Andor.cz - Dračí doupě online

Můrov - Dům klientky
Oz

Adresa na vizitce tě dovede až do Můrova. Je to tu o něco lepší než v přístavu, ale žádná velká výhra to také není. Špína i temná atmosféra jsou cítit i tady, i když ne tak silně. Místo kam tě tvá stopa dovede je malý domek na okraji čtvrti.
Už v momentě kdy se přibližuješ ke dveřím je poznat, že není něco v pořádku. Dveře jsou pootevřené a při bližším prozkoumání zjišťuješ, že jich kousek chybí.

Tohle moc dobře nevypadá.

Uvnitř domu je tma. Chvilku hledáš vypínače a když je konečně najdeš, tak se ti naskytne pohled na neskutečný nepořádek. Skříně i šuplíky jsou pootvírané a všechny věci, které v nich byly, jsou vyházené na zem. Oblečení, boty a pár dalších věcí. Není to ale to jediné. Řádění se nevyhnul ani zbytek. Obrazy jsou strhané ze zdí a kuchyně vypadá jak po zápasu dvou zápasníků těžké váhy.
Ve vší téhle spoušti ale jedna věc chybí, Léthie. Není po ní ani stopy. Nevidíš žádné tělo, krev, nebo vzkaz. Při tom je očividné, že byl byt do nedávna určitě někým obývaný. Otázkou ale je, se stalo s jeho obyvatelem.

Buď je ta tvá holka neskutečné prase, nebo nás někdo předběhl. Jinou stopu asi nemáš co? Třeba adresu její setry nebo gynekologa.

Smlouva s démonem

Baltazar mluví a přitom kouří, ostatně to jsem čekala jenom jsem si chtěla být jistá a i když jsem se toho moc nedozvěděla ani jsem to nečekala. Nečekala jsem že se vůbec začne debata na tohle téma, ale dobrá opět zašoupu nohama a začnu.
„No já to tak nějak čekala. ale chtěla jsem si být jistá. Co se týká duše tak na to se vedou dlouhé debaty, ani se všichni neshodnou na tom že jí mají všechny živé bytosti protože bychom neměli zaměňovat duši za životní energii která prochází stromem. Znamená to však že by strom měl duši?“
Opět zašoupu nohama protože otázka toho co je to duše by se také dala popsat různě, někteří říkají že to je to co vám během meditace umožní vidět vzdálené věci jako by jste tam byli. jiní si myslí že to je to to co z vás vystoupí když opustíte své tělo a pohybujete se bez jeho omezení.
„Někteří ani nevěří že zvířata mají duší, jeden poněkud omezený předpoklad je že kdyby zvířata měla duši nešla by jejich vůle tak snadno zlomit ... I když na tohle téma by se daly vést dlouhé diskuze tak není důležité čemu věřím ...“
Znovu zašoupu nohama, tahle debata je uvolněnější a tak se rozhodnu bavit o věcech o kterých bych se jinak nebavila.
„Ale o tom můžeme mluvit později, přejděme rovnou k věci pokud vám to nevadí. Co vlastně ode mně chcete?“
Opřu si lokty o stůl a opřu si bradu a řekám s čím vlastně Baltazar přijde, pokud je to to co si myslím tak to klidně udělám i když pochybuji že by to bylo tak snadné.

Přístavní čtvrť

Dívám se, jak rozlícený Brock rázným krokem odchází. Dokonce se zdá, že i všudypřítomná večerní mlha se mu vyhýbá z cesty, raději.

Vzal to líp než jsem čekal.

Je to dobrej chlapík a je na něj spoleh, ale někdy věci hrozně dramatizuje. Za každým rohem vidí průšvih. Někdy si až říkám, jak s tou svou náturou zvládá dělat svou práci, aniž by se z toho zcvoknul. Pokrčím rameny. Démon má tentokrát pravdu, je čas dát se zase do práce. A já vím, kam by měly logicky vést mé další kroky.

Ona. Žena, okolo které se celý ten případ točí se stejnou vervou, jako se za ní nejspíš otáčí muži na ulici. Už když za mnou přišla s tím příběhem o zmizelé sestře, tak jsem tušil, že to bude komplikovanější, než se zdá. Teď už mám ale jistotu. Vytáhnu z kapsy papírovou vizitku. Uprostřed se vyjímá rudá stopa od rtěnky a pod ní je úhledným rukopisem adresa domu v Můrově. Místo, kde ji prý najdu, když se dozvím něco nového. Pochybuji, že to je její skutečné bydliště, ale na tom nesejde.

