Zelená na server a tlachání

"Ježíš?" zasměju se nad tou absurdní představou spasitele. O náboženství jsem věděl úplný hovno, ale ani přesto jsem neměl problém si o něm myslet, že je to prachobyčejná snůška keců, co měla držet při smyslech prosťáčky. "Vůbec. Jen nehodlám strávit život zalezlej v díře jako krysa s vidinou, že tohle je to nejlepší, co tenhle svět může nabídnout." pokrčím znovu rameny. Možná jsem na tomhle světě prostě nebyl dost dlouho, abych vyhořel jako většina zdejších duší nebo jsem prostě jen nezlomný idealista, co je blbý natolik, že si nedokáže přiznat krutou pravdu. Ať už tomu bylo jakkoliv, cesta na sever se zdála otevřená.

"Sirka?" zopakuji nahlas směrem k Batchanovi se zdviženým obočím, když se za Benjim zavřou dveře. Muž nevypadal jako žádné tintítko, takže kdybych měl hádat, hledal bych v tom odkaz na povahový rys nebo sklony ke žhářství. V tom druhém případě by možná udělal větší dojem tady na Yuli. Neubráním se potutelnému úsměvu. Přeci jen byla ohnivá duše.
"K tomu se váže nějaká historka?" přihodím doplňující otázku.

Prostě v hospodě

"Dobře. Já pak přijdu."

Odpovím ještě Freye, která má hlavní starost o její "sestru" a svoje jídlo, což plně chápu. Já se vlastně zajímá taky jen o svoje jídlo. Kdo by se o něj zajímal, tak mu vysvětlím, že se zajímat nemá. Nakonec se Freya zvedla spolu s tou její novou sestrou a tak se rázem uvolnila dvě místa.

"Podíval ses na sebe někdy do zrcadla? Vypadáš víc jak rváč než jako manekýn z přehlídkovýho mola. Každopádně takhle už to netřeba řešit, ale támhle za rohem je takovej malej stůl, kterej by byl akorát, ale teď už na to sere pes."

Rukou neurčitě mávnu směrem, kde očekávám že ještě jeden stůl je. Naposledy tam byl, ale jestli je i teď ví bůh. Každopdně mág se rozmluví a já se podívám na Sirku, stejně jako on na mě. Protočím očima a jím dál, než se dovymluví.

"Takže další posranej Ježíš. No ne že by jsi byl první, co se vo něco takovýho pokouší to rozhodně ne. V tom Ti nebudu stát v cestě. Vlastně Tvůj druhý bod se mi líbí. Usnadnit můj úkol je něco co by jsi mohl zvládnout. Pokud Tě krysáci sežerou dřív jak mě nebo šlápneš do hnízda k vodníkovi. Jojo."

Vlastně si z něj dělám srandu, ale neberu mu jeho posvátné nadšení. Bez těhlech lidí by jsme se nikam nepohnuli, ale je celkem jendoduché vysvětlení proč jsou stále poměry stejné. Tihle magoři vždycky vypadnou z Pevnosti a pak někde umřou. Takže jsou lidstvu k čemu? K hovnu...

"Ty Sirko já si dojdu ještě něco zařídit. Asi už se nevrátím, tak tu na to dej pozor. Díky za pití."

Poklepu Betchana po rameni a s drobnou úklonou směrem k obecenstvu se vydám domů na seník. Celkem mě zajímá co pro mě Freya má. Jsem prostě velmi zvědavý Patrolář, navíc něco z toho co by mohla mít jsem už viděl. Takže o to mě to víc zajímá!

Z hostince do sena

"Kousek tě doprovodím." šeptnu k Izumi a vstanu spolu s ní. Když jsme z doslechu a dohledu zbytku tlupy, rozhodnu se jí vypovědět, co se dneska přihodilo.

"Přišli jsme rovnou o dvě duše. Jednu si vzaly krysy a druhá si vystřelila mozek z hlavy." odmlčím se, aby to mohla zpracovat. "Někdo zřejmě cosi přidal do čaje, který jsme všichni pili. Až na Gabrielu z Družiny. Všichni měli halucinace, něco jako když se vypraví o fata morgane. Moje vize ale pak přešla do podsvětí. Hell se mi vysmála a cosi mě stáhlo ještě hlouběji. Pak jsem se probrala a moje moc...pryč." mluvím dál důvěrně k Izumi. "Řekla jsem, o tom Kluzkému, protože...on o naší magii ví víc než by měl. Částečně ji používá. Myslím, že proto by ho nejraději Starší viděly mrtvého, ale nedává mi smysl, že by tím chtěly ohrozit i mě. Musí na něj mít spadeno i někdo další z Pevnosti. A potom...to ví i Benji, ten patrolář. Obětoval mi svou krev, abych se mohla očistit a obnovit svou moc." ať ví, jak se věci mají. Bohům, žel, pokud se tahle informace rozšíří, bude to pro Ligu problém.

