Andor.cz - Dračí doupě online

Můrov - U nervozní sousedky

Ta ženská je těkavá jak trinitroluen na horský dráze. Když vidím jeji nervozitu a opatrnost, tak tomu přizpůsobím svoje vystupování. Držím se pokud možno bez hnutí, ale v uvolněném postoji. Ddávám si pozor, abych se jí nedíval příliš zpříma do očí, zvlášť vzhledem ke svému stavu. A snažím se mluvit pomalu a klidně. Každej detektiv musí bejt trochu i zatracenej psycholog, aby nevyděsil hned každého potenciálního svědka. Ale někdy to rozhodně není snadné.

"Mladá paní, nic vám nehodlám nabízet, ani provést. Oswald Broker, abych se představil," začnu a chci jí pokynout na pozdrav kloboukem, když ale vidím její reakci při prvním pohybu ruky, tak si to rozmyslím a raději pokračuji, "všimnul jsem si, že máte dobrej výhled do protějšího domu, kde evidentně došlo k nějaký moc ošklivý události, při který se ztratila moje známá. Jen jsem se vás chtěl optat, jestli jste něco neviděla, neslyšela, cokoliv by mi mohlo pomoct."

"A omlouvám se za vyrušení, snad jsem vás nevzbudil, vypadáte unaveně," dodám potom ve snaze projevit trochu empatie.

Seznámení s novým domovem
Isaac

Následuji tedy svého Pána dolů do podzemí, kde jak očekávám bude nějaký skrytý prostor, za kterým bude třeba něco, jako malá dílna, kde půjde vytvářet a pracovat se zbraněmi a jedy. Nic okázalého a velkého opravdu nečeká. Nanejvýš jednu místnost, která ani nebude moc prostorná, ale vše bude pečlivě poskládáno, aby se v tom dalo výborně orientovat a použít.

Prohlédnu si sklep, kde se dívám po místě, kde by mohla ona místnost být. Rád bych se pokusil to odhadnout dříve, než mi to bude odhaleno, ale vzhledem k tomu jak Pán směřuje není opravdu těžké určit, kde se nachází.
Pozoruji co dělá a na základě toho odhaduji fungování mechanismu, který povolí celou polici, kterou tedy následně odsunu stranou. Jde to už trochu ztuha. Police není lehká a navíc by to chtělo promazat.

Zamrkám, jelikož jsem celkem překvapen. Vlastně spíše dokonce ohromen velikostí prostoru, který jak se ukáže je dokonce mnohem větší. Celková zdejší výbava je opravdu dobrá. Jsou zde zbraně snad na všechny způsoby zabití, aby bylo možné vraždu narafičit, stejně tak i velmi slušná sbírka střelných zbraní.
Sám si okamžitě zamiluji sklad s chemikáliemi, jelikož práce s nimi je neskutečně zábavná.

"Je zde toho opravdu mnoho. Již se těším, až se zde se vším více seznámím."
Okomentuji celé toto místo.
Sám příliš speciální potřeba nemám. Rád používám drát, ale ten je trochu nepraktický, když se něco zvrtne. S většinou zbraní dovedu bojovat, ale musím si dávat pozor na kov. Lepší jsou stříbrné věci, ale ty jsou zase velmi nákladné. Pro začátek se raději zaměřím na využívání jedů, což je stejně nejvíce praktická věc, jelikož jde někoho otrávit a dotyčný pak umře třeba až po nějaké době.

Druhý východ je klasikou. Budu se muset seznámit pořádně se zdejším systémem kanalizace a naučit se v něm pohybovat a kterým místům se vyhýbat, kvůli jejich obyvatelům. Cela je však velkým překvapením. Tu jsem zde opravdu neočekával a jak sám Pán povídá. I já pochybuji, že v dohledné době ji použiju. Vlastně mě přímo nenapadá na co by šla moc použít. Leda jako skladovací místo.

Jdu s Georgem, aby jsem obdržel svou novou totožnost, kterou budu prozatím používat. Nejlepší vrazi prý mají jednu jedinou totožnost celý život a nemají potřebu jí měnit. Snad to bude i můj případ.
"Děkuji. Pokud mě nebudete potřebovat, tak si půjdu prohlédnout zbytek a také se připravit na práci."

Pokud není proti, tak odkráčím dolů.
Jelikož jsem se rozhodl pro otravu, tak se vydám podívat co je ve skladu. Na první vraždu bych nemusel používat nic složitého. Podívám se tedy po semenech Skočce a jestli nenajdu bobule, nebo sušené květy náprsníku. Přeci jen bych si jako správná vrah měl připravit jed na svou první vraždu sám a kombinace jedů, které tyhle dvě rostliny obsahují je opravdu nepříjemná pro zavražděného a navíc jej stačí opravdu málo. Teoreticky se mohu podívat ještě po hadím jedu.

