Andor.cz - Dračí doupě online

Den plný práce
Baltazar

„Depresivních místech?“ zopakuje tvůj kocour zamyšleně. „A už ses zkusil podívat třeba do skříně nebo pod postel? S tím jaký je majitel tohohle pokoje by mě nepřekvapovalo, kdyby tam něco takového rostlo.“
Shaku se následně protáhne a začne se důkladně čistit. „Mám pocit, že zbytečně riskuješ, ale ať je tedy po tvém. Půjdeme do města mrtvých.“ Víc se k tomu už nevyjadřuje.


Den v práci uběhne jako mrknutím oka. Do kadeřnictví bylo dnes objednáno spoustu klientů a řada dalších pak přišla bez objednání. Všichni jste se celý den nezastavili. Teprve až poslední hodinu nápor opadl a vy jste se mohli pomalu pustit do uklízení. Nora se také činila. Její pomoc vám dnes přišla opravdu vhod a díky tomu tak nemusíte zůstávat dlouho po zavíračce.

Nora si před kadeřnictví hraje se Shakuem, který plně využívá její pozornosti. Ostatně jako každá kočka, když přijde řeč na drbání a hlazení. Ty ještě řešíš nějaké věci se svým otcem, než taky konečně skončíš. Nora zvedne hlavu, jakmile uslyší cinknutí zvonku nade dveřmi a nechá drbání.
„Tak co dneska podnikneme?“ zeptá se s veselým úsměvem ve tváři. Zdá se, že jí váš včerejší výlet nijak nepoznamenal. Shaku mlčí a zvědavě očekává tvou odpověď.

Elysium - Bar
Eleanor

Barman se na tebe podívá s mírným překvapením. „Tady?“ Následuje krátké uchechtnutí. „To asi ne, slečinko. Pokud mi moje paměť slouží dobře, jsme především bar, ne městský úřad. I když je pravda, že by se tu možná našlo pár lidí, kteří by mohli trochu pomoci.“
Barman se rozhlédne po lokále jako by někoho hledal, ale nezdá se, že by se mu podařilo dotyčnou osobu najít. Potom se jeho pohled vrátí zpátky k tobě. „Pokud mohu být tak smělý, co to vlastně hledáte? Nemovitost, zboží, zaměstnance, nebo to budou peníze?“ Ty budou zcela určitě také potřeba. Máš jich vůbec dost? „Také bych zvážil zdejší konkurenci." Pokračuje barman. „Zkušení a dlouholetí obchodníci se známým jménem a věrnou klientelou."
Váš hovor na okamžik přeruší nově příchozí, který se posadí na stoličku u baru. Je to vysoká postava, mnohem vyšší než byla gorila u vchodu. Na sobě má plášť který sahá až na zem. Tvář mu zakrývá límec a klobouk, takže je vidět jenom tmavá mezera mezi nimi. Postava ukáže cosi barmanovi a ten mu po chvilce přinese drink.

Rozhovor s Thiem
Oz

Thio poslouchá vyprávění o tvém probuzení v uličce a při tom si dělá poznámky. Tentokrát bez pomoci magického pera. Občas nakoukne do knihy, ale jinak je soustředěný především na svůj notes. „Převzetí kontroly po ztrátě vědomí a občasné projevy entity.. “ Pokývá souhlasně hlavou a pokračuje. „Dobré, tohle je dobré. Zdá se, že entita prozatím nemá kontrolu. “
Nakonec pozornost obrátí zpátky k tobě. „Bohužel to nebude trvat dlouho. Čím více času s tebou stráví, tím víc se začne přizpůsobovat tvému tělu a tím silnější bude. Asi nemusím vysvětlovat, co to znamená.“ A taky že ne, nic víc k tomu už neřekne.

