Andor.cz - Dračí doupě online

Každý má nějak na spěch

Zvedla jsem ruce v obraném gestu. "Já se jen ptám."
Když pak tišeji, zcela neoficiálně dodal zbytek, tak mi to už bylo jedno. Není tu hazard na takové úrovni, aby mě to mělo znepokojovat. Nebo to jsem si možná jen domyslela. Kdo ví.
Kad'ar se probral z transu a práskl na nás něco, co bych raději ututlala, protože ze zvyku říct odkud jsem, kde jsem vyrostla a další šťavnatosti pro místní drbárnu, jsem tohle hodlala tutlat dokud moje skříň nebude vypadat jak Geonosijský katakomby. A málem bych opomněla jak moc velkolepý byl příjezd. Ale napadlo mě, kolik osob tady přišlo podobným, ne-li stejným způsobem.

Když se rozloučil, jen jsme se na sebe s Kad'arem podívali.
"Doufat, že budou ženy a muži rozděleni zvlášť je asi moc naivní, co?" utrousila jsem zatímco jsem sledovala Veronovy záda.
"Takže, víme že dostáváme plat, víme, co se tu dá dělat, ale u všech všudy zase nevíme kudy," utrousila jsem a rozhlédla se po chodbě.
"Navrhuju jít někam, a první co potkáme bude náš program na večer."

Jath - Coruscant - Bar

"Na každým nováčkovi je to vždy vidět. Hlavně když ho sebou přivede někdo z těch, co už znám."
Usmál se barman pobaveně, zatímco Elessi zamíchala skleničkou a usrkla z ní.
"Pořád to vaříš ze starých ponožek?"
Popíchla ho s úšklebkem, načež se jí dostalo jen sladkého úsměvu.
"Samozřejmě jen z těch uleželých."
Naštěstí se zdálo, že se jen špičkují.
"Do toho se brzo dostaneš. Něco je fakt peklo, ale zvládli to i horší, než vypadáš."
Ubezpečil tě barman přátelsky a šel vzít další objednávku o kousek dál.
"Jo věšinou jo, je to takový.....obyčejnější místo, než furt ty armádní prostory."
Přikývla Elessi a znovu upila. Zaposlouchávala se do hudby a napůl sledovala i tebe.
"Tak co chlapáku, vydržíš s náma, nebo za týden zdrhneš?"
Pousmála se provokativně.
"A naše třída ještě občas pořádá sešlosti."
Dodala tiše a tajemně. Dopila svou sklenku a znovu si tě přeměřila pohledem.
"Vypadáš, nějak moc při zemi, pojď trochu žít."
Nabídla ti ruku, aby tě vytáhla na nohy a zatáhla na parket, kde se v rytmu hudby vlnilo pár odvážlivců.


Della - Coruscant - Svoboda

Veron vás oba zvědavě pozoroval, ale nakonec více stočil pohled k tobě. Jednak nejspíše Ka´dar nebyl úplně jeho typ a jednak nevypadal, že by z něj vylezlo něco kloudného, než si v hlavě srovná co vše váš nový průvodce vlastně na vás vychrlil.
"Ne hazard ne."
Odvětil docela rázně ale pak se k vám nahnul.
"Ne veřejně, na to jsou jiný místa."
Mrknul a zase se trošku vzdálil do přiměřené etické vzdálenosti.
"Ymmm jo dostáváme. Teda ne že by ten žold byl nějaká sláva, ale co můžeme chtít, když nás živí a učí. Až budeme řádnými členy Republikové armády a ne jen rekruty, bude to určitě o dost lepší."
Ubezpečoval vás a možná i sebe.
"No zdá se, že tu bude co dělat a brát plat, je docela příjemná zpráva vzhledem k tomu, jak jsme se sem dostali."
Zazubil se Ka´dar optimisticky, což si vysloužilo Veronův zkoumavý a zmatený pohled, zdá se však, že to za chvíli pustil zase z hlavy.
"No nic nebudu vás nadále zdržovat přátelé, určitě se uvidíme na ubikaci."
Blýskl po vás úsměvem a pak vyrazil dál chodbou.

