Andor.cz - Dračí doupě online

Spáleniště - mezi divolidmi
Eleanor

Očistíš se, jak nejlépe dokážeš a po zbytek svého pátrání se snažíš vyhýbat všem podezřele vyhlížejícím hmotám a tekutinám, na které na ulici narazíš. Není to zrovna snadné a lidé kolem ti zrovna nepomáhají. Tak i přes všechny tvé snahy se ti nepodaří zachovat své nohy ani oblečení úplně čisté.

Pokud jde o tvé pátrání, tak v tomhle směru máš celkem štěstí. Tedy jak se to vezme. Ulice jsou plné lidí a nejrůznějších hybridů, takže není nouze o kolemjdoucí, kterých by ses zeptala na cestu. Místy jich je popravdě víc než dost a musíš se tak občas prodírat davem lidí. A ne všichni voní zrovna nejlépe. Navíc řada z nich není ani slušně vychovaná a tak se ti při tvém prodírání skrz stane, že tě prostě hrubě odstrčí. Doprovázené nepříjemným Uhni! (co čekat když jsou to v podstatě zvířata).
Mezi nejvíce zastoupené zde patří lidé, krysí a vlčí hybridi. Vlci se ulicemi potulují obvykle po třech až pěti a netváří se zrovna přívětivě. Těla jsou převážně lidská, porostlá hustou srstí. Hlava je pak buď úplně vlčí, nebo má jen vlčí rysy. V každém případě je těžké splést si vlčího hybrida s normálním člověkem. Hodně z nich také vypadá jako členové nějakého gangu. Na pažích nosí buď pásku nebo uvázaný hadr v té samé barvě. Krysáci naopak působí velmi klidněji. Tedy pokud nevěnuješ pozornost hyperaktivitě, kterou řada z nich vykazuje. Jejich pohyby jsou rychlé a trhavé a chvilku nepostojí na místě. Také mezi nimi není žádná diverzita jako u vlků. Krysáci jsou prostě přerostlé krysy, které umí mluvit a chodit po zadních, i když to poslední nedělají zrovna všichni.

Při svém putování narazíš i na pár, asi, obchodů. Je ale trochu obtížné identifikovat co jsou zač. Většina postrádá jakékoliv označení, nebo výlohu. Je tu velká budova, ze které se ozývá spousta hlasů, smích a cinkot lahví. Zahlédneš několik pouličních obchodníků s veteší a zeleninou. Tedy alespoň usuzuješ, že je to zelenina.

Gimbulovo vrakoviště
Mahalath

Možná jsi démon, ale jsi v mém těle. A jsi žena! Musíš se umět chovat a mít nějaký standart. Hezká tvář ti vždycky stačit nebude.
Melitta ještě chvilku otravuje, než nakonec úplně zmlkne a nechá tě mluvit s podivnou dvojicí. Vlastně se zdá, že se od tebe úplně odřízla.

Goblin jen pokrčí rameny a zkřiví obličej do toho, co bude asi úsměv. „Co já vim. Pár dní? Možná týden. Záznamy nevedu. Auta vozí a odváží. Proč se starat?“ Nezdá se, že by ti v tomhle kecal. Popravdě je mu to spíš úplně jedno.
„A značky ti klidně seženu. Samozřejmě v ceně. Proč jezdit v něčem po čem by se mohl jeho majitel shánět, že? Ne že by to bylo kradený. Všechno tady bylo poctivě získaný.“ S tím si přiloží ruku s drápy na hruď, jako by chtěl přísahat, že tomu tak skutečně je. „A pokud chceš, můžu ho opravit. Bude tě to ale něco stát. Za menší příplatek tomu dám i lepší motor nebo pancíř. Co si řekneš. Tak co plácneme si?“
Gimbul k tobě nakonec natáhne špinavou pracku a čeká, jak se rozhodneš. Krysák většinu rozhovoru mlčí, ale pozorně vás pozoruje. Jeho očička jsou jako dva malé tenisáky na tenisovém kurtu a kmitají rychle ze strany na stranu.

