Andor.cz - Dračí doupě online

Uvnitř bytu
Isaac

Vylezeš ze svého úkrytu a zkontroluješ své okolí. Všechno se zdá být v pořádku. Nic ti nebrání pokračovat ve tvém úkolu. Nejdříve se dostaneš přes vchodové dveře. Zámek je o trochu složitější než ten, co byl na střeše, ale i tak ti nedělá žádné potíže.
Uvnitř bytu panuje klid a ticho. Nenapadl tě žádný hlídač ani jsi nespustil žádný skrytý poplašný systém. U dveří si všimneš bot a oblečení, vše ženské. Také tu na malém stolku leží svazek klíčů

Z chodbičky u vstupních dveří se nabízí několik cest.
První je vstup do kuchyně. Hezká a moderně zařízená. Ale panující tma ti naznačuje, že zde nikdo není. Další jsou koupelna a záchod. Dveře dovnitř jsou otevřené a ani tam nikoho nevidíš. Prostor je příliš malý na to, aby se tam někdo schoval a ty sis toho nevšiml. Zbývají pouze dvoje dveře. Jedny jsou přivřené, takže dovnitř moc nevidíš. Všimneš si kreseb na zdi, které vypadají jako koně a pravděpodobně sluníčka nebo usměvavé tváře. Vše budou nejspíš jasné barvy.
Poslední dveře jsou ty správné. Opatrně je otevřeš a vstoupíš do ložnice.
Není příliš velká, takže svůj cíl nemusíš hledat. Leží přímo před tebou na velké posteli a klidně spí. Vlasy jí zakrývají část obličeje, zatím co deka je z větší části na zemi. Kromě jejího dechu nic jiného neslyšíš. Je to na tobě.

Můrov - Bar
Oz


„Cože! Někdo byl u ní? Proč?“ Zjištění, že se Léthii něco stalo, dívku znepokojilo. Chvilku jen tak stojí s pohledem upřeným na bar, než se trochu vzpamatuje. „Ehmm Lucy.“ představí se na oplátku dívka. „Nevím, co tím myslela. Asi tohle všechno?“ Pokusí se pro to najít nějaké vysvětlení. Je ale vidět, že si jím sama není jistá.
„Čas od času jsme si o tom spolu povídaly, ale na detaily jsem se jí nevyptávala. Asi si myslela, že máte nějakou dobrou stopu. Jinak by to přeci neříkala, ne? Ale proč jí unesli? Co má s tím vším společného?“

To je docela dobrá otázka. Jeden by čekal, že oddělají otravného detektiva, co čmuchá kolem a bude po všem. Nic proti. Místo toho se ale navíc ztratí samotná klientka. Proč jí prostě neoddělali? Hodně divný.

„Další rundu!“ zavolá jeden z hostů a zamává nad hlavou prázdným půllitrem. Barman, který stojí opodál, na muže zareaguje. Místo toho aby tam poslal Lucy, jde ale muže obsloužit sám.
„Nenapadá mě, kde by mohla být. Párkrát jsme spolu zašly na skleničku a jednou i k ní, ale to je všechno.“

Já myslím, že děvenka kecá. Něco ví, ale nechce nám to říct. Nasadil bych jí želízka, roubík a důkladně jí prošacoval.

Můrov - Bronzový talisman
Walter

Rizie jde pomalu za tebou. Cestou uslyšíš dvě slabé rány, jak si zuje a odhodí boty. Potom tě sleduje jen tiché našlapování a mokré stopy, vytvářející na podlaze malou cestičku. „Nejsem si jistá. Můrov, možná Spáleniště? Všechno by mělo být popsané na té mapě.“ Pokud jde o otázky ohledně podúrovně nebo pokladu, který hledáte, tak na to se ti odpovědí nedostane.

