Andor.cz - Dračí doupě online

Doma - Návštěva čarosprávců
Eleanor

„Není to ten druh zkoušky, jaký si myslíte.“ vysvětlí mladší čarosprávce. Poprvé se za celou dobu zapojujíc do rozhovoru. „Zkouška je od toho, aby nám prozradila něco o vaší magii a jak jí používáte. Nejsou tu žádné otázky a správné odpovědi. “Celou dobu co mluví, starší čarosprávce přeskakuje pohledem mezi tebou a svým kolegou. Pozorně vás oba sleduje, nic však neříká. Neobjeví se nic, na co by musel zareagovat, takže nechá svého kolegu povídat. Jakmile skončí, ujme se slova opět on.
„Pokud jde o vaše obavy ohledně zkoušejícího, tak ty jsou zcela zbytečné. Detaily jako rasa nebo pohlaví zde nejsou podstatné a na výsledku to nic nezmění. Rozhodnutí musíte přijmout a není proti němu odvolání, ať se vám to líbí, nebo ne.“

„To by bylo pro dnešek už asi vše.“ Pokračuje po chvilce starý čarosprávce. „Všechny další dotazy vám zodpoví na Úřadě pro kontrolu magie. Být vámi, zašel bych si tam co nejdříve. Na shledanou. “
Aniž by čekali na rozloučení, tak se oba muži otočí a odejdou. Slyšíš bouchnutí vstupních dveří a potom už jenom ticho. Jsi sama. Na dnešek žádné plány nemáš a je to ani ne den, co ses viděla s Baltazarem, takže stále ještě nemá zařízené věci okolo tvého obchůdku.

Můrov - Lékárna
Walter

U květinářky koupíš posledních dvacet růží, které měla. Žena ti je následně sváže do úhledné kytice a opatří stuhou ladící s barvou růží. S přátelským úsměvem ti pak kytici předá a přijme peníze. „Doufám, že se bude dámě líbit. Přeji krásný zbytek večera.“ dodá žena, když odcházíš.

V lékárně najdeš jen starého apatykáře, který stojí u pultu a sklání se nad nějakými papíry. Zamyšleně si je prohlíží s brýlemi na nose, takže si tvého příchodu vůbec nevšimne. Teprve až když promluvíš, tak zvedne hlavu od papírů a podívá se na tebe.
„Ah, to jste vy. Dobrý večer.“ odpoví na pozdrav. „Chvilku vydržte, je vzadu.“ S tím dojde ke dveřím vedoucím kamsi dozadu a otevře je. „Ralisho, máš tu hosta.“
Trvá chvilku, než se dveře znovu otevřou a z nich vykoukne v první chvíli ještě zmatená lamie. Rychle se rozhledné kolem a její pohled padne hned na tebe. Věnuje stydlivý pohled a na tvůj pozdrav ti odpoví jenom úsměvem.
„Já …“ začne opatrně, ale zarazí se, když jí políbíš na ruku. Opatrně ucukne rukou zpátky, přemýšlející, jak zareagovat. Celé to sleduje apatykář, který se snaží působit, jako že tam není, ale když vidí zaskočenou Ralishu, tak promluví.
„Ráda půjde.“ Řekne a usměje se na lamii. „Už skoro zavíráme, takže pokud má vše hotové, tak může jít. “

„Ještě uklidím vzadu.“ Řekne Ralisha s úsměvem a odejde dozadu. Trvá několik minut, než je zpátky. Mezi tím apatykář pověsí na dveře cedulku Zavřeno a pustí se do úklidu krámku.
„Mám vše hotovo. “ řekne dívka apatykáři a ten jí souhlasně pokyne hlavou. „Užij si to drahoušku. A nebuďte venku moc dlouho.“ Ta poslední část je mířená spíše na tebe, ale jinak muž nic neřekne.

Zpátky na povrchu

Podnik, kam nesměj elfové, to zní naprosto báječně. Ty jejich pohrdavý výrazy ve tvářích a povýšenecký poznámky by akorát narušovaly pohodovou a romantickou atmosféru.

