Andor.cz - Dračí doupě online

Hurá na cestu

„A vítězem naší soutěže koordinátorů se stává… Rosalie Edmonth!!!“ „Ano!!!“ zakřičela, vyskočila a nadšeně se v dlouhých bílých šatech zatočila. „Děkuji!“ Nadšeně převzala stužku. Uvnitř stadionu najednou začal ohňostroj a všichni jí blahopřáli. „Rosa, Rosa!!!“ ozývalo se. Všem nadšeně mávala a za jejími zády Charizard vítězně chrlil oheň. Z ničeho nic se ozvala její oblíbená píseň. Napřed tichá, ale pak hlasitější a hlasitější, dotěrná a neodbytná…

Naštvaně vezmu do ruky mobil a vypnu budík. Podívám se na čas. 05:00. Výborně. Vylezu z postele a zamířím do koupelny, kde trávím asi hodinu.

S usušenými a vzorně učesanými vlasy vyjdu z koupelny, abych půl hodiny stála před skříní a rozhodovala se, co si obléknu. Nakonec jsem se rozhodla pro bílou košili, jež skvěle zvýrazní mou postavu. Jako další si na krk přivážu červenou kravatu. Na ředě jsou mé oblíbené podkolenky a šedá sukně. Nakonec si obléknu ještě černé sáčko s červenými lemy. Ze země u postele zvednu svou černo šedo červenou tašku přes rameno, kde jsem si už včera nachystala vše na cestu. Vyplížím se do kuchyně a tam si ještě na cestu vezmu nějaké jídlo. Pak už jen vyrazím.

Před laboratoř dojdu v momentě, kdy už první klučina vychází ze dveří. Pospíším si tedy a právě uslyším, jak si nějaká holka bere Bulbasaura. Jo! Charmander je můj! Na stole leží dva pokébaly, tak předpokládám, že v jednom musí být Charmander. „Zdravím, pane, omlouvám se, že jsem přišla pozdě, byla jsem strašně nervózní.“ Natáhnu ruku pro pokébal v němž je, což já nevím, Kraby. „Je v něm Charmander?“ zeptám se a skoro se konečky prstů dotknu pokébalu, když náhle prudce ucuknu právě v momentě, že uvnitř je Kraby. Trochu nespokojeně se natáhnu po druhém pokébalu. „Takže Machop…“ konstatuji zklamaně a převezmu od profesora také pět pokébalů a poklex. „Děkuji. Nashledanou a mějte se hezky.“ Rozloučím se s ním a vyjdu ven. Ten malý, asi třináctiletý kluk ještě není tak daleko a už se k němu přidal ještě jeden, tak k nim doběhnu. Nehodlám jít sama a když půjdu s kluky, ještě lépe. „Ahoj, nebude vadit, když se k vám přidám?“ zeptám se a vejdu mezi ně.

Huh? Spolucestujúci?

Sledujem ako všetci dávajú svoje pokebaly v zmenšenej podobe do vreciek alebo tašiek.
Um, teda, nejako som sa tomu moc nevenovala, ale ja by som ho chcela čo najskôr spoznať. A vôbec...ktovie či bude chcieť byť v pokébale? Čo ak by bol radšej vonku? No veď sa ho spýtam a hotovo.
Premýšľam laicky, zvrtnem sa na päte že vyjdem von a otočím sa zoči-voči ďalšiemu chalanovi.
On si tuším vzal Growlitha, však? Dobrý výber.
Svoj pokebal ešte stále veľký zvieram v ruke a kým hovorí, priamo sa na chlapca pozerám. Nato sa mi na tvári zjaví široký úsmev.
Ale jasné, parťák sa vždy zíde.
Poviem súhlasne a voľnú rukunatiahnem pred seba.
Som Chiaki, ale hovor mi Chi, je ot kratšie.
AK mi ju chytí, dosť pevne ti ju stisnem a pustím.
No, a snáď sa na ceste ani nebudem nudiť.
Čakám, kým sa predstavíš a akonáhle tak učiníš, ešte stále s úškrnom sa vyberiem k topánkam aby som sa obula.
Môžme vyraziť?
Spýtam sa ťa.

