Andor.cz - Dračí doupě online

Elysium - Rozhovor s Baltazarem
Eleanor

Barman postaví před Baltazara skleničku s jeho objednávkou. Tmavá téměř černá tekutina, která nepřipomíná žádný alkohol který bys znala. Necítíš žádný zápach, nebo zvláštní vůni. Baltazar se s chutí napije a na tváři se mu objevý spokojený úsměv.
"No co asi, peníze! O ty vám přeci jde, ne? Mohu vám zajistit dostatek financí na zařízení vašeho malého obchůdku a všech nezbytných povolení. Není to nic neobvyklého. Podobné žádosti řeším celkem často, takže s tím mám nemalé zkušenosti. Peníze vám budou k dispozici během několika málo dní, žádné papírování ani běhání po úřadech. Jenom jeden podpis."
Po celou dobu co mluvíš s Baltazarem zůstává barman v pozadí a nijak se do rozhovoru nezapojuje. Nesnaží se ani poslouchat. Jenom se věnuje své práci a čas od času vrhne pohled vaším směrem, pro případ, že byste si chtěli něco objednat.
"Pokud chcete, můžeme se na to hned podívat. Všechny dokumenty mám sebou a rád vás se vším seznámím. Co vy na to?"

Elysium – Bar

Postava si vezme své pití a vydá se někam dál do zdejšího podniku zatím co já nervózně přešlápnu a zapružím na prstech než dodám potom co se mi barman opět věnuje .
„Uvědomuji si že toho chci moc, ale samozřejmě to nechci najednou začala bych sháněním peněz než bych se mohla poohlížet po nemovitosti a až pak po zaměstnancích a nakonec po zboží.“
Nečekám že zde bude něco zadarmo stejně jako nečekám snadnou cestu, nikdy to nebylo snadné, čekalo mně těžké rozhodnutí ještě předtím než jsem se vůbec něco naučila o magii. Polknu a poškrabu se na holém rameni než se z trapné minulosti rozhodnu věnovat problémům současnosti a to jak sehnat peníze abych měla vůbec co rozeběhnout. Zamysleně krčím nos i čelo že když se někdo za mnou ozve nejdřív se leknu. Muž za mnou je dobře oblečený a na hlavě má klobouk s rohy,
„Přejí dobrý večer i vám.“podaří se ze dostat protože jsem přece jen slušně vychovaná dívka, pukrle si odpustím protože ten muž smekne a já zjistím že to není klobouk s rohy, ale ty rohy má na hlavě. Také zjistím jak se barman jmenuje i to že z jeho přítomnosti není zrovna nadšený, muž mi podává vizitku a já si jí vezmu.
Ano viděla jsem jak se věci jen tak objevují v ruce ovšem ten muž neluskl prsty ani nedělal rozmáchlé gesta jako ...
„Já jsem Eleanor děkuji za nabídku,ale co by ta pomoc obnášela?“
Rozhodnu se věnovat opět přítomnosti i když je to těžké, Baltazar je zdvořilý ovšem to byl i Aldanon a i když ... dobrá nejdřív si ho vyslechnu a pak se uvidí.

Hledání Nekropole
Baltazar

„Cool, tam jsem ještě nebyla.“ řekne Nora nadšeně a ve tváři má výraz dítěte, kterému řekli, že se půjde do hračkárny. Buď nemá vůbec tušení co je to Nekropole zač, nebo je jí to úplně jedno. „Tak na co čekáme? Jdeme?“ Pokračuje a hodí si batoh na záda.
Zdá se, že i dnes budeme mít společnost. zhodnotí vaší situaci pobaveně Shaku. Třeba to nebude tak nudné jak jsem si myslel.

A tak se vy tři vydáte směrem k Nekropoli. Tajemnému a strašidelnému místu, které se nachází pod ulicemi Sognaru. Dříve jen prostý hřbitov, dnes je to město, které se svou velikostí může měřit s tím co je na povrchu. Ghůlové, zombie, kostlivci, přízraky a celá řada dalších neživých bytostí, které by se už dávno měly přestat hýbat. Nějak se jim to však nedaří.

