Andor.cz - Dračí doupě online

Oh, hihihi, vím co budou dělat, hihi

Naši hrdinové si obstarali vše co potřebovali - jídlo, pití i Animovou desynchronizaci.

***

Na náměstí to vypadalo prakticky stejně, jako přes den. Až na jednu velkou změnu. Na noc někdo vytáhl na přehrazení cesty k němu i Fríské koně, u kterých postávalo i pár městských stráží. Na první pohled jasně vypadá, že přes noc si tam nejde jen tak volně trajdat jako přes den.

Jak na co? Na co je asi víno? Na pití, Lulw.

"A nebo, ještě tu je možnost... najít si další zahrádku,"
"Tak jo, ale nejdřív chci tu mlsku!" vychrlím ze sebe bez přemýšlení a namáčknu se za chůze bokem na jeho bok.
"A ať to není klobása," odfrknu si a předstírám absolutní otrávení tou představou.

Bojím se zeptat na co...

Zase všechno dobře dopadlo. Jak jen my to děláme... Asi holt skvělé genetické predispozice a skvělý asasínský trénink. Víc mě toho nenapadá.

"Máš pravdu ženo. Jdu tedy na nákupy vína a nějaké té noční mlsky. A pak vzhůru za Marcem. Určitě nám neuvěří, co se nám podařilo!"

A nebo řekne: 'Jenom sedm? Tak to jsem od vás čekal více...' - Možností je vlastně kupodivu spousta.

"A nebo, ještě tu je možnost... najít si další zahrádku," a slastně mrknu.

Well, tonight is the night.

Když se prosmýkneme dost nenápadně na náměstí, mám hlavu plnou našeho úprku po střechách. Opravdu je to prostě jako kdysi. Jsem možná trochu, i přes svoji obecně dobrou kondici, zadýchaná, ale vzato kol a kolem vlastně ze směsice adrenalinu a jakéhosi pocitu štěstí, který se lidí zmocňuje vždycky, když běhají nebo se věnují nějaké fyzické námaze, která je baví, jsem docela vysmátá. Z toho a nebo toho vína. Kteréhožto zbytek jsme tam ZASE BEZTAK NECHALI!

No, ztrácet vína je asi náš dnešní osud. Akorát že nám už došly ty flašky, který můžeme s postupem večera ztrácet.

"Měli bychom si sehnat nové víno," nadhodím zcela moudře a zavěsím se láskyplně Bastianovi do ruky. "A jít za tím Marcem, třeba si tam taky najdeme nový kamarády!"
Teda snad tihle aspoň přežijou, no.

Prchání, prchání, to chmury zahání.

Když se naše dvojice vydá z tepla zahrádky, opravdu stále nikoho nevidí.

Je sice pořád slyšet ruch okolo mostu, ale nic poblíž. A aby jejich útěk byl ještě více dramatický a doslova smyl jejich stopy, začne i poprchávat z mraků.

Romantickou noční atmosféru tak ještě oblaží troška vlhkosti.

Bez potíží se Bastiano a Alessandra nikým nevidění dostanou ze střechy na ulici, kde také nikdo není. A bez větších starostí se dostanou bočními uličkami dál, až na menší náměstíčko, kde už zase žije noční život. Což znamená i více možností, kam se schovat mezi dav. A prakticky nulovou šanci, že by je tu někdo objevil a spojil si je s vraždou na mostě.

Tak asi prcáme. Teda PRCHÁME!

"Vypadá to, že je čistý vzduch," přitakám mu.
Ne, kurva, vzduch není čistej, vzduch zrovna houstne sexuálním napětím! Ale tak co nadělám. Je třeba se prostě zdejchnout. Nutně.

"Veď nás kudy, to je tvoje parketa," dloubnu do něj ještě hravě loktem v reakci na "pokud sis to nerozmyslela."

Sus? Blah.

"No jo ženo. No jo," řeknu otráveně, i když vím, že má nejspíše pravdu.

Také se zaposlouchám do noci. A nic neslyším.

"Tak jdeme na to princezno? Myslím tedy útěk, nikoliv smilstva, hehe. Pokud sis to nerozmyslela..."

Já jsem i v tak pozdní hodinu prostě pán vtipů.

Sus

Vysvětluje mi složitou problematiku opileckého škytání. No, úplně mě to nepřesvědčí. Už jsem v životě pár opilých lidí viděla. Co, viděla! Já už párkrát v životě i sama byla pěkně namol! Ezio mi teda vždycky vynadal, že se to na dívku prostě nesluší a že bych to neměla dělat. Říkal mi to i když jsem progrcala cestu do Navarry, protože mi... No určitě mi prostě nesedl nějakej salát a nebylo to proto, že námořníci měli sebou pálenku a nebyli úplně škrti, když viděli, že povzbuzená svými povedenými SVINĚMI PŘEVLEČENÝMI ZA KAMARÁDY, žejo, Bastiano, žejo Claudio, mám docela splávek!!!