„Mám tu ale něco co by mohlo pomoci.“ S těmi slovy vytáhne kovový předmět, který položí na stůl přímo před tebe. Vypadá to jako stará policejní pouta, ale část jich chybí. Konkrétně druhá půlka, takže se dají nasadit jenom na jedno zápěstí.
„K tvé předchozí otázce. Nemyslím si, že by tě někdo bodl prokletou dýkou, protože … no… Řekněme, že je to složitější než si myslíš a bylo by zbytečné to zdlouhavě vysvětlovat. Tohle na druhou stranu, JE prokletý předmět.“ Přitom ukáže perem na pouta. „Pokud to budeš nosit, tak by to mělo zabránit tomu, aby tvůj “přítel“ nezískal kontrolu. Například kdybys šel spát.“ Na okamžik se Thio odmlčí, čímž dává prostor pro ono klasické ALE. „Ale, jak už jsem řekl, je to prokletý předmět. Jakmile si ho nasadíš, už to jen tak nesundáš. Každý démonův pokus pocítíš a nebude to vůbec příjemné. Zůstaneš ale sám sebou.“
Pouta nechá ležet, kde jsou a nechá rozhodnutí, jestli si je nakonec vezmeš na tobě.

NESAHEJ NA TU VĚC!!

Hlas je tentokrát silnější než předtím. Ucítíš zvláštní pocit jako by se něco dralo ven. Jako kdyby cosi uvnitř tebe bušilo zběsile do dveří a ty sebou otřásaly.

„Víc už nejspíš nepomohu. Jsi stále ještě člověk, ale nevím na jak dlouho. Týden, měsíc? Možná pár let, to nikdo nedokáže s jistotou určit. Osobně bych ti doporučil jít se mnou na stanici Čarosprávců, kteří by se o tebe postarali. Ale je mi jasné, že to neuděláš.“
Při poslední větě se Brock zasměje, jako kdyby chtěl říct něco ve smyslu: “Jo máš naprostou pravdu, ten nikam nepůjde.“ „Pokud se tedy nechceš na nic zeptat, tak jsme prozatím skončili.“

Spáleniště - pátrání
Mahalath

Spáleniště tě přivítá svým typickým a nezaměnitelným zápachem. Není to tak strašné, jako když jsi to ucítila poprvé, lidé si na to obvykle po nějaké době zvyknou. Procházíš se ulicemi a místní se ti už při prvním kontaktu vyhýbají a vrhají na tebe podezřívavé pohledy. Je tedy občas třeba jít na věc víc přímo a možná i neústupně. I tak není tvé pátrání zrovna snadné a moc se toho nedozvíš. Nezbývá nic jiného, než věřit ve tvůj plán. A opravdu, zdá se, že fungoval.

Netrvá to dlouho a během tvého poflakování si tě na jednom místě odchytí skupinka svalovců. Všimneš si asi čtyř. Všichni vypadají jako lidé, ale mají i rysy hybridů. Hustá srst, drápy, kly a jeden má dokonce hadí oči.
„To seš ty, kdo tu otravuje slušné lidi?“ Promluví na tebe velký muž. Z celé bandy je nejchlupatější a svým vzhledem trochu připomíná medvěda. „Zvědavce nemá nikdo rád.“ Potom zavětří a na trochu se zamračí. „Obzvláště pokud jde o elfy.“ Na to už reaguje i zbytek skupinky. Někdo udělá krok vpřed, další si připraví svoje drápy. Nikdo ale neútočí. „Dej na mě, elfko.“ Slovo elfko vysloví se silným pohrdáním. „Obrať se a zmiz odsud, než se ti něco stane.“

Doma
Baltazar

Už zase. Nevím co přesně to znamená a jaké mají ty sny význam, ale nějaký jistě mají. Přeci jen prý existuje i magie, která se celá na sny specializuje, ale na to chce mít prý talent. Jediný talent, který mám já, je neschopnost pochopit co se mi moje mysl snaží přesně sdělit.

Podívám se na balvan, který jak se ukázalo je mým drahým společníkem. Nevím, kdo byl ten muž, ale jestli mě tahle potvůrka nějak táhne dolů, tak to opravdu netuším. Ba naopak si říkám, že se s ním stal můj život zajímavější, než doposud. Možná si jen moje mysl vybrala onen balvan, jelikož nemohla vymyslet nic jiného, co by na mě mohlo vyvíjet takový tlak, jako můj kocour.
"Už vstávám. Už vstávám."