„Čaj stačí, děkuji.“ rozhodne Rizie, když se jí znovu zeptáš na pití. „Pokud by se tam náhodou zatoulalo trochu rumu, tak by to vůbec nevadilo.“ prohodí jen tak mimoděk a bez jakéhokoliv dalšího komentování se začne svlékat.
Rizie nepatřila ke slečinkám, které by si dělaly hlavu s maličkostmi. To jsi už za tu krátkou dobu, co se znáte, zjistil. A tohle podle všeho patřilo k nim. Jediné s čím měla problémy, byli podvodníci a zloději. A potom taky možná i průtrž mračen. Když jsi jí poprvé spatřil, tak se zrovna vzpamatovávala v Elysiu po potyčce s jednou bandou lovců pokladů. Jeden v bezvědomí, další s natrženým rtem a bez ucha. Vše ukončil až vyhazovač když jednou ranou složil třetího. To všechno kvůli tomu, že se jí pokoušeli okrást. Od té doby jste se příležitostně vídali a občas si navzájem vypomohli. Teprve nedávno jste však spolu začali pracovat mnohem pravidelněji.

„ Ale na tvém místě bych z toho nadšení radši trochu ubrala.“ řekne Rizie během převlékání.
„Jsou to goblini o čem tu mluvíme. Čekám, že tu mapu prodali dalším pěti hledačům a několika dalším rok před tím.“ Chce to pár úprav, aby nějak vykompenzovala o něco větší velikost oblečení, ale není to nic, co by nespravil pásek, ohrnutí nebo uvázání.

"Bouřlivý den" - Vetešnictví "Bronzový talisman"

„Promiň, říkala jsi čaj, nebo kafe?“ podívám se na Rizie, potom co se mi po necelé minutě konečně povede odtrhnout zrak z načmárané mapy, načež sbalím mapu a aniž bych čekal na její odpověď, jí rukou pokynu, aby mě následovala.

Projdu s Rizie skrze sklad s dílnu a vystoupáme po příkrém rozvrzaném schodišti o patro výš, přičemž se jí cestou nedokážu přestat vyptávat: „Neříkali ti goblini pod kterou čtvrtí to je? Nezmínili náhodou i konkrétní podúroveň? Jakému pokladu jsme na stopě tentokrát?“

Jakmile dorazíme nahoru, kde se nachází jedna místnost čítající obývák, kuchyň a jídelnu v jednom, zapnu plynový sporák a postavím na něj konvici s vodou. Se slovy: „Hned jsem zpátky." potom sám vyběhnu ještě o jedno patro výš, kde se nachází má ložnice, prokličkuji mezi kyblíky, mísami a džbánky různě rozmístěnými po podlaze podle toho, v kterých místech mi do místnosti kape ze stropu voda a ze skříně vyndám jednu košili, kalhoty a ručník. Míjejíc orchestr kapající vody se vrátím zpět za Rizie, podám jí ručník a oblečení, připravím na pultě dva hrnky, přičemž do jednoho dám lžičku kávy a kostku cukru a podívám se na Rizie: „Takže čaj, nebo kafe? S mlékem, nebo bez?"

Připravím Rizie co si řekne, dokončím oba nápoje zalitím horké vody z konvice, vypnu sporák a podám Rizie její nápoj. Sám se poté posadím s hrnkem kávy naproti ní a rozložím mapu na stůl s očekáváním, zda mi k té mapě Rizie nepoví něco víc.

Pokud ještě Rizie se svlékáním promočeného oblečení ještě nezačala, zeptám se: „Mám ti nechat soukromí?", načež budu připravený odejít o patro níž a pokračovat v opravě předmětu, na který mám zakázku.

Centrum – Akce
Isaac


Dobrá. Minimálně u výtahu si zatím mohu být jist, že mě tam nic nepřekvapí. Tahle věc není zrovna tichá a určitě bych si všiml, když by byla v pohybu. Možná by neuškodilo jej posléze využít a odpustit si tak schody, ale co bych to byl zase za vraha, když by jsem dal takovou šanci, aby mě někdo viděl.
Úklidová komora není úplně nejlepší skrýš, ale dostačující. Kdo by také hledal v kumbále v téhle době. Jediné co mi vadí je, že zde není zrovna moc velký dostatek pohodlí, ale kdo by jej potřeboval. Být vrah není pohodlná práce.

