Andor.cz - Dračí doupě online

Kamaládi no

Koukám, civím, nechápu.

Co se to děje. Proč se to děje. Proč se MI to děje. Proč? PROČ? převaluji tyto slova v hlavě a koukám u toho prosebně na Alessandru, aby mi pomohla.

"Noo, eh, jo, asi si můžeš napít no... A ty prášky asi koupím, ať jsme teda kamarádi víc, že jo. He, he."

He, he. Proč. Proč se mi to děje?

"A nedáme si to vínečku někde vevnitř u stolu jak spořádaní lidé?"

Kamaládi!

Než se Alessandra nadechne k odpovědi, ať už bude tato odpověď protivná, nebo vtipná, nebo vlastně oboje dohromady, znovu otevře pusu prodejce cetek, jehož jméno narozdíl od jména jednoho ze strážných, ještě neznáte. Pokud tedy někdy vůbec reálně padne.

"Notojo!" plácne se do kolen a upřeně si prohlíží Bastiana, kterého ale evidentně nepoznává. "Eme- Ermenegildo je můj bratranec z druhého kolene, a je to taky můj kámoš!" dá Bastianovi za pravdu. "Je super. To. Mít kamarády. Vy s něma totiž pak hrrrr a pffffffrp a taky po nocích uíí," rozvášní se a předvádí - no, těžko říct, co vlastně s kámošema po nocích dělají. Může to být cokoliv od pití přes rybaření až po hlídání dětí, nebo impregnaci osla.

"Chcete mít kamarády?" zpozorní a probudí se v něm zase duch obchodníka. Jde k Bastianovi potácivě blíž a položí mu ruku na rameno. Pak se mimochodem natáhne i po víně, které drží assassin v ruce, nejspíše již s jakýmsi předsevzetím ho tentokrát nikde neztratit.
"Mám tady prášek z ropuchy. Jeto-kouzelný prá-šek. Na elixír. A když ho někdo vyp-vypije -hej, můžu se odtebe napít, ty pohledný jinochu? - tak se s vámi hned bude chtít kamarádit! Pomohlo by to i tady Rinovi, aby nebyl ta- taková protivná piča žejorino?" zamává druhému strážnému, který po svém kolegovi Ermenegildovi vrhá nasraný pohled za to, že prodejce zná a že tohle musí zažívat.

"Jenom za stříbrnej! Levný to mám!"

Random event jako od Bethesdy

"No, vidíš, já věděl, že to takhle nepůjde," a chystám se ji už chytit za ruku a jít pryč, když se objeví náš starý známý.

"Hele, vidíš, jak máš všude kamarády. No, není to hezký?"

No. Vlastně ani není no. Ale tak je to spíše řečnická otázka.

Lulw random event strike!

Než se Alessandra stihne nadechnout k jakékoliv, beztak ne úplně přátelské odpovědi, protože to je bohužel styl, jakým ona tak nějak od přírody jedná s cizími lidmi, když jo ihned nejdou na ruku, připotácí se ke strážím ještě jedna opilá postavička. Nevelký, trošku hubený chlapík v šatech, které asi na začátku noci byly o trošku čistější, ale pořád vypadají velmi slušně, střední třída měšťanstva - a má dle chůze docela naváto.

"Eme- Emer-" podívá se na strážného a evidentně se snaží něco vyslovit, co mu úplně nejde. Pak se nadechne a překvapivě ze sebe vychrlí "Ermenegildo! Kamaráde!" Potřebuju... Potřebuju koupit ještě - "

A vy ty hadry poznáváte. Takové stejné, nebo velmi podobné měl ten obchodník s cetkami, nový dnešní Alessandry kamarád! A zároveň i dost podobný hlas. Takže je jen velmi malá šance, že to není on.

"Nemáš Ermenegildo nějaký zuby? Vyražený od někoho? Jsem dneska všechny. Všechny jsem dneska to. Prodal. A oni byli heeeee a já byl aaaaa a oni pak jeeee a já hm hm..."
No, evidentně jsou jeho vyjadřovací schopnosti, umocněné předchozí oslavou úspěšných obchodů, velmi hluboké, protože komunikuje především posunky a citoslovci.

"Potřebuju ještě na zítra, nepobil se tu t- setutřeba někdo?" ztěžka se pokusí opřít o klacek jednoho fríského barikádového koně, což okomentuje "au!" a nechá to být.
"Kdyby byly zka-žený. Zkažený. Je jasný, že Bogr - že Borgia měl určitě zkažený zuby. Zlí lidi to mají. Říkal to kněz na mši. Zlí lidi a ježibaby. Už jsi někdy viděl ježibabu?"

