Andor.cz - Dračí doupě online

Hovna a sračky!

Když ti dá bůh jabka, udělej víno. Když ti dá hovna, asi je vytřep, nevím, nikdo mě na tohle nepřipravil.

Začnu ze sebe oklepávat hovna.

"Proč, proč mám bílý hadry, aby to na nich šlo hned jasně vidět? Kdo vůbec vymyslel, že máme chodit v bilé? Vždyť je to úplná blbost. Nejenže na ní je všechno vidět, i navíc svítí ve tmě. Je to úplná blbost, sakra."

No... a smrad asi nevyklepu. Achjo.

"No... náš původní plán padá a nebo jim jdeme zaspívat Giovaniho z bažiny, pěkně i s autentickým smrádkem?"

Princezna Hovnalína z království Turdistánu. A Bastiano? Tak jako! Když už s tituly a vší parádou, tak snad: Princezna Hovnalína z království Turdistánu. A Bastiano DA HOVNO! Tssss.

Říká se tomu skok důvěry. Skok důvěry. DŮVĚRY! A já věřila! Věřila, že skočím DO SENA! A co bylo to seno? Hovna, hovna to byly! Naštěstí koňské a ne třeba nedej bože, lidské - i když upřímně řečeno, můžu jen doufat, že se tu na hnojiště nešel nějakej Němčour při večeru vysrat, protože mu to přišlo, jako běžná toaleta u nich doma v zaplivaný střední Evropě, výspě barbarství a piva, kde klobásu považují za absolutní kulinářský strop! Se divim, že v tom nějakej i třeba nespí, ale to už ze mě mluví asi spíše zloba a moje játro. Který je teď pěkně nasraným játrem!!!

"Tyvole, tyvole a aby to nebylo dost hrozný, dali si Markytánku na repete, protože jim to tak moc šlo!" okomentuji situaci a nemůžu si nakonec pomoct, dost se bavím tím, že Bastiano má tu róbu ještě bílou, zatímco si vybírám rychle z copu rozmašírovaný koňský koblih.

Dvě jedničky na D10 jsou prostě znamení, sorry man.

Naši hrdinové skočili ze střechy do kupky, bohužel pro ně, v noci a ze střechy špatně odhadli situaci.

Ono to nebylo krásné a voňavoučké čerstvé seníčko, do kterého je radost skočit (když jeden přežije, že hrozně kouše a stejně prach z něj vleze úplně všude) ale bylo to jeho pravý opak. Byť seno v tom bylo taky. Nebylo to čerstvé seno, ale hnojiště.

A naši hrdinové ani neměli štěstí, že by do něj "jen nějak" spadli a stačilo se trošku oklepat ale oba spadli do těch největších sraček co šli a jsou teď oba úplně od hoven od hlavy až k patě.

Princezna Hovnalína z království Turdistánu. A Bastiano.

Jako říkám si, že se tomu nebudu smát, protože mi není deset, ale směju se tomu. Tak to je.

"Každej je cílovka na Lva lásky!" vykulím oči a zvednu ruce před sebe v obranném gestu absolutního nepochopení toho, co říkal. Prostě, každý je cílovka Lva lásky, protože to je absolutní vrchol, strop opilýho umění a nad ním jsou již jen nebesa!

"Tak či onak, princezny první,"
"No," dupnu si pyšně nožkou o zem a udělám gesto, jako bych si nabírala do rukou imaginární sukně.
"Už jsem se bála, že se z toho pokusíš vymluvit, jako z prvního mého přání, které jsi odmítl splnit!" ještě udělám takové to tiché "pche!" a následně se postavím na okraj střechy, střelím pohledem dolů, zhluboka se nadechnu, přinutím se vůbec na nic nemyslet a prostě se s rozpaženýma rukama odrazím a skočím.

No. Pak hraje, když umíš dobře prdět. Hehe

"Ah, nejsem si ale jistý, že jsou připravení na něco tak krásného, jako jsme my dva zpívající. Aby si pak nebyla naštvaná, že nedocení naše umění, protože chtějí něco co má lehkej popěvek o chlastu a prcání a nejlíp na tři takty, protože na víc nemají pozornost a mentální kapacity. Jako můžeme je zkusit oblažit, ale počítej s tím, že to není úplně cílovka na Lva lásky. Ale spíš no, však víš. Na Markytánku."

Protože aby se pak nestalo, že jim fakt tu loutnu strčí do zadnice.

"Tak či onak, princezny první," a naznačím Alessandře rukou přednost ke skoku do sena.

Loutna v prdeli, Lulw

"Můj drahý bratře," okázale ignoruji to, že on vyignoroval PRAVÝ důvod našeho sňatku a rozpřáhnu ruce v dramaticky-divadelním gestu.

"My nyní nemůžeme jít na věž, teda, pokud si z ní akorát nechceš pěkně skočit a přesvědčit se, že se pořád ještě nerozbiješ o dlažbu, jako ses nerozbil zamlada," doplním to tichým "hehehe."

"Naše poslání tady je vskutku vznešené," napínám ho ještě chvíli a zamávám rukama v... No, ve špatném dramatickém gestu, protože umím dělat divadlo asi jako tamten chlap pod náma hrát na loutnu, což, kdyby to ještě někomu nedošlo, je na stupnici někde mezi "docela nic moc výkon" a "kurva běž už do prdele."

"My jim musíme změnit život a ukázat jim, co je to dobrá hudba! A tím jako rozhodně nemyslím tu Edoardovu odrhovačku o tom, jak obživl ten chrlič a on ho pošoustal."

Omegagigl, neasi

"Buvons bien, buvons mes amis," zkusím to znovu Francouzky, protože to je přeci jenom lepší.

"No, ale furt tedy nevím, co uděláme. Jdeme se tedy za kluky družit a nebo raději ne? Pokud teda nechceš jít a tu loutnu jim narvat do prdele. Což by bylo jistě zajímavý, ale nejsem si jistý, jestli by se to setkalo s pochopením... ale, ALE je tu velká šance, že si kluci takhle v družení našli kamarády a mohli i něco zajímavého zjistit."

Byť si vlastně nejsem úplně jistý, co zajímavého mohli zjistit reálně. Ale k naší práci asi prostě patří až iracionální posedlost informacemi.

iks dedede

"No ještě ty začínej!" začnu naznačovat, že ho mlátím rukama po kapuci, tedy po ruce, kterou nad kapucí má - jako že by určitě zasloužil. V průběhu pár plácnutí se ale samozřejmě začnu smát.
"No, ne protože míváš pravdu. Protože seš občas prostě nejvtipnější kokot na světě, proto jsem si tě vzala," vypláznu na něj jazyk.

No a taky protože to dávalo smysl. Vždycky to dávalo smysl, že se jednou vezmeme. Dávalo by to smysl asi i kdybychom nebyli, no pracovní kolegové, jen dvě patricijský děcka s na Benátky minimální příbuzností. Ale tenhle zvrat v našich životech způsobil že, no, Bastiano byl odjakživa tak nějak moje... Tak trochu, všechno. To je fuk.

Zpívající opilce v Itálii nechceme

Uff, můj propracovaný plán na odvedení pozornosti zjevně vyšel. Výborně.

"Fakt to dělají no. Což, není tak neočekávaný, víš co. Jsou to vojáci, co ví, že můžou kdykoliv padnout za za královský hermelín. Víno máš a loutnu, dlouhá noc se prohýří. Víno máš a chvilku spánku..." a instinktivně si kryju rukou hlavu.

Nehledě na to, co se stane, to stálo za to!