Andor.cz - Dračí doupě online

Tvoje hody na random výsledky random eventů ode zdi ke zdi jdou, dobrý pane!

"No já vím, ale tohle byl můj nůž."
Awww, broučku, tohle docela chápu, tohle mě mrzí!
Konejšivě ho k sobě rukou, kterou ho objímám, přitisknu a pohladím po rameni dlaní. Ztratit oblíbené, zdobené vybavení, je vždycky prostě bolest. Doufám teda tak trošičku, že si na ně nenechal, já nevím, vyrýt svoje jméno, nebo tak. Ale tak i kdyby, teď je přece pan Grubber. Žejo.

"Neboj, určitě neskončíš jako Luca. Málokdo dokáže být jako Luca. Dobroser plnej děvek. Haha."

"No popravdě už jsi trochu ze cviku, protože, hej, necvrnkej mě do nosu, haha, hej, já řekla, tyyy!" zavrtím se, ale jsem moc blízko na to, aby se mi podařilo uhnout. "Protože jsi ho musel dodělat, žejo." Nedám se odbýt!

"A než ten měšec otevřeš, buďme realisti. Měl tam pár měďáků na víno a to je všechno."
"No ale už to budou naše měďáky na naše víno!" mrknu vesele. Teď už to fakt absolutně neřešíme. Ale jako učni jsme z drobných na víno měli upřímnou radost, kterou si pamatuju. Ono být starší assassin sebou přináší už tak dost peněz. Být hlava řadové pobočky pak už velmi mnoho peněz - a hej, raději nebudu zabíhat do detailů, jako je náš boční byznis s pochybnou pověstí - a to nemyslím náš bordel, který má taky dost značný příjem!

*****

"No to mě ovšem poser," šeptnu překvapeně, když se v Bastianově ruce zaleskne drahokam.
Ono, když vypadl stříbrný, už jsem se nadechla na nějaké svoje posměšné "haha, tak vidíš, ještě že jsem to vzala, stříbrňák je dobrej!" ale tohle je vpravdě docela masakr. Chvilku si říkám, jestli mě Bastiano nelakuje a nevytáhl ho nějak nepozorovaně z kapsy, jako nějaký čarodějný trik. Ale viděla jsem na vlastní oči, že se prostě vysypal, navíc - Proč by Bastiano nosil u sebe safír? Teda, ono, proč by kdokoliv, ale tak...

"Skoro si člověk říká, že smůla, že jsme nezkusili odříznout dva, že?" zažertuju trochu. "Možná to radši schov, prohlídnem si ho později. Jestli to byl třeba místní zlatník, tak by mohlo být divný, že on je xichtem dolů v řece a my tady čumíme na... No, na tohle, shodou náhod."
Zavrtím nevěřícně hlavou.

"To je přesně ten důvod, proč nás Baggio vypakoval z Ancony, co? Protože prostě děláme průsery, kam se vrtnem."

Jedna ale jakože menší než tři, NGL

Heh. Na víc se v mysli nezmůžu.

"Dobřéee, to jsem asi nečekal, když jsem to řekl nahlas. Hej... ono možná doopravdy byl bohatý a měl nějaké informace, co nám mohl možná předat. Protože jinak takový vágusové nenosí po kapsách tohle. No. Nemám moc slov. Heh. Jaká je šance, že?"

Ne. Reálně. Jaká je šance. Hádám tak devadesát pět ku stu. Nebo tak nějak. Ale tak když nic, máme na další víno. Soudek. Nebo možná i menší vinárnu. Kdo ví.

Nechť random kostka rozhodne o bohatství tohoto muže

Bastiano vezme měšec do jedné ruky a vysype jeho obsah do své druhé ruky.

A obsah měšce překvapí nejspíše oba naše hrdiny. 5 měďáků. 6 stříbrňáků. A asi jako palec velký a jako oceán modrý safír.

Ale... ale 1 a 2 jsou vždycky menší než 3. Tak funguje matematika.

"No já vím, ale tohle byl můj nůž. Je rozdíl, jestli to je nějaký erár a nebo byl můj. Já na nich mám gravírování a tak. Nejde jen tak zahazovat vybavení. Pak skončíš jako Luca."

Hrozná představa.

"A jde mi tak nějak o princip, než o ten konkrétní nůž. Ale tak, jak říkáš, o nic vlastně nejde. Ale tak snad už jsem nevypadl ze cviku. Jak ty ráda říkáš, už 'nejsem pořádně asasín' a tak," řeknu a cvrnku Alessandru do nosu.

"A než ten měšec otevřeš, buďme realisti. Měl tam pár měďáků na víno a to je všechno. Nečekal bych nějaké bohatství či cokoliv hodnotného. To lidi tohohle zjevu nemají."

A bum. Tam diamant. Bych se docela zasmál. Ale víme všichni, že to tak nebude.

Vína máme míň než dva, ale koukám

Ach, takže víno fuč. No co už, kdyžtak si někde seženeme, až tohle dopijem. Jak těžké může být v pátek tady sehnat nějaké víno? Ono i kdybychom chtěli zevlit v krčmě, tak by to nebyl problém - ale to nechcem, chceme být ma vzduchu, kde to nesmrdí nemytejma lidma.