Dívám se celkově co tam všechno je a co vše bych mohl použít pro zabití.

Seznámení s novým domovem
Isaac

„Výborně.“ Pronese George spokojeně a nechá tě uklidit čaj ze stolu. Jakmile jsi se svou prací hotov, tak se chopí své hole a pokyne ti, abys ho následoval. Vaše kroky směřují k již zmíněnému sklepu.
Sestupujete pomalu po kamenných schodech, které v polovině zatáčejí a pokračují dál dolů. George se celou cestou jednou rukou přidržuje zábradlí, zatím co druhou se opírá o svou hůl.
Čím níž jste, tím je vzduch chladnější. Cítíš vlhkost a něco, co bude nejspíš plíseň. Jdete pomalu. Možná pomaleji, než by cesta vyžadovala, ale vzhledem k tomu kolik Georgovi je, to je pochopitelné.

Když se konečně dostanete dolů, ocitnete se v malém sklepě. Většinu prostor zabírají police s vínem, staré věci a bedny s neznámým obsahem. George pokračuje k jedné stěně s vínem, kde najde jednu prázdnou přihrádku a strčí do ní ruku až po loket. Ozve se hlasité cvaknutí a celý regál s policemi odskočí od zdi. Po tom George uchopí regál a zabere. Nic se nestane. Zabere ještě jednou, ale situace se opakuje. Potom odstoupí kousek stranou a pokyne ti k odhalenému vchodu. „Byl bys tak laskav? Moje tělo už není to, co bývalo.“
Pohnout s regálem není těžké. Z počátku to jde trochu ztuha, ale jakmile dostatečně zabereš, tak se otevře cesta do další části sklepa. George otočí vypínačem a rozsvítí.

Tajná část sklepa je mnohem větší, než vinný sklípek. Hlavní část prostoru je velká místnost s kruhem vyznačeným uprostřed (cca 5m v průměru). Okolní zdi jsou opatřeny stojany na zbraně a výběr je celkem pestrý. Meče, sekery, dýky i pár zbraní určených pro vrhání. Z místnosti vedou čtvery dveře (cesta, kterou jste přišli, není počítána).
„Věřím, že něco z toho využiješ.“ Okomentuje George místnost a zamíří k prvním dveřím napravo od vás. Těmi se dostanete do místnosti, která vypadá jako malý sklad. Jsou zde další zbraně jako třeba pistole, pušky, foukačky, škrtící struny a pár dalších. Kromě toho je sklad vybaven i zásobou nejrůznějších chemikálií a alchymistických látek. V poslední řadě je zde ještě nějaký ten obyčejnější materiál pro opravy nebo výrobu.
George počká, až si vše prohlédneš a přejde k druhým dveřím, které jsou hned vedle těch prvních. Uvnitř se nachází něco, co připomíná jakousi univerzální dílnu. Je zde několik stolů, nářadí a chemické vybavení. Vše srovnané a uklizené. Prach naznačuje, že už tu nějakou dobu nikdo nebyl.
Z dílny vedou ještě jedny dveře, než kterými jste sem vešli a to do skladu.
„Řekl bych, že jsme vybaveni docela dobře. Ale pokud bys měl nějaká speciální potřeby, tak stačí říct. Od toho máme další lidi.“

Po chvilce se Georgem vrátíte zpátky do hlavní místnosti. Dál v prohlídce ale nepokračuje. Místo toho ukáže na jedny z dveří. „Ty masivní dveře na druhé straně vedou do stok. Můžeš se dostat dovnitř a ven, aniž by si toho kdokoliv všiml. Jenom je nezapomeň zamykat.“ Nad svou poznámkou se pousměje a pokračuje prstem k posledním dveřím. „A tohle je cela. Nepředpokládám, že bychom někdy v blízké době měli nějaké „hosty“, ale pro všechny případy. Doufám, že promineš, že ti to tam neukážu, ale necítím se tam zrovna nejlépe. A taky mě už zase chytají záda, takže se radši vrátím nahoru.“ George se pak vrátí zpátky stejnou cestou, jakou jste sem přišli.

Zpátky nahoře, až se tedy rozhodneš vrátit, ti George donese tmavou peněženku a podá ti jí.
„Tohle je pro tebe. Budeš to potřebovat.“ Uvnitř nalezneš docela velkou sumu peněz a osobní doklady na jméno Isaac Hunt.