Najít Nekropoli nebylo nic složitého. Stačilo se držet ukazatelů, které směřovaly ke starému Sognarskému hřbitovu a bylo to.
První věc, která upoutá vaší pozornost, jsou vysoké černé zdi. Ty jak je známo, obklopují celý hřbitov. Už se pořádně ani neví, jestli jí postavilo město, jako ochranu před nemrtvými, nebo nemrtví jako ochranu před živými.
U brány zahlédneš stát dvojici rytířů. Oba dva oblečení v plátové zbroji, zbraně pevně sevřené v rukou. Hledí mají zdvižené a pod ním prázdný výraz kostěné tváře. Ani jeden z nich se nehýbá. Místní vegetace není moc udržovaná a tak se divoce šplhá po černých zdech. Od jejich vrcholu je ale stále ještě dělí velký kus. Rytíři samotní jsou vegetací také porostlí.

A jsme tu šéfe. okomentuje vše Shaku. Nora si s údivem prohlíží zdi, které i přes své stáří působí stále velmi majestátně. Nezdá se, že by se bála, ale i tak neunikne tvé pozornosti, že teď jde těsně vedle tebe. Dvojice stojí stále na místě a na vaší přítomnost nijak nereaguje. Vysoko nad bránou si všimneš nápisu. Rostliny se dostali už i k němu, ale i tak je stále čitelný.

Poutníku měj se na pozoru, poněvadž vstupuješ do říše mrtvých.
Místa oddělujícího život od smrti, minulost od přítomnosti.

Spáleniště
Mahalath

Medvěd se tvé hrozby nezalekne, spíš ho naopak popudí. Vycení na tebe své zuby, které rozhodně nebudou lidské. Potom vypne hruď a napne všechny svaly ve svém těle. Na chvilku se zdá, jako kdyby se nafukoval. A něco na tom bude, protože se zdá opravdu trochu větší než před tím. Drápy na jeho prstech také zdá se narostly.
„A já zase slyšel, že elfky hodně dobře snášejí bolest.“ Zamručí medvědí muž na oplátku. Ostatní se do vašeho rozhovoru nezapojují. Vidíš ale, že se připravují na nejhorší. Ruce v pohotovosti, a sledují každý tvůj pohyb. Vše v takové míře aby se to nedalo brát jako hrozba nebo útok. Zjevně se nejedná o jejich první rvačku.
„Zatím to spíš vypadá, že se chceš prát. Odpoví medvěd. „Pro elvara je možná normální používat výhružky jako kompliment, ale tady, je to krajně neslušné. Takže to buď schovej, nebo doufej, že jsi tak dobrá jak si o sobě myslíš.“

Skladiště - rozhovor s Thiem
Oz

„Samozřejmě že jde.“ Odpoví Thio aniž by nad tím musel dlouze přemýšlet. „Pojď se mnou na stanici. V celém městě nenajdeš moc míst tak době vybavených na likvidaci démona. Týden dva léčby a měl bys být jako dřív.“ Ale to už ti ostatně nabízel před tím.

„Exorcizmus není zrovna snadná věc. Rozhodně ne jak jí popisuješ ty. Démoni jsou velmi zákeřné bytosti. Jedna malá chyba a s cizí entitou se zbavíš i jeho nositele. Navíc ve tvém případě je celá situace ještě trochu komplikovanější.“ Thio začne listovat v jedné ze svých knih. Těch tlustých. Jakmile najde to, co potřebuje, tak knihu přisune k tobě.
To co před sebou vidíš se někomu, jako ty těžko identifikuje. Text je psán rukou a rozhodně někým, kdo nepocházel ze stejného století jako ty. Je tam spousta výrazů které se už nepoužívají, nebo vůbec neznáš. Některé pasáže musíš číst několikrát, abys vůbec pochopil, co říkají. Kromě toho je tu i několik kreseb a znaků. Na první pohled to vypadá, že jsou psané krví, ale pravděpodobně půjde spíše o rudý inkoust. Začínáš pozorovat určitou pravidelnost, pokud jde o symboly spojené s démony.
„Obvykle je k vyvolávání potřeba specifická série znaků a zaříkávání.“ Thio se na okamžik odmlčí, hledající správná slova. „Hmmm můžeš to brát jako adresu. Abys povolal entitu, kterou potřebuješ, tak musíš vědět, kam jí poslat pozvánku. Jinak by taky mohl dorazit někdo, koho nechceš. Takové entity se pak hodně špatně ovládají.“
Tak nějak by se dalo shrnout to, co stojí napsáno v té knize. Alespoň tedy hodně jednoduše. Najdeš pasáže, které se týkají toho, o čem Thio mluví, ale bez jeho popisu by ti to trvalo nejspíš mnohem déle.
„Abychom tě entity zbavily, tak budeme muset vědět, o koho se jedná. Ale pochybuji, že ti řekne své pravé jméno. Kromě toho je třeba znát i to, jak je připoután.“

