, ale když jde o záležitosti ohledně mého Mistra, bývám trochu nedůtklivý. Přijměte moji omluvu. Pánovi vše vyřídím a jsem vděčen za vaše služby. Přeji vám pěkný den."
Pokývnu na muže a následně se mám k odchodu.
Aktuálně mám nějaký ten volný čas, takže by nebylo na škodu projít si trochu více město a kdo ví co zde uvidím. Vlastně mám ještě stále sáček se sladkostmi, kterými bych stále rád obdaroval nějaké ty děti.

Cesta domů

Baltazar než odejde tak položí na stůl štos nějakých listů je pravda že jsem na tohle nemyslela, nebo jsem se spíš k tomu nedostala. Někteří by sice na to mysleli, ale já mám už dost. Dnes se toho stalo hodně a ze mně je navíc cítit Spáleniště. Takže dopiju a jdu také, doma mně mně v mém bytě uvítá ticho a já se rozhlédnu. Bude to nějakou dobu trvat než se budu moci pouštět do nějakého zařizování. Nanosím vodu do vany (pokud zde není možnost jí napustit jiným způsobem) a pokud to je nutné tak do vany ponořím ruce a soustředím se abych vodu ohřála.
Dobrá teď vyvětrat oblečení ...
Svléknu si blůzu a přičichnu k ní, ne to se nedá je to jako když čicháš ke zkyslému mléku, přehodím blůzu o židli a pak přidám sukni. Přejedu rukama po ramenech a nervózně se rozhlédnu kolem jako vždy potom co jsem se svlékla v mistrově věži, tentokrát však není důvodem jenom moje nahota.
Kdyby mi ráno někdo řekl co vše zažiju ...
Potřesu hlavou, projedu si rukama vlasy a opřu židli o stěnu. Soustředím a pomoci mohutného proudu vzduchu snad vyvětrám z oblečení zápach Spáleniště abych pak k blůze i k sukni přičichla. Více méně spokojen se pak usadím ve vaně abych se začala mýt. Jsem spojená a tak se slastně protáhnu a jdu si lehnout. Poměrně brzo usnu a ráno když se probudím tak přemýšlím jestli se to skutečně, ale pak vstanu a dojdu ke stolu kde najdu všechny papíry co mi Baltazar dal. Takže k tomu skutečně došlo, škrábu se mezi prsy a pak na koleni aby pak ve mně hrklo.
To snad ne ...
Ale pak se mi uleví když si všimnu že se blůza i sukně válí na zemi, měla bych najít lepší místo. Mám tu skříň a přesto se obojí válí přes opěradlo židle abych to pak sbírala země. Protřepu blůzu a sukni abych se si k nim opět přičichla. Pak se obléknu, upravím si blůzu a sukni a přemýšlím kde posnídám, nemám sice moc peněz a moje odměna bude připravena až za několik dní, ale můžu to spojit se sháněním klientů.
No a případně ... ne to počká hezky jedno po druhém.