Andor.cz - Dračí doupě online

Tak kvalitní hody no.

Následná práce už jde hezky od ruky.

Nikdo už se necajdá a tak může i zbytek chlapíků hezky plácat o vodu. A kamení. A trávu. A pak i sami o sobe.

Jenom u posledního nastává menší problém.

Je furt živý.

"Ppprosíím, mám rodinu a bohatsví! A informace!" snaží se vysíleně chudák usmlouvat svůj život. "Všechno vám řeknu!" a snaží se po vás natahovat svoji skrvavenou ruku, zatímco druhou si drží na břiše.

Kounová obchodnice.

"Já věděl, že jsi měkota," řeknu Alessandře a dloubnu do ní loktem.

Zajímalo by mě, být to náhodný chlap, jestli by to krágla či nikoliv. Ale to snad už nebudeme muset zjišťovat.

"Teda, ergm, vaše blahorodost se vyrovná i vaší moudrosti a kráse, ooo, vaše blahorodí, slunce naše jasné. A teď zase nohy, ju?" řeknu naší princezně a jdu házet další tělo do vody.

Jsou to kouny mlčení

"Děkuji paní, děkuji," řekne kumula, vezme stříbrňák a peláší pryč.

Tak snad nic opravdu neviděla jak říkala, byť je to velmi nepravděpodobné.

Nezbývá než doufat, že je opravdu mlčenlivá a nelže.

Shit. Kounová děvka!

Do prdele všech prdelí, proč nic nemůže jít podle plánu? Ze stínu sleduji děvku, která si prostě nemohla vybrat jinou uličku! Vzhledem k tomu, jak se živí, tak třeba, já nevím, kdyby byla chytrá, tak si vybírá TROŠKU RUŠNĚJŠÍ MÍSTA! VŠAK CO UVIDÍ TADY?

No... Nás.

"Nic jsem neviděla, nebojte,"

"Cože si to drahá před chvílí říkala? Platí to pořád a nebo ne?"

Povzdechnu si. Bleskne mi hlavou, že bych ji mohla taky zabít, ale to by byla další mrtvola navíc a tahle blbka přišla už po té první, to vytvoří NEKONEČNÝ ZAČAROVANÝ KRUH. No a taky nechci zbytečně zabít šlapku, jenom protože šlape zrovna na blbým místě. Navíc, šlapky se s muži zákona úplně - no, nemyslím si, že půjde práskat vraždu. Vraždu cizích lidí, po který jí je reálně asi docela hovno.

"Hej signoro!" zavolám na ni a hodím jí obloukem stříbrňák. Stříbrňák, "díky že držíš hubu," stříbrňák.
"Přeju úspěšnej večer."

Dilema 2!

Podívám se na děv- dívku a následně na Alessandru.

"Cože si to drahá před chvílí říkala? Platí to pořád a nebo ne?"

Protože Alessandra určitě nemá dvojitý standard. Určitě ne, že jo... ale vsadím se, že tuhle prostě můžeme pustit pryč, když "nepotřebuju, aby někoho s mým popisem hledaly ráno stráže," nemělo určený, na koho platí či nikoliv.

Oh. Oh.

Jelikož štěstí je vrtkavá věc a bohužel nejde koupit, prakticky ihned co první pobuda žbluknul, respektive spíše pateticky mírně šplouchnul o tu trošku vody a kamení, musela se na mostě objevit nějaká náhodná osoba.

Žena, od pohledu na její vlasové kouny, bylo jasné, jak se živí a co tu v noci pohledává. I když se tváří, že jakoby nic, viditelně sebou cukla, když viděla mrtvoly.

Ale dělají jakoby nic a kličkuje opatrně mezi těly.

"Nic jsem neviděla, nebojte," pronese roztřeseným hlasem, když jde kolem vás.

Hehe a teď jestli někdo vyleze!

"Já bych i milostivá byla, choti můj nejdražší. Ale přeživší prostě mluvěj. A já nepotřebuju, aby někoho s mým popisem hledaly ráno stráže."
Ne teda, že by mě asi dokázal nějak dobře popsat. Ale stejně. Podle mě by začal burcovat poplach ve chvíli, kdy bychom ho milostivě pustili a on se dostal z dosahu našich nožů.

"Tak šup šup," vyzvu ho a chytím "tohoto nevolníka" za nohy, jak říkal. "Ať jsou co nejdřív mimo dohled."

Sory bokááá - KUCH

"No, chvilku jsem si říkal, jestli nebudeš i milostivá princezna. Ale jak vidno, jsi jako každý feudál jenom krutovládce. Ještě, že máme tu naši demokratickou republiku! Ono i v Římě věděli, co dělají."

A nebo prostě Alessandra ráda zabíjí lidi. Oboje je možnost.

"Tedy," a hluboce si odkašlu, "ooo, vznešená panno. Smím vás požádat, že vezmete tohoto nevolníka za nohy, zatímco já jej vezmu za ramena a pomůžete mi jej hodit do vody? Navrhuji prvně všechny naházet dolů, aby si jich nikdo nevšiml a až potom je tedy nějak hezky poskládat pod ten mostek, ať vůbec nejsou vidět. Zatím máme klid, ale otázka je, na jak dlouho."

A pak teda budu muset najít můj nůž, co je někde v prdel.

Oh, nono, pako.

"Ten poslední je teda taky tvůj, když jsi ta princezna!"
Vtipné, poslední, co uslyší je, že jsem vlastně prej peincezna! Snad mu to bude alespoň vrtat hlavou. Chvilku.
"Prosím, vzdávám se!"
"Drahoušku," odpovím klidně a udělám k němu zvolna pár kroků. Jdu uvolněně, jako kočka, která usoudila, že lov vlastně není takový adrenalinový zážitek, jaký mohl být. "Na to už je pozdě."

Je smutné, že tady nemám meč. To bych ho probodla prostě ve stoje, a frajersky si mohla na mrtvolu odplivnout. Takhle si prostě musím jako pitomec čupnout a vrazit mu nůž do hrudníku, než začne řvát.

"Promiň, ale nechci žádný svědky, kteří by mě nahlásili strážím," svěřím se umírajícímu.
"Jsem tady ve městě za hodnou holku. Jen jste mě prostě neměli srát."
A bejt oplzlý! Nesnáším to! Jen Bastiano o mě smí vést oplzlý řeči!

Dilema!

Poslední chlapík zahodí před sebe klacek, který měl jako zbraň a začne zběsile couvat od toho krveprolití, na které nebyl zjevně psychicky připravený.

"Prosím, né, prosím né!" volá zatímco couvá, až zakopne o jednu nesouvislou kočičí hlavu a svalí se na záda.

"Prosím, vzdávám se!" volá a natahuje před sebe prázdné ruce.

Nešťastný močič do toho něco chrčí, zatímco se svíjí v bolestivé křeči. Nůž v břichu není tak rychlá smrt, jako nůž v krku.