Výprava na Spáleniště

Baltazar mi poradí že se mám dát doleva a jít asi tři ulice dokud to neucítím, no očekávala jsem horší popis, ale dobrá nadešel čas vyrazit. I Baltazar tipne doutník a zřejmě se chystá vyrazit někam jinam, to následně sám potvrdí a pak odejde. Nejdřív pečlivě schovám tu malou krabičku potom složím smlouvu a potvrzení a také to schovám. Ještě chvíli tu sedím a vrtím prsty na nohách abych se nakonec rozhodla odejít také.
Tohle bude dlouhá cesta i když dorazím na Spáleniště a tam ho budu někde nahánět.
Dostat se tam není nic složitého složité bude až tam dorazím a budu ho tam shánět, navíc v tomto městě není nic tak jak vypadá a je možné se ztratit i když se držíte přímého směru protože ulice kroutí a klikatí jako by se město přestavovalo a měnilo už během mé cesty. Ale nakonec Spáleniště skutečně najdu nebo spíš ucítím, ach bože to je zápach.
To je vážně zápach, tohle není mokrý pes, ale už dlouho mrtvý mokrý pes.
Celé tohle místo je jedna obrovská stáj kterou už dlouho nikdo nevykydal. ne stáj to není, je to latrína a já v této latríně musím někoho najít. A protože zde čistotu považují za sprosté slovo tak to tak i vypadá. A tak si dávám pozor na to co šlapu a obcházím odpadky,opatrně našlapuju na prsty dokud neucítím že i přes tak jsem do něčeho šlápla. Je to podivná mazlavá hmota která páchne stejně jako vše ostatní, nebo hůř? Mám pocit že tu krátkou dobu co tu jsme už stačil můj čich dostatečně otupět abych ty rozdíly od sebe poznala. Moje frustrace začíná dostupovat vrcholu a tak se rozhodnu k tomu přistoupit racionálně a pokusit se najít něco kde bych to mohla z chodidla oškrábat. Prsty se zabývat nebudu až to skončí bude to chtít pořádnou koupel, pokud najdu něco aspoň trochu vhodného pustím se do škrábání dokud nejsem se svým výsledkem spokojená. Ať už se mi to podaří nebo ne rozhodnu se toho nakonec nechat a dávat si ještě větší pozor na to kam šlapu (i když i tak nejspíš šlápnu do něčeho ještě nechutnějšího). Taky se rozhlížím jestli tu nebude někdo koho bych se mohla zeptat nebo nějaký jiný orientační bod abych našla toho komu mám tu malou věc dát.

Můrov - Stín
Oz

Ještě jednou vše projdeš a zkontroluješ. Hledáš všechny možné skrýše a schovávačky, které by ti mohly poskytnout nějakou, alespoň sebemenší stopu při hledání tvé ztracené klientky. Bohužel na nic moc nenarazíš. Ten kdo tu byl před vámi, odvedl dobrou práci alespoň v tomhle. Všechny možné úkryty byly nalezeny a cokoliv užitečného co se tam mohlo skrývat, bylo pryč.

Nic. Vůbec nic. Co to s těma dnešníma holkama je? Žádný deníčky, vzkazy od kamarádek, nic. Místo toho se potulují po nocích mezi tou kultistickou verbeží a vrahy. Kde jsou ty doby, když mohl jeden v klidu svádět řádové sestry.

Během svého pátrání vykoukneš krátce z okna, hledající kolemjdoucí a nějaké očité svědky. Tvůj pohled se okamžitě setká s pohledem nějaké ženy v protějším okně. Ve vteřině se zarazí a překvapením ztuhne. Několik minut se nic neděje a potom se žena vzpamatuje. Okamžitě zmizí a zatáhne za sebou závěsy. Víc se už v okně neukáže. Ostatně to nebyl ani důvod proč ses z okna koukal. No, i ten důvod se neukázal být jako moc přínosný. Heroldi a kameloti tu už tu minimálně pár let nebyli a pouliční obchodník je pro místní zdá se sprosté slovo. Objeví se pár náhodných kolemjdoucích, ale ti se nezdají být v náladě si povídat. Někteří o tebe sotva zavadí pohledem a jinak se nijak zvlášť nehodlají navazovat nové vztahy.

Vypadá to tu na přátelské sousedství. řekne démon sarkasticky, jak skrze tvé oči pozoruje vaše okolí. Potom si ale všimneš něčeho podivného. Na ulice se objeví zvláštní tmavá postava. Na první pohled připomíná člověka, je na něm ale cosi … nenormálního.

Vysoká pohublá postava se pohybuje ulicí tvým směrem. Je mnohem vyšší než ty a to i přes to že je přihrbená. Její končetiny jsou neobvykle dlouhé a ruce sahají téměř až k zemi. Být ještě trochu delší tak je za sebou nejspíš vláčí za sebou, jako nějaké těžké břemeno. Nezdá se, že by se postava všímala čehokoliv kolem sebe a jenom jde stále kupředu.

No, a možná jí taky někdo sežral. Divnej je na to dost. Nechceš se ho jít zeptat, jestli v poslední době nesvačil tady v sousedství?

