Andor.cz - Dračí doupě online

Můrov - Stín
Oz

Ještě jednou vše projdeš a zkontroluješ. Hledáš všechny možné skrýše a schovávačky, které by ti mohly poskytnout nějakou, alespoň sebemenší stopu při hledání tvé ztracené klientky. Bohužel na nic moc nenarazíš. Ten kdo tu byl před vámi, odvedl dobrou práci alespoň v tomhle. Všechny možné úkryty byly nalezeny a cokoliv užitečného co se tam mohlo skrývat, bylo pryč.

Nic. Vůbec nic. Co to s těma dnešníma holkama je? Žádný deníčky, vzkazy od kamarádek, nic. Místo toho se potulují po nocích mezi tou kultistickou verbeží a vrahy. Kde jsou ty doby, když mohl jeden v klidu svádět řádové sestry.

Během svého pátrání vykoukneš krátce z okna, hledající kolemjdoucí a nějaké očité svědky. Tvůj pohled se okamžitě setká s pohledem nějaké ženy v protějším okně. Ve vteřině se zarazí a překvapením ztuhne. Několik minut se nic neděje a potom se žena vzpamatuje. Okamžitě zmizí a zatáhne za sebou závěsy. Víc se už v okně neukáže. Ostatně to nebyl ani důvod proč ses z okna koukal. No, i ten důvod se neukázal být jako moc přínosný. Heroldi a kameloti tu už tu minimálně pár let nebyli a pouliční obchodník je pro místní zdá se sprosté slovo. Objeví se pár náhodných kolemjdoucích, ale ti se nezdají být v náladě si povídat. Někteří o tebe sotva zavadí pohledem a jinak se nijak zvlášť nehodlají navazovat nové vztahy.

Vypadá to tu na přátelské sousedství. řekne démon sarkasticky, jak skrze tvé oči pozoruje vaše okolí. Potom si ale všimneš něčeho podivného. Na ulice se objeví zvláštní tmavá postava. Na první pohled připomíná člověka, je na něm ale cosi … nenormálního.

Vysoká pohublá postava se pohybuje ulicí tvým směrem. Je mnohem vyšší než ty a to i přes to že je přihrbená. Její končetiny jsou neobvykle dlouhé a ruce sahají téměř až k zemi. Být ještě trochu delší tak je za sebou nejspíš vláčí za sebou, jako nějaké těžké břemeno. Nezdá se, že by se postava všímala čehokoliv kolem sebe a jenom jde stále kupředu.

No, a možná jí taky někdo sežral. Divnej je na to dost. Nechceš se ho jít zeptat, jestli v poslední době nesvačil tady v sousedství?

Když prochází kolem okna, kde stojíš, tak ucítíš podivný a znepokojivý pocit, jaký se ti těžko identifikuje. Postava na tvou přítomnost nereaguje a jde šouravým krokem dál kupředu. Nepříjemný pocit po chvilce odezní a ty se zase cítíš normálně.

Asi by bylo dobré odsud co nejdřív zmizet. Přestává se mi tu líbit.

Můrov - Dům klientky

"Znamenité, milý Watsone," poznamenám ke svému vnitřnímu společníkovi a jeho poznámky přecházím. V zásadě nemá špatné nápady. Ale doufal jsem, že ví třeba něco nového, co by přidalo nový díl do skládačky. No, nevadí. Vidím, že si spolu ještě užijeme kopec zábavy.

Hmm, podle všeho to nevypadá, že by tu ti nezvaní hosté chtěli jen krást nebo že by šlo o následky boje při únosu. Něco tu hledali. Otázkou je, zda to našli. Což mění můj přístup k věci.

V kuchyni se na podlaze válí neotevřená láhev skotské. Mám nutkání ji otevřít a na jeden zátah vyžahnout, je to naročný večer, ale ovládnu se. V koutku duše doufám, že po mém hrdinném odříkání se pojmenuje alespoň nějaký kostel nebo tak něco.

Rozhlížím se dál kolem, jestli mi do oka nepadne nějaké místo, které by mohlo být vhodnou, a přitom zjevně ještě neobjevenou, skrýší. Během toho se vykouknu z okna, zda někoho nespatřím na ulici. Sousedé jsou sice někdy skvělý zdroj informací, ale ze zkušeností vím, že ještě zajímavější bývají různí pouliční obchodníci, kameloti, veksláci a jiné existence, které ví o všem, co se kolem šustne. A právě někoho takového venku hledám. A když ne, tak vždycky může dojít k tomu obcházení okolních bytů. Ale v tomhle městě člověk nikdy neví, kdo nebo co mu otevře.