Vstanu a dojdu naplnit misku toho neposedného černého pytle, který přichází po jídle se zajímavou myšlenkou.
"Nezní to špatně, ale je zde několik problémů. Zaprvé. Žádného neznám. Zadruhé. Smutečník roste jen na depresivních místech, jako jsou hřbitovy a hádám, že budeme mít smůlu jako minule, že už to tam někdo otrhal. Dole sice nerostou tolik, ale nahoře je otrhá každý, kdo ví co jsou zač." Namítnu mému kumpánovi a čekám jeho námitky.

Elysium

Jdu a dávám pozor abych do něčeho nešlápla a nenarazila si prsty a rozhlížím se podle Bereanových instrukcí zatím co s škrábu na holém rameni. Ulice jsou prázdné a až na několik osob které jsou teď venku potkám a také asi tři psy. Přesto i když každý zmizí jak mně uvidí mám pocit že mně pořád někdo sleduje a tak se škrábu na rameni točím že se se mnou točí i sukně, ale pořád nikoho nevidím.
Uklidni se třeba se ti to jenom zdá, nebo přijde doba kdy to nebude jen pocit a oni se ukážou.
Polknu a opět se otočím ovšem potom špatně došlápnu a chvíli si třu prsty, potom však pokračuju v cestě. Nakonec se mi to přece jen podaří najít a i když je to dál než jsem čekala tak nápis ukazuje že to bude místo které hledám. Budova vypadá sešle ovšem tak vypadá skoro všechno zde a tak se to rozhodnu prozkoumat. U vchodu stojí gorila v obleku, stojí na zadních takže se nade mnou tyčí a vypadá docela hrozivě když si mně však všimne tak mně nechá projít aniž by cokoliv řekla. Vstoupím a celý prostor zde je cítit zvláštní energii a naplněný různými tvory, chvíli si je prohlížím a snažím se je zařadit než toho nakonec nechám. Vydám se na cestu dokud nenarazím na bar, když se rozhlížím tak to tu tak moc nezvykle nevypadá aspoň podle toho co zatím vidím a slyším.
„Zdravím.“oslovím muže a nervozně si natočím vlasy na prst. Uvažuju že si objednám něco na pití, ale pak si vzpomenu na Bereanovo varování a dodám.
„Ráda bych si otevřela obchod magickými přísadami a slyšela jsem že zde bych možná mohla uspět,“
Rýpu prsty do země a pružím na nich a čekám jak se barman vyjádří.

"Možná to měl připravený dopředu?" pokrčím rameny, velmi pozvolna, aby se snad Thio nevyděsil, že se na něj chystám vrhnout, "nebo to mělo co dělat s tou věcí, kterou mě ten křivák bodnul? Netvrď mi, že není nic jako očarovaný dýky, ze kterejch se přenese kletba či co?"

Přiznejme si, že sám moc nerozumím, jak to proběhlo. A o pekelných rituálech toho vím asi tolik jako o baletu. Vastně je to podobné. V obojím dělají lidi podivné věci, které nedávají moc smysl, ale je to evidentně baví. Takže se jen snažím se v tom všem zorientovat procházením všech možností a doufám, že se něčím trefím.

"Popravdě se spolu nijak nebavíme. Občas mi něco prská v hlavě, ale to ignoruju, už jsem na takový otravný všeználky zvyklej," podotknu a od pasu se mi ozve vzteklé prskání dotčené zbraně, "ale můžu na rovinu říct, že se mu tahle celá situace vůbec nelíbí. Je nasranej, že ho někdo zkoumá. Ale nějaký velký projevy zatím...no jenom ten první. Když sem se probral mimo ten barák, v sobě díru a tady mistr Brock se ke mně řítil s tasenou zbraní a opravdu odhodlaným výrazem, než mu došlo, že se tam v zablácený uličce potácí moje maličkost. Vůbec si nepamatuju, jak jsem se tam dostal, ani jak dlouho to trvalo. Nic co bych si chtěl v nejbližší době zopakovat..."

