Andor.cz - Dračí doupě online

Přístavní čtvrť - V nitru skladiště
Oz

„Výborně. Nebudeme tedy ztrácet čas.“ Pronese Thio nadšeně a vstane ze židle. „A za tohle se omlouvám.“ Hned jakmile to dořekne, tak luskne prsty. Na první pohled se nic nestane, ale tebe okamžitě přepadne zvláštní pocit. Jako kdyby sis sedl na čerstvě natřenou lavičku, ale uvědomil si to, až když bylo příliš pozdě. Tohle bylo hodně podobné.

A sme v prdeli. ozve se ti v hlavě cizí hlas.

„Doporučuji nevstávat a nedělat žádné velké pohyby.“ pokračuje Thio s chladným výrazem. Potom tě začne obcházet a zvědavě si tě prohlížet jako bys byl nové auto, které si chce koupit. „Tedy pokud nechceš, aby se z tebe stalo moderní umění.“ V ten moment konečně zareaguje Brock, stojící u dveří. „Sakra Thio, říkal jsem, že je to kámoš!“ řekne. Jeho reakce se zdá být celkem klidná, jako by ho celá situace ani nepřekvapovala. „Kámoš nebo ne, má v sobě démona. Nejdřív zjistíme, jestli je to ještě pořád on.“

S tím se Thio pustí do své prohlídky. „Subjekt, muž. Věk tak okolo čtyřiceti. Možná pětačtyřiceti.“ Jak to říká, tak si na stole před sebou všimneš pohybu. Pero, které doposud nehybně leželo na jeho poznámkovém bloku, najednou ožilo a začalo zapisovat.
„Viditelné známky působení astrální entity. V oblasti hrudníku se nachází místo ve tvaru pravidelného kruhu. Vyzařuje neznámou rudou auru připomínající plameny. Velikost odhaduji okolo pěti palců. Podobně změněny jsou o oči subjektu.“ Chvilku se ti zadívá hluboce do očí, jako by tam něco hledal. Pero mezi tím dopíše vše, co nadiktoval a čeká. „Žádná duhovka. Zdá se, že byly oči nahrazeny stejnou energií, jako část hrudníku.“
Potom si Thio na jednu ruku nasadí lékařskou rukavici, což vypadá jako předzvěst toho, že na řadu přijde důkladnější prohlídka. Nejdříve ti sundá klobouk, aby prohrábl vlasy a prohmatal hlavu. Když skončí, tak klobouk vrátí zase zpátky na místo. Pokračuje prohlídkou uší a zubů, po čemž ti zůstane v puse pachuť latexových rukavic. „Oblast hlavy se zdá v pořádku. Vlasy mírně prořídlé.“
Pero udělá poznámku a Thio pokračuje. Prohlédne a prohmatá ti ruce, záda, nohy a z nějakého zvláštního důvodu i zadek. Tvému hrudníku se ale vyhýbá. Když skončí, tak si rukavici sundá a odhodí ji někam do kouta. „Končetiny i zbytek těla jsou bez známek jakékoliv násilné přeměny, což vylučuje přítomnost nižšího démona.“

S prohlídkou za vámi se Thio posadí zpátky naproti tobě. Krátce zkontroluje poznámky v notesu a potom obrátí svojí pozornost zpátky k tobě. Ruce volně položené na stole před sebou a sepnuté.
„Zatím to vypadá dobře.“ Zhodnotí váš postup s milým úsměvem. „Co mi můžeš říct o tom večeru, co k tomu došlo? S detaily jsem seznámen, takže mě zajímá především tvůj vlastní názor. Jestli sis všiml něčeho zvláštního, slyšel nějaká jména, poznal nějaké osoby, nebo cítil něco neobvyklého. Své pocity taky klidně řekni. Cokoliv může pomoc.“

