Andor.cz - Dračí doupě online

Cesta domů
Walter

Práce s různými mapami si vyžádá trochu víc času a soustředění, než se z počátku zdálo. Držíš se nejnovějšího plánu, ale i tak je třeba čas od času kouknout na ostatní plány. Některé mapy zkrátka nesedí tomu, co by odpovídalo tvé gobliní mapě. Nákresy stok se pak ve většině případů drží hlavních ulic, takže změny nejsou tak velké. Nakonec dáš přeci jen něco dohromady. K perfektní mapě tomu něco chybí, ale mělo by to být použitelné. Narazil jsi všeho všudy pouze na dva problémy.
Tím prvním je možnost drobných nepřesností. I když jsi dostal nejnovější plány, tak jsou pořád staré minimálně pět let. Jaký je aktuální stav můžeš jenom hádat. Druhý problém jsou názvy na gobliní mapě. Většinu těch obecně známých jsi našel, ale je tu i pár názvů, které jsi nedokázal identifikovat ani podle oficiálních plánů.

Když odcházíš, sedí elf na stejném místě, jako jsi ho viděl při svém příchodu. Na tvé rozloučení nic neřekne. Pouze zvedne hlavu od stolu, pokyne ti a vrátí se zpátky ke své práci. Jak opouštíš budovu, tak pomalu mizí nepříjemný pocit, který jsi uvnitř cítil. Co ho vyvolalo, ale nevíš.

Taxikář je stejně pohotový jako před tím. Sotva se rozhlédneš po ulici, jestli někde nějaký není, tak jeden zastaví kousek za tebou. Stejné žluté auto jaké tě vezlo před tím, i když je otázkou, jestli se jedná o stejného řidiče. Bez zdržování tě doveze zpátky do Můrova a vysadí tě nedaleko tvého vetešnictví. Počasí se během tvé návštěvy archivu trochu uklidnilo, ale pořád lehce prší.

Zpátky doma je vše tak, jako když jsi to opustil. Najdeš dokonce i Rizie, která teď leží s hlavou na stole a spí. Její čaj je už studený a jen z půlky vypitý. Oblečení které ze sebe svlékla je pořád poházené po zemi a o něco sušší než bylo před tím. Když zkontroluješ čas, tak uvidíš, že od tvého odchodu uběhlo něco přes čtyři hodiny.

Můrov - Bar
Oz

“Nevím, neptala sem se.“ odpoví Lucy a je vidět, že je jí nějakej kult úplně ukradenej. “S takovejma magorama se já nebavím. Jednou začneš a pak ti vymluví díru do hlavy. Nebo hůř, přetáhnou tě ke svým. Tenhle pořád něco mlel o pravé víře a o správné cestě. Přijde mi to všechno stejné.
Přidejte se k nám. Náš bůh je ten správný. S námi očistíte svou duši od nečistých vlivů." Svou parodii kultistického kazatele doplní ještě o výrazná gesta rukama. Brát to celé vážně a mluvit o něco zapáleněji, tak by se možná i nějaký post kazatele mohla ucházet. Buď to a nebo pozici divadelní herečky. Jakmile si odbyde tohle, tak se vrátí zpátky k tomu podstatnému.
"Tady taky pořád votravovali. Kultisti, sektáři, jehovisti a nevím kdo ještě. Ale po tom posledním incidentu jim asi došlo, že nemaj prudit."
Aniž by ses jí musel ptát o který incident se jedná, tak sama začne sama povídat.
"Je to už možná týden. Večer jako každej jinej. Dvě tři rvačky, nějaký hádky a přeměna vlkodlaka přímo v lokále. To byla panečku podívaná. Ale zpátky k tomu chlapovi. Byl tu jeden kazatel a ten venku před barem hučel do nějakýho mladýho kluka. Trochu zakřiknutej, ale jinak vypadal fajn. Jenom nedokázal toho chlapa odpálkovat, takže to do něj pořád hustil. A to tak hodně, že to chlapy vevnitř nasralo a šli mu říct, ať toho nechá. Nechtěl. Tak ho vodpráskli. Od tý doby většina přestala chodit. Včetně toho divnýho. Asi slyšel, co se stalo.“

Uvnitř bytu
Isaac

Kapka spadla do krku. Vteřinku počkám, aby jsem pozoroval, jak náhlý jemný tlak v krku vyvolá polknutí, díky kterému e jed dostane krásně dál a má práce je nyní u konce. Aktuálně jí není pomoci bez někoho, kdo by přesně věděl jaký jed jsem použil a navíc musí být protijed podán ve velmi krátké chvíli po otravě.

