Andor.cz - Dračí doupě online

Dohoda s krysami

Ano jsem z vesnice odskočila jsem si sem od dojení krav a kleštění býků.
Navíc jsem čekala že cenu navrhnou sami, ale nechtěla jsem je k tomu přímo vybízet, to by také nebylo dobré. No snad se mi je podaří přesvědčit že jim dám část teď a zbytek potom pokud by si řekli moc. Předám tu pitomou krabičku Bertoldovi a Baltazar mi dá peníze abych mohla zaplatit krysákům.
Už to vidím, držím Bertolda pod krkem a říkám že mi to buď podepíše nebo dožije jako kleštěnec, potom mu to předám a ať je tam cokoliv tak ho to zabije ...
Vrátím se z představ z nepříliš radostné budoucnosti do ne příliš příjemné současnosti, krysáci se dohadují a já jenom trnu kolik si za to řeknou. Jazyk krysáků se je podobný švitoření a pískání kterému rozumí jen oni, nebo pokud by mně někdo ten jazyk naučil.
Je možné že tomu rozumí někdo kdo není krysák?
Potom se slova ujme ten krysák s náušnicemi v uších a já tuším že jde do tuhého. vypadám snad že bych kolem sebe mohla rozhazovat peníze? Ale dobrá nechce se mi pobíhat po Spáleništi a hledat někoho kdo nechce být nalezený, mohlo by to skončit tak že bych mu pak podpálila kalhoty.
„Tak dobrá, věřím odvedete práci úměrnou tomu co vám zaplatím.“pronesu konverzačním tónem a pak se každému krysákovi podívám do očí než se na stole objeví peníze.
Moc mi nezbude takže pokud mně povedou budou tu cítit, spálené krysí chlupy.

Můrov - Bar

Přivoním si k panáku pálenky a se zadostiučinením cítím, jak se mi ježí vlasy na zátylku. Kopnu ho do sebe. V zápětí si vzpomenu na kamenného golema, co hlídá jedno ze skladišť v přístavní čtvrti. Jeho rána do břicha byla takřka jedna ku jedné totožná s tímhle tekutým potěšením. Skutečná kvalitka. Sem musím chodit častěji.

Barmanova reakce mě přesvědčí o tom, že bába asi skutečně nekecala a Léthie je dobře známou stálicí v místních nálevnách. Stejně tak jako poznávám tu klasickou opatrnost, když místní jednají s někým, koho neznají.
"Ta slečna někoho taky hledá," zasípu s hrdlem stále ještě podrážděným pálenkou, načež si odkašlu a pokračuji, "a já mam pro ni informace, co by ji mohly pomoct. Problém je ji teď najít."
Neříkám tak úplně pravdu, žádné zásadní nové objevy v případu její sestry samozřejmě nemám. Kromě toho, že je do věci nejspíše zapletený ten kult, který dost možná může za její zmizení. Ale je v tom dostatek pravdy, aby to jasně určilo povahu naší známosti. Nemá totiž smysl tady předstírat, že jsem její kamarád. Tihle lidé o ní pravděpodobně ví mnohem víc než já. A podezřelé kecaly nemá nikdo rád.

Po očku při tom pozoruji i reakce servírky vedle. Její nečekaný zájem o naši konverzaci bude patrně víc než jen profesionální zvědavost. Úsměv jí oplatím pokynutím hlavy.

Centrum – Vyčkávání
Isaac

Zkontroluješ výtah, ale vše se zdá být v naprostém pořádku. Je sice v provozu, ale v současné chvíli nikam nejede. A kdyby náhodou došlo k situaci, že by se dal do pohybu, tak by jsi ho pravděpodobně slyšel. Rozhodneš se tedy dočasně ukrýt, než přikročíš k další části svého plánu.
K tomuto účelu dobře poslouží úklidová komora, která se nachází na stejném patře. Není největší a věci uvnitř ti brání zaujmout nějakou pohodlnější pozici, ale je malé riziko, že by tě zde někdo hledal.

Netrvá to dlouho, zvuk dveří, který jsi před tím slyšel, se ozve znovu. A stejně jako před tím ho po nějaké době následuje další a potom klid. Sedíš ve svém úkrytu a čekáš. Zvuk dveří se ozve znovu. Těžko říct, jestli je v tom nějaký systém, ale podle tvého odhadu jsou pauzy zhruba stejně dlouhé. Čekáš dál a tentokrát se dveře otevřou na tvém patře.
Někdo vstoupí a pomalu se začne procházet po chodbě. Slyšíš, jak se kroky přibližují tvým směrem, ale nijak nespěchají. Čekáš, co se bude dít, ale nic se nestane. Kroky dojdou ke tvé skrýši a pokračují bez zastavení dál, až na konec chodby, kde se konečně zastaví. Chvilku panuje ticho a potom se kroky vydají zase zpátky. Vše končí bouchnutím dveřím u schodiště, což značí, že daná osoba už opustila patro.
Zvuky se samozřejmě po chvilce opakují. Tentokrát se ale zdá, že se otevřely dveře u jednoho z pater nad tebou. Celé se to zopakuje ještě jednou (poslední patro) a nastane na delší dobu klid. Potom celou pravidelnost naruší zvuk výtahu. Podle zvuků přijíždí zespoda a míří někam nahoru, kde se zastaví. Netrvá to ale dlouho a zase se po chvilce rozjede. Tentokrát míří až někam dolů.