"Takže spoléhej jen na své vlastní zásoby. Od nikoho nic nejez ani nepij. Dávej si pozor. Kluzský je schopný, myslím, že z nás má trochu respekt a asi i čeká kudlu do zad. Ale nemyslím si, že by po nás šel jen tak. Betchan je z Bratrstva, nemá nás rád, ale v boji je schopný. Mohl na mě zaútočit a svést to na nějakou potvoru, ale asi to taky nemá za potřebí. Druhý patrolář Alex sympatií k Lize taky jenom srší. Moc mu nevěřím, stejně jako té z Družiny. Venku mě nakonec nepodržela. Pravděpodobně ze mě nemá, co vytáhnout." konečnou představu si Izumi jistě udělá sama. Jsem tak ráda, že je tady. Necítím se už tak mimo a sama. Ať už to čeká nebo ne, pevně ji obejmu. Pak se naše cesty rozdělí.

Já se vrátím do seníku, na své místo nahoře, kde se připravím ke spánku a dost možná i dalšímu rituálu.

Konspirační teorie

Překvapeně zamrkám. Za jedno proto, že se Banjo rozhodl přidat do hovoru a za druhů kvůli tomu, co říká.
„Co to meleš? Jaká rvačka? Vypadám snad jako rváč?“
Zeptám se překvapeně aby mi o vteřinu později došlo, že se svou postavou nikoho nepřesvědčím, že rváč nejsem. Což by byla navíc lež.
„Myslel jsem, že to vyřešíme chlastem. Aby si přesedli. Pač jsem žádnej volnej stůl nezahlíd.“
Což ovšem neznamená, že tu není.

Narážku na noblesu prachsprostě odmávne. Žádný komentář se nekoná.
A tak nám to špičkování pěkně šlo. Ráno. Před dvěma mrtvými. No doprdele. To je teda časovej údaj.
Banjo dopije a hned si z lahve nalije další.
Tak to má bejt. Samoobsluha. Přece jim to tady nenecháme.

Do hospody nakráčí Alex s Gabrielou, ale nevypadá to, že by se chtěli posadit k nám. Chtějí si promluvit s Kluzkým. To mě rozhodí natolik, že to nedokážu zamaskovat. Ale zvednout se a jít s nima prostě nemůžu.
Co tohle znamená? O čem chtějí mluvit? Jak je mám krýt, když u toho nebudu?

Mág se tváří takřka naivně. Mluví lehce. Jenže, kdo by jen tak vypadl z tepla a jistoty do těhle sraček? Ten, kdo je buď magor a nebo nemá na výběr. Je fajn, že nám odhalili, kdo na co je. Pokud ovšem nelžou. Ale k tomu nemají důvod. První střet by je prozradil.
Z ničeho nic se tu objeví gymnázium na cestách. Náhoda? Osud? Co když ty kundy vyslaly komando? Tři lidi. Jednoho sežraly krysy a druhej dojel na fet. Zbyl jeden zabiják, který se na to necejtí a zavolal si pro posily. A máme tu mágoše. Jaká náhoda. Jenže to neřeší ten fet. Takže někdo další. Pochopil bych to při cestě zpět, ale takhle to vypadá, že se někdo snaží, abych se nikam nedostali. Ale zase, to by nás mohl postřílet, když jsme byli v rauši. No, bráško. Tohle sám nevyřešíš. Jedině kdybys je pobil komplet.

Návrat Frey, ale hlavně její slova, mě překvapí. Až mi zaskočí kus králíka, kterého mi někdy v mezičase přinesli a ze kterého zvolna uzobávám.
Vyřízeno?! Postarají se o ně?! Děláš si prdel?! Kolik lidí v tomhle jede?! Jak se k tomu dostala Liga? Co to je za píčovinu? Co by jim museli nabídnout? Jasně, mohli chytit některou z nich, ale to by se rychle profláklo až by Liga dupala Pevností. Tak jak? Točí se to okolo tý… kurva, ani nevím jak se jmenuje.