Spěchám ... už mám zpoždění
Ticho a prázdnota ve které se vznáším a nejen to jako bych byla sama její součastí.Ovšem náhle se rozezní protivný a pronikavý zvuk a po chvíli mi dojde že ten zvuk znám.Znám ho až moc dobře.Znám ho lépe než bych ho chtěla znát.Je to budík,můj budík a tak přichází to co přijde každý den.Aniž bych otevřela oči nahmatám ho a pak ho hodím někam nazdařbůh.Budík na své cestě na něco narazí a konečně je ticho.
Ale asi si budu muset koupit nový.Opět.A ten kluk co tam pracuje se bude uculovat.Opět.Možná se mnou flirtuje.Je docela hezký a i milý.
Zavrtím hlavou,obejmu polštář a pokusím se zaujmout lepší pozici.Zrovna se opět propadám do říše snů když mi dojde že bych měla vstát.A to potvrdí i mámin hlas.
"Kat neměla by jsi vstávat?"
"Už jdu mami."
"Já tě nechci honit zlato,ale kdo včera říkal že bude největší trenérkou od dob Ashe Ketchuma."
A tehdy mi to dojde.Dnes je ten den.Den kdy se rozdávájí startovní pokemoni.A já jistě budu největší trenérkou od dob Ashe Ketchuma pokud to stihnu.Prudce se posadím a pak se vyřítím do koupelny.Vyčistím si zuby,ale hlavně si rozčešu to vrabčí hnízdo které se mi vždy udělá na hlavě.Křup,to další hřeben nevydrží a zlomí se.Tento hřeben přečkal třetí česání.Je to průměr měla jsem hřebeny které vydrželi pět česaní,ale i ty které nevydrželi ani jedno když se mi vlasy zvlášť zacuchají.Nechám hřeben na umyvadle a doběhnu do kuchyně kde mi máma připravila svačinu.Poděkuju slíbím že na sebe dám pozor a budu často psát a vyrazím se obléct.Naštěstí jsme si připravila věci už večer a tak k nim jen přihodím ten budík a běžím k laboratoři profesora Hareyho.
Skvělé Kat všichni dobří pokemoni už budou zabraní a na mně zbyde jen ty co nikdo nechtěl.Weedle,Venonat nebo Krabby.Jistě každý musí nějak začínat,ale ostatní trenéři se uchechtají.
S těmito myšlenkami skluzem zastavím u hromady tenisek a moje už tak mizerná nálada poklesně ještě o stupínek níž.Vyzuju se a s pokorným výrazem vstoupím dovnitř.Možná si vyslechnu řeči o dochvilnosti která je pro trenéry důležité,ale vezmu si toho pokemona co zbyl ikdyž to nebude nic moc.
"Dobrý den,omlouvám se že jdu ... později a vím že ... no nejsem vybíravá."
Moji už tak rozkolísanou řeč naruší to že ještě sípu z toho jak jsem celou cestu běžela.Dobře tak jsem zvědavá co zbylo protože tak pozdě zase nejdu.
Tohle je skvělý začátek Kat vážně.

Zdá se že ta dívka vychladla. Uf, už jsem se lekl že se na mně snad vrhne. Omluvně se na ní podívám a když mi profesor dá pokebaly a pokedex, tak vyjdu ven, pokebal s evym zmenším a dám si ho do pouzdra na pravé noze. Venku se rozhlédnu zda neuvidím někoho kdo už dostal pokémona přede mnou. A hle. Kousek ode mně je ten klučina s Charmanderem. Přijdu k něm a zasměji se. Ahoj. Ty si ten co má toho Charmandera co? Já jsem ukořistil Evyho. Usměji se a podám mu ruku. Jmenuji se Markus. A pokud by jsi nebyl proti, rád bych vyrazil na cestu s tebou. Přátelsky se pousměji a čekám na reakci toho klučiny.

Přece nepůjdu sám!