Protože, co si budeme, lidi se prostě obecně moc nemejou. Někteří věří i že to není zdravý. Což je samozřejmě pěkná blbost, však Římani se myli pořád a jak v pohodě byli! Teda až do doby, kdy pak už nebyli, hm. Ale to nebylo čistotou. Vlastně je asi přejela smradlavá nečistota. Protože co jiného si představím pod pojmem "barbar," než smrdutýho nemytce, co si beztak ani nečeše vlasy a vous neholí? Tak. To bychom měli k historicky-kulturnímu okénku.

"Tak vrhací nože se ztrácejí furt, nad tím bych se asi úplně nehroutila," ujistím ho, obejmu okolo ramen a vezmu si láhev do druhé, volné ruky.
Pak se spokojeně napiju a víno vrátím. Je docela dobré, škoda, že jsme o to druhé přišli. No co už. Hehe. Třeba si ho olízne nějaká žába a bude mít hezkej večer.

Při vzpomínce na žáby mě trošku oblije odpor. No, už nikdy nebudu cumlat obojživelníky! Ne dobrovolně, minimálně. A neumím si moc představit situaci, kdy by se mi v puse objevila žába proti moji vůli, takže asi tak nějak. To bychom měli k filozofickému okénku.

"Tak se mrknem, co měl ten pán u sebe, hm?"
Hodím Bastianovi do klína ukořistěný měšec. Žel máme jen ten jeden váček s překvapením a ne pět, jak jsme mohli mít, kdyby nás nikdo nevyrušil.

Vždy menší než tři

"Eh," řeknu Alessandře, zatímco nervózně proklepu rukama svoje kapsy.

"No, asi je na mostě. No. Stejně jako můj druhý vrhací nůž, který tam někde zůstal no. Ehm no."

No... to je docela trapný. Ne, že by je to přivedlo asi nazpět k nám, ale je to prostě trapný. A smůla. A škoda zdrojů. A tak všechno.

Vytáhnu alespoň z baťůžku druhou láhev, ať máme na té lavičce co tedy vypít.

"Vypadá to úkladně no. Ale tak co už. Teď s tím nic nenaděláme. Stalo se. Třeba tu mají nějaké gangy. Určitě mají. Jsou dost velký město na to, aby tu byl zločin. A teď je tu i hromadu lidí, kvůli tomu svátku. Podle mě, to je úplně v pohodě. A podřezali jsme je nožema. To taky není nijak podezřelí. Takže bych se ničeho vlastně nebál. Možná bude z toho humbuk, ale určitě budou otravovat nějaký nebožáky a ne nás."

Menší než tři, Bastiano!

"Jo, proč ne," přijmu návrh na zevlení na lavičce. Je to stejně dobrý nápad, jako všechny jiný.
"Máš někde tu první láhev, nebo jsme ji při souboji, hehe, propili?" popravdě ani nevím, jestli ji pak schoval, než chlapci přišli a nebo prostě někde zůstala, spadla, rozbila se... Drží ji pořád vlastně v ruce? Položil ji, když šel dorazit toho ničemu? Pohled mi mimoděk sjede k Bastianovým rukám.

Pak se zaposlouchám do zvuků, vycházejících od mostu.
"Možná jsme je měli nechat ležet tak, jak byli. By to prostě vypadalo, že se pobili. Takhle naházený v řece to vypadá, no trošku úkladně."

Tsss

"Já rád mluvím, vždycky jsi věděla, že rád mluvím!" řeknu Alessandře, zatímco mě táhne pryč.

A není na tom nic špatného, když někdo hodně mluví!

***

"No, jaké to štěstí. Máme tu všechny možné způsoby jak se skrýt. Navrhuji vytáhnout láhev a splynout s okolím na lavičce."

Na střechu pak můžeme vylézt vždycky i pak. A je to míň nápadné, než lézt na střechu, kdyby náhodou přišli strážní.

ESTOLÓ!

Když doběhnete dál, najdete klidné místo, kde jsou lavičky, seno i kam lézt po střeše, na které je i typická středomořská zahrádka.

A z dálky je už slyšet křik stráží, kteří našli pozůstatky masakru, který *někdo* způsobil.

Teď zbývá otázka, jestli je stopa zavede k vám, či nikoliv.

Hehe, tak padáme!

"Na to nemáme čas, blabla, budeme si povídat,..."
No, co si budem, zatímco mi vykládá, jak nemáme čas, prostě jeden měšec čapnu a uříznu.

"... ale nevím, jestli to už není moc."
Pak čapnu Bastiana za ruku a táhnu ho směrem pod most a dál, pryč odsud, opačnou stranou, než odkud jdou slyšet stráže.
"Není, ale pojď už," řeknu, evidentně v dobré náladě. Ne samozřejmě, že by mi dělalo radost dorážení bezmocných a tak, ale... No dobře, tak jo. Když jsou to zmrdi, tak mi to možná radost dělá. Jsem díky tomu snad šílenec? Rozhodně nejsem, ale taky vím, že se nemíním nikdy na tohle raději vážně ptát nikoho nahlas!

Tam, kde je nejmíň světla, ho pustím a vyběhnu po vydlážděném korytu nahoru. Rozhlídnu se, jestli někde není nějaká lavička, nebo seno, nebo něco, kde bychom splynuli s okolím. Jaki nenápadní lidé. No a nebo můžeme pořád vyšplhat na ten dům.

"Tak jo, měls pravdu. Bít se s nima byla nakonec docela dranda."