Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
| |||
 | Po boji Jak pistoli tak revolver si nakonec berou jiní, takže mě s nimi čeká práce až v Dolejší. Já si nakonec rozeberou všechny zbývající náboje do AK a přerozdělím je do zásobníků tak, abych měl všechny pokud možno plné. "Jasně Benji, mrknu na to..." souhlasím s prohlídkou jeho samopalu. Náboj zaseknutý ještě před komorou už cosi napoví a když vyndám zásobník, už je mi to jasné. "Máš ohnutý vrch zásobníku. Někde jsi s tím asi klepnul a náboje to nepodává správně... Vem si nějaký z těch co se tu válí a v Dolejší ti to zkusím narovnat." vrátím mu nakonec jeho útočnou pušku. Dolejší Během cesty mi moc do řeči není, mám nad čím přemýšlet a aspoň většina myšlenek se týká Gabriely a proslovu, který mě v Dolejší čeká k ostatním. Když už se ale dostaneme na dohled, hned mě překvapí to, že nevidím kouř ani z jednoho komína. To je divné... I kdyby si z nějakého důvodu netopili v domech, minimálně ve varně by topili určitě. Absence hlasů nebo jakékoliv jiné známky života ten můj pocit jen utvrzuje. Kluzký to očividně vnímá stejně když začne rozdělovat přepadový oddíl a krycí. | ||
| |||
 | Po boji Dorážíte posledního nemrtvého protivníka, a zdá se že vaše skupina tvoří silný celek. Nemrtví sice nepatří mezi ty horší věci které můžete v Příhraničí potkat, ale v takovém počtu spolu s nekromantem dokáží zatopit i početnějším skupinkám. "Dobrá práce...vedli jste si skvěle. Žádné vážné zranění? Pokud chcete poberte co můžete a pokračujeme. Nechci se na tomhle místě déle zdržovat. Nevíme jaké další překvapení na nás může čekat." pochválí Kluzký váš výkon a dá vám pár minut na obrání mrtvol. Poté už se ale vydáváte zase na cestu. Kluzký se během chůze zařadí na moment na konec za Benjim a potichu mu řekne "Alex mi včera řekl nějaké informace ohledně včerejšího dění po srubu. Jak dorazíme do Dolejší chce to říct celé skupině takže nebudu teď mluvit za něj. Ale upřímně se mi to moc nezdá, ale jsou to jenom mé domněnky. Říkám ti to proto, že tobě a Alexovi věřím, a nechci aby sis pak myslel že jsem ti zatajil nějaké informace. " poplácá tě po rameni a řadí se zase na začátek skupiny. Jdete zhruba dvě hodiny když dorazíte na malý kopeček pod kterým vám jako na dlani leží Dolejší. Něco tu ale nehraje.... Dolejší
Malá vesnice která sčítá jen několik obyvatel. Většinou to jsou rodiny. Jestli zde žije třicet lidí tak je to moc. Jako ochrana jí slouží vysoká dřevěná palisáda se strážními věži. Z Dolejší se do Vřídel, Pevnosti a okolních osad vozí to nejlepší pivo v okolí. Nikdo neví z čeho ho tady vlastně vaří, ale jeho chuť hravě strčí do kapsy každou chcanku kterou místní hospody jinak točí. Pivo vyváží v obchodník karavanách na saních taženými koňmi. Sídlil zde jeden čaroděj který na vesničku dohlížel. Stejně jako ve Vřídlech se uprostřed usedlosti tyčí vysoká věž se dřevem pro vytvoření plamenu na komunikaci s okolím. Jakmile plamen hořel, bylo jasné že vesnice potřebuje pomoc. Ve Vřídlech se vždycky nacházela Patrola, takže pokud oheň zažehl, celá jednotka se vypravila do Dolejší kde následně počkala až přijde jednotka z Pevnosti. Jenže oheň nehořel, a celá vesnice se zdála bez života. Z komínů nestoupal kouř, venku nebylo ani živáčka a brána v palisádě byla otevřená a nehlídaná. Což si na tomhle místo nemohl nikdo v žádném případě