Spáleniště - Hledání pokračuje
Eleanor

Obchodník lehce ožije, když zaslechne, že by sis něco chtěla koupit. Ne že by zrovna skákal do vzduchu, to ne. Ale věnuje ti podle všeho mnohem větší pozornost než před tím.
„Samozřejmě, že je to zelí. Vypadá snad nějak divně?“ Jeho otázku ještě doprovází kašlavé zachechtání, které chvilku vypadá, že vyplivne svoje plíce. Potom ti zabalí tvůj nákup a vezme si od tebe peníze. Není to drahé, ale otázkou je, jestli je to pořád ještě jedlé.
Když skončíš svůj nákup, přejdeš k tomu, proč jsi vlastně tady. Hledání svého cíle.

„Bertold?“ zopakuje obchodník zmíněné jméno. Chvilku nad tím přemýšlí, ale nakonec jen zavrtí hlavou. „Je mi líto slečinko, nic mi to neříká. Určitě to není můj zákazník. Zkus se ale poptat tady vedle v hospodě. Chodí tam všichni z čtvrti, tak třeba někdo bude něco vědět.“
Potom ukáže na budovu, na kterou ses už před tím dívala. Venku polehává pár otrhaných osob, někteří špinaví od vlastních zvratků.

Takže tedy hurá dovnitř. V hospodě to smrdí skoro stejně špatně jako venku, i když tady je zápach částečně maskován vůní alkoholu a není to tak intenzivní. Také to tu vypadá o poznání čistěji. Žádné odpadky na zemi nebo rozmlácené věci.
Hosté jsou převážně divolidé. Vidíš pár skupinek popíjejících u různých stolů, další se o něčem divoce dohadují a jedna parta hraje nějakou hru s noži, která nevypadá vůbec bezpečně. Narazíš tady i na další tlupu krysáků, kteří sedí v koutě.

Hosté se po tobě ohlédnou a několik z nich ti věnuje i delší pohled. Potom kolem tebe najednou proběhne dívka s tácem. „Zdravím. Najděte si místo a hned jsem u vás.“ Sotva to dořekne, tak už pokračuje dál mezi hosty roznášející pití.
Je to vysoká blondýnka, tak okolo dvaceti. Dlouhé vlasy sepnuté do culíku a podle toho co vidíš i trochu mastné. Na sobě má košili s vyhrnutými rukávy a chybějící jmenovkou, kolem pasu pak ušpiněnou zástěru.
Když dokončí svoje objednávky, přijde k tobě a mile se na tebe usměje. „Tak jak posloužím. Máme pivo, nějakou tu pálenku a to bude asi vše.“

Gimbulovo vrakoviště
Mahalath

Gimbul si okamžitě všimne bankovky ve tvé ruce a zpozorní. Nemá to ale efekt, který bys od něj očekávala. Spíš úplně opačný. „Kdo? Pár kámošů. Fajn hoši. Spolehliví. Možná sem tam něco štípnou, ale to auto je čisté.“ odpoví opatrně. Celou dobu si tě zvědavě prohlíží a zdá se, že něco hledá.
„Okej. Co chceš?“ zeptá se nakonec přímo a zkříží ruce na hrudi. „Je jasný, žes nepřišla kupovat auto. Něco hledáš.“ Krysám celý váš rozhovor zmateně pozoruje. Nakonec k tobě namíří svůj čenich. „Takže ne kšeft?“ zeptá se zklamaně.
Goblin čeká na tvou reakci. Pokud by ses rozhodla odejít, tak se tě nebude pokoušet zastavit on, ani krysák Fuso.

Můrov - Na návštěvě u sousedů
Oz

No, jak myslíš. Ale nevím, kdo z nás dvou posledně skončil s dírou v břiše.
Jakmile dokončíš své pátrání v bytě klientky, rozhodneš se vydat za ženou, kterou jsi viděl z okna. Její dům je hned přes ulici na druhé straně. Stínová bytost mezi tím zmizela a nejsou po ní ani památky. Nerušeně tedy dojdeš ke dveřím, za kterými by se podle všeho měla nacházet ona žena. Zaklepeš tedy a čekáš.