Ve svý podstatě mají goblini pravdu. Zaleží hlavně na povaze a Rizie je celkem kočka. Vlastně je doslova holka s roztomilými kočičími oušky a ostrými drápky. Pravda, je trochu drsnější, a možná právě proto v ní spíš vidím parťačku pro výpravy, než dívku kterou bych pozval na ples, ale jinak je Rizie fajn holka. Jenže s Ralishou je to jiný. Když jsem jí poprvé potkal v apotéce, málem jsem šlápnul na konec jejího dlouhého hadího ocasu. Musel jsem prodloužit krok a v tom okamžiku jsem stál hodně blízko před ní. Naše pohledy se střetly, dlouho jsme si hleděli do očí, dokud nezašeptala slůvko promiňte, začervenala se a zmizela kamsi do zadních prostor apotéky. Starý apatykář dělal, že nic neviděl a já si připadal jako pitomec. Sice jsem s ní za ty tři týdny prohodil pár slov, ale vyprávět goblinům o tom, jak jsem se slepě zabouchnul do plaché lamie, která svůj volný čas tráví čtením knih? Ne. Stačilo, že už se pobavili nad tím, jak jsem si narazil hlavu o nízký strop a na písničku "My Heart Will Go On" (nebo nějakou podobnou) v podání těch dvou goblinů zkrátka nemám po dnešní nepříliš úspěšné výpravě náladu.


„Dobrý večer, poprosím o kytici rudých růží. Patnáct, sedmnáct, možná jedenadvacet, nebo sedmadvacet. Záleží, kolik jich ještě máte.“ zareaguji na slova ženy od stánku s květinami a připravím si peněženku k zaplacení požadovaného obnosu. Až se mi povede sehnat kytici rudých růží (ať už u tohoto stánku, nebo jiného), vydám se k apotéce, kde Ralisha vypomáhá jako pomocná síla.

„Dobrý večer,“ pozdravím poté, co vkročím do apotéky, rozhlédnu se jestli někde neuvidím Ralishu a pokud ano, zamířím rovnou k ní, pokud ne, oslovím starého apatykáře se slovy: „Dobrý večer přeji, mohl bych mluvit s Ralishou? Je to velmi důležité.“

Jakmile se setkám s Ralishou (hned jak vejdu do apotéky, poté co přijde z půdy, nebo na ní počkám až se vrátí byla-li někam vyslána), sundám si z hlavy klobouk, usměji se a spustím: „Ahoj Ralisho, už je to pár týdnů, co jsem ti chtěl říct, že se moc mi líbíš. Nešla by jsi se mnou dnes večer na večeři?“ něžně uchopím její ruku za konečky prstů a věnuji jí polibek na ruku, předám jí kytici červených růží a vyčkám na její odpověď, zatímco se mi hlavou bude honit, jestli jsem něco neudělal špatně, nebo jestli jsem to celé mohl udělat ještě lépe, přitom se budu snažit na sobě nedat znát svou nervozitu.

Návštěva Čarosprávců

Vypadá to že mi věří, přece jenom tohle nebyla přímo lež, já skutečně chtěla za nimi jít. Dokonce jsem uvažovala že bych se nabídla ... ne tuhle myšlenku střízlivě zchladí představa někoho komu můj nápad rozšířit jejich řady přijde vtipný. Směje se až se plácá do kolen, směje se až mu tečou proudy slz, směje se až dostane křeče.
Tedy ne že by ti co za mnou přišli věděli něco o smyslu pro humor a ne že bych se jim divila dělají nebezpečnou a nevděčnou práci což dokazuje jeho tvář.
Potom se sem opět vrátí ta myšlenka, ale mám pocit že zde to nebude tak snadné jako ... ne že by to předtím bylo snadné ještě že jsem se ovládla to by to asi teď bylo bylo horší a křiku bych se nevyhnula. Nebo by mi aspoň řekli že nemůžu zapalovat věci i když si myslí že pro to mám důvod, ale vyslechnu si co je mi odcitováno a dává to smysl, chtějí mít jistotu kdo zde provozuje magii a tak když se něco pokazí tak jdou na jistotu.
Je místo které by bylo mimo jejich dohled? Možná Přístavní čtvrť protože tam nikdo příčetný nechodí pokud ...
Ale vrátím se zase zpátky k tomu co čte a na otázku zda by nestačilo zaplatit ten poplatek jako to bylo u těch krysáků se mi hned objeví odpověď. Jistě že by to nestačilo, nemůžete na jednu stranu chtít regulovat magii a na druhou stranu natáhnout ruku a říct dej mi tolik a tolik a já ti dám potvrzení bylo by to kontraproduktivní.
„No já myslela že řešíte až následky požívání magie, ale tohle dává větší smysl. Je ta zkouška těžká? Aby mi pak nebylo řečeno litujeme, ale zkoušku jste nesložila můžete se však o to pokusit znovu až opět uhradíte poplatek. No a jak to jenom říct ... co když mně bude posuzovat elf? Já toho o elfech slyšela hodně, ale nic pěkného.“
Ano tohle je také pravda a já tomu také věřím, tedy může to zavánět ignoranstvím, ale také to být tak jak jsem právě řekla. A co se týká elfů když vám každý řekne že elfové jsou svině připravené vás zabít pro své pobavení nakonec tomu budete věřit i když jste zatím žádného elfa nepotkali.