dovolit. Kluzký si celé okolí prohlížel v optice svého Vintoreza. "Tohle se mi nelíbí. Nikde ani noha...půjdeme to prozkoumat." řekne nakonec a otáčí se k vám. "Alexi půjč mi svého kalacha, tady máš Katrinino SVTčko a munici. Najdi si nějaké místo ze kterého nás můžeš krýt. Benji ty a Alex máte nejlepší mušku co se zbraní týče. Vem si mého Vintoreza a podpoř Alexe. Freyo, Izumi...vy dvě pojďte se mnou do vesnice. Betchane, ty zůstaň tady. Kdyby se něco posralo tak Alex s Benjim ocení tvou společnost. Gabrielo ty zůstaň tady. Aricu a Yuli. V případě nouze se bude vaše pomoc hodit oběma skupinám. Jeden z vás pojďte s námi a druhý ať zůstane tady. Kdo půjde kam nechám na vás. Víte všichni co máte dělat ?" "Když bude čisto, dáme vám znamení." Rozdělujete se do skupinek a hledáte si vhodné místo. Z kopečka je to do vesnice asi 350 metrů. Během chůze se Kluzký přiblíží k Freyi a říká "Vím jak si mě od včerejška prohlížíš. Už U Kocoura jsem si toho všiml. Pokud bude ve vesnici klid tak si chci s tebou promluvit mezi čtyřma očima." | ||
| |||
 | Boj je u konce Ten můj poslední výstřel tomu dal asi celkem tečku a vlkodlak se poroučel do věčných lovišť. Zhluboka jsem dýchal a rozhlížel se po okolí. Freya lezla z podmrtvoly a vypadala celkem v pohodě, takže dobrý. Ostatní více či méně otřesení, ale to se dá přežít. Otevřel jsem bubínek revolveru a začal jsem vyhazovat prázdné patrony, které jsem si bral zase nazpátek. Třeba se někdy budou dát naplnit nebo se prostě budou hodit. "Jo jsem v pohodě." Mimoděk houknu k Betchanovi a pak vezmu do ruky mačetu. Je to celkem příjemný nástroj a mám ho radši než sekery, meče a podobné. Jdu systematicky. Sekám jednu hlavu za druhou. Nikoho jsem se neptal. Na nic se nedíval. Gympláci prohledávají kapsy a zbytek jim pomáhá, tak je nechám. Mám všeho dost. Počkám co zbude. Jediní, kteří se nedočkají mačety jsou bratani. Na jejich smrt nebo aspoň smrt toho jednoho reaguje Batchan dost blbě. Takže to byl známý. "Parťák?" Nadhodím k Betchanovi a nechám to ať s tím dělá co chce. Buď řekne svoje nebo to nechá vyhnít. Celkem chápu co prožívá. Já asi tyhle Patroláře co jsme tady zabili už taky viděl. Kluzký taky, ale tohle nebylo poprvé. Patroláři proti nám chodí často a tak člověk otupí. Odhodím mačetu a podívám se na to co zbylo. Rozhodně sáhnu po sumkách se zásobníky (5,6). Měl jsem štěstí a přibylo mi dost munice. Škoda, že tu nikdo nemá do revolveru, ale .357 prostě není typická ráže. Svůj přívěšek sice mám, ale vezmu si další ochranný amulet, ten s vlkodlačím zubem a pro teď ho uložím do batohu. Můj zatím funguje, ale tam kam jdeme? To se hodí všechno. Nakonec si vezmu i toho naganta. Však ten krám střílí ráži 7,62. To je taky slušný efekt na zastavení čehokoliv. "Alexi? Můžeš se mi kouknout rychle na AKčko? Zaseklo se při prvním výstřelu. Zjevně jsem něco přehlédl." Kdybych nebyl nábojový magnát tak ten sráče vzteky někam zahodím. Díky štěstí mě to nestálo krk. | ||
| |||
