Andor.cz - Dračí doupě online

SEDM! Jako Slávek Boura v Doremi!

"Aha," odpovím nevzrušeně. Každá sekunda ho tak jako tak blíží k smrti i bez mýho přičinění. Jenže já tady taky nechci úplně jen tak okounět. Zbytečně.

Tajnou zbraň jednak nikomu nežeru a druhak - co je mi po tom? Pokud nějakou maj, jen dobře, ne? Jsem snad nějakej špinavej Francouz, abych měla nějaký zájem na tajný zbrani zdejšího vévody? Jako já vím, že ta žába v puse mohla leckoho zmást! ALE!!!

"Možná bude lepší, když to tvoje velké bohatství zdědí tvoje děti," který tak jako onak beztak ani neexistujou. "Když jich máš tolik."

No, chlapče, hráls blbou hru, vyhráls blbou cenu. Je mi to líto.
Podívám se tázavě na Bastiana.

Dilemata patří k životu

"Heh?" a i v bolestech stažené tváři je vidět překvapení. Takovou odpověď asi nečekal.

"No, to já né, to chtěl Carlo. Já mám peníze. A všechny vám dám! I mám ženu a sedm dětí. Prosím, prosím, nezabíjejte mě! Navíc vím..." a je vidět, že přemýšlí. "... er kde pan hrabě ukrývá tajnou zbraň! Dovedu vás tam! Prosím!" řekne a následně začne kašlat. Krev.

...dilema 3?

"Haha," odpovím a marně se vyhýbám dloubnutí. Marně protože se mu začnu vyhýbat, až když už mě vlastně dloube. "To nejsem, ale nebudu přeci zbytečně zabíjet nevinný lidi. Tihleti zmrdi, to je něco jinýho. Neměli bejt-" na královské vyzvání vezmu nohy a pomůžu s mrtvolou do říčky. "-blbí. Jsem jim dala šanci se sebrat a táhnout v prdel. A co voni? Mysleli si, že jsem-" vezmu další nohy a pomůžu třetímu hezky do posledních lázní v jeho životě "-coura na hraní."

Natáhnu se po dalším.
"Jenže já si kurva nehraju," stěžuju si tiše dál, ať řeč nestojí. "Jsem urozená paní z patricijskýho rodu. Vdaná navíc! Ctnostná žena." hodím ho s Bastianovou pomocí dolů. No, jak nám to hezky jde.

"Takže by se ke mně nikdo takhle chovat samozřejmě neměl, rozhodně ne někdo, kdo tady chčije do řeky," předposlední mrtvola, šup.
"Já jsem zářný příklad toho, jak by-"
"Ppprosíím, mám rodinu a bohatsví! A informace!"
Kurva. Tak Bastiano, dodělávej ty svoje zdechliny! Pak na nás mluvěj, když to nepotřebujem!

"Tak určitě, lidi, co maj bohatství normálně somrujou po nocích prachy na víno. Prostě běžnej pátek, kterej nechtějí trávit se svou milovanou rodinou, " protočím očima.

Tak kvalitní hody no.

Následná práce už jde hezky od ruky.

Nikdo už se necajdá a tak může i zbytek chlapíků hezky plácat o vodu. A kamení. A trávu. A pak i sami o sobe.

Jenom u posledního nastává menší problém.

Je furt živý.

"Ppprosíím, mám rodinu a bohatsví! A informace!" snaží se vysíleně chudák usmlouvat svůj život. "Všechno vám řeknu!" a snaží se po vás natahovat svoji skrvavenou ruku, zatímco druhou si drží na břiše.

Kounová obchodnice.

"Já věděl, že jsi měkota," řeknu Alessandře a dloubnu do ní loktem.

Zajímalo by mě, být to náhodný chlap, jestli by to krágla či nikoliv. Ale to snad už nebudeme muset zjišťovat.

"Teda, ergm, vaše blahorodost se vyrovná i vaší moudrosti a kráse, ooo, vaše blahorodí, slunce naše jasné. A teď zase nohy, ju?" řeknu naší princezně a jdu házet další tělo do vody.

Jsou to kouny mlčení

"Děkuji paní, děkuji," řekne kumula, vezme stříbrňák a peláší pryč.

Tak snad nic opravdu neviděla jak říkala, byť je to velmi nepravděpodobné.

Nezbývá než doufat, že je opravdu mlčenlivá a nelže.

Shit. Kounová děvka!

Do prdele všech prdelí, proč nic nemůže jít podle plánu? Ze stínu sleduji děvku, která si prostě nemohla vybrat jinou uličku! Vzhledem k tomu, jak se živí, tak třeba, já nevím, kdyby byla chytrá, tak si vybírá TROŠKU RUŠNĚJŠÍ MÍSTA! VŠAK CO UVIDÍ TADY?

No... Nás.

"Nic jsem neviděla, nebojte,"

"Cože si to drahá před chvílí říkala? Platí to pořád a nebo ne?"

Povzdechnu si. Bleskne mi hlavou, že bych ji mohla taky zabít, ale to by byla další mrtvola navíc a tahle blbka přišla už po té první, to vytvoří NEKONEČNÝ ZAČAROVANÝ KRUH. No a taky nechci zbytečně zabít šlapku, jenom protože šlape zrovna na blbým místě. Navíc, šlapky se s muži zákona úplně - no, nemyslím si, že půjde práskat vraždu. Vraždu cizích lidí, po který jí je reálně asi docela hovno.

"Hej signoro!" zavolám na ni a hodím jí obloukem stříbrňák. Stříbrňák, "díky že držíš hubu," stříbrňák.
"Přeju úspěšnej večer."

Dilema 2!

Podívám se na děv- dívku a následně na Alessandru.

"Cože si to drahá před chvílí říkala? Platí to pořád a nebo ne?"

Protože Alessandra určitě nemá dvojitý standard. Určitě ne, že jo... ale vsadím se, že tuhle prostě můžeme pustit pryč, když "nepotřebuju, aby někoho s mým popisem hledaly ráno stráže," nemělo určený, na koho platí či nikoliv.

Oh. Oh.

Jelikož štěstí je vrtkavá věc a bohužel nejde koupit, prakticky ihned co první pobuda žbluknul, respektive spíše pateticky mírně šplouchnul o tu trošku vody a kamení, musela se na mostě objevit nějaká náhodná osoba.

Žena, od pohledu na její vlasové kouny, bylo jasné, jak se živí a co tu v noci pohledává. I když se tváří, že jakoby nic, viditelně sebou cukla, když viděla mrtvoly.

Ale dělají jakoby nic a kličkuje opatrně mezi těly.

"Nic jsem neviděla, nebojte," pronese roztřeseným hlasem, když jde kolem vás.

Hehe a teď jestli někdo vyleze!

"Já bych i milostivá byla, choti můj nejdražší. Ale přeživší prostě mluvěj. A já nepotřebuju, aby někoho s mým popisem hledaly ráno stráže."
Ne teda, že by mě asi dokázal nějak dobře popsat. Ale stejně. Podle mě by začal burcovat poplach ve chvíli, kdy bychom ho milostivě pustili a on se dostal z dosahu našich nožů.

"Tak šup šup," vyzvu ho a chytím "tohoto nevolníka" za nohy, jak říkal. "Ať jsou co nejdřív mimo dohled."