Andor.cz - Dračí doupě online

Nový začátek, nový svět

Takže jsem zde a je to vážně něco, překonává to všechny představy které jsem měla Příchod do jiného města je vždy těžký ovšem tohle město se vymyká všemu co jsem viděla, především tu jsou i jiné rasy viděla jsem elfy a gobliny a zvířecí podivná stvoření.
Magie ovládne ty kteří toho nejsou hodni, znal jsem někoho kdo se stal vážně mocným ovšem magie narušila jeho mysl a učinila jí nestabilní ...
Tohle vyprávění mého mistra se mi vybaví když se rozhlédnu kolem protože magie je všude, nedivila bych se kdyby tu někdo běžel za letícím koštětem a křičel k noze nebo mi rozcestník poradil kam mám jít. A začátky byly složité měla jsem pocit že tohle město se mění a já nemám šanci to zde pochopit nebo si na to zvyknout. Když jsem ráno nenašla oblečení tam kde jsem ho položila tak mi zatrnulo než jsem zjistila že jenom spadlo na zem. Další otázka byla kde sehnat práci, do hospody se mi nechtělo možná někde míchat přísady nebo dělat drobné práce, pak jsem si řekla že toho vím dost abych si založila vlastní obchod s magickými přísadami pro který budu mít své vlastní využití.
Otázka je kde v Přístavní čtvrti? Je pravda že by se mi tam podařilo sehnat něco lacině na druhou stranu to má moc dobrý důvod. Nikdo příčetný se tam prý nechce usadit.
Jednou když jsem tak přemýšlela když mně srazil trpaslík a pak mi vynadal když mi pomáhal na nohy, Ale tohle byl docela přátelský trpaslík který mi našel ubytování v Můrově takže žádná Přístavní čtvrť to je rozhodně dobře,
„Děkuju a jsem Eleanor.“odpovím trpaslíkovi potom co mi pomůže přestěhovat věci do mého nového bytu. Berean jak se ten trpaslík jmenuje se posadí a věnuje své dýmce zatím co já se rozhlížím kolem a škrábu na holém rameni. Vyslechnu si pak co mi ten trpaslík chce říct a pak dodám:
„Díky asi si nejdřív seženu to povolení,a potom se vrhnu do toho zařizování a jak se ten podnik jmenuje? A co je nedaleko odsud mám pocit že vzdálenost je.zde relativní pojem.“
Poněkud nejistě se usměji a skloním pohled ke svým prstům na nohách, možná bych se mohla zeptat jestli bych se ... ne oni určitě berou jen ty nejlepší z nejlepších nebo aspoň to mi bude řečeno.

Přístavní čtvrť –> Doma
Baltazar

Zasměji se, když přijde na řadu řeč o záhadně zmizelé svačině, kterou určitě nemá na svědomí jistý kocour. Málem jsem se následně rozesmál ještě více Shakuovou reakcí, ale naštěstí jsem to v sob udržel. Jinak by mě měla za pošuka, nebo by jí mohlo dojít, že se směju i něčemu jinému, ale hádám, že spíše ne.

"Tak Shaku je hol uličník, ale vždy ví km jít a hold rozhodl, že naše cesty se ještě chvíli nerozdělí." Pokusím se smysluplnou odpověď, i když říct jí, že by jí tu klidně mohlo něco zabít a ona nemá žádnou obranu by byl hloupý důvod, po kterém by nejspíše odešla z práce.

Nakonec jí tedy odvedeme a pomalu se vydáváme domů.
"Ano milá. Možná ti časem promine i ten sendvič." Neodolám malinko dloubnout do kocoura, zatím co kráčíme cestou domů, kde na mě už čeká vyhřátá postýlka.

Přesto tu je ještě jedna věc a to sice potřeba utišit mojí paranoiu, kvůli které opět roztáhnu mapu a vyndám jeden z vílích vlasů. Hádám, že když by to tam prošmejdil Puk, tak bych jich tam našel více, ale tomu už takhle dlužím čokoládu.
Vyhledávací kouzlo se dává do provozu a já už trochu ospale pozoruji krystal na provázku, který by mněl určit místo na mapě, kde se daná bytost nachází. Možná bych takhle našel i toho, kdo má na svědomí tu odpornou auru, kterou jsem tam cítil, ale to bych to musel dělat tam a ne tady, kde už ona aura není a je tu jen menší zápach z různých bylin a dalších věcí.

