Andor.cz - Dračí doupě online

Wtf!!!

COŽE, jako jak já ho mám vzít a zatáhnout? Proč já? Co budeš jako mezitím dělat ty? To je - to kurva není fér! Teda... Jako já umím odklízet mrtvoly. I úplně sama umím odklízet mrtvoly! Někdy musím odklidit i víc naráz, i když se tím většinou neobtěžuju. V Benátkách je to jednodušší, tam je člověk skoulí do vody a... A pak je někdo najde ráno a pak už je to něčí jinej problém.

Zaprotestuju aspoň pomocí gest, protože se nemůžeme hádat nahlas - a prostě ho čapnu za nohy a začnu tahat dovnitř. Vždycky ho kousek potáhnu, pak znovu. Dalo by se říci, že se jedná o takovou vskutku morbidní píďalku. Ve zbroji.

Zasraná manuální práce, fakt! Já jsem dáma! Takové věci nebudu přeci dělat! Ježíši, je těžkej... Tak pojď, ty balvane blbej. Konečně se pořádně prospíš.

Tak popojedem

"Neasi," řeknu Alessandře. "Samozřejmě, že ho musíme poklidit a nemůže tu zůstat takhle ležet na zemi. Neasi ženo."

Uklízení mrtvol je prostě základ asasínské práce!

"Hele, vem ho za nohy a prostě ho zatáhni dovnitř. A pak rychle přepadneme kapitána a jeho schováme do kanclu. Ne, že bych počítal, že se v noci teda bude do zbrojnice trousit armáda lidí."

Teda, leda bychom měli fakt super smůlu a přišli "ti" dva.

One down

Chlapík jen tiše zachrčel a svezl se na zem. Giotto. Tak se zjevně jmenoval. Ne tedy, že by na tom teď už nějak záleželo. Dokonce i Halapartna měla fajn trajektorii a svezla se tak nějak po něm, takže to neudělalo nijak výrazný bordel.

Kapitán zatím ven nejde. Nejspíše je příliš zaměstnán myšlenkami na to, že ho všichni pěkně serou a že pracuje s nespolehlivými a neschopnými amatéry.

OH!

Nojo, už jdu. Tak prostě jsem tě hlídala, žejo! Jak jsem to měla vidět, aniž bych měla nějaký rozhled!
Pomyslím si a seslezu zase dolů tam, kde jsem nechala halapartnu a následně to pár rychlými kroky vezmu k Bastianovi a mrtvole. Jejíž jméno vlastně už i známe - hej, což bych si i odpustila. Vždycky je lepší, když je vražda tk nějak - anonymní. Neosobní. Tak. A nebo osobní, ale když už, tak pořádně. Třeba ten zmrd, co mi sebral matku. Toho bych namlela do boloňský omáčky - kdybych ho někdy vyčmuchala.

Postavím se vedle Bastiana a prohlížím si mrtvolu.
"Musíme ho uklidit," šeptnu nenápadně. "Nemůže tu takhle strašit, úplně mrtvej."

Bang bang

Vykouknu za roh a než stačí strážný cokoliv udělat, dostane šipkou.

Než si uvědomí co se mohlo stát, svalí se na zem.

Ok, furt to v sobě mám.

Pak si všimnu, že na mě ze střechy něco gestikuluje Alessandra.

Ona tam byla celou dobu? Eh, měla hlídat, ať mi nikdo nevpadne do zad. Co už no.

Zámávám jí a ukážu na dveře, aby už přišla. Natáhnu do kuše další šipku a pro jistotu kuši namířím na dveře, kdyby chtěl kapitán znovu vyjít ven.

Oh

Vyslechnu si to taky. Takže s plánem, že budu hlídat, ať se k tomu nikdo nepřimotá je asi momentálně na chvilku konec. Co už se dá dělat, pokud plány nejsou fluidní, jsou stejně úplně k ničemu. Už jsem nahoře na římse přilehlého domu a tak mám lepší výhled na to, co se děje. Ne, že by to byl nějaký monumentální pohled. Prostě dva chlápci v barvách města, venku a hádají se.