Jelikož je má práce u konce, tak opustím místnost a rozhodnu se ještě nakouknout do pracovny, nebo co to je za místnost. Zvědavost zabila kočku, ale já jsem tady ten vrah, takže neuškodí, když tu najdu něco zajímavého. Hádám, že žena byla i movitá, takže by se zde dalo najít i něco hodnotného. Sice nám říkali, aby jsme si nikdy nebrali suvenýry a vím dobře proč, ale neuškodí něco malého, z čeho bych si pak časem mohl přijít k financím, na koupi nějaké té malé magické cetky, díky které bych mohl lépe vykonávat svou práci.

Stále se však pohybuji obezřetně a dávám pozor dokonce i na pasti, i když je dost nepravděpodobné, že by zde byli. Opatrnost je hlavní.

Archiv - práce na mapě

Že by se tu přede mnou objevil nějaký divočlověk, goblin, nebo ork? Pomyslím si, když si všimnu černé šmouhy mezi jmény, zatímco se budu zapisovat do knihy návštěv. Následně se přesunu k jednomu ze stolů, posadím se na židli a budu vyčkávat na návrat elvarského úředníka.

„Děkuji mnohokrát." poděkuji stříbrnovlasému elvarovi poté, co mi přinese všechny vyžádané mapy.
Zároveň se však neubráním myšlence: Proč bych je odnášel? Přeci jen jsou ty plány docela nové a navíc se jedná o technickou infrastrukturu, takže je nepravděpodobné, že by v nich mohla být zašifrovaná mapa k nějakému pokladu.

Jakmile elfský úředník odejde, vyndám si z kufříku věci, vezmu si čistý papír a pokusím se dokončit překreslení mapy od goblinů. Zaměřím se na nejnovější plán a za občasného porovnání s těmi ostatními plány stok, se pokusím o co nejpřesnější překreslení mapy od goblinů v nějakém měřítku, přičemž si dám záležet na důslednou identifikaci ulic a stok. Nebudu-li se svou prací spokojen, vezmu si nový kus papíru a začnu s překreslováním od začátku.

Ať už se svou prací budu spokojen, nebo mi dojdou papíry a budu se muset spokojit s jedním ze svých výtvorů, ve kterém se mi povedlo alespoň shodně identifikovat správné umístění stok a ulic, které mi byly povědomé už při prvním překreslování mapy, ale nedokázal jsem si je správně přiřadit, sbalím si všechny své věci a pokusy o překreslení mapy do kufříku, plány stok narovnám zpět na vozík a vydám se ven z archivu.

„Tak na shledanou a ještě jednou děkuji." prohodím k elfovi se stříbrnými vlasy, když ho budu míjet cestou ven.

Až budu venku, přivolám si taxík a vrátím se zpět do svého vetešnictví v Můrově.

Můrov - bar

Vstřebávám informace, které mi Lucy podává. Ta holka má v lecčems pravdu. A v jiném se točí v naprosto nepodstatných úvahách. Přesto je celkem příjemné vyslýchat někdy taky někoho, kdo dá dohromady souvislou větu, odpovídá k věci a nemá přitom hlavu ve vlastních zvratcích. Případně se mě, alespoň zatím, nesnaží aktivně zabít.

"Což o to," začnu zlehka a pohodlněji se opřu o bar, "že je místní ansámbl plný sympatických rošťáků, to vidim taky. Ale chytrý holky jako vy v tom obvykle uměj chodit tak, aby nebyly snadnou kořistí každýho cvoka okolo. Plus, dovolím si hádat, že tu bude alespoň malá komunita lidí a jinejch tvorů, která si tu vzájemně hlídá záda, aby se to tu nezvrhlo."