Ve své skrýši přečkáš zhruba hodinu. Je něco po jedenácté a celý dům se zdá být naprosto v klidu. Nezaslechneš už žádné další podivné zvuky a obyvatelé jednotlivých bytů už nejspíš spí.

Centrum – Uvnitř domu
Isaac[/b]

Chodba je naplněna stíny večera. Nádhera pro někoho jako já. Velmi opatrně se plížím stíny, aby jsem se dostal do správného podlaží, neb má oběť se nachází o něco níže, nežli já.
Díky panující tmě se bez problému dostávám, až ke dveřím, které za sebou ukrývají můj drahocenný první cíl, který zítra s východem slunce nesmí být již mezi živými. Ano tragické, ale potřebné. Jsem nájemný vrah. Nemohu si vybírat své cíle a tak je možné, že se mezi mými cíli ocitne i nějaká nevinná dušička.

Bouchnutí dveří mě trochu znejistí, jelikož by mohlo mojí oběť probudit, což by pro mě mohlo představovat jisté komplikace.
Zatím co se ozve další rána, tak se zamyslím, přičemž mi padne pohled i na výtah, který je v provozu. Rozhodnu se k němu zajít a zjistit do kterého patra jede, aby jsem měl jistou, že se z ničeho nic někdo neobjeví a nevyruší mě pro práci.
Hádám, že nejlepší bude pro mě se na chvíli schovat a nechat okolí, aby se trochu více uklidnilo, než se vydám do pokoje mé oběti.
Podívám se tedy po nějakém pěkném temném místě, nějakým závěsem a podobně, kde bych se mohl na chvíli ukrýt a počkat pár minut, než se vše uklidní.

Zajímalo by mne co se níže odehrává. Možná nějaký opilec, nebo třeba zlodějíček. Každopádně hodlám dát chvíli pozor. Noc je ještě mladá a mám tedy ještě spoustu času, než se vydá za svou obětí. Pro případ nouze mám sebou i foukačku, aby jsem svou oběť zasáhl otrávenou šipkou, když by vylézala ven k ránu, s tím, že umře dříve, než se dostane dolů. To je pouze krajní řešení, ke kterému doufám nedojde.

Dohoda s krysami
Eleanor

Krysáci pozorně poslouchají tvému vyprávění a popisu hledaného. Potom když zmíníš částku, tak se ozve mrzutý krysák.
„Ztrátu z karet? Ty si z vesnice, co? Tak levný to určitě nebude.“
Ostatní se mezi tím spolu o něčem radí. Pochopitelně v tom svém nesrozumitelném dialektu. Dokonce, i když stojíš přímo u jejich stolu a slyšíš, co říkají, tak to mu ani trochu nerozumíš. Všechno to je jak směsice podivného švitoření a pískání. Potom se černý obrátí na krysáka s náušnicemi a ten si vezme slovo.

„Hm, hledání dvojnožce. Málo informací. Velká plocha hledání. Pět krys. Vedlejší výdaje. To máme tři tisíce. A na dřevo. Zadarmo ani potkat nehrabe.

Krysi se potom všechny podívají přímo na tebe. Čekají na tvou odpověď a případně jestli na stole nepřistanou požadované peníze. To není pro někoho jako ty zrovna malá částka. S tím vším cos musela vynaložit na cestu, bydlení a vše kolem, toho ti moc na rozhazování nezbývá.

Můrov - Bar
Oz

„Jak je libo.“ Řekne barman lhostejně, jako kdyby tím chtěl říct něco ve stylu: Jak chceš, je to tvůj pohřeb Potom shrábne mince ze stolu a nalije ti panáka čiré tekutiny. Na první pohled nic neobvyklého, ale podivná kořeněná vůně, kterou cítíš, prozrazuje, že to nebude obyčejná pálenka.

Uuu to bude síla. To bude ten typ chlastu, po kterým ti narostou chlupy i na jazyku.