Rvačka o Eevee skončila ve prospěch toho hošana. Malinko se ušklíbnu.
Tomu teda říkám fakt džentlman.
A dívenka má celkem charakter. Jako by se tím nenechala rozházet a po kratším vybírání si vybere Pichu. Kývnu hlavou. Má stejné myšlenkové pochody jako já. Pichu, to byla jediná rozumná zbývající možnost.
Vrhnu pohled na prcka, kterej už se dere ze dveří.
Aby mu to neuteklo.
Rozhlédnu se po zdejším osazenstvu. Měl jsem dojem, že málokterý trenér, či jakákoliv jiná profese, cestuje sám. Byla by to celkem nuda. A kde jinde si najít nějakého kumpána než hnedka tady na začátku?
Jenomže... Koho?
Pohled mi skončí na té holce, co si nakonec vybrala Pichu. Mohla by s ní být zábava. Ale protože nebyla ochotná se pro Eevee servat, možná by nemusela být vyloženě otravná, jako ty holky normálně bývají.
Stále v laborce, ale s pěti pokébaly již připevněnými na opasku a pokédexem v kapse, mezi tím, co pokébal s Growlithem pořád svírám v ruce, přejdu k ní (Chiaki).
"Jsem si tak říkal... Cestovat sám je docela pruda, a ty vypadáš příjemnějc než kdokoliv z ostatních tady. Nevadilo by ti, kdybychom šli spolu?"
Usměju se.

Když dostanu od Profesora Hareye pokebal s Charmím, chvíli jen tak nevěřícně stojím a koukám na něj se snovým pohledem. Pak ho pohladím, jakoby to bylo malé kotě, pokebal zmenším a dám za opasek. Do baťužku si schovám zbylých 5 prázdných pokebalů a pokedex. Na chvíli se ještě otočím za skupinkou dětí jak se perou o zbytek pokemonů, uculím se a začnu hledat svoje tenisky v tý hromadě před profesorovými dveřmi.

Kruci, kde jen jsou...aaa...tady...nee, ta pravá neni moje, já měl na podrážce žvíkačku...aaaa tady je.

Když najdu svý botky a obuju se, zakřičím jen do davu Naschle, a děkuju profesore...

Ani nevím jestli mě slyšel a v tuhle chvíli je mi to vcelku jedno. Před laboratoří si zkontroluju zda mám ssebou vše co potřebuju (svačinu, penize, mobil a pár osobních věci na hygienu), nasadím sluneční brýle a ještě chvíli počkám kdo vyjde s jakým pokemonem.

Mezitím vytáhnu pokedex, najdu si Charmandera a koukám se jestli tam nenajdu ještě něco co o něm nevím.

To jsem si myslel...nic novýho Pousmál jsem se.

Pre mňa za mňa.

Pohľad mu vrátim, ale nakoniec po chvíli myknem plecom.
Ja si Eeveeho aj tak chytím, je mi to fuk. A neprepáčim.
Na tvári sa mi zjaví neutrálny výraz. Rozpletiem ruky z hrude a chlapcovi už nevenujem ani za mak pozornosti. Namiesto toho sa znova pozriem po pokébaloch. Zmizol už aj Growlithe.
Tuším mám sovj deň. Ktorého teraz? Nuž, nič iné mi nezostáva...En ten tičky, dva špendličky, vyletel čert, z električky...
Začnem  si v duchu odrátavať riekanku. Keď ju skončím, vyjde to na Pichua. Tentokrát už bez slova, keďže som zistila že vypýtať si pokémona sa neoplatí, natiahnem ruku po jeho pokebale.
A konečne pokoj. Je to iba prvý pokémon, ešte budem mať možnosť mať ich 5. 

Ještě že jsem toho Evyho stihl vzít. Už se o něj hlásila jedna holka. Zamračím se na ní a zamyslím se. Kdybych jí ho dal, zbyli by už jenom Pichu, Kraby a Machop. Ani jeden z nich se mi ale moc nelíbí . Napnu se do celé své výšky a podívám se na dívku. Promiň, ale ten pokébal nedám z ruky. Evy je jediný pokémon který se mi z těch zbývajících líbí nejvíce. Omlouvám se, ale budeš si muset vybrat někoho jiného. Řeknu s kameným výrazem ve tváři a dívám se na dívku. Pokébal stále pevně svírám.