Andor.cz - Dračí doupě online

tak to poposunem na... Asi jsme si zdřímli?

Hm? Jak dlouho jsem si zdřímla?
Rozlepím líně jedno oko a zavrtám se hlavou pod Bastianův krk. Vždyť je to vlastně krásný, že se spolu pořád dovedeme bavit. Sice dost po svým - ale!

Poslední, co si pamatuju je něco o tom, že ženy jsou údajně tak staré, jak se cítí. No, to mi je dneska mentálně patnáct a ukradla jsem Eziovi víno a pak i koně a odjela ho s Bastianem vykalit na suburby Říma. Hehe. To byly doby, s Plavajzníkem. Jak jsme byli šikovní! Jak ten kůň byl šikovnej, že nás oba dodrncal pak živý domů!

Pak jsou tu horší věci.
Co si vlastně jako poslední pamatuju z noci? Toho chlápka, co mě pojmenoval Marco? No... Pak už jen takový útržky. Zajímalo by mě, jak daleko od místa, kde jsme byli ráno probuzení, byla reálně ta hospoda.

"Bastiano?" trošku do něj drbnu.
"Asi bychom se, no, měli jít najíst... A, a ty asi předtím i oblíct, když na to přijde."
Ne, že by mi to teda vadilo. Přitulím se.

Tak popojdeme

Hostinec je ráno před obědem klidným místem, kde se pomalu probouzí život. Slunce se líně prodírá skrze zaprášená okna, kreslí dlouhé stíny na dřevěnou podlahu a osvěcuje interiér jemným, zlatavým světlem. Na stolech leží zbytky nočního hemžení – pár prázdných džbánků od piva, rozházené karty a sem tam drobky od chleba. U baru stojí hostinský, robustní muž s hustým knírem, který utírá sklenice a připravuje se na denní shon.

V rohu místnosti sedí pár stálých zákazníků, kteří přišli na svou ranní dávku medoviny. Ticho narušuje jen tiché cinkání nádobí a občasné šustění karet, které jeden ze zákazníků rozložil před sebou. Atmosféra je uvolněná, jako by celý hostinec čekal na to, až se místnost opět zaplní lidmi.

U jednoho stolu si dva obchodníci šeptem povídají o masakru, který se stal v noci, zatímco starý žoldák, se záplatovaným kloboukem na hlavě, usrkává horké kafe a upřeně sleduje ostatní lidi v hostinci.

V kuchyni je slyšet tlumené klapání nožů a vrčení ohně, kde kuchařka připravuje první porce oběda. Vůně čerstvého chleba a pečeného masa se pomalu šíří hostincem, k radosti Diega, který se už těší, až se pořádně nají.

*Hlavně se neposlintej,* kazí mu radost z čekání Pepe.
*Tobě se to říká, ty jsi nemusel ráno místo snídaně běhat po městě a hledat opilce... Pfff. Dělají to často?*
*No, neřekl bych často. Ale nejspíše ani nečasto. Prostě... se to děje. Zvykneš si. Když už jsi s nima tak dlouho jako já, tak tě to nepřekvapí. Teda. Když už se tu touláš tak dlouho jako já, tak už tě nepřekvapí asi nic...*

Poklidnou dopolední idylku v hostinci přeruší fakt, že do něj vtrhne voják v plné polní. Naštěstí to je Alessio, který po krátkém přejetí hostince očima zamíří ke stolu, kde sedí Pepe a Diego.

"Neříkejte mi, že jste tady jenom vy dva."
"Jsme a nejsme. Jak se to vezme," odpoví mu Pepe a pokrčí rameny.
"Ježíši Pepe, co tím chcete říct?"
"No, maestrové jsou poblití v posteli a vyspávají kocovinu. Takže v teorii tu jsou taky, jakože v domě, ale nejsou úplně použitelní a jakožto lékař je doporučuji nebudit."
"A zbytek?"
"Ten je teď v bordelu."
"Co, proč? No, je asi jedno..."
Alessio si sundá helmu na stůl a opře si o něj i strážnou halapartnu. Pak mávne na hostinského a ukáže mu na prstech jedničku.
"No, už to vypadá, že se nedá nic dělat a budu tu muset s váma počkat, než se nám probudí. Tak, jsou i horší věci. Slyšeli jste už o tom, že v noci v paláci někdo..."

Pff

"Žena není nikdy stará, pokud se cítí mladá. Věk, je jenom číslo," řeknu rozhodným hlasem Alessandře.

Pfff, co tím chci vlastně říct? Sám nevím.

Jsem prostě unavený.

Jen pro upřesnění

Dle všeho to vypadá, že Bastiano se nikdy nešel umýt, jen si ze sebe shodil dolů veškeré oblečení a zatímco se Alessandra koupala, asi ležel na posteli. Celý mítink absolvoval nahý, na což jsou evidentně všichni zcela zvyklý, že no-shame Bastiano má prostě no shame. Pak si otráveně zalezl do postele pod peřinu, když se začal rozhovor ubírat směrem ke kumulám - a teď se k němu rve Alessandra, která je sice okoupaná, ale slitá asi tak odhadem deckou a půl mlíka. Konec hlášení.