Divadlo - první patro, balkóny
Mahalath

Hlídka pomalu pokračuje tvým směrem a sem tam se někde zastaví. Dojde až k tobě, kde se otočí a pokračuje dál ve své obchůzce opačným směrem. To je tvá příležitost. Opatrně se k hlídce připlížíš a podřízneš jí krk svou ledovou dýkou.
Smrťák nestihne ani vykřiknout a pomalu se sesune k zemi. Tělo ukryješ v jedné z místností s balkónem. Dostatečně daleko aby ho nikdo zespoda nezahlédl, ale pokud by šel někdo po chodbě a nahlédl by dovnitř, tak si ho určitě všimne. Ke tvé smůle tu nejsou dveře, které bys zavřela, takže tělo takhle musíš nechat, nebo najít jiné místo kde ho schovat.

Hlídka je mrtvá a ty teď máš tak o něco víc volnosti než před tím. Můžeš pokračovat dál v průzkumu, nebo začneš své krvavé představení. Skupinka dole o tobě neví a určitě bys jich dokázala pár zabít, než by stihli zareagovat. Ach ano, je tu ještě ta puška, kterou měla u sebe ta hlídka.

Cesta z podzemí
Walter

„Hádám, že myslíš nějaký podnik, kde by se z dotyčné nestala součást jídelníčku, co? “ Zeptá se Rizie napůl žertovně a na chvilku se zamyslí. Tunelem se v tu dobu ozývají pouze vaše kroky a občasné švitoření vašich gobliních společníků. Ticho Rizie naruší až po několika minutách.
„Myslím, že jeden takový podnik je ve Starém městě. Nevím, jak jsi na tom s penězi, ale tam tě určitě nevyhodí, ani kdybys přišel s bandou krysáků. Teda v případě že by byly vykoupaný a slušně oblečený. Jenom si tam netahej žádný elfy. Vedou to trpaslíci a ty by tě vykopli dřív než bys stačil pípnout.“
Rizie ti ještě zhruba popíše, kde by se měl podnik nacházet a jak se k němu dostaneš. Váš rozhovor nejspíš zachytili i vaši gobliní společníci, protože se jeden z nich ozve. Překvapivě je to goblin Ut, který během vaší výpravy většinou mlčel a všechno mluvení nechával na svém společníkovi.
„Zbytečně to řešíš, šéfe. Je hezký se před holkou blejsknout, ale nakonec jde stejně o dýlku tvejch tesáků a o to jakej jsi.“ Jeho slova přeruší Krizz, který mu pošeptá něco do ucha. „Cože? Tesáky ne? A jak potom … “ Rychle si to vyřeší a Ut začne zase mluvit k tobě. „Jak říkám, záleží na tom, jakej jsi. Vezmi si tady slečinku. “ při tom dlouhým nehtem ukáže na Rizie. „Prolejzá s tebou ruiny, nežene se bezhlavě za pokladem a vypadá, že by kvůli tobě zapíchla člověka.“

„I goblina.“ přeruší ho Rizie a zlomyslně se ušklíbne.

„Ehm … jde mi vo to, že slečinka tady ti trpí všechno tohle a nevypadá, že by tě nesnášela. Znamená to, že v tobě něco vidí. A to je důležitý. Jestli je ta druhá slečinka podobná, tak fajn. Ale myslím, že drahý dárky a fajnovej podnik něco takovýho neovlivní.“

„A já myslím, že moc kecáš.“ přeruší ho Rizie. To už Ut nic neříká.


Nakonec opustíte podzemí a dostanete se na povrch. Rizie se s tebou rozloučí a vydá se po svých. Ty zamíříš domů, kde ze sebe dostaneš veškerou tu špínu a zápach. Nebylo to tak strašné, jak bys čekal, takže jsi se vším rychle hotov. Jediné co zbývá, je kytice. Vzpomínáš si, že o ulici dál je malý stánek s květinami. Vydáš se tedy tím směrem a stánek bez obav najdeš.
U stánku stojí starší žena, která je asi o hlavu nižší než ty. Když si všimne, že jí sleduješ, tak se na tebe okamžitě usměje.
„Dobrý večer, hledáte něco? Možná květinu?“

Doma - Návštěva Čarosprávců
Eleanor

Čarosprávci poslouchají tvé vysvětlení a při tom si tě celou dobu prohlížejí. Jeden z nich letmo nahlédne i do tvého bytu, ale dovnitř nejdou.
„To myslím nebude třeba.“ řekne jeden z mužů na tvé pozvání. Z těch dvou je starší. Krátké šedivé vlasy a tvář plná jizev, které mu dodávají auru profesionála. Celou dobu se tváří naprosto vážně a ani jedou se za celou dobu nepousměje. Vlastně jediné co vidíš, je tahle chladná maska bez emocí.
„Jsme tu především proto, abychom vás upozornili na váš přestupek a seznámili vás s pravidly. Ta jak se zdá alespoň z části znáte, ale i tak vám je raději zopakuji.“ Muž rozepne kabát a vytáhne z jeho nitra malý notes, ve kterém začne listovat. Druhý nic moc nedělá, ale můžeš si všimnout, že vše kolem pozorně sleduje. Stejně jako první muž má i tento krátký sestřih, ale na rozdíl od něj mají jeho vlasy barvu černou. Také ani jeden z mužů není ozbrojený.