Hlídač. Pomyslím si, když si uvědomím, jaká je v tom celém pravidelnost. Navíc tomu odpovídá i jeho pohyb, který je pouze chůze na konec chodby a zpět. Trochu mě vyděsí, když prochází kolem, ale stačí jen strnout a nevydat ani hlásku a muž tak v klidu prochází dál. Pak už jen následuje cesta zpět a cesta o patro výš, z kterého jsem do tohoto sešel.
Muž pak vychází zcela nahoru, odkud jede výtahem dolů. Dobrá. To by mohlo být dostačující.

Pomalu pootevřu dveře své skrýše a vykouknu ven, aby jsem zkontroloval, že je čistý vzduch.
Pokud je vše v pořádku, tak vylézám ven a jdu ke dveřím, kde se nachází můj cíl. Z malé taštičky, kterou mám pod pláštěm u boku si vezmu svou sadu paklíčů. Malou chvíli si prohlížím zámek, aby jsem vybral správné paklíče.
Poté na chvíli přitisknu ucho ke klíčové dírce a pokusím se soustředit na zvuk, z druhé strany. Nejlepší by bylo slyšet jemné oddechování. Ticho je také dobré, ale znamená to, že musím být více obezřetný.
Pokud mi přijde, že je vše v pořádku, tak se pomalu a opatrně dávám do otevření zámku dveří.
Poté co je otevřu je pomalu pootevřu, tak aby nevznikl žádný zvuk a jen do mezery promávnu rychle rukou pro případ že by tam byl nějaký hlídač a ten se prozradil provedením útoku, kvůli mé ruce, nebo nějakému dalšímu pohybu.
Teprve poté, když se zdá být vše v pořádku se opatrně vydávám dovnitř, kde se rozhlížím a kontroluji nejen můj cíl, ale také to, že zde není nikdo další. Naštěstí tenhle jed je trochu více netradiční. Oběť umírá po chvíli, ale ještě předtím se probere a začne zvracet. Ve chvíli, kdy však zvrací už jed pronikl do těla tak hluboko, že zvracením se nedostane ven a díky dalším složkám jedu to nebude ani trochu pěkný pohled. Obrovské křeče, pocit, že se srdce svírá a do toho všeho ještě zvracení nejen obsahu žaludku, ale také krve.

V případě, že je vše v pořádku se přiblížím ke své oběti, aby jsem si vyndal i zbytek své výbavy v podobě dlouhého malinkého lanka a lahvičky s jedem. Postup je prostý. Spustit provázek nad ústa a nanést na něj kapku jedu, která následně po provázku steče dolů, kde následně spadne do hrdla. Cíl by to nemělo probudit a pouze jí to donutí polknout, což lidé dělají ve spánku zcela nevědomky.

"Bouřlivý den"
Walter

Jako obvykle jsi seděl ve své dílně a pracoval na jedné z tvých zakázek. Další levná cetka, kterou ti zákazník div nevychválil do nebe a nemluvil při tom o rodinném dědictví. Většinou měla tvá práce k restaurování hodně daleko, ale byly z toho alespoň nějaké peníze. Venku to mezi tím vypadalo, že se božstva rozhodla pro poslední bitvu. Vítr mlátil do oken, div že držely pohromadě a díry ve střeše, které jsi posledně zadělal už zase tekly. V den jako tenhle zákazníci nechodily. A přesto ve své dílně zaslechneš to slabé *cink*, přicházející od hlavních dveří.