Doma
Baltazar

Spustíš kouzlo a to začne okamžitě hledat majitele vlasu, který jsi našel v bytu. Krystal sebou z počátku neurčitě kmitá, chvilku sem a hned pak ukazuje na druhou stranu. Takhle se chvilku zmateně pohybuje po mapě, až se nakonec jeho pohyby začnou ustalovat. Trvá to ještě pár okamžiků, než najde svůj cíl a zastaví se na jednom místě. Park. Krystal ukazuje kamsi do nitra této zelené džungle, ale vzhledem k nedostatku přesných map popisujících tohle místo, nic víc nezjistíš.
„Tak se zdá, že jsme se dostali do mrtvého bodu.“ okomentuje nález ležící Shaku. Je pohodlně uvelebený ve svém pelechu a pozoruje tě jedním okem napůl pootevřeným. „ No nic. Jaký je další plán. Já bych navštívil ten nový podnik co tu někde otevřeli. Prej tam obsluhujou holky s kočičíma ušima.“

Můrov - Tvůj byt
Eleanor

Berean zabafá z dýmky a nakonec vyfoukne několik různě velikých kroužků.
„Jméno podniku je Elysium.“ odpoví na tvojí otázku. „Nezáleží estli seš chmaták, masovej vrah nebo jinej pošuk. Semhle může každej. A majitel je trpaslík, takže fajn chlap. Akorát si dávej bacha. Někerý věci sou tam nebezpečný. Jako třeba kořalka. A s tím kde to je …“ Potom si udělá krátkou pauzu, během které se na okamžik zamyslí. Párkrát si volnou rukou prohrábne svoje vousy, než pokračuje. „Řek bych tak dvě … asi jo, dvě ulice vodsaď. Před barákem se dej vpravo a rovně. Prostě jdi za nosem a nakonec to najdeš. Každej to najde.“ A tím tak nějak skončí jakékoliv užitečné informace o cestě nebo směru. „Ale estli si myslíš, že bys to nenašla, tak si vem taxík. Taxikáři to znaj všude. Když budeš chtít, vemou tě i k tý čarodějný bandě v centru. Ty jinak sídlej v takový černý a vysoký budově.“ Trpaslík se otřese. „Brr, až z toho běhá mráz po zádech. To místo nepřehlídneš. Prostě hledej vysokej barák s věžema a atmosférou márnice. “

Ještě chvilku jen tak mlčky pokuřuje, než se plácne do kolen a vyhoupne se na nohy.
„No, abych šel. Mám eště nějakou prácičku. Tak se měj a dej na sebe pozor.“ A s tím Berean odejde pryč z tvého bytu. Zůstala jsi sama. Teď je čas se rozhodnout, kam se vydáš.

Cesta přístavem mezi skladišti mi připomněla jeden starý případ, kdy se na podobném místě schovával překupník s orgány. Zvláštní na tom tehdy bylo, že si je pěstoval opakovaně ve svých obětech s pomocí magie. Ten jeden tlející chudák přišel o ledviny hned pětkrát. Žádný případ není nikdy jednoduchý. A pokud je, pak to teprve smrdí průšvihem. Takže vlastně můžu být rád za současné...komplikace. Jinak bych byl ještě podezřívavější.

Thio vypadá sice mladě, ale zdání umí klamat, zvlášť v tomhle městě. Rozhodně jeho chování naznačuje, že není žádný nováček v oboru. Bedlivě ho studuji, ale vzhledem k tomu, že je Brock s námi, tak jsem klidnější co do očekávání nějakých leváren. Stejně ale, doktorům a podobným typům se nedá věřit. Než se člověk naděje, tak vám ordinují zdravý životní styl a prostředí bez stresu. To určitě!

Posadím se naproti němu a rozhrnu kabát, ze kterého se vyhrne trocha dýmu z míst, kde můj trup poněkud postrádá svou dřívější integritu.
"Stačí jen Oz, k vašim službám mistře Thio," ušklibnu se, ale tón držím přátelský, "upřímně, můj fyzický stav už bejval i lepší. A to nemluvím jen o svých játrech, se kterejma bych moh štípat špalky."

"Ale prosím, jen do toho, nejsem z cukru."