Centrum - Bistro
Mahalath

„Ano tak nějak.“ Souhlasí Conrad, když shrneš celou situaci okolo zmizení vozu a jeho cesty. „Detaily bych se ale moc nezatěžoval. Jeden den spolu čtvrti sousedí, další se už mezi ně cpe nějaká jiná, nebo je jedna z nich menší než bývala. Někdy je to trochu na palici.“ Conrad si nalije další šálek svého čaje, než se vrátí zpátky do práce, pravděpodobně další ramen, i když žádný další host nepřišel. Dokonce se zdá, že i ten jeden, který tu byl, už odešel. Zůstala po něm akorát miska, ale host nikde.
„Řidič byl samozřejmě náš. Spolehlivý člověk, se kterým nebyly nikdy žádné problémy. Doma o něm nikdo neslyšel a dokonce ani jeho kamarádi neví, co se s ním stalo. Je možné, že si ho někdo koupil, ale já si myslím, že je teď někde na dně přístavu.“
Potom Conrad zkontroluje prázdné místo venku a dojde pro prázdnou misku. Jakmile se vrátí, tak pokračuje v povídání.
„Bohužel nevíme, jestli v tom někdo z nich prsty má nebo ne. Mohli to vědět, nebo auto přepadli, a když si uvědomili, komu patří, tak bylo příliš pozdě, aby z toho vycouvali. A to je právě problém. Nevíme, jestli to byl někdo z nich, nebo jestli to udělal někdo jiný. Aniž budeme znát motiv tak by to mohl udělat kdokoliv z města. Tak jako tak máme dvě místa, kde mohl náš náklad zmiznout. “
Ramen, který Conrad připravuje, není tak hezký jako ten tvůj a použil na něj hlavně zbytky toho, co mu zůstalo. Jakmile je hotov, tak se do něj sám pustí.

Přístavní čtvrť - Skladiště 4
Oz

Adresa, kterou vám Brockův kontakt dal, vás zavede rovnou do přístavu. Ponuré a prázdné místo, kterému se obvykle lidé vyhýbají. Pravděpodobně proto, že se tu ulicemi běžně potulují duchové a jim podobní. „Skladiště 4.“ Řekl Brock, když jste dorazili. To bylo místo, kde jste se měli sehnat. Netrvalo dlouho vám ho najít. Ze všech budov byla tahle nejmenší. Váš člověk postával venku u dveří, ukrytý ve stínu, takže jste si ho v první chvíli vůbec nevšimli.

„Zdravím vás pánové.“ řekne skoro šeptem postava ve stínu. „Pojďte dovnitř, vše je už připravené.“ Potom vejde dovnitř budovy skladiště. Uvnitř je celkem prázdno. Sem tam pár beden, ale není toho moc. Muž vás vede kamsi dozadu, kde sejdete po schodech asi o dvě patra níž. Zastavíte se až u jedněch plechových dveří. Samy o sobě dost vyčnívají díky symbolů na nich nakreslených. Podobá se to trochu tomu, cos viděl při tom kultistickém rituálu. Rozdíl je v tom, že tady nebyla použita krev.
Muž vstoupí dovnitř a rozsvítí žárovku. Ocitl ses v malé místnosti, zdi i strop šedé barvy. Kromě kovového stolu a dvojice židlí, jedna na každé straně tu není vůbec nic. Tedy až na protější stěnu, která je krytá bílým závěsem, který se táhne po celé její délce.
„Omluvte nedostatek míst k sezení, obvykle tu moc lidí nebývá.“ řekne muž. Teď na světle si ho máš konečně možnost dobře prohlédnout. Vypadá mladý, vysoký s tmavými vlasy. Na sobě tmavé kalhoty, vestu a bílou košili, kterou má vyhrnutou po lokty. Na odhalených pažích si všimneš několika symbolů. Nejspíš bys je dokázal přiřadit k těm, co jsou nakreslené na dveřích, ale s tvými znalostmi je to spíše jen odhad. Kromě toho má na jedné z rukou různé náramky (možná tak šest nebo sedm), včetně růžence.