Šedivý muž začne číst.
„Ve městě platí přísný zákaz používání magie a předmětů magii používajících. Porušení tohoto nařízení může být trestáno peněžní pokutou a v některých případech i vězením. Na Úřadě pro kontrolu magie je možné požádat o vydání povolení, což vyžaduje řádné složení zkoušek a zaplacení poplatku ve výši 5000. Tato částka je pevně stanovená a nelze jí změnit.
Povolení vás opravňuje k používání všech druhů magie, s výjimkou nekromancie, invokace, evokace a rituálního obětování. Pochopitelně se na vás stále vztahují běžné zákony. Pokud je nějakým způsobem porušíte, může vám být povolení odebráno. Pro jeho opětovné získání musíte opět složit zmíněný poplatek. “

Když muž domluví, tak notes zavře, zastrčí ho zpátky do vnitřní kapsy a kabát si zase zapne.
„Vzhledem k tomu, že se jedná o váš první přestupek, tak to tentokrát vyřešíme pouhým napomenutím. Příště ale počítejte s pokutou. Byla jste patřičně varována a nic jako nehoda nebo zapomenutí vás příště neomluví. Doporučuji vám tedy opatřit si povolení, pokud plánujete v používání magie. Je vám to jasné?“

Podzemí - Cesta zpátky

„A o nějakým jiným místu, který by bylo na úrovni, vařili tam dobře a neměli by problém s obsluhováním divolidí, nebo někoho, kdo má jako spodní část těla hadí ocas, náhodou nevíš? Rád bych si po téhle nepříliš úspěšné výpravě užil poklidný večer s trochou té romantiky při svíčkách a poslední o co stojím je obsluha, která by mě s Ralishou odmítla obsluhovat, nebo vyhazovač, co by nás odmítl pustit dovnitř," zeptám se Rizie v naději, že by ona, jako divočlověk, o takovém místě mohla vědět.

„Nevěšte hlavy, až zjistím, co bylo napsaný na tý desce, tak se po Vás možná zase poohlídnu v Krysově. Krom toho jste si dneska vydělali za jeden den víc, než drtivá většina obyvatel Krysova za měsíc poctivý práce." prohodím ke goblinům, poté se s nimi v Krysově rozloučím se slovy: „Tak příště," a dál budu pokračovat v cestě na povrch s Rizie.

Až opustíme stoky, zamířím rovnou domu, kde se ze sebe pokusím smýt zápach podzemí a stok, učešu se, vezmu si na sebe nějaké lepší oblečení a vydám se sehnat kytici rudých růží.

Jak by řekl klasik

Z mých dalších plánů mně vyruší bušení na dveře, jsem zvědavá kdo to je. Nejdřív mně napadne že sem někdo přišel vymáhat výpalné. Ale když se pak ozve kdo je tak nejsem nadšená o moc víc, ano já vím co mi říkal ten trpaslík, ale myslela jsem že se to týká jen těch co někoho magií zabijou, použijí ji pro krádež atd. Kdyby měli kontrolovat opravdu každého bylo by to obtížné, proto se neobtěžuji dívat skrz kukátko a rovnou otevřu dveře. Všimnu si dvou postav které jsou oblečené v tmavé modrých kabátech a na ramenou mají stříbrné symboly magického typu. Nevím sice co znamenají, ale to teď není důležité. Vrhnu na ně omluvný výraz a pak je oslovím.
„Zdravím já netušila že přijdete, omlouvám se já za vámi chtěla včera zajít, ale bylo mi řečeno že abych získala povolení k provozování magie vyžadujete opravdu vysoký poplatek. Když jsem se toho muže zeptala jak vysoký, řekl mi že to není pevně dané protože si ho určuje osoba za kterou přijdu. A ... no pojďte dál a uvidíte jaké jsou mé finanční možnosti ...“
Vrhnu na ně starostlivý pohled s obavami a mluvím upřímně protože mi nedělá dojem tomu věřit, Berean sice neřekl že tomu tak je, ale to neznamená že tomu tak není. I když mně nejspíš seřvou (a já budu mít štěstí když jenom to) zní to jako něco čemu by jste uvěřili zvláště když jste zde noví.