Hádám, že ještě tenhle týden v práci budu mít docela náročný, pak už se to snad zlepší, takže aktivním odepíšu doufám, že nejpozději v příštím týdnu. Děkuji za trpělivost :)

Na baru

Mohlo mě napadnout, že na procházky po venku je tady nutná propustka. Třeba mi občasné propustky zařídí ten Zeltron...
Dál jsem následoval Elessi a snažil se koukat všude možně, jen ne na její zadek, kterým tolik kroutila asi naschvál. Dobré rozptýlení bylo zapamatovávat si cestu. Už jsem dokonce zjistil, kde je ošetřovna. Nicméně to ale stále byl jeden velký labyrint.
Najednou jsme došli k výtahu a sjeli dolů.
Jedno.
Dvě.
Tři patra.
Odpočítával jsem si v hlavě a pokaždé přemýšlel, co je na každém patře. Samozřejmě jsem se občas zeptal své společnice, abych jí tu práci průvodkyně nedělal snadnou. Jak jsem zjistil, tak s Elessi se dalo mluvit snad o všem. Cesta díky tomu utíkala rychleji. Zanedlouho po výtahu jsme dorazili do větší místnosti, uzpůsobené do baru. Místnost byla docela plná. Nebylo to sice jako v některých vyhlášených podnicích ve vrchních vrstvách Coruscantu, ale i tak zde bylo početné osazenstvo. Za barem neobsluhoval droid, takže jsem usoudil, že ten barman bude svou práci dělat velmi dobře. Často se používali už jen droidi, protože většinu času stíhali mnohem více objednávek najednou.

Pozdravil jsem a sedl si s Elessi na stoličky u baru. Byly tam dvě volné. Než jsem stihl barmanovi odpovědět, že nepiju, už se mi naskytla předváděcí show s mixováním drinků. Chlapík za pultem očividně usoudil, že co si dá El, dám si i já.
"Zdáš se trošku napjatý. První den?" přiletělo od barmana i s drinkem.
"No jo. Je to na mně moc vidět?" zeptal jsem se s povytaženým obočím. U toho jsem si ťukl s Elessi a chtě nechtě ochutnal drink. Nebyl vůbec špatný, ale hodlal jsem zůstat u jednoho a pak si dát něco bez alkoholu. Koneckonců jsem byl uprostřed své vlastní mise a nehodlal jsem ji ohrozit pitím.
"Ale to bude v pohodě. Jen si musím zvyknout na tolik pravidel," řekl jsem ještě dodatečně a pravdivě barmanovi. Poté jsem se otočil k El.
"Takže sem chodíš ventilovat všechno z teorie?" zeptal jsem se pobaveně a rozhlédl se kolem.
Hudba tady taky není špatná. Třeba to tu nebude až taková hrůza...

Volná zábava

Ka'dar se zrovna netvářil, že by si chtěl dělat další kamarády, od toho evidentně měl mě. Přilnula jsem k němu z důvodů, které ani já sama nechápu, protože normálně tohle nedělám. Možná jsem se od něj odmítala hnout protože byl jediná známá tvář mezi tolika jinými, však když to vezmu kolem a kolem, tak máme stejnou zkušenost. A pokud jsem to pochopila dobře, dělal v gastru. Po večerech si můžeme lakovat nehty a vyprávět o zákaznících. A nebo, což se mi zdá jako nejvíc pravděpodobné, se ve mně hnula ta část, co nutně chtěla mít přátele.
Zatímco jsem přemýšlela nad tím, jak jsem se během takové krátké doby stala Ka'darovou osobní osinou v zadku, Veron se jal představit naše možnosti, ať se tu nekoušeme nudou. A vcelku mu to šlo, snad nenápadně jsem si ho změřila. Byl to ten typ člověka, který vypadal, že se pro uniformu narodil. Přátelsky jsem se zazubila. Veronův monolog působil uvolněně. Musel mít hodně přátel. Nebo se minimálně rád poslouchal.
"Hry? Jako nějaký hazardní?" Nebo si tu hrajeme na babu? Ale ten simulátor mě začal zajímat víc. Na bar asi nedolezu ještě dlouhou dobu. I když...
"Odpusť mi prosím hloupou otázku, ale dostáváme nějaký plat, že?" Nerada bych si tu musela svou útratu odpracovávat. A na otázky jsem se tý borky u testu neptala, protože už tak je to pro opuštěný děcko velký luxus být v teple a mít stálý přísun jídla. A to celé téměř za nic.