Tím končí tvoje krátká lekce démonologie. „Jak najít ty kultisty ti neporadím. Kdyby Čarosprávci znali nějaký snadný způsob jak je najít, určitě by to už udělali. Ale ty jsi prý detektiv, takže bys to možná zvládnout mohl. Já se mezi tím můžu podívat, co se našlo na místě činu. Třeba tam bude nějaká stopa.“

Elysium - Bar
Eleanor

Tajemná postava popadne objednaný drink a potom se kolébavou chůzí vydá kamsi do podniku. Barman ještě vyřídí několik objednávek, než obrátí svou pozornost zpátky tvým směrem.
„Nejste zrovna skromná.“ zhodnotí výčet tvých potřeb. „Nemovitost, zboží a pracovní sílu k tomu. Navíc si nejsem jistý, čím hodláte zaplatit, když k tomu všemu potřebujete ještě peníze. “ Na tváři se mu objeví pobavený úšklebek, zatím co nevěřícně kroutí hlavou. „Lidé zde ve městě vám nedají nic zadarmo. A ti kteří hledají snadnou cestu, město pozře zaživa.“ Na okamžik nastane ticho. Barman tě jenom mlčky pozoruje a netváří se, že by vtipkoval.

„Slyšel jsem dobře, že tu někdo potřebuje peníze?“ ozve se znenadání vedle tebe hlas.
Nikoho jsi neslyšela přijít. Muž jako by se zčista jasna objevil. Na sobě má hnědý kabát a zdobenou vestu. Na hlavě tmavý klobouk, zpod kterého vykukují dva rohy. „Přeji dobrý večer, slečno.“ řekne s přátelským úsměvem. Lehce se ti ukloní, přičemž z hlavy sejme klobouk. Můžeš vidět, že rohy jsou opravdové. Nesnaží se to ani nijak maskovat. „I ty buď zdráv, Nakalisi.“ pozdraví barmana, který mu jeho pozdrav oplatí. Netváří se ale zrovna moc nadšeně. „Nápodobně, Baltazare. Jako obvykle?“ Muž přikývne a obrátí svou pozornost zpátky k tobě.
„Mé jméno jste již slyšela, ale dovolte, abych se představil jak se sluší a patří. Baltazar, jméno mé. Zabývám se řešením nezvyklých problémů a myslím, že bych vám s tím vaším mohl pomoci.“ Přitom ti podá malou černou vizitku, na které je vytištěné zdobené B. Těžko říct, odkud jí vytáhl, protože sis toho při rozhovoru s ním vůbec nevšimla.

Den plný práce
Baltazar

"Zkoušel jsem to tam pěstovat, ale marně. Hold mi způsobuješ málo potíží. Možná to však příště zkusím u tebe v pelechu a neboj. Hodlám se na to dobře připravit. Proto hurá do chrámu/kostela (nevím co z toho tu je)."
Překvapivě Shakuovi tolik nevadí svatá půda, jak jsem očekával, ale stále mu to tam je dost nepříjemné. Proto bude lepší, když zůstane venku a já si pro svěcenou vodu dojdu sám.
Doma si do tašky vezmu samozřejmě pár věcí. To kouzlo netrvá zase extra dlouho, asi kolem dvou hodin, ale to je dost na to, aby jsem se vydal tam a zpět opět živý. K tomu mám i pár vílích vlasů. Na tohle budou ideální. Na tamto jich potřebuji celkem dost, takže budu muset sehnat jinou vílu a pokusit se jí dostat k nám do kadeřnictví. Možná se pak zeptám Djozel, jestli nějakou nezná.

V práci jsem se uvítal s otcem a následně i Norou. Pak už jsem se vrhl do práce. Dneska toho bylo celkem dost. Mnoho objednaných a skoro stejný počet, kterých ne. Naštěstí nám šla práce pěkně od ruky, když tu nyní byla Nora, takže se to dalo všechno dobře ukočírovat.
Ke konci se už pouštíme do uklízení, které samozřejmě je vždy potřebné dělat průběžně, aby jsme se tu nebrodili vlasy, ale závěrečný úklid je na konci nejdůležitější.
Dával jsem pozor jestli nepřijde nějaký nečlověk, aby jsem si následně nasbíral pár vlasů, které by se mohli hodit.