Puberta je těžká věc

Řekni JÍ něco, ne MI něco!!!
Chvíli koukám na dveře, kterými Fiorella nasraně vyletěla. Chtěla jsem ji odpovědět, že Lucovo nadšení pro bordely taky nechápu, protože člověk by si snad řekl, že se mu to už muselo dávno zajíst, když v jednom bydlí. Ale tak... Jednak to je jeho věc a jeho asi koníček, nebo nevím - a druhak, hej, už jsem to ani nestihla, protože odsud vyletěla jak namydlenej blesk.

Podrážděně vyfrknu nosem.

"Jsi rozený vůdce. Jenom Fiorella je asi holt zrovna v pubertě. To není tvoje chyba... A teď důležitá otázka. Jdeš teda spát a nebo co?"
"Myslíš?" odpovím a takhle řečeno nahlas mi to zní asi naivněji, než to působilo v mojí hlavě, než jsem to vyslovila.
"Teda to s tou pubertou," dodám. Oba víme, že 'ksi rozený vůdce' je jaksi myšleno že - ŽE SI ZE MĚ UTAHUJE!
"Není na to trochu pozdě? Jakože není už stará?" zamyslím se upřímně. "Ale tak ona vždycky byla ve všem trochu, no..."
O
P
O
Ž
D
Ě
N
Á
!

Pokrčím rameny, jako že asi ví, co myslím a začnu se k němu prdelit pod peřinu. Asi je fakt nejlepší se prospat.

Hehe

"Jde ti to lásko," řeknu pobaveně, ale zároveň podpůrně.

"Jsi rozený vůdce. Jenom Fiorella je asi holt zrovna v pubertě. To není tvoje chyba... A teď důležitá otázka. Jdeš teda spát a nebo co?"

Protože já chci spát. Už chci spát a mít klid.

Nojo

"Pff, jsem řekla, že se nic neděje ne? Tak nechápu, proč se v tom musíš hrabat." Odfrkne Fiorella.

"Navíc, srovnávat Lucovo nadšení s tím, že jde do bordelu s čímkoliv je taková... mierda."

Pak si Fiorella odfrkne a odejde.

hm, nojo

*Nojo, jasně. V pohodě, však potřebuješ dobrat, nemyslím si, že tě Turci úplně dobře krmili,* utrousím jen tak mimochodem a znovu polechtám Bastiana přes peřinu.
Kurva to na mě nikdo dneska prostě není schopnej reagovat nebo co? Jsem vzduch? No jak jsem smrděla po grckách, tak v tu chvíli jsem rozhodně pro nikoho vzduch nebyla! Teda... Možná notně zkažený vzduch, no...

A pak mi Fiorella začne vyčítat včerejšek! Nebo dnešek, no beztak všechno najednou.

"Hromadu místních TEMPLÁŘŮ-" Opravím ji mimochodem, zatímco pokračuje v proudu svých pasivně agresivních výčitek.

No tak to teda prr, holčičko! Zas jako i kdybychom byli střízliví a něco po tobě chtěli, tak to prostě uděláš! To, že seš líná jak veš prostě neschováš za to, že jako je to všecko naše vina!

"Za nás věci?" povytáhnu obočí. "Tak hele, je smad rozdíl mezi 'za nás' a 'pro nás.' Prostě je třeba něco zařídit, tak vás můžeme poslat to udělat. Podívej se na Lucu, ten je proaktivní, by ses měla stydět. Bastiano!" zacloumám jednou rukou dekou v místě, kde má podle výstupku přikrývky zadek. " Řekni ji něco, je to tvůj učeň!"

Hu?

*No, chci se jít pořádně najíst dolů. Když jsme vás museli ráno hledat...* řekne jenom Diego a pokrčí rameny, jak kdyby na tom mělo být něco divného.

Fiorella taky jenom pokrčí rameny.

"Ne, nic mi není a nic se neděje. Je úplně normální, že si vy dva zmizíte, necháte si nás myslet, že jste možná někde mrtví, u toho zabíjíte hromadu místních a pak si přijdete poblití a jdete spát a necháte nás zase řešit za vás věci. Vůbec nic se tedy neděje."

He?

*Chceš někam jít? Nemyslím si úplně, že bychom se tady měli bezcílně potulovat.* pokrčím rameny s vědomím, že je Diego dospělej kluk a asi ví, co dělá. Navíc už zjevně minimálně rozumí a umí lámaně Italsky, což je fajn, ono co si budem, dost výrazů mají naše jazyky dost podobné, tak to není takovej voser, jako třeba němčina.

"Fiorello, počkej, přijdeš mi nějaká nesvá - je něco špatně?"