Andor.cz - Dračí doupě online

Zadání úkolu

Baltazar mně poslouchá a mlčí a kouří aspoň do doby než se náš rozhovor stočí k tomu co pro něj mám vlastně udělat. Nakonec se ukáže že jde jenom o doručení balíčku i když to nebude znít tak snadně, rozhodně ne zde kde se mění ulice nemluvě o dalších věcech které se můžou pokazit takže budu běhat po celém městě abych ho vůbec našla a modlit se abych ho našla a některá z nepředvídatelných události nenastala. Baltazar potom vytáhne krabičku a položí ji na stůl, není moc velká a když jí vezmu tak zjistím že moc neváží. Krabička má na jedné straně západku, ale nevím jestli bych jí měla otevírat, to co tam je by mohlo uniknout nebo to nemá být vystavené světlu. Moje obavy podporuje to v jaké tajnosti má všechno tohle předání, odevzdání nebo doručení probíhat, ale dobře nechci aby mně nahánělo spousta osob které se obávám že se o tom stejně nějakým způsobem dozví.
Ale třeba to vidím zbytečně černě ...
Přikývnu když mi pak Baltazar položí na stůl potvrzení o převzetí tak položím tu krabičku na stůl a poklepám na něj prsty.
„Ano je to dostatečné srozumitelné. ale mohl by jste mi říct aspoň směr kde je Spáleniště?“
Abych nepobíhala po celém městě a omezila to jenom na jedno místo.

Můrov - Dům klientky

Návštěva Léthiiny adresy není zdaleka tak veselá, jak jsem čekal. Namísto sklenky dobré whiskey popíjené v okouzlující společnosti, která mě zasype důležitými vodítky k dalšímu postupu (naivní představa, vím, ale člověk může někdy snít), narazím na očividně vybrakovaný byt. Tasím Muryho a místnost po místnosti zkoumám, zda již nezvaní návštěvníci skutečně odešli, zatímco můj revolver nadšeně komentuje situaci výkřiky jako "Hola hej, nechce někdo zastřelit?" Jako obvykle si připadám jako slovníková definice diskrétnosti a nenápadnosti...

Když se dostatečně ujistím, že je vzduch čistý, tak Muryho, k jeho velkému zklamání, zase schovám a teprve teď začnu zkoumat situaci. Svinčík naznačuje, že se sem někdo evidentně vloupal. Ale kdo? Stejná parta kultistů, kterým jsem byl na stopě? Nebo jiná, třetí parta? Zastihli ji tu a unesli nebo prohledávali prázdný byt? Podle stop to vypadá, že spíše druhá varianta bude správná, ale vyloučit se to nedá. Celá situace je bohužel jen další překážka ve vyšetřování.

"Adresa Béthie by byla zajímavá alternativní možnost," rozhodnu se odpovědět démonovi na jeho otázku, alespoň tu slušnější část, "kdybych tam už dávno nebyl na začátku tohodle případu. Její byt byl prázdnej, čerstvě opuštěnej, ale právě tam sem narazil na stopy, co mě dovedly až na adresu kde...jsme se setkali my dva. Takže pochybuju, že tam bude něco novýho. Ale dobrej pokus. Hm, ještě můžu vždycky proklepnout svoje další zdroje, ale jestli ty máš ňákej lepší nápad, tak si ho poslechnu."

Během našeho rozhovoru se dál procházím obydlím, které připomíná noční můru bytového návrháře, a snažím se pečlivě dívat po případných dalších stopách, které by poskytly jakékoliv vodítko pro to, co se tu stalo a kdo tu byl. Tak nějak ale nepředpokládám přílišný úspěch.