Přitáhnu si kabát těsněji k tělu a zapnu si ho až ke krku, abych skryl ten plamen ve své hrudi. Kolem krku mi jde lehký proužek kouře, ale lepší než nic. Ještě si stáhnu klobouk hlouběji do tváře a vydám se na adresu z vizitky.

Začne zlehka krápat.

Smlouva s démonem - Otázky
Eleanor

Baltazar se usměje. „To je pochopitelné. Nechápete princip duše tak jako já. Pro vás je to něco neuchopitelného, co nemůžete zvážit ani změřit. Nikdy jste jí neviděla a víte jen, že jí mají všechny živé bytosti. Pro mě je cenná, nemá cenu skrývat. Ale pro vás? Řekněte mi cenu své duše.“
Udělá krátkou pauzu, kdybys náhodou chtěla odpovědět. Při tom se věnuje svému doutníku, který si labužnicky vychutnává. Vyfukuje spousty kouře a nad hlavou se mu tvoří malé obláčky.
„Každý člověk si jí cení jinak. Pro někoho má cenu hromady zlata, pro jiného o něco větší hromady zlata. Někteří jsou ochotní svou duši vyměnit jen za trochu času. A pak jsou tu tací, kteří se vám budou snažit vymluvit díru do hlavy, tím, jak neuvěřitelně fascinující a cenná věc to je. Ale ve výsledku vám nedokáží říct proč.“
Obláčky kouře se stále vznášejí nad jeho hlavou. Některé se pomalu začnou transformovat do podoby malých rybek, které jakmile získají svou podobu, začnou plout vzduchem kolem jeho hlavy.
„Co je to vlastně duše, hmmm? Životní esence, vaše pravé vědomí, hnací motor pro tělo?“
Odpovědi se od něj ale nakonec žádné nedočkáš.

„Pokud jde o vaší otázku, tak je odpověď je stejná jako ú té předchozí. Smrt cíle nebo vaší osoby, znamená neschopnost splnit smlouvu. Tím pádem si beru svou část.“ Tedy tvou duši, jak už zmínil před tím. „Tato smlouva není jen tak nějaká dohoda. Překračuje běžné hranice reality. Jinými slovy platí stále, i když zemřete.“

Smlouva s démonem – a jsem v pr ...

No možná pro něj a možná i pro mně, navíc pokud bych to neudělala tak bych si pak snad později vyčítala až bych vše složitě sháněla že jsem to nepodepsala, to si nevybereš. Potom Baltazar smlouvu zduplikuje tím že za ní zatáhne a pak jí roztrhne. následně má v rukách dvě smlouvy a jednu podá mně.
Žádné rozděl a spoj se ... na druhou stranu ...
Zavrtím hlavou když se mi vybaví jak můj mistr potom co mi dorostly vlasy do původní délky mávl jedním starým hadrem a udělal z něj sukni. Následně mi Baltazar odpoví a je to celkem logické, je to jako by si někdo zaplatil za něčí vraždu, dotyčný spadne ze schodů a vy ho najdete dole se zlomeným vazem, přesto se vydáte nechat si zaplatit protože mrtvý je, to že jste ho nezabily vy je jen detail.
Až na to že tehdy by vám to prošlo pokud by dotyčný neměl jak zjistit.že jste ho zrovna vy nezabili a oni si přece nezaplatili aby pak spadl ze schodů.
„Ztrácet čas nebudu to by protiřečilo důvodu proč jsem tuhle smlouvu uzavřela.“odpovím pokrčím prsty pravé nohy a poklepu s nimi o zem zatím co si povytáhnu lemy blůzy abych ho zase stáhla. Nakonec se rozhodnu zeptat a teď k tomu můžu jít řekněme z druhé strany. Zašoupu nohama, ohnu lem sukně a potom položím otázku která možná bude znít hloupě.
„Dobrá a co když někdo uzavře smlouvu a pak zemře? Existuje nějaké místo zatracených duší nebo myslí neúspěšných žadatelů? Vím že to asi zní hloupě, ale nějak si neumím představit jak by mohla být duše běžný obchodní artikl ...“

Hřbitov
Baltazar

Postava před vámi se zastaví, když uslyší cizí hlas. Chviličku tam jen tak stojí a potom se zase pohne. Dojde až k vám a posvítí si na vás svou lucernou. Tím také dostanete možnost si postavu před vámi dobře prohlédnout.
Je to starý, velmi sešlý muž. Šedé, rozcuchané vlasy s vousy, na sobě roztrhané hadry a kolem krku oprátku jako nějakou morbidní kravatu. Nevzpomínáš si, že bys ho při své předchozí návštěvě viděl. Na to je až příliš zvláštní.
„Co? Ale jo jděte si.“ zamumlá stařík a jenom mávne volnou rukou. Nezdá se, že by se moc staral o to, co říkáš. Potom přijde řada na Noru, což jí trochu zaskočí.