Chvilku se nic neděje, ale nakonec z druhé strany zaslechneš nějaké zvuky. Dveře se poté pootevřou. Z mezery ve dveřích na tebe kouká unaveně vyhlížející žena. Velké černé kruhy pod očima a neupravené vlasy. „Co, co chete?“ vypálí na tebe a začne se rozhlížet škvírou venku. Očima střídavě těká mezi tebou, okolními domy a ulicí. „Nic nekupuju a nemám zájem vstoupit do žádné sekty.“ Žena má tvář plnou vrásek, ale neřekl bys, že je zrovna stará, i když její vlasy už mají stříbřitý nádech.
Po celou dobu vašeho rozhovoru zůstávají dveře pouze lehce pootevřeny. Při sebemenší náznaku pohybu můžeš vidět, jak sebou žena cukne a dveře se pohnou společně s ní.

Velmi milý obchodník vždy ochotný pomoct

Přistoupím k obchodníkovi k u kterého si myslím že když to je člověk bude naše konverzace vypadat lépe, ale nevypadá to tak. Muž se mi ani nesnaží nic vnutit a postupuje ve stylu když koupíš dobře, pokud ne tak je to tvé rozhodnutí.
Hezký, ale co také od této čtvrti očekávat. Ale je dobře že se jedná o zeleninu pokud ovšem za ten hnůj nebude chtít přehnanou cenu.
„Jo asi bych si vzala zelí a mrkev, je zelí že? Někdo by mohl mít problém to poznat.“ mluvím věcně bez nádechu sarkasmu. Ano já vím tohle není zrovna inteligentní dotaz, ale on není zrovna zdvořilý a tak odpověď i tak nebude zrovna příjemná.
Možná kdybych vykoupila všechno co má vystavené ...
Zatím zaplatím za tři mrkve a hlávku toho co považuji za zelí a pak mu položím otázku kvůli které jsem sem přišla.
„Nevíš o někom kdo se jmenuje Bertold? Měl by bydlet někde tady ve Spáleništi.“
Asi mi řekne že nic neví ať se zeptám někoho jiného a mně nakonec nezbude než jít do té budovy. A tak pružím na prstech pravé nohy a čekám co se dozvím.

Centrum - Snídaně s Georgem
Isaac


Otevírám obálku, která obsahuje moji finální zkoušku, pokud se to tak dá nazvat. Skutečná vražda, na zakázku, které přijímají ostatní vrazi.
Uvnitř obálky jsou fotografie mého cíle. Je jím velice pohledná žena, která by jistě dovedla svést hodně mužů, což je možná jeden z důvodů, proč jí chce někdo mrtvou.
Žena má velmi dobrou figuru a je možné, že bude celkem mrštná. Nejlepší bude tedy klasické zabití ve spánku.

Pozorně si fotku prohlížím a kromě ženy si všímám i ostatních na ní. Pokouším se odhadnou, pokud mám z někoho pocit, že jí sleduje, nebo hlídá. Pokud by mněla nějakého ochránce, tak by mohl jít na fotce spatřit, i když hádám, že nikdo takový tam nebude, ale bude lepší se mít na pozoru. Je to moje první práce, takže musím zužitkovat vše co jsem se doposud naučil.

Podívám se na George, trochu překvapeně ohledně podmínek, jelikož mi vlastně říká, že může jít poznat, že šlo o vraždu. To se mi však příliš nezdá. Lepší bude vraždu udělat tak, aby nešlo poznat, že byla zabita. Nejlepší by v tomto ohledu mohl být jed, kápnutý do hrdla oběti zatím co spí.
"Všemu rozumím." Pokývnu hlavou.

Následně se přesunu k čaji. Přičemž poté co George dopije, tak vstanu a odnesu šálek. Vím, že se chce o sebe starat sám, ale stále jsem jeho komorníkem, takže minimálně něco sem tam chci dělat.
Navíc mě trochu zneklidnil onen klid, který zde zavládl, zatím co vražda visí ve vzduchu. Promýšlím si během toho jednotlivé způsoby zabití, které bych mohl použít, ale aplikace jedu přímo do hrdla mi přijde, jako nejvíce efektivní. Nejvíce uspokojující by bylo ženu vyděsit k smrti, ale to bych musel mít více času, na to, aby jsem jí postupně svou mocí působil trauma. Ještě by šla použít otrávená jehla zabodnutá pod nehet, následně po smrti prst otřít a namočit do vosku, aby jsem eliminoval krvácení. Zbytek vosku očistit. Ženy mívají zdobené nehty a pod nimi, jde dobře skrýt místo vpichu. Problémem by bylo, že jí ono bodnutí probudí a musel bych jí velmi rychle umlčet. Z toho důvodu se při delších pracích oběti podá předem tinktura, která prohloubí spánek a je těžké jí odhalit.
Já se spokojím s obyčejným aplikováním jedu do hrdla za pomoci tenkého vlasce.