Mastná čtvrť - malý čmuchal
Mahalath

Krysák je malého vzrůstu a sahá ti někam do pasu. Což je tak nějak běžná velikost jejich druhu. Jeho srst je tmavě hnědá a na špičce čenichu a kolem uší se chlupy barví lehce do šediva.
Podobně jako ostatní divolidi i zástupci krysího klanu nosí oblečení. Je sice možná trochu špinavé a roztrhanější než obvykle lidi nosí, ale oblečení to je. Jedinou výjimkou jsou boty. Ty bys u krysáků hledala jenom těžko. Místo nich mají přední i zadní tlapky ovázané látkou a jsou prakticky bosí.

„Jasně náklaďák.“ souhlasí malý hlodavec nadšeně. „Fuso viděl. Hodně náklaďák. Všechny jezdí z přístavu. Vozí krabice fousáčům. Těžké krabice plné cinkátek a cvakátek. A taky smradlavou vodu. “ Při zmínce o smradlavé vodě krysák zatřepe hlavou, jako kdyby zápach zrovna ucítil a chtěl se ho zbavit.
„Ty chceš náklaďák? Fuso neprodává, ale sežene. Kamarád má. Velký náklaďák. “ S tím roztáhne tlapky, co mu stačí, aby ti ukázal, jak velký náklaďák je. Samozřejmě, že mu nestačí, ale hlodavec je se svou ukázkou spokojen.

Opravdu si myslíš, že tahle zablešená věc bude něco vědět? S tím jeho mozečkem mě překvapuje, že vůbec ví, co to náklaďák je.

Krysák mezi tebe mezi tím netrpělivě pozoruje. „Tak co, chceš? Dám slevu.“

Zadání úkolu
Eleanor

Baltazar mlčky naslouchá tvým úvahám o duších, ale sám se do toho nijak nezapojuje. Nepochybně by měl k tomuto tématu co říct, ale neudělal to. Místo toho si užívá svůj doutník a celou dobu se vesele usmívá. Jeho mlčení skončí až tehdy, když přijde řeč na tvůj úkol.
„Není to nic složitého.“ začne. „Potřebuji něco doručit, balíček. Ale nenechte se zmást tím, jak jednoduše to zní. “
Baltazar vytáhne z kapsy krabičku a položí jí na stůl. Není moc velká. Vejde se tak akorát do dlaně. Je dřevěná, ale sotva něco váží. Krabička je pevně zavřená, ale má na jedné straně malou západku, která vypadá, že by měla jít snadno otevřít.
„Obsah této krabičky musí být doručen pouze osobě pro kterou je určen. Za žádných okolností si ho nesmí přivlastnit nikdo jiný. Tedy s malou výjimkou doručovatele. Stejně tak by bylo dobré, kdyby o předání moc lidí nevědělo. Vlastně čím méně, tím lépe.“
Hned po krabičce položí Baltazar na stůl ještě list papíru. Ne, tentokrát už to není žádná další smlouva, jak by se mohlo zdát. Je to jen obyčejné potvrzení o převzetí.
„Osoba které to předáte, se jmenuje Bertold. Je to muž okolo čtyřicítky a bydlí na Spáleništi. Musíte ho najít, předat mu balíček a on musí potvrdit předání.“ Při tom poklepe na papír na stole. „Jakmile bude tohle vše hotovo, je vaše část splněna. Je to dostatečně srozumitelné?“

Můrov - Dům klientky
Oz

Adresa na vizitce tě dovede až do Můrova. Je to tu o něco lepší než v přístavu, ale žádná velká výhra to také není. Špína i temná atmosféra jsou cítit i tady, i když ne tak silně. Místo kam tě tvá stopa dovede je malý domek na okraji čtvrti.
Už v momentě kdy se přibližuješ ke dveřím je poznat, že není něco v pořádku. Dveře jsou pootevřené a při bližším prozkoumání zjišťuješ, že jich kousek chybí.

Tohle moc dobře nevypadá.

