Andor.cz - Dračí doupě online

Můrov - Dům naproti

Cítím strach a nejistotu v jejím hlase. Co mě ale znepokojuje daleko více je, že cítím, jak se ten pocit démonovi líbí. Naopak velmi zajímavá je informace, že tu byli další lidé, co něco hledali. Hmm.

"Jste velmi laskava, samozřejmě chápu, že tu není vždy úplně bezpečno a člověk se musí mít dnes stále na pozoru a nenechat se do ničeho zatáhnout," začnu velmi zvolna a, navzdory pekelníkově citlivému doporučení, volím spíše jemný přístup. Ta žena je vyděšená až až i beze mě. Když zatlačím jen trochu víc, tak se sice jistě zlomí, ale rozhodně špatným směrem. Fakt, že okamžitě nezabouchla dveře naznačuje, že chce mluvit, ale bojí se důsledků.

"Přesto bych byl velmi vděčný, pokud byste mi řekla alespoň jak vypadali ti lidé, kteří se po ní sháněli? Specifické oblečení, vzhled nebo řeč? Případně cokoliv co by mě mohlo navést na stopu té ženy. Jistě stejně jako já tušíte, že je v nebezpečné situaci a potřebuje pomoc."

Celou dobu se prakticky nehýbám a dokonce se i nakloním trochu dále ode dveří, jen abych navodil dojem, že nehodlám vpadnout dovnitř. Vyslýchání svědků je vždycky trochu hra na kočku a na myš.

Centrum - První úkol
Isaac

Pečlivě připravíš jed, přesně podle svých představ, společně i se zbytkem výbavy, kterou budeš při svém následujícím úkolu potřebovat. Je tu všechno. Paklíče, páčidla, lana, skoby, dokonce i podivné rukavice s drápy, které jak předpokládáš, slouží k lezení. Všechno to naskládáš do nenápadně vyhlížející tašky a vrátíš se nahoru, ke svým ostatním povinnostem.

Zbytek dne je celkem nudný a nic moc zajímavého se nestane. George většinu času tráví v knihovně, kde si tiše čte. Ani jediná žádost o čaj, abys mu došel koupit noviny, nic. Tvé přítomnosti si je samozřejmě vědom, ale kdykoliv ho v knihovně navštívíš, tak jen krátce zvedne hlavu od knihy, usměje se a zase se vrátí ke čtení.
Máš tedy dostatek času seznámit se s domem a rozložením jednotlivých místností.
Kromě již zmíněné knihovny se zde nacházejí dva pokoje. Tvůj v přízemí a Georgův v patře. Tvůj pokoj sousedí hned přes chodbu s kuchyní a nemáš to ani moc daleko hlavnímu vchodu a spíži.
Podobně jako u pokojů, tak i koupelny tu jsou zde dvě. Ta větší je spojena s Georgovým pokojem a má zde vše, co by člověk jako on mohl potřebovat, včetně velké vany. Ta druhá se nachází v přízemí, ale tvůj pokoj s ní spojený není. Aby ses do ní dostal, musíš projít chodbou skoro až na konec domu a tam je. V přízemí se dále nachází knihovna a ještě jedna místnost. Nahoře stojí za zmínku snad už jen pracovna.
Když konečně nastane večer, vezmeš si své věci a vyrazíš na místo. George si je tvého odchodu vědom, ale nijak ho nekomentuje.

Netrvá to dlouho a stojíš před budovou, kde se nachází tvůj cíl. Jsi hned přes ulici a máš dobrý výhled na celé okolí. Budova má asi třicet pater. Modernější vzhled, materiál především sklo, beton a kov. Podle popisu, který jsi dostal, to vypadá, že se tvůj cíl nachází někde nahoře. Máš číslo pokoje, takže by mělo být snadné jí nalézt.
Dovnitř vede hlavní vchod, u kterého stojí vrátný. Nebo hlídač to se těžko identifikuje. Nemá žádnou specifickou uniformu, která by ho k nějaké z těchto funkcí řadila, ale všimneš si, že má u pasu pouzdro s pistolí. Muž toho moc nedělá, jenom stojí na místě, a dívá se kolem sebe. Vždy, když kolem něj někdo projde, tak ho pozdraví. Také si můžeš všimnout, že čas od času zkontroluje hodinky.
Ulice samotná je docela klidná. Čas od času zahlédneš nějaké lidi, ale nezdá se, že by to tu bylo tak rušné, jako dál v centru. Pokud jde o další cesty dovnitř, tak by se tu měl pravděpodobně nacházet i zadní vchod, ale jinak moc informací nemáš. Je na tobě, jak se rozhodneš pokračovat.