„Cože? Vtip?“ vyhrkne ze sebe překvapeně a začne rychle o nějakém přemýšlet. „No, vejde takhle kostra do baru a zavolá: Jedno pivo a hadr na podlahu.“ Nic ticho. Stařík na vás jenom kouká a nezdá se, že by na něj měl vtip nějaký vliv. „Špatnej?“ zeptá se tě Nora a ve tváři má výraz, jako kdyby chtěla říct: “Zkazila jsem to?“ V další chvilce se ale stařík probere.

„To sou mi věci. Vezme holku na rande a nemá ani sirky, aby si zapálil lucernu. “ Potom otevře svou lucernu, strčí dovnitř prst a hořící ti ho nabídne, aby sis zapálil tu svojí. Jakmile tak uděláš, tak plamínek sfoukne a strčí si ho do pusy.

„No nic.“ řekne, když prst nakonec vyndá. „Mějte se děcka. A moc dlouho se tu necourejte.“ Aniž by čekal na vaší reakci, lucernu zavře a pokračuje dál po cestě a nakonec zmizí ve tmě.
„Divnej stařík.“ okomentuje vaše setkání Nora.
To mi povídej. přidá se Shaku.



Dál pokračujete už bez jakýchkoliv zastávek. Dovnitř mauzolea se dostanete bez potíží. Uvnitř je prázdno, žádné stráže, ani nic neobvyklého. Na zdech visí rozsvícené lucerny, které vše osvětlují celý interiér. Podle tvého odhadu bys řekl, že bude mauzoleum staré určitě pár století
Uprostřed místnosti se nachází jednoduchý výtah, vytvořený z kostí. Jediná normální věc bude nejspíš jenom lano.
Součástí výtahu je i kostlivec, kterému chybí spodní část. Jako kdyby někdo vzal kostru, rozřízl jí v pase a horní díl přilepil k výtahu. Kostlivec na vás už od vstupu mává.
„Nazdár! Tak kam to bude.“ řekne hlasem někoho, kdo zní jako by si vyřval hlasivky.

Smlouva s démonem - není cesty zpět
Eleanor

„Znamenitě.“ prohlásí Baltazar, když smlouvu podepíšeš. Vše ještě důkladně zkontroluje a potom smlouvu zduplikuje. Na první pohled to vypadalo spíš, jako kdyby jí roztrhl, ale obě dvě smlouvy jsou zcela nepoškozené. Prostě jen zatáhl za protilehlé konce a najednou měl dvě úplně stejné kopie.
„Tahle je pro vás. “ S těmito slovy ti předá jednu smlouvu, zatím co druhou smotá do ruličky a strčí si jí do vnitřní kapsy kabátu. „Pokud jde o vaší otázku, tak je to zcela jednoduché. Za Neschopnost splnit protislužbu se považuje situace, kdy je z nějakého důvodu nemožné úkol splnit. Uvedu malý příklad.“

„Dejme tomu, že bude váš úkol zabít nějakou osobu. Prosté a jednoduché. Ale z nějakého důvodu zemře tato osoba jinak než vaším přičiněním. Tím pádem je pro vás tento úkol nesplnitelný. Můžete namítat, že je úkol splněn, ale tak to bohužel nefunguje. Smlouva je vázána pouze na vás, takže jakýkoliv zásah z třetí strany, ať už úmyslný nebo ne, se nepočítá.
Stejně tak můžete tvrdit, že do smlouvy zasáhl někdo cizí, kdo vám vše překazil. Máte samozřejmě pravdu, ale v době podepsání smlouvy byla dotyčná osoba stále ještě naživu. “
Baltazar pak udělá krátkou pauzu, během které si vytáhne doutník a zapálí ho o jeden ze svých prstů.
„Všechny zadávané úkoly jsou vybírány tak, aby bylo možné je splnit. Takže nemějte strach.
Bylo by ale dobré nezahálet. Čas sice není omezen, ale nikdy nevíte, co se stane.“
Poslední větu doprovází lehce škodolibý úsměv, kterým, jako by ti dával najevo, že pokud chceš tuhle smlouvu brát vážně, tak čas ztrácet nesmíš.
„Samozřejmě se jedná pouze o příklad. Možností jak se celá věc může zkomplikovat je mnoho. Podstatné je ale to, že v tento moment kdy spolu mluvíme je pro vás úkol splnitelný. Ještě nějaké dotazy? Klidně se ptejte. Rád vám na vše odpovím.“