Zagestikuluji na Bastiana dvě věci. První je, že jsou jen dva a nikdo jiný. To druhé je obecné gesto pro otázku. Jakoukoliv aktuální otázku. Teď je to z kontextu "co teď?" No, Bastiano čeká. Pokrčím rameny a vezmu si mezi prsty vrhací nůž, kdyby se něco posralo. Snad tedy neposere.

Kapitán zachází dovnitř, nasranej. Taky bych byla, hehe.
Ukážu Bastianovi, že už je jen jeden. Teď bude asi správný čas něco dělat.

Ale provedení nebylo dobré

Pizza de mierda. Nevadí, nevadí. Alternativní plán, je prostě taky plán.

Nachystám si kuši a vložím do ní šipku.

Je jasně vidět, že mluvení jde slyšet do kapitánovi kanceláře. Tedy nemůžu tam nakráčit, protože kdybysme začali mluvit, tak vyběhne kapitán ven. Což není úplně ono. Takže tam vejdu, strážný mě uvidí, ale než stačí cokoliv udělat, prostě dostane chudák šipku do své ospalé tváře. Hezky v klidečku a tichečku. Ten alternativní plán je vlastně ve finále možná lepší, než ten předchozí!

Potěžkám v rukou kuši, počkám až hovory utichnou a vydám se ke strážnému.

No, býval jsem s kuší docela profík. Tak snad si to ještě pamatuji.

Plán to byl jistě dobrý...

Plán to byl jistě dobrý a jistě by i vyšel. Alessndra vyšplhá kousek povýš, aby viděla, halapartnu nechá opřenou dole, aby nezavázela. Než se ale dostane Bastiano na dohled, uslyší něco, co ho možná na chvilku zarazí a donutí se zaposlouchat, než plán spustí.

"Tak řekneš mi teda s kým jsi tu mluvil?"
"Přece s těmi dvěma, kteří k vám měli přijít, Signore!"
"Nesmysl, nelži mi, ještě tady nikdo nebyl."
"Ale já -"
"Říkám ti naposledy, Giotto, nelži mi!"
"Ale-"
"S KÝM ses tu bavil? Neříkal jsem snad, že tady nemá NIKDO CHODIT? Jak důležité to je?"
"Ano ale, oni-"
"Dovedeš si představit jaké důsledky bude mít, když se to nepodaří? A ty si tady, idiote jeden, pozveš na krácení večera snad nějaký kámoše a teď ze mě děláš idiota!"

Ok, ok, máš pravdu, calm down

No... na tom něco bude. Mrzí mě to kamaráde, ale Requiescat in pace.

 "No jo, jako vždy máš pravdu. No, co se dá dělat. Sbohem neznámý muži. Tak se vratíme a vyřídíme ho. Nech to na mě. Jsem v tomhle... více nenápadný. Hlídej jenom, ať mi tam nikdo nevleze pod ruce.

Dobře, dobře. Udělám to takhle. Přijdu tam, řeknu "já jsem idiot, já si u převlékání zapomněl ve zbrojnici váček s penězi" a když přijdu k němu, prostě mu vrazím skrytou čepel do krku. Je nejvíc rychlé a jistota. Jenom musím tu čepel v krku držet nějakou dobu, než se přestane prát a budu mít možnost ho nějak převalit. Protože nechci, abych byl hnedka zaprasený od krve. I když, pokud na to přijde, tak máme hned pod nosem převlíkárnu na náhradní ošacení. Ale furt by bylo lepší, se tomu vyhnout...

S jasným plánem v hlavě, tedy vyrazím ke strážnému.

Uh, ale, no...

"No, jenže, pokud někdo něco ví, je to kapitán, případně ti dva najatí cizinci. Tenhle, tenhle ví evidentně hovno. Tedy, ví hovno, kromě -" mávnu dramaticky rukou "- toho, jak vypadají naše xichty."

Tak. Tak to prostě je.

"Takže si vyber, jestli chceš pak v sobotu a možná i neděli v klidu pozevlit, nebo chceš ušetřit jednoho náhodného úplatného kokota a čekat, až tě za to někdo pohrotí."
Dvakrát rychle za sebou povytáhnu obočí, abych celému prohlášení dodala na vážnosti.