| |||
Špatnej cíl hnilobníku Betchan chtěl dle očekávání amulet zpět. Nedivil jsem se mu. V téhle nejisté době svěřit něco cennějšího cizinci vyžadovalo extrémní dávku důvěry anebo být tak trochu blázen. Rytíř od pohledu působil, že ani do jedné ze skupiny nepatří. On sám však přijde s návrhem, který byl asi nejlepší. "To máš pravdu." odsouhlasím. Měl skutečně pravdu. Věnovat se během cesty na server něčemu jinému by mohlo mít klidně taky fatální důsledky a já bych se nerad proslavil jako mág, co zakopl a umřel. Také mi odpadla starost, co bych dělal, kdybych ho ztratil nebo mi ho někdo odcizil. "Klidně zkusím." odkejvu rytíři jeho návrh a on se s námi posléze rozloučí. Čas strávený ve společnosti Yuli pak začal utíkat závratnou rychlostí. Ještě chvilku jsme si vyměňovali první dojmy z naší nové kumpanie, než jsme se každý odebral na kutě. Čekal nás velký den a oba budeme potřebovat dostatek síly. Ráno se neslo v podobném duchu, jako závěr večera. Byl čas akorát na rychlou snídani, pobalit svoje věci a jít se nahlásit novému veliteli. Snad ten první den bude v klidnějším duchu. Zadoufám, ještě než za námi zmizí hradby Vřídel úplně. Pocit provizorního bezpečí vystřídalo vzrušení a jistá dávka nepohodlí. Oči mi těkaly zvědavě po všem, co mohlo mrazivé prostředí nabídnout. Nehledal jsem ani tak nepřátelé, jako většina skupiny, ale spíš jsem prahnul po něčem jedinečném. Nemusel jsem hledat dlouho. Zorničky se mi roztáhnou a moje hlava vyletí vzhůru, jako loveckému psu větřícímu králíka. Nosem zhluboka natáhnu vzduch do plic, aby se mi do nich dostal ten štiplavý zápach magie. Byl hnusná, zkažená, ale zároveň silná. Než však dostanu příležitost varovat ostatní do mysli se mi zaryje dýka. Špatně, je to spíš rána kladivem, která mě pošle rovnou na jedno koleno. Temný hlas se začne šířit mojí myslí jako mor, jenže s čím chlápek asi nepočítal byla skutečnost, že si vybral tu nejhorší možnou oběť. Začnu se nahlas smát jako by mi někdo řekl nejvtipnější vtip na světě. Původně hnědé oči se lehce zalesknou zlatavou barvou, kdy se moje magická podstata rozhodne nekromanta vytlačit zpátky za hranice mojí mysli. Bolest byla rázem pryč a já okamžitě šel po zdroji toho kouzla. Tak kde si ty smradlavej hajzle... Chuť po pomstě mě doslova nabyla energií. "Támhle je." ruka mi vyletí vpřed a prst přímo ukazuje na rákosí. "Yuli! V tom rákosí napravo usmaž ho!" vykřiknu na svojí společnici, která byla jen pár kroků ode mě. Moje ruce zatím tlesknou o sebe, čímž se přiměju soustředit. Utišit všechny zbytečné emoce a soustředit se jen na to, co chci právě udělat. Ruku na srdce byl to jednoduše placebo efekt, ale dokud tomu věříte, tak to bude fungovat. Otevřu ústa a z nich vyjde jediné slovo "Vanguard!" (18) Jakmile vzduch protne poslední souhláska, prostor okolo Yuli za rezonuje a během mrknutí oka se přemění do transparentní bubliny, která obklopí Yuli a kohokoliv dalšího z naší skupiny, kdo se k ní dostane dostatečně blízko. Byl to štít, který ona dobře znala a věděla, jaký v sobě skrývá ochranný potenciál. Dokud bublina nepraskne, jsou všichni uvnitř v bezpečí. "Pokud by vám teklo do bot, schovejte se uvnitř." Zařvu na zbytek, ale víc se nezdržuji. Kdo pochopí, pochopí, kdo ne, jeho problém. Vytáhnu sekyru z pouzdra a dám se do běhu. Běžím obloukem tak, abych se vyhnul případné křížové palbě na nekromanta a snažím se ukrojit co největší kus vzdálenosti za co nejkratší čas(zbylé dvě akce). |
| |||
Ráno v osadě Včerejší den stál za hovno. S výjimkou jedné věci - Gabriely. I když jsem od ní po noci v hospodě čekal nenávist až za hrob, nakonec se to vyvinulo v něco jiného. Sám vlastně nevím v co, ale věřím jí víc než jiným lidem ze skupiny a to se počítá. Navíc... Noc v lázních nás sblížila ještě víc, ale o to krušnější bylo další ráno. Postupně se všichni probouzeli a i když se mi z její blízkosti nechtělo, cítil jsem, že musím. Zvláštní jak rychle si člověk na něco takového zvykne. Nakonec jsem se ale přece jen ze spacáku vyhrabal a pustil se prve do rychlé kontroly věcí. Jestli nás zase něco překvapí - tentokrát skutečného - chci na to být připravený. Získanými náboji doplním zásobník a zacvaknu jej zpět do AKM. Sice jsem chtěl se všemi mluvit dnes, ale když vidím, jak Kluzký všechny popohání ke spěchu, nechám to asi až na Dolejší. To by ve finále stejně nic nezměnilo a nám to snad dá den klidu navíc. |
| |||
Směr Dolejší - bitka na sněhu
|
doba vygenerování stránky: 0.14297294616699 sekund