Mastná čtvrť - "Autopark"
Mahalath

Fuso nadšeně zahopká a jeho náklad na zádech zachrastí, až se zdá, že se každou chvíli vysype ven.
„Pojď, pojdˇ.“ pobídne tě krysák a vydá se kupředu. Cesta, kterou tě vede, míří kamsi do nitra Mastné čtvrti. Netrvá to dlouho a hlavní ulice zmizí. Místo toho se prodíráte postranními uličkami, které se klikatí a kroutí na všechny strany. Cestu na mnoha místech znesnadňují trubky a podivné mechanismy vystupující z budov. Malý krysák se tím vším proplétá bez větších potíží a to i přes svůj velký náklad. Pro tebe je to ale o něco složitější.

Nakonec se dostanete na místo, které připomíná skladiště, malý autopark, nebo skládku. Auta, motorky, sem tam nějaké zvláštní “přibližovadlo“ a zahlédneš dokonce i jedno letadlo. Starý dvojplošník plný děr a chybějících dílů.
„Hej Gimbule, to jsem já Fuso. “ zavolá chlupáč. Z harampádí na druhé místnosti se chvilku na to vyhrabe malá zelená postavička, goblin. Když uvidí krysáka, tak na něj hned zamává.
„Nazdar Fuso, ty stará prašivá kryso. Jak se máš.“
Místo odpovědi se krysák obrátí na tebe.
„Fuso už nemá prašivinu, e e. Fuso je okej.“

Gimbul zamíří pomalu směrem k vám, pohybující se z auta na auto, z kapoty na kapotu. Zastaví se až na střeše jednoho polo-rozebraného auta, takže si víceméně koukáte z očí do očí.
Goblin je stejně jako všichni zástupci jeho rasy malého vzrůstu. Dokonce bude asi menší, než samotný krysák. Celý je špinavý a to i na poměry goblinů. Na sobě má malé kalhoty, svářečské brýle a na holé hrudi má pověšený pás s nářadím.
„No to se podívejme.“ řekne pobaveně a posune si brýle pryč z očí. Hned na to si tě přeměří od hlavy až dolů. „Čau kočko, sháníš káru?“

U všech Duchů, vážně? Nejdřív špinavá krysa a teď ještě tenhle zelený skřet? To už si ztratila všechnu sebeúctu?

„Chce velké auto. Nakládací.“ Zapojí se do hovoru Fuso. Goblin se nezdá být jeho vyrušením zrovna nadšený, ale nic neříká. „Takže hledáš náklaďák jo? No něco tu mám, i když bude potřebovat pár oprav.“

Dvojice tě pak dovede do zadní části jejich “autoparku“, kde stojí opuštěné vozidlo.
Celý předek je pokroucený, pravděpodobně po nějakém silném nárazu. Čelní sklo je popraskaná, ale stále drží na místě. Zrcátka chybí, stejně tak pneumatiky, plachta z korby, anténa a dveře na místě řidiče. Vlastně všechno, co nebylo pevně připevněné je pryč.
Gimbul se vyhoupne do kabiny a posadí se na pro něj nadměrnou sedačku. Vůz se pak pokusí nastartovat a opravdu, se mu to na nějaký druhý pokus podaří.
„Nevypadá nic moc, ale pořád funguje. Stačí pár oprav, a bude jako nové. Nebo skoro jako nové.“
Auto je v hrozném stavu, ale to není to podstatné. To podstatné je, že by celkem odpovídalo tvému hledanému autu. Jistě, řada věcí chybí, ale kdyby je mělo, tak by to mohlo být ono. Existuje snadný způsob jak to ověřit. Bohužel pro tebe, značka auta chybí.

Hledání stop
Oz

Průzkum bytu ti moc nového neodhalil. I když něco přeci. Veškerý ten chaos a nepořádek v sobě má určitý systém, který na první pohled není vidět. V první řadě se nejedná o prostou destrukci. Zničené jsou hlavně věci, které byly nějak zavřené. Dále, ačkoliv by některé věci mohly nasvědčovat, že se jedná o obyčejné vloupání, tak překvapivě málo věcí chybí. Šperky, draze vypadající věci a samozřejmě elektronika. Všechno tohle v bytě stále je.

Já? Nemáš být náhodou detektiv? Hmmm asi nijak zvlášť dobrý. Poslední větu démon řekne tak nějak, jako by si to mumlal pro sebe. Což ale nemění nic na tom, že ho můžeš slyšet.
Když ségra nepřipadá v úvahu, tak co ten doktor? Tam jsi určitě nebyl. Nebo jo? Třeba by mohl něco vědět a dát nám nějaký směr, kterým pokračovat. A nebo … můžeš zkusit sousedy. Při té spoušti tady musel někdo něco slyšet.

