Andor.cz - Dračí doupě online

U krysího stolu
Eleanor

Černý krysák se podrbe za chlupatým uchem a povídá.
„Estli to dobře chápu, chceš po nás někoho najít a zaplatíš nám za to. Okaj?“

K2: „Já to říkal, kšeft. Bude kšeft! Cítím to v ocasu. “

K5: „To nebudou prachy, co cítíš.“

K2: „Že by vyrážka? Infarkt?“

K5: „Asi.“

K3: „Nebo to bude ta ryba ze včera.“

K4: „Mlčte shakra! Já mluvím!“

K2: „Zeptej se, kolik zaplatí.“

K4: „ Jasně, zrovna sem se chystal.“

Po této krátké výměně si krysáci vymění pohledy a zmlknou. Starý celou situaci mlčky pozoruje se založenýma rukama a nijak se do rozhovoru nezapojuje. Pouze na černého kývne, aby pokračoval. Černý se následně obrátí směrem k tobě. Ještě jednou pohlédne na své kamarády, zda nehodlá někdo z nich vyrušovat a promluví. „Fajn, fajn. Takže chceš někoho najít a potřebuješ naší bandu. Co nám o něm povíš a kolik zaplatíš?“

U krysího stolu

Posadím se k nedalekému stolu a čekám až ti krysáci dohrají, ti se opět vrátí k přerušené hře a svému dialektu kterému nerozumím. Krysáci se často smějí občas se na mně někdo podívá jestli tam pořád sedím. No a tak tam sedím a šoupu nohama a čekám a brzy se mé podezření o tom že ten krysák byl mrzutý protože jsme přišla právě když měl dobré karty potvrdí. Ale nakonec vyhraje ten starý krysák což znechutí všechny a nejvíc toho mrzutého krysáka. Ale pak přijde řada na mně potom co toho černého krysáka umlčí teniska mně ten starý krysák vyzve abych jim přednesla svůj problém. Ale nikdo z nich nic neví, dobrá počítala jsem že to budou vědět tedy aspoň trochu, ale spíš mi šlo o něco jiného.
Ano vím že jim přijdou všichni lidé stejní, ale přišla jsem sem z trochu jiného důvodu. Pro ně by to snad nemusel být takový problém.
„Dobrá, ale to nebyl ten obchod který jsem měla původně na mysli. Mohli by jste mi ho najít? Vím že se vám asi nebude chtít hledat nějakého člověka, ale mohlo by se vám to vyplatit.“poškrábu se ve vlasech a přešlápnu z jedné bosá nohy na druhou. vím že to rozhodně nebude levné, ale je to lepší než pobíhat po Spáleništi a hledat někoho kdo nechce být nalezený. Mohlo by to vyjít, ostatní krysáci zvláště ten mrzutý budou jistě chtít nahradit to o co přišli po výhře toho starého krysáka.

Můrov - bar
Oz

Hurá! Chlastu vstříc!

A tak jsi tedy šel. Bylo těžké odhadnout, která z okolních náleven mohla být ta správná, tak jsi zkrátka hledal tu nejbližší. A nebylo ani třeba chodit moc daleko. V Můrově je pochybná pomalu každá pátá budova a lidé uvnitř jsou často ještě pochybnější. Ulice, ve které bar najdeš se zdá klidná. Všude je ticho a celkem i čisto. Bar už zažil očividně lepší časy, ale pořád stojí. Nebýt toho bílého obrysu postavy před vchodem, a děr po kulkách ve zdi, byla by to úplná paráda. I přes to ale vstoupíš dovnitř.

V momentě kdy se otevřou dveře, prakticky celá nálevna zpozorní. Někteří tě pozorují s nedůvěrou v očích, jiní se téměř vrhají pod stůl a zahlédneš i jednoho nebo dva, kteří už mají ruku na pistoli. Nastane trapná chvilka ticha, z které nakonec nic není. Hosté si tě přeměří pohledem a situace se nakonec vrátí zpátky do normálu.
„Co si račte přát?“ zeptá se barman, když nakonec dojdeš k baru. Je to muž se zlatými vlasy staženými do culíku. Tvář má zarostlou, ale celkem upravenou. Jeho oči mají lehký fialový odstín, který ještě zvýrazňují tmavé kruhy pod očima. „Jo a platí se předem. Žádná sekera.“ dodá po chvilce.
Zatím co s tebou barman mluví, projde kolem tebe mladá holka s tácem, na kterém má pití. Dlouhé tmavé vlasy, rozpustilý úsměv a sukně příliš krátká, než aby s tím mohli její rodiče souhlasit. Zamíří k nejbližšímu stolu, kde nechá pití a pak se vesele vrací zpátky s pro další.