Uvnitř ale cítím narůstající neklid. Zdá se, že můj nezvaný host není kdovíjak u vytržení z představy, že ho bude někdo zkoumat.

Nový začátek, nový svět

Takže jsem zde a je to vážně něco, překonává to všechny představy které jsem měla Příchod do jiného města je vždy těžký ovšem tohle město se vymyká všemu co jsem viděla, především tu jsou i jiné rasy viděla jsem elfy a gobliny a zvířecí podivná stvoření.
Magie ovládne ty kteří toho nejsou hodni, znal jsem někoho kdo se stal vážně mocným ovšem magie narušila jeho mysl a učinila jí nestabilní ...
Tohle vyprávění mého mistra se mi vybaví když se rozhlédnu kolem protože magie je všude, nedivila bych se kdyby tu někdo běžel za letícím koštětem a křičel k noze nebo mi rozcestník poradil kam mám jít. A začátky byly složité měla jsem pocit že tohle město se mění a já nemám šanci to zde pochopit nebo si na to zvyknout. Když jsem ráno nenašla oblečení tam kde jsem ho položila tak mi zatrnulo než jsem zjistila že jenom spadlo na zem. Další otázka byla kde sehnat práci, do hospody se mi nechtělo možná někde míchat přísady nebo dělat drobné práce, pak jsem si řekla že toho vím dost abych si založila vlastní obchod s magickými přísadami pro který budu mít své vlastní využití.
Otázka je kde v Přístavní čtvrti? Je pravda že by se mi tam podařilo sehnat něco lacině na druhou stranu to má moc dobrý důvod. Nikdo příčetný se tam prý nechce usadit.
Jednou když jsem tak přemýšlela když mně srazil trpaslík a pak mi vynadal když mi pomáhal na nohy, Ale tohle byl docela přátelský trpaslík který mi našel ubytování v Můrově takže žádná Přístavní čtvrť to je rozhodně dobře,
„Děkuju a jsem Eleanor.“odpovím trpaslíkovi potom co mi pomůže přestěhovat věci do mého nového bytu. Berean jak se ten trpaslík jmenuje se posadí a věnuje své dýmce zatím co já se rozhlížím kolem a škrábu na holém rameni. Vyslechnu si pak co mi ten trpaslík chce říct a pak dodám:
„Díky asi si nejdřív seženu to povolení,a potom se vrhnu do toho zařizování a jak se ten podnik jmenuje? A co je nedaleko odsud mám pocit že vzdálenost je.zde relativní pojem.“
Poněkud nejistě se usměji a skloním pohled ke svým prstům na nohách, možná bych se mohla zeptat jestli bych se ... ne oni určitě berou jen ty nejlepší z nejlepších nebo aspoň to mi bude řečeno.

Přístavní čtvrť –> Doma
Baltazar

Zasměji se, když přijde na řadu řeč o záhadně zmizelé svačině, kterou určitě nemá na svědomí jistý kocour. Málem jsem se následně rozesmál ještě více Shakuovou reakcí, ale naštěstí jsem to v sob udržel. Jinak by mě měla za pošuka, nebo by jí mohlo dojít, že se směju i něčemu jinému, ale hádám, že spíše ne.

"Tak Shaku je hol uličník, ale vždy ví km jít a hold rozhodl, že naše cesty se ještě chvíli nerozdělí." Pokusím se smysluplnou odpověď, i když říct jí, že by jí tu klidně mohlo něco zabít a ona nemá žádnou obranu by byl hloupý důvod, po kterém by nejspíše odešla z práce.

Nakonec jí tedy odvedeme a pomalu se vydáváme domů.
"Ano milá. Možná ti časem promine i ten sendvič." Neodolám malinko dloubnout do kocoura, zatím co kráčíme cestou domů, kde na mě už čeká vyhřátá postýlka.