Uvnitř domu je tma. Chvilku hledáš vypínače a když je konečně najdeš, tak se ti naskytne pohled na neskutečný nepořádek. Skříně i šuplíky jsou pootvírané a všechny věci, které v nich byly, jsou vyházené na zem. Oblečení, boty a pár dalších věcí. Není to ale to jediné. Řádění se nevyhnul ani zbytek. Obrazy jsou strhané ze zdí a kuchyně vypadá jak po zápasu dvou zápasníků těžké váhy.
Ve vší téhle spoušti ale jedna věc chybí, Léthie. Není po ní ani stopy. Nevidíš žádné tělo, krev, nebo vzkaz. Při tom je očividné, že byl byt do nedávna určitě někým obývaný. Otázkou ale je, se stalo s jeho obyvatelem.

Buď je ta tvá holka neskutečné prase, nebo nás někdo předběhl. Jinou stopu asi nemáš co? Třeba adresu její setry nebo gynekologa.

Smlouva s démonem

Baltazar mluví a přitom kouří, ostatně to jsem čekala jenom jsem si chtěla být jistá a i když jsem se toho moc nedozvěděla ani jsem to nečekala. Nečekala jsem že se vůbec začne debata na tohle téma, ale dobrá opět zašoupu nohama a začnu.
„No já to tak nějak čekala. ale chtěla jsem si být jistá. Co se týká duše tak na to se vedou dlouhé debaty, ani se všichni neshodnou na tom že jí mají všechny živé bytosti protože bychom neměli zaměňovat duši za životní energii která prochází stromem. Znamená to však že by strom měl duši?“
Opět zašoupu nohama protože otázka toho co je to duše by se také dala popsat různě, někteří říkají že to je to co vám během meditace umožní vidět vzdálené věci jako by jste tam byli. jiní si myslí že to je to to co z vás vystoupí když opustíte své tělo a pohybujete se bez jeho omezení.
„Někteří ani nevěří že zvířata mají duší, jeden poněkud omezený předpoklad je že kdyby zvířata měla duši nešla by jejich vůle tak snadno zlomit ... I když na tohle téma by se daly vést dlouhé diskuze tak není důležité čemu věřím ...“
Znovu zašoupu nohama, tahle debata je uvolněnější a tak se rozhodnu bavit o věcech o kterých bych se jinak nebavila.
„Ale o tom můžeme mluvit později, přejděme rovnou k věci pokud vám to nevadí. Co vlastně ode mně chcete?“
Opřu si lokty o stůl a opřu si bradu a řekám s čím vlastně Baltazar přijde, pokud je to to co si myslím tak to klidně udělám i když pochybuji že by to bylo tak snadné.

Přístavní čtvrť

Dívám se, jak rozlícený Brock rázným krokem odchází. Dokonce se zdá, že i všudypřítomná večerní mlha se mu vyhýbá z cesty, raději.

Vzal to líp než jsem čekal.

Je to dobrej chlapík a je na něj spoleh, ale někdy věci hrozně dramatizuje. Za každým rohem vidí průšvih. Někdy si až říkám, jak s tou svou náturou zvládá dělat svou práci, aniž by se z toho zcvoknul. Pokrčím rameny. Démon má tentokrát pravdu, je čas dát se zase do práce. A já vím, kam by měly logicky vést mé další kroky.

Ona. Žena, okolo které se celý ten případ točí se stejnou vervou, jako se za ní nejspíš otáčí muži na ulici. Už když za mnou přišla s tím příběhem o zmizelé sestře, tak jsem tušil, že to bude komplikovanější, než se zdá. Teď už mám ale jistotu. Vytáhnu z kapsy papírovou vizitku. Uprostřed se vyjímá rudá stopa od rtěnky a pod ní je úhledným rukopisem adresa domu v Můrově. Místo, kde ji prý najdu, když se dozvím něco nového. Pochybuji, že to je její skutečné bydliště, ale na tom nesejde.

Přitáhnu si kabát těsněji k tělu a zapnu si ho až ke krku, abych skryl ten plamen ve své hrudi. Kolem krku mi jde lehký proužek kouře, ale lepší než nic. Ještě si stáhnu klobouk hlouběji do tváře a vydám se na adresu z vizitky.