Freya pošle nějaký signál Benjimu.
I ty?
Pomalu se rozhlédnu po osazenstvu stolu. Všichni v tom jet nemůžou, to už by to bylo dávno vyřízeno. Třeba jde opravdu o něco mezi sestrami. Interní záležitost. A s Benjim si chce prostě zašukat. Kouká po něm od začátku.

Mág se rozmluví na téma spása. Pobaveně mrknu na Banjo.
„Něco podobnýho jsme probírali před pár hodinama v lázni. Já ti rozumím a vidím to stejně. Změny jsou v ochotě lidí něco změnit. A brzdí to jejich neochota a pohodlí.“
Pokrčím rameny. Rozhodně nehodlám lejt tolik jako Banjo. Potřebuju čistou hlavu a lehký spánek.

Otázky a odpovědi

Až když se Betchan vzpruží jako kočka, dojde mi, co můj nevědomý reflex způsobil. Heh... měl bych bejt opatrnější. pokárám sám sebe nad svým nedostatkem disciplíny. Příště bych taky mohl narazit na někoho kdo dřív jedná, než myslí a nemuselo by to dopadnout dobře.

"Všechno musí bejt jednou poprvé." zazubím se. Sám jsem neznal moc kouzelníků, co by se vydávali stejnou cestou, ale že bych byl taková rarita mi nikdy nepřišlo.
"Vůbec ne." odpovím rytíři potom co mě Yuli počastuje decentním poplácáním po zádech. Bylo to z její strany dokonale trefné gesto, které ale asi nikomu jinému kromě nás nemohlo dávat smysl.
"Pokud už někoho nebo něco zabiju, neexistovala už žádná jiná možnost." pokrčím rozpačitě rameny. "Jednoduše řečeno jsme tady s Yuli jako meč a štít. No a já jsem ten štít." pokusím se osvětlit na jednoduchém přirovnání, které by mohlo být rytíři blízké. Také si neodpustím jedno krátké uctivé pokývnutí směrem k čarodějce. Její schopnosti si to zasloužili. Uměla být až děsivý nepřítel.

"Rozkazy..." povzdychnu si spíš pro sebe, než že bych chtěl reagovat přímo na Batchana. Rozuměl jsem řádu, který hierarchie přinášela, ale ze spousty lidí se pak staly nástroje nebo hůř, otroci. Snad to nebyl i jeho případ.
"Ale jsem rád, že nebudeme jediní, pro koho to bude nové." uchechtnu se. "Snad na nás nečeká moc nepříjemných překvapení." prohlásím možná až trochu naivně, ale hlavu si s tím moc nelámu, však nějak bylo a nějak bude.

Benji odpoví na moji otázku, a dokonce nemusíme dlouho čekat, aby se dostavila i poslední dvojice téhle výpravy. Skutečně pozoruhodná sebranka. Neubráním se rychlému zhodnocení, které ke všemu tomu nadšení přidá také špetku zvědavosti. Co jsou všichni ty lidi vlastně zač a proč se sami ženou do tohohle riskantního podniku? Patroláři a rytíř to měli jako úkol, ale co ten zbytek?
Ke stolu se vrátí i zajímavější z fanatiček a poprvé za celou dobu mi věnuje pohled. Byl krutý, pohrdavý a dokonale ledový. Nešlo jinak než jí oplatit milým vřelým úsměvem. Pak se moje pozornost přesune k Benjimu a jeho dotazu.
"Sedí." přitakám, jakmile přirovná naše duševní zdraví k bodu mrazu. Pro většinu lidí nejspíš budeme působit jako blázni, ale to už jsme věděli ještě předtím, než jsme opustili Pevnost a s ní i Gymnázium. Chvilku přemýšlím na odpovědí a pak pošlu ven to nejtrefnější, co mi mysl nabídne.
"Všechno." Lepší vysvětlení jsem prostě neměl, ale přesto se to nakonec pokusím trochu rozvést. "Znáš ten pocit, když víš, že ti život může nabídnout víc než jen okovy? Když se nehodláš smířit s tím, že nehodláš být jen otrok cizí vůle? Když víš, že tam venku je něco, co nám všem může přinést spásu, ale nikdo už to nehledá, protože zaběhnuté pořádky stačí? Pokud ano, tak víš, proč tu jsme." uzavřu svůj zmatečný monolog, ale přeci jen si neodpustím dovětek. "No a pokud ne, tak to nevadí. Můžeš se spokojit s tím, že ti usnadníme kus tvého úkolu, než zmizíme v propadlišti dějin." zazubím se na ostříleného patroláře.