Muž se usadí na jedné z židlí a pokyne ti, aby ses posadil. Potom si z brašny začne na stůl vyskládávat věci. Poznámkový blok, pero, neoznačenou knihu, řadu lékařského nářadí a brýle, které si hned nasadí. Brock se mezi tím opře o stenu u dveří a čeká.
„Jmenuji se Thio.“ představí se muž. „A vy budete Oswald, že? Pokud by vám to nevadilo, rád bych začal malou prohlídkou. Nic hrozného, žádné řezání nebo píchání, jen abych zjistil váš fyzický stav. “

Nové město, nový svět
Eleanor

Přijít do nového města není nikdy úplně snadné. Tím spíš, pokud je takovým městem Sognar. Sognar totiž není jenom jiné město, je to úplně jiný svět. Elfové, goblini, zvířecí hybridi, málokdy uvidí člověk tolik zvláštních bytostí na jediném místě. Podobně je to s magií. Ta je cítit i ve věcech, kde se normálně nevyskytuje. Je to normální? Tady ano. Pokud to byla výzva, co jsi hledala, tak jsi byla rozhodně na správném místě.

Prvních pár dní bylo trochu složitých. Cizí město, cizí lidé a plno neznámých věcí, na které si musí člověk zvyknout. A pak tu byly ještě další problémy. Musela jsi sehnat bydlení, zajistit jídlo a v poslední řadě se poohlédnout také po nějaké práci. Měla jsi stále ještě nějaké úspory, ale bylo jenom otázkou času, než dojdou.
Nakonec většinu z těchto problémů za tebe vyřešil jeden přátelský trpaslík. Setkali jste se náhodou a kvůli nepozornosti jste do sebe vrazili, až tě porazil na zem. „Čum na cestu holka pitomá.“ byla první věc co řekl, než ti pomohl na nohy. Někdo by to mohl možná považovat za hrubé a nevychované, ale pravdou je, že pokud jde o trpaslíky, tak je to ještě vřelé oslovení. Navíc ti v Můrově našel ubytování. Nebylo to sice zrovna přátelské místo, pouliční osvětlení na řadě míst nefungovala a po nocích se ulicemi potulovaly podivné existence, ale lepší než Přístavní čtvrť.

„Ták slečinko.“ řekl trpaslík, když ti přinesl nějaké věci do tvého bytu. „Tohle by mělo být všecko. Zbytek si musíš opatřit sama. “ Jmenoval se Berean. A i přes to jak nepříjemný občas dokázal být, to byl celkem fajn chlapík. Navíc ti pomohl.
„Teďkon k tomu hlavnímu.“ Současně se posadí na jednu z židliček a vytáhne ze záhybů kabátu zdobenou fajfku. Pečlivě jí napěchuje, zapálí a teprve když se ujistí, že dobře táhne, tak teprve pokračuje. „Trochu jsem se kolem poptal a zjistil jsem pár věcí. V první řadě žádné čáry máry. Čarosprávci nemají zrovna rádi, když jim po ulicích pobíhají neregistrovaní. Nejdřív si sežeň povolení a potom si čáruj, jak chceš.“ Trpaslík dal zvláštní důraz na písmenko Á, ve slově čaruj, ale těžko říct, jestli tím něco myslel. „Druhá věc. S čarodějníky se moc nestýkám, ale je tu jedno místo. Je to podnik nedaleko odsud a seženeš tam snad i stepujícího křečka. Tam by ti snad někdo pomohl najít to, co hledáš. Nebo můžeš jít rovnou za Čarosprávci, tam je to samý magič.“

Přístavní čtvrť –> Doma
Baltazar

Jenom proto? To bych potom nedělal nic jiného. Utrousí Shaku malou poznámku na svou funkci rádoby svědomí. Potom čeká na zápraží, dokud si neuvědomíš celou situaci okolo Nory.
Vyběhneš ven z bytu směrem dolů, Shaku v těsném závěsu. Tedy po tom co nějakým tobě neznámým způsobem zavřel vílin byt.

Noru zastihnete až na chodbě v přízemí. Překvapeně se ohlédne, když tě uslyší přiběhnout.
Shaku se během tvého vysvětlování tváří nezaujatě, jako by se ho celá situace ani netýkala a jenom si čistí tlapky.
„Aww, to jste nemuseli.“řekne Nora dojatě. Potom se sehne ke Shakuovi aby ho podrbala.
„Jsi to ale hodná kočička.“ Jo to jsem. „Ale ten sendvič mi pořád dlužíš.“A sakra.

Následně se Nora obrátí k tobě. „Děkuji, ale nemusel jsi. Teda chápu, že to byl kocourův nápad, ale zvládla bych to. Ale děkuji. “
No a tak jste šli. Shaku nasoukaný ve tvém batohu, hlavu pořád venku z batohu a na obličeji přitroublý kočičí výraz. Doprovodíš Noru z přístavu a potom ještě kousek dál po společné cestě, než se konečně rozejdete.
Milá holka. řekne kocour, když už je Nora z dohledu. Pak zamíříte zpátky domů i vy. Netrvá to dlouho a jste zpátky doma a hlavně v teple, jak poznamená vždy Shaku, který se po návratu uvelebí na svém obvyklém místě, aby si dopřál svůj zasloužený odpočinek.