Když prochází kolem okna, kde stojíš, tak ucítíš podivný a znepokojivý pocit, jaký se ti těžko identifikuje. Postava na tvou přítomnost nereaguje a jde šouravým krokem dál kupředu. Nepříjemný pocit po chvilce odezní a ty se zase cítíš normálně.

Asi by bylo dobré odsud co nejdřív zmizet. Přestává se mi tu líbit.

Můrov - Dům klientky

"Znamenité, milý Watsone," poznamenám ke svému vnitřnímu společníkovi a jeho poznámky přecházím. V zásadě nemá špatné nápady. Ale doufal jsem, že ví třeba něco nového, co by přidalo nový díl do skládačky. No, nevadí. Vidím, že si spolu ještě užijeme kopec zábavy.

Hmm, podle všeho to nevypadá, že by tu ti nezvaní hosté chtěli jen krást nebo že by šlo o následky boje při únosu. Něco tu hledali. Otázkou je, zda to našli. Což mění můj přístup k věci.

V kuchyni se na podlaze válí neotevřená láhev skotské. Mám nutkání ji otevřít a na jeden zátah vyžahnout, je to naročný večer, ale ovládnu se. V koutku duše doufám, že po mém hrdinném odříkání se pojmenuje alespoň nějaký kostel nebo tak něco.

Rozhlížím se dál kolem, jestli mi do oka nepadne nějaké místo, které by mohlo být vhodnou, a přitom zjevně ještě neobjevenou, skrýší. Během toho se vykouknu z okna, zda někoho nespatřím na ulici. Sousedé jsou sice někdy skvělý zdroj informací, ale ze zkušeností vím, že ještě zajímavější bývají různí pouliční obchodníci, kameloti, veksláci a jiné existence, které ví o všem, co se kolem šustne. A právě někoho takového venku hledám. A když ne, tak vždycky může dojít k tomu obcházení okolních bytů. Ale v tomhle městě člověk nikdy neví, kdo nebo co mu otevře.

Mastná čtvrť - "Autopark"
Mahalath

Fuso nadšeně zahopká a jeho náklad na zádech zachrastí, až se zdá, že se každou chvíli vysype ven.
„Pojď, pojdˇ.“ pobídne tě krysák a vydá se kupředu. Cesta, kterou tě vede, míří kamsi do nitra Mastné čtvrti. Netrvá to dlouho a hlavní ulice zmizí. Místo toho se prodíráte postranními uličkami, které se klikatí a kroutí na všechny strany. Cestu na mnoha místech znesnadňují trubky a podivné mechanismy vystupující z budov. Malý krysák se tím vším proplétá bez větších potíží a to i přes svůj velký náklad. Pro tebe je to ale o něco složitější.

Nakonec se dostanete na místo, které připomíná skladiště, malý autopark, nebo skládku. Auta, motorky, sem tam nějaké zvláštní “přibližovadlo“ a zahlédneš dokonce i jedno letadlo. Starý dvojplošník plný děr a chybějících dílů.
„Hej Gimbule, to jsem já Fuso. “ zavolá chlupáč. Z harampádí na druhé místnosti se chvilku na to vyhrabe malá zelená postavička, goblin. Když uvidí krysáka, tak na něj hned zamává.
„Nazdar Fuso, ty stará prašivá kryso. Jak se máš.“
Místo odpovědi se krysák obrátí na tebe.
„Fuso už nemá prašivinu, e e. Fuso je okej.“

Gimbul zamíří pomalu směrem k vám, pohybující se z auta na auto, z kapoty na kapotu. Zastaví se až na střeše jednoho polo-rozebraného auta, takže si víceméně koukáte z očí do očí.
Goblin je stejně jako všichni zástupci jeho rasy malého vzrůstu. Dokonce bude asi menší, než samotný krysák. Celý je špinavý a to i na poměry goblinů. Na sobě má malé kalhoty, svářečské brýle a na holé hrudi má pověšený pás s nářadím.
„No to se podívejme.“ řekne pobaveně a posune si brýle pryč z očí. Hned na to si tě přeměří od hlavy až dolů. „Čau kočko, sháníš káru?“

U všech Duchů, vážně? Nejdřív špinavá krysa a teď ještě tenhle zelený skřet? To už si ztratila všechnu sebeúctu?