Jako by si najednou všiml, pohled se mu stočí k Bastianovi a Alessandře. A než stihne Ermenegildo, chudák, svému známému cokoliv odpovědět, řekne ještě " Já viděl ježibabu, chcete z ni koupit vla- vlasy? Někde v kapse bych ještě měl mít nějaké vlasy z ježibaby, jsou na potenci nebo kocovinu. Jsou na oboje! A vy si to do pití brrrr a pak gloglo a pak jeeee a pak frrrrrt a pak hrrrc..." začne barvitě vysvětlovat.

Nice try

Strážní se na vás zadívají s podezřením.

"Máme docela přísné rozkazy, že nikdo nesmí dovnitř a ani ven. Nikdo nechce v noci řešit ožralý žoldáky venku mezi lidmi a zároveň vévoda della Rovere nechce civilisty, ať se tu motají a kazí disciplínu a nekradou věci. Takže pokud chcete popít s kamarády, tak si přijďte zítra. Máte ještě dva dny."

To říkáš ty!

"Ale ženo já-" a dál se nedostanu, protože uražená Alessandra jde prostě pryč.

Ale tak vždyť jsem snad nic špatného neudělal ne? A nebo jo? Proč jsou všechny ženský a Alessandry tak nevyzpytatelný a divný! A jak to doteď byl hezkej večer! Chjojíček.

A jdu tedy za Alessandrou, zjistit zda její uražený plán bude tedy fungovat či nikoliv.

No právě že kupodivu ne moc dobrá.

"Bože, zvedni se a nedělej nám tu ostudu," zamumlám a šťouchnu do něj zkusmo špičkou boty, jestli se jako konečně pohne, nebo co.

"Tak zkusíme to na opice ještě přes hlídku a nebo nás čeká nějaké to šplháníčko?"
"Tak když to odmítáš udělat prostě zábavnou cestou, tak není prostě nic jednoduššího, než jim říct, že tam máme kámoše, dát jim nějaký drobný jako za ochotu a nechat se pustit dovnitř. Pochybuju, že se budou ti strážní aktivně vyhejbat možnosti, jak si přivydělat nějaký soldi prakticky zcela za nic."

Otočím se a udělám pár kroků směrem k barikádě. Tyčku od ryby odhodím na nedalekou hromadu městských odpadků.
"Hej, dobří muži! Máme vevnitř známý, v pondělí jdou do války! Kolik chcete za to, abychom s nima mohli jít ještě při pátku popít?"

No, mohli jsme zrovna vyhlížet, komu očorujem šaty a šminky. Ale ne, prostě to uděláme nudným způsobem! Tak prostě holt tím nejnudnějším možným. A VŮBEC NEJSEM MALICHERNÁ!!!

tvl

Člověk by řekl, že z něj to malé popíchnutí třeba dostane to nejlepší možný! Ale víte co? Ne, ono to z něj dostalo jen hrozmou ostudu! Protože jak jinak chcete nazvat, když tady klečí na dlažbě a objímá mi kotníky, zatímco na nás všichni kolemjdoucí divně čumí? A já se jim kurva vlastně ani nedivím, jít okolo týdle scenérie, tak taky blbě čumím!

Otráveně si povzdechnu a protočím očima. Vlastně by stačilo, kdyby občas řekl "haha, vlastně vaše veličenstvo, haha" a ne dělat takovýhle trapný výstupy. Přede všema.

Setřepu ho z kotníků a kousek poustopím. Mezitím hodím rybí hlavu na kraj ulice jakési toulavé kočce.

"Nojo, nojo. Jen jsem si myslela, že by to vlastně mohla být dost sranda, nic víc," zavrčím a zní to trochu otráveně. "Nemusíš tady kvůli tomu, že to, abych já hrála šlapku je vlastně v pohodě, ale abys ji hrál ty, to už v pohodě vlastně není, dělat takový veřejný scény."

Nedá se svítit no

Achjo. Alessandra je prostě... Alessandra no. Ale tak pokud jí to udělá radost, můžeme tu hru hrát oba.

"Oo, ano vaše blahorodí, samozřejmě máte pravdu."

Opět padnu na kolena a obejmu ji kolem kotníků.

"Vaše blahorodí, jsem nudař, bojím se a aktivně se vyhýbám všem možnostem, jak zažít zábavu. Moc mě to mrzí, že musíte dnešní večer trávit s takovou holotou, jako jsem já. Nudnou holotou!"