To je jedno.

Prostě opilí lidi neškytají, maximálně tak jednou poškytnou a pak grcaj. Hodně. Všude. Blitky. Do moře tečou. Někdy obloukem letí, hodně záleží na úhlu hlavy zrovna.

To je jedno!

"Ženo. Tedy, ehm, princezno blahorodá..."
Vytrhne mě ze vzpomínek na vlastní excesy příval slov.
Sladkých slov. Zakončených sladkou nabídkou, kterou... Přejedu mu prsty chtivě po zádech...
No a dost, vzpamatuj se, teď hned!

"Jakkoliv bych chtěla, teď to nejde." střihnu očima k plachtě, která zahrádku kryje, jako bych jí chtěla prohlédnout na potemnělou ulici. Což samozřejmě nejde, ale to je i důvod, proč do zahrádek není vidět!

"Nerada bych, aby mě krom tebe začala píchat taky halapartna. Do zadku. Rovnou pod náma leží dvě mrtvoly. Jen co se ujistíme, že je čistý vzduch, vypadneme odsud," zašeptám a poslouchám zvuky zvenčí. Pokud nikdo nepřijde, je načase zmizet. Někde trošku dál, ideálně.

Chrmp

Oh sakra. Já si nevšiml, že jsem od krve jak to že jse- Oh, Alessandra je prostě pobije. Klasická Alessandra. Teď mě chytne za ruku a bude mi určitě vyčítat, že jsem to pokazil, vsadím se o ten zbytek vína, co mám...

***

"Opilci teda škytají. Je to naprosto normální. Takhle prostě škytají, když jsou na mol. *škyt škyt škyt* Je to součást toho, být na mol. Na tom nic prostě není. A a a tak vůbec. No," a založím vzdorovitě ruce na hrudi.

A nechám se políbit.

Hehe. Jsme vlastně v zahrádce. Jako kdysi...

"Ženo. Tedy, ehm, princezno blahorodá. Slunce naše nejvyšší a nejzářivější. Hvězdo nočního nebe. Příboji v nočním odlivu. Písku na pláži a ohni v peci. Nechcete v této zahrádce posmilnit, jak to dělá holota?"

Ale tak kurva, proč jsme si MY nevšimli, že někdo má BÍLOU RÓBU od krve??? Well každopádně, pokud mají po dvou životech, tak vzhledem k mým Francouzi přednastaveným ingame statům předpokládám, že to není o tom, jestli je zabiju, ale jaké vtipné patálie budou následovat pak!
Wow, to je ale dlouhý nadpis. Pokud to někdo náhodou čtete, dejte nám znamení. XD

Kurva, dohajzlu. Čumíme tu na safír jak dva nebetyčný kokoti a kvůli tomu si nevšimneme, že jako NĚKDO, kdo musí nosit bílou róbu, která je sice parádně fešácká, ale zároveň neuvěřitelně, ale neskutečně NEPRAKTICKÁ, ji má oblemcanou od krve? Tak kurva jak může, vždyť ani nebojoval nablízko! Měl je on brát za nohy! Kurva!

"Proč já se-" rychle se zvednu a než stačí ti dva zareagovat, prosmýknu se mezi halapartnami jednomu zasunu skrytou čepel do oka "-vůbec kurva-" a druhého zabodnu bez vytáček do krku "-snažím s nějakým TRAPNÝM divadlem!"

Tohle mě sere. Tohle bylo prostě tak zbytečný! Proč nás nemohli nechat bejt a nesrat se prostě do toho? Beztak to byli v zásadě docela milí chlapi! Proč se v tom museli šťourat? Ale prostě žádný svědci! A tihle nás ještě viděli jasně a zblízka. Kdybych hodila bombi a utekli jsme, tak zítra každej hledá nějakou nezajímavou ženskou a krasnýho chlapa s hnusným knírem a velmi dlouhými vlasy!
A pak co? Musel by si je snad ostříhat? To radši ať zdechnou tihle, než abych dala jeho vlasy!

"Pojď nahoru, honem," jen se v rychlosti ujistím, že je fakt po nich, začnu šplhat po baráku a rychle vpluju do zahrádky. Seru na to, že tam zůstanou těla. Nejsou první a doprdele, beztak ani poslední, dneska.

"Lásko, ty seš nejen mizernej Assassin, ale i hroznej herec!" zašeptám a špicluju uši, jestli něco neuslyším. "To škytání? Opilci neškytaj, nikdy jsem neviděla opilce škytat, tak možná leda..."
No právě, ty vole, tak leda V DIVADLE!!!
"Cos v tý La Fenice vlastně dělal, Kolombínu v komedii del Arte?" hihňám se dál.
Nojo, fakt má na rukávech krev. Kčertu. Hehe.
"Možná jsi je měl brát ty za nohy."
Políbím ho na tvář. Beztak trošku uraženou tvář!