„Chce velké auto. Nakládací.“ Zapojí se do hovoru Fuso. Goblin se nezdá být jeho vyrušením zrovna nadšený, ale nic neříká. „Takže hledáš náklaďák jo? No něco tu mám, i když bude potřebovat pár oprav.“

Dvojice tě pak dovede do zadní části jejich “autoparku“, kde stojí opuštěné vozidlo.
Celý předek je pokroucený, pravděpodobně po nějakém silném nárazu. Čelní sklo je popraskaná, ale stále drží na místě. Zrcátka chybí, stejně tak pneumatiky, plachta z korby, anténa a dveře na místě řidiče. Vlastně všechno, co nebylo pevně připevněné je pryč.
Gimbul se vyhoupne do kabiny a posadí se na pro něj nadměrnou sedačku. Vůz se pak pokusí nastartovat a opravdu, se mu to na nějaký druhý pokus podaří.
„Nevypadá nic moc, ale pořád funguje. Stačí pár oprav, a bude jako nové. Nebo skoro jako nové.“
Auto je v hrozném stavu, ale to není to podstatné. To podstatné je, že by celkem odpovídalo tvému hledanému autu. Jistě, řada věcí chybí, ale kdyby je mělo, tak by to mohlo být ono. Existuje snadný způsob jak to ověřit. Bohužel pro tebe, značka auta chybí.

Hledání stop
Oz

Průzkum bytu ti moc nového neodhalil. I když něco přeci. Veškerý ten chaos a nepořádek v sobě má určitý systém, který na první pohled není vidět. V první řadě se nejedná o prostou destrukci. Zničené jsou hlavně věci, které byly nějak zavřené. Dále, ačkoliv by některé věci mohly nasvědčovat, že se jedná o obyčejné vloupání, tak překvapivě málo věcí chybí. Šperky, draze vypadající věci a samozřejmě elektronika. Všechno tohle v bytě stále je.

Já? Nemáš být náhodou detektiv? Hmmm asi nijak zvlášť dobrý. Poslední větu démon řekne tak nějak, jako by si to mumlal pro sebe. Což ale nemění nic na tom, že ho můžeš slyšet.
Když ségra nepřipadá v úvahu, tak co ten doktor? Tam jsi určitě nebyl. Nebo jo? Třeba by mohl něco vědět a dát nám nějaký směr, kterým pokračovat. A nebo … můžeš zkusit sousedy. Při té spoušti tady musel někdo něco slyšet.

Okolní domy stojí těsně u sebe, často tak blízko, že mají společné zdi. Takže tahle možnost určitě není vyloučena. Tedy za předpokladu, že v nich někdo bydlí. Cestou sem jsi nedával moc pozor, kdo jsou sousedi, nebo jestli tu vůbec nějací jsou.

Taky můžeme zůstat tady a trošku se prohrabat v tom bordelu. Možná ten kdo to udělal, něco zapomněl.

Cesta na Spáleniště
Eleanor

„Samozřejmě.“ odpoví Baltazar. „Vyjdete z klubu ven, dáte se doleva a půjdete asi tři ulice. Potom se už stačí jen držet čuchu. Jakmile ucítíte zmoklého psa, jste na místě. “ Když skončí, tak si típne doutník o dlaň a strčí si ho do vnitřní kapsy svého kabátu.
„Pokud už nemáte žádné otázky, tak bych šel. Čeká mě ještě několik neodkladných schůzek a nerad bych je propásl.“ Při tom se škodolibě usměje. Pokud tedy nemáš žádné další otázky, tak Baltazar vstane od stolu a zmizí kdesi v hlubinách klubu. Ta zůstaneš u stolu sama, společně se smlouvou a malou krabičkou.

Nakonec se rozhodneš odejít i ty. Následuješ Baltazarovy pokyny a jdeš cestou, kterou ti popsal. Ono tedy na tom není nic složitého. Jediné cos musela dělat, bylo držet směr a měla by ses dostat tam, kam potřebuješ.
Chvilku to vypadalo, že ses ztratila. Ulice se na některých místech divně klikatily a kroutily, ale nakonec se na spáleniště přeci jen dostaneš. Napoví ti onen zápach zmoklého psa, o kterém se Baltazar zmínil. Co ti ale neřekl, bylo, že se to bude zhoršovat. Čím víc totiž postupuješ, tím horší zápach je. I stáje vedle toho voní po fialkách.
A pak ještě ty odpadky. Ve zdejší čtvrti zdá se nikdo moc neřeší čistotu, protože se na ulici jen tak povaluje smetí. Kromě toho narazíš i na podivnou mazlavou hmotu, kterou objevíš tak, že do ní doslova šlápneš. Je studené na dotyk a nevoní zrovna nejlépe.