Kámo tady se mi začíná líbit. Sem sme měli jít hnedka, ne se zdržovat s nějakou seschlou bábou.

Můrov - před zabouchnutými dveřmi

Babizna jedna. Jsou dny jako je tenhle, kdy by si jeden nejraději přetáhnul deku přes hlavu a nevylézal ven. Ale čas není můj přítel. Málokdo je. Což mi připomíná...

"Hele Mury?"

"Copak, šéfe?"

"Myslíš, že by si někdo všim, kdybys tu ženskou zastřelil?"

"S radostí!" zašvitoří revolver a cítím, jak je vzrušením připravený vyskočit z pouzdra.

"To byl jenom vtip..."

"Achjo, ty mě taky nenecháš nikoho zastřelit!"

"Neboj, jak znám tohle město, tak se určitě brzo dočkáš."

Vím, že nás sousedka slyší, a nejspíše i vidí. A proto směrem ke dveřím naznačím smeknutí klobouku a odcházím.

Démon má pravdu. Místní bary jsou naší nejlepší šancí na získání další stopy. Přeci jen ta bába říkala, že tam Léthie trávila hodně času. I když půlka toho je nejspíš jen obyčejná závist, tak něco pravdy tam bude. A když ne, tak si dám alespoň skleničku.

Zkusím se rozpomenout, kde je nejbližší bar dostatečně pochybné pověsti, aby se tam dalo zjistit něco zajímavého a vyrazím tím směrem.

Centrum – Uvnitř domu
Isaac

Tvůj skok se ti vydařil a bez jakýchkoliv potíží jsi přistál na druhé straně, přesně jak jsi plánoval. Další věc, kterou bylo třeba překonat, byly dveře ze střechy. Ty však pro tebe nepředstavovaly žádnou překážku a tak ti už nic nebránilo v tom vstoupit do budovy.

Sestoupíš dolů po schodech a ocitneš se na chodbě. Panuje tu tma a ticho, které občas naruší tlumené hlasy lidí za některými z dveří. Tvůj cíl se tu ale nenachází. Čísla bytů jsou moc vysoká, tak sestoupíš ještě o dvě poschodí níž, kde najdeš, co hledáš. Byt s označením, které bylo ve tvém zadání. Vedle něj jmenovka, na které stojí Katryn Anders.
Takže teď už víš, kde přesně se nachází byt tvého cíle. Zámek na dveřích se nezdá být o moc složitější než ten, který byl na střeše. Pokud by ses rozhodl spustit z patra nad tebou, tak však nastává jeden problém. Byty, které jsi tu viděl, se zdají všechny obsazeny. U dveří jsou jmenovky, zda jsou jejich majitelé doma nebo někde venku můžeš pouze hádat. Samozřejmě je tu ještě možnost spustit se přímo ze střechy ale musel bys přejít přes dvě patra.

Z dalších úvah tě náhle vyruší bouchnutí dveří. Není to nikde na tvém patře. Zvuk přichází směrem ze schodiště. Než ale zjistíš, co se stalo, ozve se další bouchnutí. Potom je ticho. Schodiště je prázdné a nikde nikoho nevidíš ani nic neslyšíš.

Opuštěný dům
Mahalath

S prohledaným místem činu obrátíš svou pozornost směrem k budově, do které auto narazilo.
Uvnitř toho moc není. Žádný nábytek, dveře ani lidé. Zdá se, že to tu bylo opuštěno už hodně dávno. To málo co najdeš, jsou nějaké krabice (prázdné nebo zničené) a odpadky poházené po zemi. Najdeš i nějakou tu přikrývku a stopy, že tudy prošlo nějaké zvíře. Nezdá se však, že by se tu někdo zdržoval delší dobu.

Chvilku bloumáš prázdnými místnostmi a hledáš cokoliv užitečného, ale nic moc tu není. A potom to spatříš. Kousek dál asi dvě místnosti od tebe si všimneš tmavé siluety, která vykukuje zpoza dveří. Není toho moc co popisovat. Postava, jako by byla tmavší než okolí kolem. Její rysy jsou nejasné. Rozpoznáš ale hlavu, která se mírně nakloněná dívá tvým směrem. Její oči září ve tmě jako dvě baterky, ale nevydávají žádné světlo. Potom se zčista jasna objeví ústa. Široký úsměv, od ucha k uchu a možná ještě dál. Postava tě sleduje s tímto podivným úsměvem, ale nezdá se, že by se za ním skrývalo pobavení nebo radost. Popravdě se nedá říct, že by v tom byla vůbec nějaká emoce.
Postava tě chvilku pozoruje a potom cosi zaslechneš.
„ ….. co …… děje ….. ty …….. tady ……. chceš …… mrcho …… ona …. …..zlato ……“
Celé je to zmatené. Máš pocit, jako že slyšíš desítky různých hlasů, ale žádný z nich není dostatečně srozumitelný. Jako šum v rádiu. Některá ze slov se ale zdají dostatečně srozumitelná, abys jim rozuměla. I přes to nepoznáš, zda je říká mužský, nebo ženský hlas.