Při zmínce o Léthii barman zpozorní. „Ano?“ zeptá se se zájmem. „A pročpak tu slečnu hledáte, pokud se můžu zeptat. Něco provedla?“ Barman si tě prohlíží, jako by chtěl identifikovat, kam tě zařadit. Lovec odměn, policajt, ganster, nebo jen opilec?
„Chodí sem spousta lidí i nelidí. Někdy jeden divnější než ten druhý.“
Jak si tak povídáte, tak se odnikud nachomýtne ta černovlasá servírka. Nevšiml sis, že by kolem tebe vůbec prošla. Je opřená o bar hned vedle tebe a pozoruje vás. Když se na ní podíváš, tak se na tebe mile usměje.

Kousek, ještě kousek. Hele buď dobrej kámoš a nakloň hlavu trochu víc doleva, ano?

Můrov - Bar

Zamžourám očima v potemnělém světle baru. Vstoupit do nové nálevny v člověku vždycky vyvolá ten pocit jako by se ponořil do vody. Smradlavé, špinavé vody s příměsí krve a dalších nepěkných věcí. Jsem ve svm živlu. Vím, že v podobných místech nemají rádi strážce zákona. Což mi zase nevadí, protože nejsem zákon, jen chlapík, co potřebuje informace. A to tu hledá spousta lidí, i když si to třeba nechtějí přiznat.

Opřu se o bar, který již rozhodně zažil i lepší chvíle. Kousek vedle mě je dřevo promáčklé ve tvaru podezřele připomínajícím něčí hlavu. Neblýská se támhle ve škvíře po suku zapomenutý zub? Prostě všechny známky kvalitního podniku, kde se štamgasti umí bavit.

"Něco hodně ostrýho, už to bude třeba," odpovím barmanovi a z kabátu vytáhnu několik mincí, které mám vždy přichystané pro podobné přiležitosti.

Když přede mě postaví objednaný drink, tak dodám, "hledám jednu holku, myslel jsem, že tu bude. Nejde moc přehlídnout, ženská jak se patří s vlasama jak chobotnice."

Pro doplnění svých slov se krátce rozhlédnu po lokálu, jako bych ji snad hledal. Krátce se přitom usměju na holku s tácem. Pěkná. Přesně ten typ, co tě svlíkne do spodek, pak ti vybere šrajtofli a je fuč než se stačíš rozkoukat.

U krysího stolu

Doufala jsem že pokud mi to zde někdo najde tak to budou právě krysáci kteří budou rádi když si přivydělají. zvláště ten krysák se spoustou náušnic mi nabízel obchod než byl umlčený tou teniskou. Krysáci se začnou dohadovat jeden z nich je natěšený možným blížícím se obchodem, ten starý krysák se nezapojuje a pak ten černý krysák položí otázku kterou jsem čekala.
Já vím že to nebude levné, ale pokud by mi nestačili peníze řeknu že jím zaplatím zbytek až později. Nebudu říkat že potom co dodržím svou část smlouvy a dostanu od Baltazara potřebné peníze na rozjezd obchodu.
„Obávám se že vám toho moc neřeknu, potřebuji aby jste mi našli někoho kdo se jmenuje Bertold. Je to muž okolo čtyřicítky a bydlí tady na Spáleništi kde je známý pod přezdívkou prasák, asi se schovává protože dluží asi skoro každému tady na Spáleništi. Co se týká ceny byla bych vám ochotná zaplatit to o co jste přišli v této hře.“
Nechci zatím jít moc vysoko nebo říkat že jsem ochotná zaplatit víc protože znám chamtivost krysáků a tak potřebuju nějaký manévrovací prostor až budu smlouvat o ceně.

"Rozhovor" s bytostí
Mahalath

Podivná bytost si tě zvědavě prohlíží, jako kdyby přemýšlela nad významem tvých vlastních slov.
„ A ty jsi?“ zopakuje tvým vlastním hlasem, stále si tě prohlížející, jako nějakého podivuhodného brouka co našlo na ulici. … kdo … on … tohle … monstrum … pokračuje dál směsicí cizích hlasů, z nichž poslední stejně jako před tím patří tobě.
Potom zvedne hlavu a natáhne jí až k hornímu okraji dveřního rámu, takže není skoro vidět. Bytost jí ale nakloní ještě víc na stranu, aby jí nic nepřekáželo. Nespouští tě z očí. Po chvilce k tobě natáhne svou ruku. Je dlouhá, mnohem delší, než by obyčejná ruka měla být. Celá tmavá a nepřirozeně hubená, jako kdyby patřila obrovskému pavoukovi. Prsty na konci jsou rovněž dlouhé a hubené.
Natahuje se směrem k tobě, ale i přes značnou délku svých končetin kus chybí. Tak jenom hrábne do prázdna a potom jí začne pomalu stahovat zpátky.
… co … ono … on … to … všechno … tam … tohle … místo … leží …