Kouknu na barmana, který rozhodně působí velice ochranářsky.

"Takže v tom určitě bude něco víc, než náhodnej cvok, co se neudržel. Ale když jsme u bláznů, pověz mi o tom šílenym kazateli. Jak je to dlouho, co sem přestal chodit? Kterou sektu zastupoval?"

Je to možná jen výstřel do tmy, ale takový kazatel zní jako něco, co by mohlo představovat zatím jen tušené pojítko k tomu roztomilému kultu, který mi sehnal spolubydlícího.

Archiv
Walter

„Veškeré běžné dokumenty jsou volně dostupné k nahlédnutí, takže si s poplatkem nemusíte dělat starosti.“ Muž potom vstane a pokyne ti rukou, abys ho následoval. Můžeš si všimnout, že má na sobě černou róbu, ne tak úplně zapadající do módy panující ve městě. Jde klidným krokem a nikam nespěchá. Nakonec dojdete do malé místnosti nedaleko hlavního sálu.
Není moc velká, množství stolů a židlí celý prostor ještě více zmenšuje. Je zde dokonce jeden gauč, ale kromě nábytku nevidíš nic zajímavého.
Na jednom ze stolů si všimneš otevřené knihy a kalamáře s brkem.
„Prosím udělejte si pohodlí a zapište svou návštěvu do knihy. Všechny materiály vám připravím a dodám během chvilky.“ A s tím odejde.
Kniha na stole je vázána v kůži a už od pohledu dokážeš odhadnout, že pravděpodobně i těžká. Stránky jsou mírně zažloutlé a více než polovina jich už byla popsána. Na stránce před tebou je napsáno několik jmen:

•Vincent Barker
•Pe Bant
•černá šmouha, pravděpodobně otisk palce nebo jiného prstu
•Qulin

Po chvilce čekání se otevřou dveře a dovnitř vstoupí stříbrovlasý elf. Před sebou tlačící malý vozík, na něm jsou srovnány všechny mapy, o které jsi požádal.
„Zde jsou vámi vyžádané dokumenty. Prosím, snažte se nic z toho nepoškodit. Jakékoliv vynášení je samozřejmě zakázáno. Pokud budete něco potřebovat, budu vpředu.“ Potom odejde pryč.

Mapy před tebou jsou podrobné a profesionální. Je zde vše potřebné, i když občas některé ulici postrádají jméno nebo označení. Jak pokračuješ a prohlížíš si všechny mapy, začneš si všímat drobných rozdílů. Občas je to chybějící dům, nebo něco, co naopak přibylo. Jindy jde o celé ulice, které rovněž zmizely/objevily se. Čím víc mapy zkoumáš, tím víc rozdílů si všimneš.
Některá místa zůstávají, jiné se mění jenom částečně a pak jsou věci, které jsou úplně jiné. Každý sada plánů je trochu jiná a rozdíly v nich se ne vždy shodují.
Svou práci by to odvést mělo, i když je těžko říct, jak přesné to bude.

Parta před domem
Eleanor

Partička se baví a při tom se hlasitě směje. Když se jim následně dostaneš do zorného pole, tak rychle zpozorní a začnou tě sledovat. Podobně jako když predátor sleduje kořist, na kterou se chystá zaútočit.
“Ahojky slečinko. Copak tu hledáš?“ zeptá se jeden muž a zastoupí ti cestu.

“Ztratila ses?“ zeptá se druhý.

“Nech jí. Nevidíš, jak vypadá? To je nějaká domácí puťka“ Řekne jedna z holek. Oproti ostatním, kteří vypadají celkem normálně, má tahle mnohem ostřeji řezaný obličej a viditelně zvířecí zuby a dlouhé nehty.

“No a co? Tohle je stejně naše území. A odsud není. Co když jí poslali Kohouti a ona pro ně špízluje?“ Odpoví dívce.

Holka si tě znovu prohlídne, jako by něco hledala. “Hmmm co tu chceš, slečinko?“ zeptá se nepříjemně.