Přesto tu je ještě jedna věc a to sice potřeba utišit mojí paranoiu, kvůli které opět roztáhnu mapu a vyndám jeden z vílích vlasů. Hádám, že když by to tam prošmejdil Puk, tak bych jich tam našel více, ale tomu už takhle dlužím čokoládu.
Vyhledávací kouzlo se dává do provozu a já už trochu ospale pozoruji krystal na provázku, který by mněl určit místo na mapě, kde se daná bytost nachází. Možná bych takhle našel i toho, kdo má na svědomí tu odpornou auru, kterou jsem tam cítil, ale to bych to musel dělat tam a ne tady, kde už ona aura není a je tu jen menší zápach z různých bylin a dalších věcí.

Centrum - Bistro
Mahalath

„Ano tak nějak.“ Souhlasí Conrad, když shrneš celou situaci okolo zmizení vozu a jeho cesty. „Detaily bych se ale moc nezatěžoval. Jeden den spolu čtvrti sousedí, další se už mezi ně cpe nějaká jiná, nebo je jedna z nich menší než bývala. Někdy je to trochu na palici.“ Conrad si nalije další šálek svého čaje, než se vrátí zpátky do práce, pravděpodobně další ramen, i když žádný další host nepřišel. Dokonce se zdá, že i ten jeden, který tu byl, už odešel. Zůstala po něm akorát miska, ale host nikde.
„Řidič byl samozřejmě náš. Spolehlivý člověk, se kterým nebyly nikdy žádné problémy. Doma o něm nikdo neslyšel a dokonce ani jeho kamarádi neví, co se s ním stalo. Je možné, že si ho někdo koupil, ale já si myslím, že je teď někde na dně přístavu.“
Potom Conrad zkontroluje prázdné místo venku a dojde pro prázdnou misku. Jakmile se vrátí, tak pokračuje v povídání.
„Bohužel nevíme, jestli v tom někdo z nich prsty má nebo ne. Mohli to vědět, nebo auto přepadli, a když si uvědomili, komu patří, tak bylo příliš pozdě, aby z toho vycouvali. A to je právě problém. Nevíme, jestli to byl někdo z nich, nebo jestli to udělal někdo jiný. Aniž budeme znát motiv tak by to mohl udělat kdokoliv z města. Tak jako tak máme dvě místa, kde mohl náš náklad zmiznout. “
Ramen, který Conrad připravuje, není tak hezký jako ten tvůj a použil na něj hlavně zbytky toho, co mu zůstalo. Jakmile je hotov, tak se do něj sám pustí.

Přístavní čtvrť - Skladiště 4
Oz

Adresa, kterou vám Brockův kontakt dal, vás zavede rovnou do přístavu. Ponuré a prázdné místo, kterému se obvykle lidé vyhýbají. Pravděpodobně proto, že se tu ulicemi běžně potulují duchové a jim podobní. „Skladiště 4.“ Řekl Brock, když jste dorazili. To bylo místo, kde jste se měli sehnat. Netrvalo dlouho vám ho najít. Ze všech budov byla tahle nejmenší. Váš člověk postával venku u dveří, ukrytý ve stínu, takže jste si ho v první chvíli vůbec nevšimli.

„Zdravím vás pánové.“ řekne skoro šeptem postava ve stínu. „Pojďte dovnitř, vše je už připravené.“ Potom vejde dovnitř budovy skladiště. Uvnitř je celkem prázdno. Sem tam pár beden, ale není toho moc. Muž vás vede kamsi dozadu, kde sejdete po schodech asi o dvě patra níž. Zastavíte se až u jedněch plechových dveří. Samy o sobě dost vyčnívají díky symbolů na nich nakreslených. Podobá se to trochu tomu, cos viděl při tom kultistickém rituálu. Rozdíl je v tom, že tady nebyla použita krev.
Muž vstoupí dovnitř a rozsvítí žárovku. Ocitl ses v malé místnosti, zdi i strop šedé barvy. Kromě kovového stolu a dvojice židlí, jedna na každé straně tu není vůbec nic. Tedy až na protější stěnu, která je krytá bílým závěsem, který se táhne po celé její délce.
„Omluvte nedostatek míst k sezení, obvykle tu moc lidí nebývá.“ řekne muž. Teď na světle si ho máš konečně možnost dobře prohlédnout. Vypadá mladý, vysoký s tmavými vlasy. Na sobě tmavé kalhoty, vestu a bílou košili, kterou má vyhrnutou po lokty. Na odhalených pažích si všimneš několika symbolů. Nejspíš bys je dokázal přiřadit k těm, co jsou nakreslené na dveřích, ale s tvými znalostmi je to spíše jen odhad. Kromě toho má na jedné z rukou různé náramky (možná tak šest nebo sedm), včetně růžence.

