Andor.cz - Dračí doupě online

Na východním úbočí Pradávnice stojí, co jen stařešinové pamatují stejně jako dědové jejich dědů, Černá věž.

Pod věží je strmý sráz, vzniklý prý tím, jak se během Velké války vojáci snažili dostat do hory. Proč, nebo jestli není celý příběh pokroucený a cílem bylo stržení Černé věže, nikdo netuší. Co ale všichni obyvatelé širokého kraje ví je, že je lepší držet se od Pradávnice dál. V tamních lesích údajně pobíhají podivná zvířata, přičemž v noci jsou vidět jen jejich divoké zeleně planoucí oči, a leckdo prý cestou ku večeru či v noci spatřil sinalou siluetu dívky, která zde nešťastně zemřela, jak si smutně prozpěvuje.
Samotná věž, na kterou je z některých míst vidět, také budí strach. Zkazky tvrdí, že v jejích útrobách už od dob Velké války žije zbloudilý čaroděj a vše, co se děj na Pradávnici, se tam děje jeho přičiněním. Jiní tvrdí, že je to démon, kterého nějaký čaroděj omylem osvobodil během magického rituálu.

Tak či onak, Velká válka proběhla před víc než stoletím a namísto slibovaného blahobytu se lidé mají stále hůř. Chudí chudnou a bohatí chudnou zrovna tak. Jen ve velkých městech království se prý mají lépe a to nejspíš proto, že leží na hranici království, nebo u moře, kde panuje čilý obchodnický ruch. Zle se nemají ani prodejci z karavan, které křižují zemi. Právě ti nejčastěji mluví o nešťastném duchu dívky z lesa, jelikož hlavní trasa se z jedné strany vine právě kolem Pradávnice.
A v době, kdy jsou pole už nějakou dobu oseta a farmáři čekají na příval horkých letních dní, se po vískách šíří nečekané oznámení…

„Mňa sa to nezdá.“
„Proč by si to kdo vymýšlel? Je to tady černý na pergamenu: Přijmu do svých služeb děvče, a to na tři léta. Rodině dívky připadne každý rok tisíc zlatých jako odměna za její práci. Zájemkyně nechť stane v poledne dne před úplňkem u paty Černé věže. Nikdo jí v tom nebude pomáhat. Podepsán A.U.D.“
„Tisíc zlatých! Z toho by rok vyžila celá vesnice! Ujujuj.“
„Takže je tam vážně čaroděj?“
„Je něbo není, má to za pár.“
„Jakto?“
„Po takovej době shání děvečku? Zbyly mu jen peňaze a chatrný zdraví.“
„Hm. Nu nic, s čáry si zahrávat nebudu a list vyvěsím.“
„Stejně.. má to marný. Nikdo rozumný svoje děcko nepožene Černým lesem k věži.“
„Ujujuj. Tisíc zlatých!“
„Chlapi. Mě by sa nejvíc líbilo, že bychom tam poslali zprávu, že mu pomóžeme všetci, když nám dá ty peňaze.“

Tisíc zlatých.
Tisíc lidí, tisíc názorů.
Většinu zpráva o nabídce pocházející z věže vystrašila. Co se stane, když se nenajde žádná, která by do služby šla? A jak je vůbec možné, že tam někdo doopravdy žije? S jednoduchou teorií přišli hned vzápětí členové karavany, kteří dovezli nejnovější kousky podle poslední módy – pán věže, ať už je to kdokoliv, určitě chodí v přestrojení a navštěvuje pravidelně místní trhy. Mezi ženami se zase rychle rozneslo, že nabídka je jen zástěrka pro milence, aby děvče mohlo odejít z domu a nemuselo se potýkat s nevolí rodičů.
Ať je to jak chce, čas se krátí.