Andor.cz - Dračí doupě online

První pokemoni
Všichni kromě Natea

S úsměvem sleduji, jak další trenéři vybírají své pokemony. Někteří ještě teď docházejí. Naštěstí pokemonů je dost, takže není, co řešit. Postupně předávám trenérům také prázdné pokebaly a pokedexy.


Někteří již opustili budovu. Zadívám se na všechny přítomné. Z pokemonů už zbyl jen Kraby a Bulbasaur, kterého mám v kapse. Příjde ke mě Kat a ptá se na pokemona.
"Vítej neboj stále tu jsou pokemoni. Tady mám Bulbasaura nebo támhle Krabbyho."
Nakonec si vybere Bulbasaura. Sám schovám pokebal Krabbyho, třeba se ještě někdo pro něj ukáže.
"Tak vám všem přeji šťastnou cestu a těším se na pokemony, které mi časem pošlete. Nemějte obavy bude to dobré."
Povzbuzuji trenéry, kteří se chystají na cestu a zamávám jim na rozloučenou.
Nyní je už na nich jaké skupinky utvoří.

Skupiny, které jsou zatím:
1. Alex, Marcus a Rosa
2. Chiaki a Christopher
3. Liam
4. Lewis
5. Kat
(Skupině 1. a 2. napíšu soukromky, ostatní skupiny až vyrazí z laboratoře)

Hurá na cestu

„A vítězem naší soutěže koordinátorů se stává… Rosalie Edmonth!!!“ „Ano!!!“ zakřičela, vyskočila a nadšeně se v dlouhých bílých šatech zatočila. „Děkuji!“ Nadšeně převzala stužku. Uvnitř stadionu najednou začal ohňostroj a všichni jí blahopřáli. „Rosa, Rosa!!!“ ozývalo se. Všem nadšeně mávala a za jejími zády Charizard vítězně chrlil oheň. Z ničeho nic se ozvala její oblíbená píseň. Napřed tichá, ale pak hlasitější a hlasitější, dotěrná a neodbytná…

Naštvaně vezmu do ruky mobil a vypnu budík. Podívám se na čas. 05:00. Výborně. Vylezu z postele a zamířím do koupelny, kde trávím asi hodinu.

S usušenými a vzorně učesanými vlasy vyjdu z koupelny, abych půl hodiny stála před skříní a rozhodovala se, co si obléknu. Nakonec jsem se rozhodla pro bílou košili, jež skvěle zvýrazní mou postavu. Jako další si na krk přivážu červenou kravatu. Na ředě jsou mé oblíbené podkolenky a šedá sukně. Nakonec si obléknu ještě černé sáčko s červenými lemy. Ze země u postele zvednu svou černo šedo červenou tašku přes rameno, kde jsem si už včera nachystala vše na cestu. Vyplížím se do kuchyně a tam si ještě na cestu vezmu nějaké jídlo. Pak už jen vyrazím.

Před laboratoř dojdu v momentě, kdy už první klučina vychází ze dveří. Pospíším si tedy a právě uslyším, jak si nějaká holka bere Bulbasaura. Jo! Charmander je můj! Na stole leží dva pokébaly, tak předpokládám, že v jednom musí být Charmander. „Zdravím, pane, omlouvám se, že jsem přišla pozdě, byla jsem strašně nervózní.“ Natáhnu ruku pro pokébal v němž je, což já nevím, Kraby. „Je v něm Charmander?“ zeptám se a skoro se konečky prstů dotknu pokébalu, když náhle prudce ucuknu právě v momentě, že uvnitř je Kraby. Trochu nespokojeně se natáhnu po druhém pokébalu. „Takže Machop…“ konstatuji zklamaně a převezmu od profesora také pět pokébalů a poklex. „Děkuji. Nashledanou a mějte se hezky.“ Rozloučím se s ním a vyjdu ven. Ten malý, asi třináctiletý kluk ještě není tak daleko a už se k němu přidal ještě jeden, tak k nim doběhnu. Nehodlám jít sama a když půjdu s kluky, ještě lépe. „Ahoj, nebude vadit, když se k vám přidám?“ zeptám se a vejdu mezi ně.