Mastná čtvrť - Pátrání pokračuje
Mahalath

Opouštíš spáleniště. Celou cestu ze čtvrti tě někdo sleduje a nesnaží se to ani moc skrývat. Není těžké si domyslet, o koho se asi tak jedná. Jakmile překročíš onu pomyslnou hranici oddělující Spáleniště od Mastné, tvůj doprovod tě opustí. Další zastávkou, Mastná čtvrť.

Možná, že jsi unikla zápachu moči a zvířecí srsti, ale neznamená to, že by to tu bylo o moc lepší. Ovzduší je tu na tom dost podobně, i když už to není cítit jako psí útulek. Místo toho se tu mísí zápach kouře, zpracovávané kůže a dalších podivných výparů. To odpovídá i čistotě ulice. Nenajdeš zde žádné rozházené odpadky, které by blokovaly polovinu cesty, ale není neobvyklé zahlédnout kaluž oleje, dehtu, nebo dům pocákaný podivnou tekutinou.
Změnilo se i obyvatelstvo. Většina se skládá z trpaslíků a goblinů, doplněné ještě trochou lidí. Kromě toho se tu pohybuje i pár kříženců. Vše jsou to ale členové krysího klanu. Tyhle cca metr velké krysy se pohybují jak po zadních tak po čtyřech. Často ověšení nejrůznějším haraburdím, což je obvyklá známka vetešníků a sběračů. Vyskytují se ve skupinách okolo tří až pěti jedinců. Na samotné narazíš málokdy. I tak se ale nejedná o žádné velké bojovníky a pravděpodobně bys nějakou takovou skupinku bez problémů zvládla.

Informace o průjezdu náklaďáku Conrad žádné neměl, takže vycházíš jenom ze svých odhadů.
Jako nejlepší možnost se nabízí hlavní silnice. Představuje nejkratší cestu k cíli a náklaďáky tudy normálně jezdí.
Potom je tu řada vedlejších cest. I ty jsou průjezdné pro náklaďák, díky řadě řemeslných dílen, které tu jsou, navíc nejsou tolik na očích. Vybrat si ale jen jednu z nich není tak snadné a projít je všechny zabere čas.

„Hej! Hej! Hej ty!“ Ozve se ti od nohou během tvého pátrání. Malý hlodavec se pokouší upoutat tvou pozornost. Mává ve vzduchu svou malou tlapičkou a hopká na místě, jak mu to jen jeho velký batoh dovoluje. „Kupuješ, prodáváš, hledáš? Fuso sešene. Hodinky, čepice, ohřívač ocasu, mám šechno. “

Přístavní čtvrť
Oz

Brock se netváří, že by byl s tvou odpovědí moc spokojený. Popravdě je to spíš úplně naopak.
„To nemyslíš vážně, ne? Nejen, že se na ten případ nevykašleš, ale ještě tu chceš po městě pobíhat s démonem v těle? Vážně začínám pochybovat o tvojí příčetnosti. Chápeš vůbec, v jak hluboké prdeli to seš?“

To přehání. Zase tak strašné to není.

I přes všechny jeho pochybnosti nakonec Brock sáhne po želízkách, které mu podáváš. Tak nějak ví, že nemá cenu ti cokoliv vymlouvat, ale i tak mu to nebrání se o to pokoušet.
„Tohle skončí blbě. To ti říkám rovnou.“ Želízka pak strčí do kapsy a dá se pomalu na odchod. „Buď si jistej, že jestli ztratíš kontrolu, tak tě předám Čarosprávcům. A je mi jedno, že seš kámoš.“ Potom už se dlouho nezdržuje a odejde.

Jak Brock mizí v mlze, přihlásí se opět tvůj démonický spolubydlící.

Tak co, kam se vydáme teď, šéfe?