Okolní domy stojí těsně u sebe, často tak blízko, že mají společné zdi. Takže tahle možnost určitě není vyloučena. Tedy za předpokladu, že v nich někdo bydlí. Cestou sem jsi nedával moc pozor, kdo jsou sousedi, nebo jestli tu vůbec nějací jsou.

Taky můžeme zůstat tady a trošku se prohrabat v tom bordelu. Možná ten kdo to udělal, něco zapomněl.

Cesta na Spáleniště
Eleanor

„Samozřejmě.“ odpoví Baltazar. „Vyjdete z klubu ven, dáte se doleva a půjdete asi tři ulice. Potom se už stačí jen držet čuchu. Jakmile ucítíte zmoklého psa, jste na místě. “ Když skončí, tak si típne doutník o dlaň a strčí si ho do vnitřní kapsy svého kabátu.
„Pokud už nemáte žádné otázky, tak bych šel. Čeká mě ještě několik neodkladných schůzek a nerad bych je propásl.“ Při tom se škodolibě usměje. Pokud tedy nemáš žádné další otázky, tak Baltazar vstane od stolu a zmizí kdesi v hlubinách klubu. Ta zůstaneš u stolu sama, společně se smlouvou a malou krabičkou.

Nakonec se rozhodneš odejít i ty. Následuješ Baltazarovy pokyny a jdeš cestou, kterou ti popsal. Ono tedy na tom není nic složitého. Jediné cos musela dělat, bylo držet směr a měla by ses dostat tam, kam potřebuješ.
Chvilku to vypadalo, že ses ztratila. Ulice se na některých místech divně klikatily a kroutily, ale nakonec se na spáleniště přeci jen dostaneš. Napoví ti onen zápach zmoklého psa, o kterém se Baltazar zmínil. Co ti ale neřekl, bylo, že se to bude zhoršovat. Čím víc totiž postupuješ, tím horší zápach je. I stáje vedle toho voní po fialkách.
A pak ještě ty odpadky. Ve zdejší čtvrti zdá se nikdo moc neřeší čistotu, protože se na ulici jen tak povaluje smetí. Kromě toho narazíš i na podivnou mazlavou hmotu, kterou objevíš tak, že do ní doslova šlápneš. Je studené na dotyk a nevoní zrovna nejlépe.

Zadání úkolu

Baltazar mně poslouchá a mlčí a kouří aspoň do doby než se náš rozhovor stočí k tomu co pro něj mám vlastně udělat. Nakonec se ukáže že jde jenom o doručení balíčku i když to nebude znít tak snadně, rozhodně ne zde kde se mění ulice nemluvě o dalších věcech které se můžou pokazit takže budu běhat po celém městě abych ho vůbec našla a modlit se abych ho našla a některá z nepředvídatelných události nenastala. Baltazar potom vytáhne krabičku a položí ji na stůl, není moc velká a když jí vezmu tak zjistím že moc neváží. Krabička má na jedné straně západku, ale nevím jestli bych jí měla otevírat, to co tam je by mohlo uniknout nebo to nemá být vystavené světlu. Moje obavy podporuje to v jaké tajnosti má všechno tohle předání, odevzdání nebo doručení probíhat, ale dobře nechci aby mně nahánělo spousta osob které se obávám že se o tom stejně nějakým způsobem dozví.
Ale třeba to vidím zbytečně černě ...
Přikývnu když mi pak Baltazar položí na stůl potvrzení o převzetí tak položím tu krabičku na stůl a poklepám na něj prsty.
„Ano je to dostatečné srozumitelné. ale mohl by jste mi říct aspoň směr kde je Spáleniště?“
Abych nepobíhala po celém městě a omezila to jenom na jedno místo.

Můrov - Dům klientky

Návštěva Léthiiny adresy není zdaleka tak veselá, jak jsem čekal. Namísto sklenky dobré whiskey popíjené v okouzlující společnosti, která mě zasype důležitými vodítky k dalšímu postupu (naivní představa, vím, ale člověk může někdy snít), narazím na očividně vybrakovaný byt. Tasím Muryho a místnost po místnosti zkoumám, zda již nezvaní návštěvníci skutečně odešli, zatímco můj revolver nadšeně komentuje situaci výkřiky jako "Hola hej, nechce někdo zastřelit?" Jako obvykle si připadám jako slovníková definice diskrétnosti a nenápadnosti...