Začne zlehka krápat.

Smlouva s démonem - Otázky
Eleanor

Baltazar se usměje. „To je pochopitelné. Nechápete princip duše tak jako já. Pro vás je to něco neuchopitelného, co nemůžete zvážit ani změřit. Nikdy jste jí neviděla a víte jen, že jí mají všechny živé bytosti. Pro mě je cenná, nemá cenu skrývat. Ale pro vás? Řekněte mi cenu své duše.“
Udělá krátkou pauzu, kdybys náhodou chtěla odpovědět. Při tom se věnuje svému doutníku, který si labužnicky vychutnává. Vyfukuje spousty kouře a nad hlavou se mu tvoří malé obláčky.
„Každý člověk si jí cení jinak. Pro někoho má cenu hromady zlata, pro jiného o něco větší hromady zlata. Někteří jsou ochotní svou duši vyměnit jen za trochu času. A pak jsou tu tací, kteří se vám budou snažit vymluvit díru do hlavy, tím, jak neuvěřitelně fascinující a cenná věc to je. Ale ve výsledku vám nedokáží říct proč.“
Obláčky kouře se stále vznášejí nad jeho hlavou. Některé se pomalu začnou transformovat do podoby malých rybek, které jakmile získají svou podobu, začnou plout vzduchem kolem jeho hlavy.
„Co je to vlastně duše, hmmm? Životní esence, vaše pravé vědomí, hnací motor pro tělo?“
Odpovědi se od něj ale nakonec žádné nedočkáš.

„Pokud jde o vaší otázku, tak je odpověď je stejná jako ú té předchozí. Smrt cíle nebo vaší osoby, znamená neschopnost splnit smlouvu. Tím pádem si beru svou část.“ Tedy tvou duši, jak už zmínil před tím. „Tato smlouva není jen tak nějaká dohoda. Překračuje běžné hranice reality. Jinými slovy platí stále, i když zemřete.“

Smlouva s démonem – a jsem v pr ...

No možná pro něj a možná i pro mně, navíc pokud bych to neudělala tak bych si pak snad později vyčítala až bych vše složitě sháněla že jsem to nepodepsala, to si nevybereš. Potom Baltazar smlouvu zduplikuje tím že za ní zatáhne a pak jí roztrhne. následně má v rukách dvě smlouvy a jednu podá mně.
Žádné rozděl a spoj se ... na druhou stranu ...
Zavrtím hlavou když se mi vybaví jak můj mistr potom co mi dorostly vlasy do původní délky mávl jedním starým hadrem a udělal z něj sukni. Následně mi Baltazar odpoví a je to celkem logické, je to jako by si někdo zaplatil za něčí vraždu, dotyčný spadne ze schodů a vy ho najdete dole se zlomeným vazem, přesto se vydáte nechat si zaplatit protože mrtvý je, to že jste ho nezabily vy je jen detail.
Až na to že tehdy by vám to prošlo pokud by dotyčný neměl jak zjistit.že jste ho zrovna vy nezabili a oni si přece nezaplatili aby pak spadl ze schodů.
„Ztrácet čas nebudu to by protiřečilo důvodu proč jsem tuhle smlouvu uzavřela.“odpovím pokrčím prsty pravé nohy a poklepu s nimi o zem zatím co si povytáhnu lemy blůzy abych ho zase stáhla. Nakonec se rozhodnu zeptat a teď k tomu můžu jít řekněme z druhé strany. Zašoupu nohama, ohnu lem sukně a potom položím otázku která možná bude znít hloupě.
„Dobrá a co když někdo uzavře smlouvu a pak zemře? Existuje nějaké místo zatracených duší nebo myslí neúspěšných žadatelů? Vím že to asi zní hloupě, ale nějak si neumím představit jak by mohla být duše běžný obchodní artikl ...“