Chvilku ti trvá, než se tam dostaneš. Co spatříš na svém prahu, je postava v tmavé bundě a s kapucí. Pomalu rozepíná bundu a mezi tím z ní okapává voda. Když si pak sundá kapuci, rychle poznáš Rizie. Je celá promočená až na kost a tváří se jako kočka, kterou někdo hodil do sudu s vodou.
„To bylo naposledy, co jsem někam šla v dešti." Lehce podrážděná pak hodí mokrou bundu na pult, kde jí tak nechá. Z malé brašny u pasu vzápětí vytáhne zažloutlý kus papíru a položí ho na pult vedle bundy. Je to mapa. Velmi neohrabaně nakreslená mapa. Ten kdo jí dělal, rozhodně neuměl kreslit. Buď to, nebo k tomu použil nohy. Ne že by v tom byl nějaký velký rozdíl.
S trochou snahy dokážeš rozpoznat cesty a … chodby? Jsou to chodby? Je tu samozřejmě i pár názvů, a popisek, s jejichž identifikací budeš zřejmě muset strávit trochu víc času. Ale mapa to rozhodně je. Ještě přijít na to k čemu.
„A ne, goblini žádné kartografy nemají. To na co právě koukáš, je vrcholem jejich uměleckého snažení.“ Těžko říct, jestli to měl být vtip, obzvláště když to o goblinech je ve skutečnosti pravda.
Rizie pak začne zkoumat promáčené oblečení. To dostalo slušně zabrat a dalo by se ždímat.
„A teď bych si dala čaj nebo kafe. Horkou čokoládu asi nemáš, co? A taky by bodnul nějakej ručník, nebo náhradní oblečení.“

Můrov - Bar

"Milá slečno," zasměju se, "bejt k tomuhle případu ještě trochu blíž, tak mě Teti zabásnou za to, že ho obtěžuju. Proto taky ty voči."

Legrace stranou, musím si přiznat, jsem rád, že se konečně někam dostáváme. Tahle holka evidentně není jen výpomocná síla v baru, ale někdo, kdo Léthii důvěrně zná. A tenhle bar viditelně dobře zná ji.

"Oz Broker, soukromý očko," představím se jí, zatímco nedůvěřivého barmana nekomentuji.

Opřu se pohodlněji o barový pult a pokračuji

"Popravdě to nevypadá dobře. Byl sem u ní doma a vypadá to, že měla nedávno návštěvu, kerá byla asi tak zdvořilá jako parta vlkoušů o úplňku. Takže teď na místo jedný holky hledám rovnou dvě. Kdybyste mi mohla říct cokoliv zajímavýho, tak by to mohla bejt stopa kam dál. Co to bylo s tím, že bude brzo po všem? Zmiňovala se po čem konkrétně?"

"Rozhovor" pokračuje
Mahalath

… zač? … Zač … Co.. zač … ZAČ! … Bytost opakuje tvůj hlas. S každou další verzí je tvůj hlas pokroucenější a odlišnější než před tím. Když domluví, tak chvilku čeká na nějakou reakci, ale ty zůstáváš stát na místě. Proto se bytost rozhodne převzít iniciativu.
Skloní hlavu téměř až k zemi a protáhne se dveřmi k tobě do místnosti. Jakmile je uvnitř, tak jí spatříš v celé její kráse. Je mnohem větší, než se zpočátku zdálo. Možná tak tři metry, ale hodně se hrbí, aby vůbec mohla být v místnosti. Končetiny jsou všechny nepřirozeně dlouhé, nejenom ruce. Pohybuje se především po čtyřech.

„Co to je?“ ozve se opět bytost, ale tentokrát to nejsou žádné útržky, ale celá věta. Hlas patří nějakému muži. To co následue pak, je podobné, ale směsice dalších hlasů.
„Mám strach.“ „Utíkej a nedívej se za sebe.“
„Zrůdo!“ „Pomoc ...“ „Tohle neznám.“ „Nikdo tu nežije.“
Všechno je to různá směs pocitů. Z některých hlasů cítíš vztek, z jiných strach nebo dokonce hrůzu. A z některých vůbec nic.
Hned po tom se k tobě začne bytost pomalu přibližovat. Cítíš nepříjemný pocit, který se ti vkrádá do tvé mysli. Takový ten chlad, jako když ti přeběhne mráz po zádech, ale přesto to není totéž.
„ …tíkej … tady. Musíš … pryč. … … … nebezpečná … Začne se ozývat další, ženský hlas. Tentokrát ale jeden, který znáš. Patří Mellitě.