Když se dostatečně ujistím, že je vzduch čistý, tak Muryho, k jeho velkému zklamání, zase schovám a teprve teď začnu zkoumat situaci. Svinčík naznačuje, že se sem někdo evidentně vloupal. Ale kdo? Stejná parta kultistů, kterým jsem byl na stopě? Nebo jiná, třetí parta? Zastihli ji tu a unesli nebo prohledávali prázdný byt? Podle stop to vypadá, že spíše druhá varianta bude správná, ale vyloučit se to nedá. Celá situace je bohužel jen další překážka ve vyšetřování.

"Adresa Béthie by byla zajímavá alternativní možnost," rozhodnu se odpovědět démonovi na jeho otázku, alespoň tu slušnější část, "kdybych tam už dávno nebyl na začátku tohodle případu. Její byt byl prázdnej, čerstvě opuštěnej, ale právě tam sem narazil na stopy, co mě dovedly až na adresu kde...jsme se setkali my dva. Takže pochybuju, že tam bude něco novýho. Ale dobrej pokus. Hm, ještě můžu vždycky proklepnout svoje další zdroje, ale jestli ty máš ňákej lepší nápad, tak si ho poslechnu."

Během našeho rozhovoru se dál procházím obydlím, které připomíná noční můru bytového návrháře, a snažím se pečlivě dívat po případných dalších stopách, které by poskytly jakékoliv vodítko pro to, co se tu stalo a kdo tu byl. Tak nějak ale nepředpokládám přílišný úspěch.

Mastná čtvrť - malý čmuchal
Mahalath

Krysák je malého vzrůstu a sahá ti někam do pasu. Což je tak nějak běžná velikost jejich druhu. Jeho srst je tmavě hnědá a na špičce čenichu a kolem uší se chlupy barví lehce do šediva.
Podobně jako ostatní divolidi i zástupci krysího klanu nosí oblečení. Je sice možná trochu špinavé a roztrhanější než obvykle lidi nosí, ale oblečení to je. Jedinou výjimkou jsou boty. Ty bys u krysáků hledala jenom těžko. Místo nich mají přední i zadní tlapky ovázané látkou a jsou prakticky bosí.

„Jasně náklaďák.“ souhlasí malý hlodavec nadšeně. „Fuso viděl. Hodně náklaďák. Všechny jezdí z přístavu. Vozí krabice fousáčům. Těžké krabice plné cinkátek a cvakátek. A taky smradlavou vodu. “ Při zmínce o smradlavé vodě krysák zatřepe hlavou, jako kdyby zápach zrovna ucítil a chtěl se ho zbavit.
„Ty chceš náklaďák? Fuso neprodává, ale sežene. Kamarád má. Velký náklaďák. “ S tím roztáhne tlapky, co mu stačí, aby ti ukázal, jak velký náklaďák je. Samozřejmě, že mu nestačí, ale hlodavec je se svou ukázkou spokojen.

Opravdu si myslíš, že tahle zablešená věc bude něco vědět? S tím jeho mozečkem mě překvapuje, že vůbec ví, co to náklaďák je.

Krysák mezi tebe mezi tím netrpělivě pozoruje. „Tak co, chceš? Dám slevu.“

Zadání úkolu
Eleanor

Baltazar mlčky naslouchá tvým úvahám o duších, ale sám se do toho nijak nezapojuje. Nepochybně by měl k tomuto tématu co říct, ale neudělal to. Místo toho si užívá svůj doutník a celou dobu se vesele usmívá. Jeho mlčení skončí až tehdy, když přijde řeč na tvůj úkol.
„Není to nic složitého.“ začne. „Potřebuji něco doručit, balíček. Ale nenechte se zmást tím, jak jednoduše to zní. “
Baltazar vytáhne z kapsy krabičku a položí jí na stůl. Není moc velká. Vejde se tak akorát do dlaně. Je dřevěná, ale sotva něco váží. Krabička je pevně zavřená, ale má na jedné straně malou západku, která vypadá, že by měla jít snadno otevřít.
„Obsah této krabičky musí být doručen pouze osobě pro kterou je určen. Za žádných okolností si ho nesmí přivlastnit nikdo jiný. Tedy s malou výjimkou doručovatele. Stejně tak by bylo dobré, kdyby o předání moc lidí nevědělo. Vlastně čím méně, tím lépe.“
Hned po krabičce položí Baltazar na stůl ještě list papíru. Ne, tentokrát už to není žádná další smlouva, jak by se mohlo zdát. Je to jen obyčejné potvrzení o převzetí.
„Osoba které to předáte, se jmenuje Bertold. Je to muž okolo čtyřicítky a bydlí na Spáleništi. Musíte ho najít, předat mu balíček a on musí potvrdit předání.“ Při tom poklepe na papír na stole. „Jakmile bude tohle vše hotovo, je vaše část splněna. Je to dostatečně srozumitelné?“