Doma - přípravy
Isaac


V podzemní části panuje až překvapivě velký klid, ale to je dobře. Účelem toho je, aby nikdo nemohl být překvapen, když se někdo nevítaný rozhodl vydat se dovnitř. Navíc mi to dosti připomíná místo, kde jsem vyrůstal, neboť bylo trestáno, když se někdo pohyboval hlasitě. Jsme vrazi. Temné stíny a jako takové se máme i pohybovat a na odpověď, že stíny se nepohybují dostal jeden rákoskou.

Dole jsou opravdu spíše běžnější věci, mezi což patří i mé ingredienci, které jsem se rozhodl použít na svůj jed. Vše si připravím a vyměním si své rukavice sluhy za pracovní. Nasadím si ochranou zástěru a následně se dám do přípravy.
Ze semen Skočce získám olejovou látku, které se říká Ricin a sama o sobě funguje jako dobrý jed. Působí až po nějaké době, ale zanechává stopy, díky kterém jí lze snadno odhalit, pokud ten, kdo prohlíží mrtvolu není úplně neschopný. Z květů náprsníku je nejdříve potřeba udělat pasta. Normálně by se použilo trochu vody, ale já použiji trochu hadího jedu. Poté scedím skrze látku a výslednou směs smísím za rychlého míchání s Ricinem. Výsledný jed je prostý a smrtící a pokud se na tělo nebude dívat expert, tak se ani nezjistí co přesně za jed bylo použito a jak byl aplikován.
Jak jsem si přeci jen rozhodl, tak moje první vražda musí být nenápadná a pokud vše půjde dobře, tak to dokonce svedou na nemoc, nebo prokletí.

Připravím si tedy jed a vše poklidím. Následně si jdu prohlédnout vybavení. Potřebuji věci na lezní, na vypáčení oken a zámků. Pro jistotu si sebou beru čtyři dýky. Jinak tedy provaz a můj oblíbený vlasec. Následně tenkou nit, která je potřeba voskem, aby jsem po ní mohl spustit jed do úst své oběti.

Vše ponechat připravené a následně se vydat opět nahoru, aby jsem mohl posloužit svému Pánovi čekající, až se začne stmívat.

Zpátky na Spáleniště
Mahalath

Gimbul se pobaveně ušklíbne, když stáhneš ruku s bankovkou zpátky. Zdá se, že ho tvá reakce moc nepřekvapila a je s ní úplně v pořádku. „Jasně, plácneme si.“ Potom schová předchozí bankovku do jedné z mnoha ze svých kapes. „Jdeme?“ Společně se potom vydáte na místo o kterém se goblin zmínil. Malý krysák si s ním vymění pár slov a někde po cestě se od vás oddělí.

„Takže, co to je?“ začne se během cesty Gimbul vyptávat. „Drogy, zbraně, lidské orgány? Měl bych možná i pár kontaktů na magický artefakty, ale nerad s nima jednám.“
Cesta vás vede zpátky na Spáleniště, odkud jsi odešla ani ne před hodinou. Teď to vypadá, že by se tam přeci jen mohly nějaké stopy nacházet. Několik lidí vám věnuje zvědavé pohledy, ale po chvilce se vrátí zpátky ke své práci. „Ahhh, Spálniště, jsme tady. “ pronese goblin a rozpřáhne rukama. Nacházíte se na jiném místě, než si byla před tím.
Šli jste jednou z hlavních cest, ale po chvilce jste na jedné z odboček zahnuli. Pak se Gimbul zastaví.
„Jsme na místě.“ prohlásí a ukáže na roh jedné z budov. Je viditelně poškozený, pravděpodobně po nárazu. Není to nic moc velkého, ale je to zase dost patrné, aby si toho člověk všiml.
„Ta tvoje kára stála přímo tady.“ Goblin ukáže na poškozený roh a místo před ním. „Podle toho jak stálo, tak přijelo nejspíš stejnou cestou, kudu jsme přišli my.“ Směr by seděl. Určitě by ses tudy dokázala dostat do Můrova a pak zpátky do přístavu.
„Pravděpodobně řidič nezvládl řízení, strhl volant a pak to napálil tady do toho domu. Zbytek, zbytek si už dokážeš domyslet sama. Co nebylo přivařený, místní ukradli a řidiče … no toho nejspíš snědli.“
Místo kde goblin náklaďák údajně našel, je docela opuštěné. Žádní lidé a i budovy vypadají, že v nich nikdo nebydlí. Nebo alespoň ne tím klasickým způsobem.