Elysium
Eleanor

Vydáš se na cestu podle pokynů, které ti Berean dal. Ulice jsou tmavé a prakticky prázdné. Potkáš několik kolemjdoucích a dva nebo tři psy, které se potulují kolem. Nikdo ze zmíněných lidí se k tobě ale nepřiblíží ani nezdrží aby tě pozdravil nebo si tě prohlédl. Jen co je zahlédneš, tak zase rychle zmizí. Nemůžeš se ale zbavit pocitu, že tu i tak stále někdo je. Takový ten zvláštní pocit, jako když tě někdo sleduje. I když se ale ohlížíš sebevíc, tak nikoho nezahlédneš.

Netrvá to dlouho a nakonec najdeš podnik, o kterém Berean mluvil. Byl sice o něco dále, než tvrdil, ale podle popisu to byl určitě on. Nápis nad vchodem toho byl jasným důkazem. Z venku nevypadal nic moc. Vypadal sešle a nebylo na něm od pohledu nic moc zajímavého. I tak ses rozhodla vstoupit.
U vchodu tě pozoruje gorila, hlídající vchod. A ne, není to žádný namakaný chlápek v obleku, ale opravdová gorila. Černá srst, zlý pohled a oblek střižený na míru. Postava stojí pouze na zadních, takže se podobá o něco více člověku než opici. Svou velikostí se nad tebou tyčí jako kolos a o jeho síle není pochyb. Krátce si tě přeměří pohledem a bez jediného slova tě nechá vstoupit.

Uvnitř podniku je nezvykle plno. U stolů sedí nejrůznější živočišné druhy a rasy. Některé vidíš poprvé v životě a neznáš ani jejich jméno. Dokonce si ani nevzpomínáš, že by o něčem podobném kdy mluvil tvůj mistr. Vše je tu cítit energií jakou jsi nikdy před tím necítila. Možná magie, možná něco jiného.
Tvůj postup zastaví až bar který se ti postaví do cesty. Odsud se dá vydat prakticky kamkoliv, ale nemáš vůbec žádnou představu kam. Podnik toho nepochybně nabízí mnoho ale nevíš tu o tom vůbec nic. U stolu kousek od tebe popíjí banda ozbrojených mužů, pravděpodobně žoldnéři. Vzadu u jedné ze zdí vyhrává roztodivná kapela a na druhé straně vyřvává někdo nějaké obscénnosti. Kdesi v podniku pak ucítíš stopy magie. S tím vším co se tu ale vznáší ve vzduchu je těžké určit víc.

„Mohu nějak pomoci, slečno?“ zeptá se tě barman, zatím co si tě prohlíží. Očividně si tě snaží někam zařadit, ale nedaří se mu to. Je to starší tmavovlasý muž s bradkou a trochou šedin. Kolem pasu má zástěru a nevypadá nijak zvláštně.

Rozhovor s Thiem
Oz

„Zvláštní.“ řekne Thio spíše pro sebe. Pero potom udělá do notesu poznámku k čemusi z toho, cos teď řekl.
„Takhle rituály vůbec neprobíhají. Dokonce i za předpokladu, kdyby to byla past. Útočník byl buď obyčejný amatér, nebo musel zpanikařit. Upřímně, jsem překvapený, že jsi stále naživu. Tím spíš posedlý vyšším démonem.“
Thio si přisune knihu kterou má položenou na stole a začne v ní listovat. Už od pohledu není pochyb o tom, že je to velmi starý svazek. Papír je zašlý a zažloutlý. Desky jsou potažené tmavou kůží, po obvodu pak můžeš vidět řadu neznámých symbolů. Pomalu se z toho začíná stávat pravidlo.
„Pokud jde o tu entitu.“ začne Thio aniž by vzhlédl od knihy. „Už se nějak výrazně projevila? Třeba výpadky paměti, zvláštní vzpomínky nebo dlouhé monology? Pokud se hodláme té bytosti zbavit, budeme o ní nejdřív muset něco vědět.“

Zbavit? Copak jsem vřed nebo co?

Kdesi uvnitř ucítíš nárůst zvláštní energie. Cosi co nedokážeš identifikovat. Není to žádný pocit, ani emoce, nebo možná je, těžko říct. S jistotou se dá říct jenom to, že to nepochází od tebe, ale od tvého démonického společníka. Rozhovor s čarosprávcem ho z nějakého důvodu dělá aktivnějším, než byl před tím. Otázkou je, jestli je to dobře.