Muž se usadí na jedné z židlí a pokyne ti, aby ses posadil. Potom si z brašny začne na stůl vyskládávat věci. Poznámkový blok, pero, neoznačenou knihu, řadu lékařského nářadí a brýle, které si hned nasadí. Brock se mezi tím opře o stenu u dveří a čeká.
„Jmenuji se Thio.“ představí se muž. „A vy budete Oswald, že? Pokud by vám to nevadilo, rád bych začal malou prohlídkou. Nic hrozného, žádné řezání nebo píchání, jen abych zjistil váš fyzický stav. “

Nové město, nový svět
Eleanor

Přijít do nového města není nikdy úplně snadné. Tím spíš, pokud je takovým městem Sognar. Sognar totiž není jenom jiné město, je to úplně jiný svět. Elfové, goblini, zvířecí hybridi, málokdy uvidí člověk tolik zvláštních bytostí na jediném místě. Podobně je to s magií. Ta je cítit i ve věcech, kde se normálně nevyskytuje. Je to normální? Tady ano. Pokud to byla výzva, co jsi hledala, tak jsi byla rozhodně na správném místě.

Prvních pár dní bylo trochu složitých. Cizí město, cizí lidé a plno neznámých věcí, na které si musí člověk zvyknout. A pak tu byly ještě další problémy. Musela jsi sehnat bydlení, zajistit jídlo a v poslední řadě se poohlédnout také po nějaké práci. Měla jsi stále ještě nějaké úspory, ale bylo jenom otázkou času, než dojdou.
Nakonec většinu z těchto problémů za tebe vyřešil jeden přátelský trpaslík. Setkali jste se náhodou a kvůli nepozornosti jste do sebe vrazili, až tě porazil na zem. „Čum na cestu holka pitomá.“ byla první věc co řekl, než ti pomohl na nohy. Někdo by to mohl možná považovat za hrubé a nevychované, ale pravdou je, že pokud jde o trpaslíky, tak je to ještě vřelé oslovení. Navíc ti v Můrově našel ubytování. Nebylo to sice zrovna přátelské místo, pouliční osvětlení na řadě míst nefungovala a po nocích se ulicemi potulovaly podivné existence, ale lepší než Přístavní čtvrť.

„Ták slečinko.“ řekl trpaslík, když ti přinesl nějaké věci do tvého bytu. „Tohle by mělo být všecko. Zbytek si musíš opatřit sama. “ Jmenoval se Berean. A i přes to jak nepříjemný občas dokázal být, to byl celkem fajn chlapík. Navíc ti pomohl.
„Teďkon k tomu hlavnímu.“ Současně se posadí na jednu z židliček a vytáhne ze záhybů kabátu zdobenou fajfku. Pečlivě jí napěchuje, zapálí a teprve když se ujistí, že dobře táhne, tak teprve pokračuje. „Trochu jsem se kolem poptal a zjistil jsem pár věcí. V první řadě žádné čáry máry. Čarosprávci nemají zrovna rádi, když jim po ulicích pobíhají neregistrovaní. Nejdřív si sežeň povolení a potom si čáruj, jak chceš.“ Trpaslík dal zvláštní důraz na písmenko Á, ve slově čaruj, ale těžko říct, jestli tím něco myslel. „Druhá věc. S čarodějníky se moc nestýkám, ale je tu jedno místo. Je to podnik nedaleko odsud a seženeš tam snad i stepujícího křečka. Tam by ti snad někdo pomohl najít to, co hledáš. Nebo můžeš jít rovnou za Čarosprávci, tam je to samý magič.“