Spáleniště - bezejmenná hospoda
Eleanor

„Jasně, hned to bude.“ houkne dívka a odběhne pryč, než se stihneš na cokoliv zeptat. Za pár minut se konečně vrátí a postaví na stůl před tebe půllitr piva. Míra se zdá dobrá a i barva odpovídá tomu, co bys od piva mohla čekat. Vedle piva položí malý lístek a na něj ti udělá jednu čárku. Už to vypadá, že se zase rozběhne někam pryč, ale tentokrát jsi dost rychlá, aby se ti podařilo otázku položit.
„ Hmm Bertold?“ dívka se zamyslí. Nezdá se, že by jí to jméno něco říkalo, ale zatím to neřekla nahlas. Místo odpovědi se potom otočí a zavolá na kohosi v lokálu.
„Hej Wille, znáš nějakýho Bertolda?“

U vzdáleného stolu zpozorní jeden z mužů a ohlédne se. Je hubený, vysoký a podle všeho člověk. Vlasy krátké a upravené. Oblečený je na místní poměry trochu nezvykle. Bílá košile vyhrnutá po lokty, tmavé kalhoty s kšandami a na nose brýle. Ne že by ho to dělalo imunním vůči špíně. Košile už dávno není čistě bílá a přes veškeré snahy je i na ní nějaká ta špína. V obličeji má přísný, až lehce povýšený výraz.
Muž pohlédne směrem k servírce. „Myslíš hnusáka? Ten už se tu pár dní neukázal.“
V momentě kdy zmíní muž přezdívku, tak jako by se dívce rozsvítilo. „Jasně, už si vzpomínám. Díky.“ Muž jí pokyne hlavou a vrátí se zase k tomu, co dělal před tím.

„Plešatý a nevychovaný prase.“ řekne dívka se známkou odporu. Tentokrát už mluví směrem k tobě. „Jo znám ho, ale už jsem ho nějakou dobu neviděla. Nejspíš zas nemá prachy, takže pokud ti něco dluží, tak máš asi smůlu.“ Potom se k tobě nakloní kousek blíž. „Jenom mezi náma. Nevím jakej máte vztah, ale být tebou tak bych se na něj vykašlala. “

„Hej zlato, mohla bys nám sem hodit tři kousky?“ zavolá na dívku starší štamgast, který má na sobě víc srsti než běžný pes. „Už letím.“ odpoví s úsměvem na muže. „Kdybys něco potřebovala, tak stačí jen houknout.“ potom odběhne zpátky k baru, aby mohla vyřídit objednávku chlupatého muže.

Spáleniště

Muž ožije když se ukáže že si u něj přece jen chci něco koupit, jistě nedá se mluvit o nadšení za tu trochu zeleniny, ale přece jen je rád za každého zákazníka. Ohledně té zeleniny se rozhodnu radši zdržet toho jestli to vypadá divně nebo jestli by takto mělo vypadat zelí. Není to drahé otázkou je jestli to bude ještě pořád jedlé. Muž se mezitím rozkašle a i když to tak nevypadá tak mi nakonec přece jen odpoví.
Vypadá to že nakonec přece jen budu muset jít do té budovy.
Ukázalo se že to není obchod, ale hospoda a nemá žádné označení protože zde všichni ví co to je za budovu. Rozločím se s obchodníkem a obejdu opatrně ty co před budovou polehávají a vstoupím dovnitř kde to páchne stejně jako venku, ale tady to aspoň částečně maskuje zápach alkoholu. Přitáhnu také pozornost zdejších hostů u některých o něco delší než by mi bylo milé a přemýšlím koho se asi zeptám když mně osloví jistá dívka. Rozhodnu se že si najdu nějaké místo kde si dám nejdřív pozor kam nebo na co si sedám, jistě moje oblečení není už tak čisté jak bych chtěla a zřejmě bude potřebovat vyprat, ale to neznamená bych chtěla přidávat nějaké další skvrny. Když se posadím dám nohy k sobě a upravím si sukni a počkám až ke mně ta dívka dojde.
„Dala bych si pivo.“odpovím protože zdejší pálence bude asi lepší se vyhnout a pak se rozhodnu zeptat rovnou té dívky protože vypadá mile.
„Nevíš o někom kdo se jmenuje Bertold? Měl by bydlet někde tady ve Spáleništi.“