 | Poslední služba. Prohlédnu si přívěšek s obrázkem. Není to žádná sláva, ale třeba se to bude dám směnit za rundu pro bandu. A nebo o to projeví zájem některá z ženských a dostane ho. Na Krysákovi mě mrzí jen to, že jsem ho nezabil sám. „Většinou chtěj hlavu. Ale ta je tak na igelitovou tašku. Nebo kyblík. Vezmeme hůl.“ Usoudím, když vidím co by se muselo sbírat a seškrabávat. Dál se o to nestarám. Co má vzít ví. Zadívám se na sršně a dojde mi, že na batohu mám podobnou menší. I ldyž jsem rád, že ji mám vím, že ji nejspíš nepoužiju. S největší pravděpodobností kvůli tomu, že si na ni prostě nevzpomenu. Meč je meč. Sršeň nakonec skončí u Yuli, což je asi v pořádku. Zbraně se rozebírají, munice končí v sumkách a kapsách. Nakonec nám tenhle střet docela vynesl. Až na ta zranění. Zhluboka se nadechnu. Na to, co mě teď čeká se vůbec netěším, ale udělat to musím. Pozvolna mi dochází, že jsme zabil dvě bestie, co byly dříve mými bratry. Svolávám bohy na pomoc, abych neznal osobně ani jednoho z nich. U prvního to vyjde. Nikdy jsem ho neviděl. Sundám mu rukavici a z prstu mu stáhnu prsten. Jde to trochu ztěžka. Uschovám prsten a otočím bezrukého. A ztuhnu. Jizva na obličeji, kvůli které si tenhle člověk vysloužit přezdívku Geralt, se nedá přehlédnout. „Kurva!!!“ Zařvu naplno. „Zasranej, zkurvenej Krysák!“ Najít jeho ruku a stáhnout prsten problém není. Smrt přítele nikdy nepotěší. Jediné, co mě uklidňuje,, že jsem mu aspoň mohl posloužit a definitivně ho sprovodit ze světa. Zatlačím mu oči a přejdu do míst, kde jsou vyskládané všechny zbraně a seberu brokovnici i s municí. Takové věci by tu neměly zůstávat. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Žravé kobylky Zajímavé Já nikam nespěchám. S pobavením sleduji, jak se většina z nás – zejména nováčci vrhají na obírání mrtvol. Musím uznat, že probírání kapes jim jde. Tak takhle to tu chodí? Chytím zásobník, který mi hodil Alex. Chvíli se na muži zastavím pohledem. Přikývnu na znamení díků. A protože Aric váhá mezi prstenem a kostkami, vyřeším problém za něj, když sáhnu po prstenu. Beze spěchu si prohlížím rytinu. Pak se stejným klidem otevřu placatku a přičichnu. Vlastně je mi jedno, co dostanu… vím jen jedno – věci jako střelné zbraně, náboje a šperky bychom měli vzít s sebou, … když už ne pro sebe, tak na prodej nebo ještě lépe na výměnu. Pokud to dobře chápu, moc příležitostí obchodovat už nebude. Zatím si vezmu jen prstem a dám prostor ostatním. Než si vyberou, sleduji okolí. | ||
| |||
 | Huh.. finito..? Nějakou společnou prací se nám povedlo hnusáka zbavit jeho štítu.. cesta byla tedy volná. Mohli jsme na něj útočit přímo a konečně mu tak i ublížit, kdokoliv se na tom mohl podílet i když bylo tak nějak zřejmé, že tohle nebude jenom tak nějaké ořezávátko nebo nováček, protože bylo očividné, že si je vědom toho, kdo jsou jeho cíle číslo jedna.. zatímco jeho potvory měli zaměstnávat zbytek.. a když mluvíme o štítu, jsem velice vděčná za ten Aricův a moje rozhodnutí zůstat pod ním když všimla jsem si Loutky, až když jí to seškvařilo... Jakoby hnilobitných pospoků nebylo málo, Loutkař se rozhodně přidat ještě další hračku do tohohle už poměrně nacpaného mlýnku.. zřejmě více než dobře tuší, že mu teče do bot a tak se rozhodl to trochu opepřit.. no dobře. Tak se na to taky podíváme. Už, už jsem chtěla sáhnout do dalším kouzle když.. je pak prakticky po všem. No.. na jednu stranu do bylo dobře. Aspoň nenastaly horší komplikace.. rozhlédnu se kapku po ostatních. Ari byl pohodě, a ostatní, neviděla jsem nějaká vážnější zranění, takže další plusové body k dobru. Pro nás tedy, pro hnusáka už moc ne. Když pak dojdu k tělu toho hnusáka, kebule je sice dost kolem, ale při troše zavzpomínání mi nakonec pozvolna dojde o koho