Uvnitř bytu
Isaac

Dobrá. Vypadá to, že vše je v pořádku, ale zdání může klamat. Také je klidně možné, že to všechno má na svědomí někdo velmi chytrý a já jsem právě nakráčel do pasti. Tato šance je, ale hádám velice malá, asi jako, že blesk uhodí dvakrát za sebou do stejného místa. Stát se to může, ale šance je opravdu, ale opravdu malá.

Zrychleně jsem prohledal byt, aby jsem si byl jist, že jsem nikdy nenechal něco, co by se mohlo v moment vraždy obrátit proti mě, nebo cokoliv dalšího. Možná se pak po vraždě podívám do pokoje, který byl plný sytých barev, ale možná také ne. Ještě uvidíme, jak se povede vražda.
Přicházím do ložnice, kde se nachází i má oběť. Moje první vražda a jak krásně spí. Je škoda, že jsem se rozhodl pro tak drastický jed. Je to však potřeba, jelikož právě ten zanese do posledních chvil oběti obrovský strach. Jediné co, tak je škoda, že tu nebudu, aby jsem se tím strachem nasytil. Budu si pak muset dát něco jiného.
Část obličeje je zakrytá, ale to nevadí. Stačí jen vyndat ampulku, vlákno a nechat kapku z konce vlákna skápnout dolů do úst mé spící oběti. Nemělo by být možné, aby jí to probudilo. Přesto jsem stále napjatý očekávajíc, že se něco pokazí a budu tedy muset velmi rychle utéci pryč. Dávám pozor na jakékoliv další zvuky a pozoruji kapku, jak opouští konec vlákna a skoro až zpomaleně padá dolů. Jakmile dopade do úst, tak je vražda vykonána, i ke skutečné smrti dojde až za několik málo okamžiků, kdy už bych však měl být pryč.

A hledání pokračuje

Vydám se na místo které krysáci zmiňují i když mám obavy jestli se mi ho podaří najít, vím že Spáleniště dostalo název od doby kdy toto místo před patnácti lety shořelo. Vše zde vypadá stejně a tak nevím jak se zde krysáci orientují.
Přesto i když to nebylo levné krysáci byli ti nejschopnější kteří by mi dokázali pomoct.
Přesto ihned zabloudím a tak se musím ptát a potom co je moje trpělivost podrobená těžké zkoušce nakonec najdu dům se zlatými dveřmi.
Ano to je on, teď už jenom najít Bertoldův dům.
A to jsem věděla kde mám přibližně hledat, ale nakonec ho najdu, tento dům je v podobném stavu rozkladu jako ty ostatní. Dveře leží na zemi a u vstupu si všimnu červeného symbolu který připomíná klubko hadů a také skupiny která postává u vchodu a i když nevypadá moc exoticky mám pocit že moje cesta ještě nekončí.
Nevím jestli mi něco hrozí od té skupiny, ale je možné že Bertold bude dělat problémy.
Přesto se vydám ke vchodu a pokusím se skupinu obejít, případný kontakt budu navazovat jen pokud oni začnou jako první.

Městský archiv

„Vystačím si s těmi osmi posledními mapami. Pokud jde o ty mapy podzemí, tak máte pravdu. S ohledem na to, že Spáleniště lehlo popelem někdy před patnácti lety, tak mi několik set let staré mapy budou k ničemu." odvětím s úsměvem elvarskému úředníkovi a přitom se pokusím na sobě nedat znát své nadšení.

Výborně, z osmi map už by to mohlo jít dokončit. Už se nemůžu dočkat, až je uvidím.

„Mám vás následovat, nebo tu mám počkat?" na chvíli se odmlčím a pak ještě dodám: „A málem bych zapomněl. Je nahlížení do map v tomto archivu zpoplatněno? O peníze nejde, jen bych Vám byl nerad něco dlužen."

Přeci jen je to úředník, tak hned nebudu vytahovat peníze, aby si nemyslel, že ho chci uplácet. Navíc je to elvar, takže by si to mohl vyložit i jako urážku. Pomyslím si a připraven ho následovat, nebo vyčkávat, až mi přinese požadované mapy, počkám na to, až mi sdělí, jestli je nahlížení do map tady v Sognarském městském archivu zpoplatněno a případně částku, kterou mám uhradit.