Můrov - Dům naproti
Oz

Žena cukne pohledem směrem ke zmíněnému domu a potom rychle vrátí svou pozornost zpátky na tebe. Nepochybně ví, o kom je řeč. Zvědavě tě pozoruje, zatím co přemýšlí, co na tvou otázku odpovědět.. Její mlčení nemá dlouhého trvání.
„Já nic neprovedla. Jenom tu bydlím, to je všechno.“ začne rychle vysvětlovat. „Nic nevím. Nemám s tím nic společného. Nechte mě být!“ Žena lehce přivře dveře, ale úplně je nezavře.

Kámo ta je pěkně v háji. Ty kolečka tam nahoře už se netočí, jak by měly. Ono jí možná už pár z nich i chybí.

Když se žena trochu zklidní, tak pokračuje v povídání. „Nevím, co se tam stalo. Zastavilo se tu pár lidí a něco hledali. Asi tu ženu, ale ta už byla pryč. Řekla jsem jim to samé co vám. Nevím, kam šla, ani s kým se scházela.“

Pěkně kecá! Ví, co se tam stalo. A teď má strach protože si myslí, že se pro ní vrátí.
Hmm, možná kdybys na ní trochu přitlačil, tak nám všechno řekne. Ne moc, jen trošku abys jí nezlomil.

Doma - přípravy
Isaac

„Jistě, beze všeho. “ odpoví George a odejde do svého pokoje. Ty naopak zamíříš zpátky do sklepení, které ti před několika okamžiky George ukázal. Je to tam tiché. Teď když se sám vracíš zpátky do skrýše, si můžeš všimnout, že tam panuje hrobové ticho. Žádné cupitání krysích nožek kdesi ve stínech, žádné kapání vody, ani švitoření průvanu. Nic z toho co by tě mohlo napadnout. Je tu opravdu ticho.

Všechny ingredience jsou pečlivě seřazené v policích ve skladu a opatřené příslušnou etiketou.
Nachází se zde nejrůznější byliny a přísady, i když nenajdeš nic moc speciálního. Pouze běžně dostupné věci. Stejně tak je to s již připravenými jedy. Není jich moc a všechno jsou to velmi základní formule. Nicméně to co jsi hledal tu je, takže se můžeš pustit do připravování svého jedu.
Ten se ti podaří úspěšně připravit, tak jak jsi chtěl. Máš ho dokonce mnohem víc, než budeš během svého úkolu potřebovat. Jediné co teď zbývá, je připravit se. Do setmění zbývá ještě dost času a stejně tak do rozbřesku, který je tvým jediným limitem pro splnění úkolu.

Možná stopa?
Mahalath

„Těžko říct.“ odpoví goblin opatrně. Když se ale objeví druhá bankovka, tak se rozhodne mluvit. „ Tak jo, řeknu, co vím, ale moc toho není. O projíždějící auta se moc nestarám, jenom o vraky. A jak je dobře prodat. Mastnou jezdí spousta náklaďáků. Neznám všechny. Vím ale něco o tomhle.“ při tom ukáže palcem na vrak, který se ti před nějakou chvilkou snažil prodat.
„Našli jsme ho na Spáleništi. Žádné logo, identifikace ani náklad. Místní ho obrali dřív, než jsme se tam dostali." Potom si Gimbul odplivne. „Pche, být o trochu pomalejší, tak by ho ti zmetci očesali až na kostru.“

Goblin se potom usměje širokým úsměvem plným špičatých zubů. Pokud o nějakém goblinovy někdy řekli že je milý, tak ho určitě neviděl se smát, protože je je ten úsměv všechno možné, jen ne milý.
„ Hele jestli chceš, tak ti můžu ukázat, kde jsme to auto našli. Třeba to nakonec bude to který hledáš. Pochopitelně ne zadarmo."