se jednalo. S jistým znechucením ve tváři nakrčím i trochu nos. Možná i na okamžik zalituji toho, že odešel snad až moc rychle... za to co dělal si zasloužil trochu více toho utrpení.. Sotva pak dokážu letmo prohlédnout jeho tělo, byla mi do rukou podáváno něco. Autopilotem sáhnu po tom, co mi Ari podával a oči zkoumají rudý krystal na konci. Trvalo mi pár vteřin než mi došlo co to vlastně bylo a krapet jsem se nad tímhle ´darem´ pousmála. "Díkes.." poděkuji tedy za tenhle dárek. Rozhodně se cenil. Alespoň malá kompenzace za vzniklé trable. | ||
| |||
 | Sčítání ztrát a nálezů Stačilo jen několik dalších okamžiků, aby se i vlkodlak vrátil tam kam reálně patřil. Nasbíraný adrenalin už byl taky ten tam, takže bylo pro tuhle chvíli skutečně po všem. ”Vzal sis moc velké sousto.” prohlásím k mrtvole ležící kousek ode mě. Vlastně to v jeho případě nebylo až tak velké překvapení. Temná magie mu nabobtnala ego už v době, než ho Gymnázium prohlásilo za hrozbu. Jednou na to doplatit musel... Zhodnotím nakonec a dojdu se podívat, co všechno měl ještě v rukávu. Sršeň?!? obočí mi vyletí vzhůru, když z jeho věcí vytáhnu kratší hůl s drahokamem. Štěstí, že nedostal příležitost ho použít. Představa, že by to do někoho z nás něčím takovým napálil by pro dotyčného mohla být taky dobře smrt. Další najdu amulet a poté také ještě dva pozoruhodné elixíry. Amulet si rovnou hodím na krk, zatímco elixíry si zkoumavě prohlížím. Lahvičkami lehce zakroužím, abych kapalinu uvnitř uvedl do ležérního pohybu. ”Zajímavé…” zabrblám si pro sebe. Lahvičku s lehce namodralou kapalinou(Magický elixír) si schovám do brašny. Tu s oranžovou(Hojivý elixír) si nechám v ruce spolu s holí. Nic dalšího u sebe ten hnusák neměl, takže zamířím pomalu zpět k ostatním. ”Byla na něj odměna?” zeptám se rytíře, když zmíní jméno mrtvého nekromanta. ”Pokud ano, asi by bylo dobré zajistit nějaký důkaz, aby se při návratu Gymnázium necukalo s vyplácením.” podotknu ještě dřív, než mi stihne Betchan odpovědět. Pak se obrátím na Yuli stojící stále v bezpečí Vangárdu. ”Dobrá salva.” poznamenám opět už s mně typickým úsměvem na tváři. ”Tady ti po sobě nechal dárek.” podám Yuli hůl destrukce. Jakmile si ji ode mě vezme, pohledem automaticky začnu hledat divoženku, na kterou se vrhla ta největší bestie. Na začátku boje jsem z ní cítil použití magie a poslední předmět, co u sebe nekromant měl by se jí mohl hodit nejvíc. Dojdu zhruba na dva metry od Freyi a natáhnu k ní ruku s lahvičkou(hojivý elixír). ”Myslím, že by se ti mohl hodit.” prohlásím přátelsky. Nicméně jí ho nenutím. Pokud moji nabídku odmítne uschovám lektvar k sobě. Pokud si Freya vezme elixír, vzal bych si jako třetí předmět bronzový prsten nebo kostky. | ||
| |||
 | Po boji
| ||
| |||
| Kontrola ztrát Jsem rád že má teorie vyšla a všichni mrtví padli po mém zásahu hlavy čaroděje. Dobře, kromě vlkodlaka, ale toho jsme nakonec nějak společně udolali a kromě Frey snad všichni vypadáme celkem v cajku. Gabriela na sobě nemá ani škrábnutí, což mě potěší. Pak už se pustím do prohledávání mrtvých a nalezené užitečné věci vyskládávám vedle nich ať se tím může každý probrat. „Tou sekerou bychom se o ně asi mohli prve postarat... Nebo něčím jiným. Ať znovu nevstanou.“ prohodím jen tak. Po Gabriele hodím zásobník do 1911, co vím, nikdo jiný tady .45 nemá a kdyžtak by se někdo ozval. | ||