Vše je uklizeno. S otcem jsme probrali Noru a moje názory na ní jako posilu. Zatím jsou dost kladné, ale ještě se uvidí.
Shaku samozřejmě zneužívá možnosti a nechává se od Nory hezky rozmazlovat, jak to jen kočky mají ve zvyku. Hádám, že tohle je hlavní věc, kvůli které si zvykl na to, že je nyní kočka místo démona, kterým kdysi býval.
"Jak to říci. Nevím jestli by byl dobrý nápad, aby jsi s námi dneska šla. Jdeme totiž do Nekropole."
Tak. Nyní jí dám chvíli na to, to zpracovat. Nikdo normální by na to místo nepáchl a nebude se tedy divit pokud Nora řekne, že jsem blázen.
Jelikož jí určitě bude zajímat proč tam ksakru chceme jít, tak jí o rovnou i osvětlím.
"Jako vedlejšák sháním mágům ingredience."

Skladiště - konverzace s Thiem

Nemůžu říct, že bych z toho, co Thio povídá, byl natěšený jak dítě o Vánocích. Naopak, je to docela znepokojující, když člověk poslouchá o svých zářných vyhlídkách. Chjo, do čeho ses to zase navezl, Oswalde? No, rozhodně nebudu házet flintu do žita. Ještě ne.

Když přede mě položí ta prokletá pouta, tak mám co dělat, abych nedal moc najevo protesty svého pekelného squatera. Otřesy a nevolnost mi probíhají tělem s intenzitou a nepříjemností kvalitní ranní kocoviny. Nehledě na jeho námitky ovšem pouta pomalu zvednu a prohlížím si je v ruce. Ještě si je ale nenasazuji.

"Dík za pomoc, obávám se, že tohle fakticky stojí za zváženou. Jak to tak vidím, sám jsem už v zásadě prokletej, takže přidat k tomu další vrstvu už sotva uškodí."

Pak si zhluboka povzdechnu.

"Takže říkáš, že s tím ksindlem víc dělat nejde? Žádný čarymáry exorcismus a pekelník je venku? Ne? Nojo, proč by bylo někdy něco v životě jednoduchý. Ale osobně by mě zajímalo, jestli nemáš nějakej tip, jak se dostat těm zmetkům, co za tohle můžou, zpátky na kobylku. Okultno není zrovna moje forte. A rozhodně jim za tohle všechno ještě něco dlužím."

Poznámku o vydání se čarosprávcům nechávám taktně bez odpovědi.

Elysium – Bar

Jistě vím že jsem se nevyjádřila úplně přesně na druhou stranu jsem nevěděla co přesně zde čekat a Berean říkal že zde najdu vše. Zapružím na prstech pravé nohy a pak dodám.
„Ale já nechci potvrzení spíš něco abych to mohla rozběhnout,dalo by se říct že sháním všechno.“
Začnu se škrábat na rameni a protože vím že tohle nebude o moc snadnější než to proč jsem vlastně do Sognaru přišla. Budu muset nejdřív najít místo pokud možno tady sehnat zaměstnance nemluvě o tom co tam budu chtít prodávat a to nebude levné.
Vím že peníze které mám mi rozhodně nebudou stačit.
Navíc tady bude stejný problém jako když jsem se chtěla učit magii protože o obchodu vím asi tolik jako jsme dřív věděla o magii.
„Chtěla bych se zeptat jestli by mi někdo nedoporučil vhodnou nemovitost zde v Můrově, někde kde to nebude u nějakého už zavedeného obchodníka. Potom budu potřebovat zaměstnance ohledně rasy nejsem moc náročná i pokud to bude třeba chodící strom. A také bych se chtěla zeptat kde by se daly sehnat nějaké zboží a peníze navíc. Vím že toho je hodně, ale jsem skutečně odhodlaná toho dosáhnout.“
Nedopovím to a projedu si rukama vlasy a skloním pohled ke svým prstům, mezitím přijde zvláštní postava kterou si sice prohlédnu tak jak to je možné a počkám až se barman bude opět věnovat mně. Ano je vidět že nemám přesnou představu, ale je to možné když to zde ani neznám? Navíc vím co chci a až se to rozeběhne tak budu vědět přesně co chci, nebude to snadné, ale to nebyl ani moje studium magie.
Snad se to tentokrát obejde bez toho abych se musela svlékat.