Klub Elysium
Oz

„Dělá specialistu u Čarosprávců.“ vysvětlí Brock. „Hádám, že bude někde na jejich stanici, i když si tím nejsem moc jistý. Je to s ním trochu … složitější. Ale zase je to asi jediný člověk, o kterém vím, že se tě nebude při první příležitosti snažit zatknout, zabít nebo vypreparovat.“ S démony ve městě to bylo vždy trochu složitější a samotná zmínka o nich dokázala v některých kruzích udělat pozdvižení. „Dej mi chvilku, zkusím mu zavolat.“ Potom se Brock zvedne ao dejde k baru, kde se dá do řeči s barmanem.

Zatím co čekáš, začne po krátké pauze zase hrát hudba. Místní kapela hraje převážně Jazz, Blues a možná ještě něčeho mezi tím, co nedokážeš přesně identifikovat. Co je ale možná ještě zajímavější, než výběr hudby je jeden z muzikantů. Ten připomíná na první pohled člověk s ptačí hlavou. Zobák mu však nekončí špičkou, jako je tomu normálně ale naopak se rozšiřuje. Muzikant pak tuhle svojí část využívá místo trumpety a zní to překvapivě dost jako normální trumpeta. Odehrají asi tři skladby a to už se vrací Brock.

„Dobrý, tak jsem ho našel.“ řekne, když si sedne. „Je zrovna v práci, ale když jsem mu o tobě řekl, tak souhlasil, že se s námi setká. Dal mi bezpečnou adresu, na které se s námi setká. Žádný Tet ani Čarosprávci v dohledu. Tak můžeš být klidný. Vezme prý sebou všechno potřebné a počká na nás na místě. “ Když Brock domluví, tak si několikrát lokne svého doposud netknutého piva.

Centrum - Bistro
Mahalath

Conrad přikývne a pustí se do přípravy jídla. Zelenina, maso, nudle, vývar, koření … práce mu jde od ruky a působí dojmem, že ví, co dělá. Žádný pytlíkový “čaroděj“, na které můžeš občas ve městě narazit.

„Auto vyjíždělo z přístavu. Skladníci, kteří měli ten večer směnu, potvrdili, že všechno proběhlo v pořádku. Naložili náklad a řidič následně odjel směrem k Můrovu. Tam se dostáváme i do jednoho slepého místa. Večer se nikdo moc v ulicích nepohybuje, takže nikdo neví, kudy jel. Až jeden svědek v nějaké večerce potvrdil, že naše auto nejspíš viděl, když opouštělo čtvrť.“
Práce na tvém jídle pomalu pokračuje. Všechno už dostává svojí podobu a vypadá to, že zanedlouho bude vše hotové. Mezi tím se Conrad vrátí k povídání.
„Pak to byl už jenom kousek do centra, ale tam auto nikdy nedorazilo. Poslední kus cesty projíždělo přes Mastnou čtvrť. Nikdo tam auto ale neviděl, takže vůbec nevíme, jestli tamtudy opravdu jelo. Je dost možné, že to z nějakého důvodu vzal řidič přes Spáleniště, které bylo kousek vedle. To jsou podle mě také hlavní podezřelí. Buď to udělal nějaký gang divolidí a nebo někdo z Mastné.“
Ramen je hotov. Conrad před tebe postaví horkou misku a vedle ní hůlky. Ty doprovází ještě ubrousek, ve kterém je zabalená lžíce.
„Pátrání po autu začalo asi hodinu po tom, co mělo dorazit. Tou dobou už bylo ale pozdě. Nikdo nic neviděl, ani nezůstala žádná stopa. Jako kdyby se to auto vypařilo.“ Conrad si pak dojde pro nedaleko stojící konvičku a nalije si její obsah do malého šálku, ze kterého trochu upije. „Mastnou čtvrť ovládá mafie, zatím co Spáleniště nejrůznější gangy. Obě strany můžou mít důvod, proč to udělali. S nikým se nechceme pouštět do otevřeného střetu, pokud to nebude nevyhnutelné. Proto jsi tu ty. Musíš zjistit, co se stalo a kdo to má na svědomí.“