Krysí partička
Eleanor

Posadíš se k nedalekému stolu, zatím co krysáci se vrátí zpátky ke své hře.
„Kdo je na řadě?“ zeptá se jeden z nich. Ostatní si prohlížejí karty a koukají na sebe, ale v tom do toho skočí mrzout. „Ty!“ Krysák pak zvedne karty a hodí jednu z nich na stůl.
Ostatní následují a hra pokračuje, jako před tím než jsi přišla. Jejich rozhovor dál pokračuje v podivném dialektu, ze kterého dokážeš identifikovat možná tak smích. A toho slyšíš hodně. Občas ti někdo z party věnuje krátký pohled, ale nic neříkají.
Partie nakonec začne směřovat ke svému konci. Mrzutý krysák má očividně navrch a jak to tak vypadá, tak vyhraje. Potom ale na stůl vyloží karty starý, který nakonec shrábne celou odměnu.

K5: „Sakra!“

K3: „Vyhrál jsem?“

K4: „Jen ve svých snech, heh.“

K2: „Dáme další kolo?“

K4: „Nezapomínáš na něco?“

K2: „Zubař?“

Černý krysák kývne hlavou tvým směrem. Ozdobený krysák se ohlédne a náhle si vzpomene.

K2: „Jasně, ten kšeft. Tak co krásko. Nakupuješ, prodáváš? Šperky, krámy, informace, kartáč na kožich.“

Náhle ho ale umlčí teniska, která přiletí neznámo odkud. Těžko říct kde jí krysáci vzali, když nenosí boty.

„Povídej.“ vyzve tě nakonec starý. Sdělíš jim tedy, co potřebuješ. Krysáci se po sobě tedy podívají, hledající odpověď. Ozdobený si drbe bolavou hlavu, ale nevypadá to, že by někdo z nich něco věděl. Dokonce i když zmíníš přezdívku, pod kterou je tu Bertold znám. Potom starý věnuje pohled černému krysákovi, který se k tobě otočí.
„Je nám líto, děvče. Neznáme nikoho takovýho. Pro nás je věšina lidí jeden jako druhej. Zkus spíš, ostatní. Oni budou vědět spíš.“

Centrum – Průzkum terénu
Isaac

Tři vchody. Opravdu nádhera mít na výběr z tolika možností. Přitom jsou zde dvě dosti uspokojivé. První mise a hned takové štěstí. Co bych si mohl vrah jako já více přát. Možná si pak časem seženu nějaký ten magický předmět a pak se mi bude zabíjet ještě snáze. Kdo ví, kam mě čas zavleče, ale nyní jsem zde, aby jsem připravil svou oběť o život.

Vybírám si sousední budovu. Vylézt na ní není nikterak složité díky požárnímu schodišti, které vše neskutečně usnadňuje, až je to celé, jako jeden velký vtip, který by si mohli vrazi vyprávět mezi sebou.
Nahoře se rozhlédnu po okolí a vychutnám si krásného rozhledu, který se tento večer nabízí. Připravím si lano, ke kterému přidělám jeden hák na lezení. Přehodím jej na druhý dům, kde zkontroluji, že je zaháknutý.
Usměji se, když tam drží. Případně to zkusím znovu.
Poté nasaji do plic večerní vzduch a chvíli se soustředím na temný rubáš noci, který mě objímá a který mi dodává sílu. Rozbíhám se a jak vyskakuji, tak ještě zatáhnu prudce silou za lano, aby jsem se přitáhl a tím nabral ještě větší letovou rychlost, než kterou bych měl pouhým skokem.
Zároveň lano poslouží, když by se něco pokazilo a já měl padat ze střechy. Díky němu se snadno dostanu nahoru, tak, či onak.

Posléze lano vytáhnu a prohlédnu si střechu, kde za chůze ukládám své vybavení, zatím co vyndávám sadu na zámky, kterým si hodlám otevřít zdejší střešní vchod. Ten jsem si vybral, jelikož můj cíl se nachází ve vrchní části budovy. Nejdříve zjistím, kde je pokoj a poté to lépe rozplánuji. Budu moci použít její dveře, ale také se třeba spustit přes okno. Nejlepší by bylo z patra nad ní, ale to by muselo být prázdné.
Nyní je hlavní se nepozorovaně dostat dovnitř a tam nebýt odhalen. Pak už tedy zbývá najít správný pokoj. Naštěstí bývá v těchto hotelech spoustu věcí, kde se mohu ukrýt, případně si troch dopomoci iluzí.