"Krysáci jdou do akce"
Eleanor

Krysák peníze nejdříve očichá a teprve potom je vezme do tlapek a přepočítá si, že jde o částku, na které jste se domluvili. Když je spokojen, zastrčí peníze do jedné ze svých mnoha kapes a radostně si promne tlapky.
„Tak hoši, máme džob. Hurá na lov!“
A s tím vyběhne z hospody ven, následován slepým krysákem, který i když se trochu motá, překvapivě trefí ven bez pomoci. Zbylí tři sedí dál u stolu a bez jediného slova je pozorují, dokud nejsou pryč.

K4: „Ehm, nepůjde pro ně někdo?

K5: „Kašli na ně. Bude od nich tak na dvě hodiny klid.“

K4: „Na tři jestli se ztratí.“

K5: „Tak ať.“

Potom se i ostatní krysáci začnou zvedat od stolu a černý přicupitá k tobě.
„Dej nám tak hodinu. Zjistíme, co půjde a sejdem se zas tady.“

O necelou hodinu později jsou krysáci zase zpátky v hospodě. Jsou zase všichni pohromadě. Poznáš to snadno podle agresivního pištění, které vydávají při rozhovoru mezi sebou. Kromě toho je v tom ještě hodně rozhazování rukama a máchání ocasem. Ostatní hosté jsou touhle podívanou patřičně pobaveni.
Jediný kdo ve skupince chybí je starý. Toho sis už ale mohla všimnout v hospodě ještě před tím, než ostatní přišli. Popravdě se ani nezdá, že by nálevnu s ostatními opustil. Jakmile zaslechne povyk ostatních, tak se k nim připojí. Po chvilce hluk utichne a krysáci se sesednou kolem svého stolu.
Jakmile se k nim připojíš, tak se slova jako obvykle ujme černý.
„Tady seš. Máme to tvý prase.“

K5: „Prasáka.“

K4: „To je buřt, smrdí stejně.“

K3: „Co? Kdo objednal buřty? Dám si taky.“

K4: „Ale houby, žádný buřty.“

K3: „Houby nejím.“

Starý si povzdechnou a k tématu s jídlem už se černý nevrací.
„No jak jsem říkal. Našli sme toho člověka. Bydlí poblíž “Zlatých dveří.“.Ohromnej bílej barák kus odsaď. No, on vlastně už není bílej. Spíš šedej. “

K5: „Spíš černej.“

K2: „A trochu hnědej.“

K4: „No jo. Vepředu jsou velký kovový dveře jako ze zlata.“

K2: „Zlato to není, to poznám.“

K4: „Ten dům to ale není. Asi tři čtyři domy dál je jinej dům. Dveře zničený a leží na zemi. Na zdi je červenej symbol. Tam ten člověk bydlí.“

V baru
Oz


Povíš barmanovi svojí historku o Léthii. Netváří se moc, že bys ho něčím z toho přesvědčil.
„A vy jste?“ Dodá po chvilce. V tu chvíli se do rozhovoru zapojí ta holka. Bouchne dlaněmi do baru, až barman nadskočí a několik lidí v podniku tasí bouchačky. Když ale zjistí, že je to jenom dívka, tak je vrátí zpátky do pouzdra a už se nestarají o to, proč to udělala.
„Počkat! Já vím, kdo to je.. Ty budeš ten fešák, o kterým se Letý zmiňovala. Říkala, že nejsi špatnej, ale ty oči jsou něco novýho.“ Potom se otočí na barmana, který byl její reakcí lehce překvapený.
„Tenhle?“ Znovu si tě přeměří pohledem, jako by se v tobě snažil najít něco, co nevidí.
„Seš si jistá?“ Nic víc k tomu neřekne, ale jsou zde cítit jisté pochybnosti.

„Jasně že jo.“ Souhlasí dívka a jako by to chtěla zdůraznit, tak tě chytí za paži. Barman pak už nic neříká a vrátí se zpátky ke svojí práci.

Kámo, jdi do ní! Tahle tě chce!

„Abych pravdu řekla, tak nevím kde Letý je. Už několik dní jsem jí tu neviděla. “ Začne povídat dívka. „Naposledy se mi zmiňovala, že je ten detektiv, asi ty, dost blízko. A že bude už brzy po všem. Ale moc klidná nevypadala.“