| |||
Tsss "Já rád mluvím, vždycky jsi věděla, že rád mluvím!" řeknu Alessandře, zatímco mě táhne pryč. A není na tom nic špatného, když někdo hodně mluví! *** "No, jaké to štěstí. Máme tu všechny možné způsoby jak se skrýt. Navrhuji vytáhnout láhev a splynout s okolím na lavičce." Na střechu pak můžeme vylézt vždycky i pak. A je to míň nápadné, než lézt na střechu, kdyby náhodou přišli strážní. |
| |||
ESTOLÓ! Když doběhnete dál, najdete klidné místo, kde jsou lavičky, seno i kam lézt po střeše, na které je i typická středomořská zahrádka. A z dálky je už slyšet křik stráží, kteří našli pozůstatky masakru, který *někdo* způsobil. Teď zbývá otázka, jestli je stopa zavede k vám, či nikoliv. |
| |||
Hehe, tak padáme! "Na to nemáme čas, blabla, budeme si povídat,..." No, co si budem, zatímco mi vykládá, jak nemáme čas, prostě jeden měšec čapnu a uříznu. "... ale nevím, jestli to už není moc." Pak čapnu Bastiana za ruku a táhnu ho směrem pod most a dál, pryč odsud, opačnou stranou, než odkud jdou slyšet stráže. "Není, ale pojď už," řeknu, evidentně v dobré náladě. Ne samozřejmě, že by mi dělalo radost dorážení bezmocných a tak, ale... No dobře, tak jo. Když jsou to zmrdi, tak mi to možná radost dělá. Jsem díky tomu snad šílenec? Rozhodně nejsem, ale taky vím, že se nemíním nikdy na tohle raději vážně ptát nikoho nahlas! Tam, kde je nejmíň světla, ho pustím a vyběhnu po vydlážděném korytu nahoru. Rozhlídnu se, jestli někde není nějaká lavička, nebo seno, nebo něco, kde bychom splynuli s okolím. Jaki nenápadní lidé. No a nebo můžeme pořád vyšplhat na ten dům. "Tak jo, měls pravdu. Bít se s nima byla nakonec docela dranda." |
| |||
Dilema se ale nevyřešilo ty vole! Heh, jak může být tak klidná. To se vůbec nebojí, že nás u toho můžou nachytat a pak co? Já myslel, že dneska nemá už náladu na vraždění lidí. Ale tenhle zbytečný risk na to nevypadá. "Určitě? Já si nemyslím, že na tohle máme čas. Mi přijde, že jsou fakt nedaleko. Radši bych se na to všechno vykašlal a začal utíkat hned. Ono pokud budou šetřit tu krev, není šance, aby si nevšimli těch těl v kanále. Pokud... nechceš k nim přidat i strážný. Já vím, že se poslední dobou už trošku nudíš a tohle by možná i byla trošku výzva, ale nevím, jestli to už není moc." Snad si to teda nevyloží, jakože naznačuju že by to nezvládla a nebude mi teď chtít dokázat, že by tu hlídku ale i tak dokázala vyřídit. |
| |||
Hehe, lul "Jak kdybych tě stejně slyšel. 'Máš je zabíjet pořádně už na poprvé, hur dur!' No jo, já vím. Příště to udělám líp. Neboj." Krátce se uchechtnu, pokrčím rameny a pomůžu s nejčerstvější mrtvolou směrem k řece. "No ušetřilo by nám to trochu trablí-" Zaposlouchám se. Ale kurva. "Kurvaa, ten večer prostě nemůže být hezký," Ach, takže jsi to taky slyšel! No, spíš bych se divila, kdyby ne. "Vždyť to je pěkný večer," oponuju s úsměvem, zatímco poslouchám návrhy na pokračování naší dnešní krasojízdy. "Noa? Tak si toho všimnou. Rychle s ním dolů, s trochou štěstí ještě čapneme i nějaký ten měšec a utečeme támhle podél řeky, až na tamten barák. Budou mít plnou prdel řešení krve, ani si nás nevšimnou," fláknu bezvládným tělem do vody a seskočím dolů na dláždení koryta říčky. " Na schovávání těl asi není čas, no nasrat." |
| |||
Dilema 4 "Kurvaa, ten večer prostě nemůže být hezký," řeknu Alessandře, zatímco posledního chudáka tahám ke kraji kanálu. "Podle zvuků jsou dost daleko, abysme ho v klidu hodili dolů, ale moc nevím co pak. Protože těla sice neuvidí, ale ten bordel okolo jo." a kývnu hlavou směrem ke kalužím krve, které kluci nechali na cestě. "Pokud nejsou úplně retardovaní, tak tohohle si určitě všimnou." |
| |||
Smolíček a Pocholíček jsou taky jména. Když posledního chudáka chytáte za nohy a ramena, připraveni ho hodit do řeky, slyšíte jak se k vám blíží rytmické dunění bod o dlažbu. To nehledě na místo kde jste, znamená vždycky jenom jediné. Pochodující vojáky ve formaci. |
| |||
Bourák. Jen to není Slávek no. Jenom pokrčím souhlasně rameny. "No jo," řeknu a zasadím chudákovi tedy ránu z milosti skrytou čepelí do krku. "Jak kdybych tě stejně slyšel. 'Máš je zabíjet pořádně už na poprvé, hur dur!' No jo, já vím. Příště to udělám líp. Neboj." Ne, že bych to teď takhle udělal jako naschvál. Ale občas člověk dělá chyby no. |
| |||
SEDM! Jako Slávek Boura v Doremi! "Aha," odpovím nevzrušeně. Každá sekunda ho tak jako tak blíží k smrti i bez mýho přičinění. Jenže já tady taky nechci úplně jen tak okounět. Zbytečně. Tajnou zbraň jednak nikomu nežeru a druhak - co je mi po tom? Pokud nějakou maj, jen dobře, ne? Jsem snad nějakej špinavej Francouz, abych měla nějaký zájem na tajný zbrani zdejšího vévody? Jako já vím, že ta žába v puse mohla leckoho zmást! ALE!!! "Možná bude lepší, když to tvoje velké bohatství zdědí tvoje děti," který tak jako onak beztak ani neexistujou. "Když jich máš tolik." No, chlapče, hráls blbou hru, vyhráls blbou cenu. Je mi to líto. Podívám se tázavě na Bastiana. |
| |||
Dilemata patří k životu "Heh?" a i v bolestech stažené tváři je vidět překvapení. Takovou odpověď asi nečekal. "No, to já né, to chtěl Carlo. Já mám peníze. A všechny vám dám! I mám ženu a sedm dětí. Prosím, prosím, nezabíjejte mě! Navíc vím..." a je vidět, že přemýšlí. "... er kde pan hrabě ukrývá tajnou zbraň! Dovedu vás tam! Prosím!" řekne a následně začne kašlat. Krev. |
doba vygenerování stránky: 0.15310597419739 sekund