Andor.cz - Dračí doupě online

Můrov - bar

Vstřebávám informace, které mi Lucy podává. Ta holka má v lecčems pravdu. A v jiném se točí v naprosto nepodstatných úvahách. Přesto je celkem příjemné vyslýchat někdy taky někoho, kdo dá dohromady souvislou větu, odpovídá k věci a nemá přitom hlavu ve vlastních zvratcích. Případně se mě, alespoň zatím, nesnaží aktivně zabít.

"Což o to," začnu zlehka a pohodlněji se opřu o bar, "že je místní ansámbl plný sympatických rošťáků, to vidim taky. Ale chytrý holky jako vy v tom obvykle uměj chodit tak, aby nebyly snadnou kořistí každýho cvoka okolo. Plus, dovolím si hádat, že tu bude alespoň malá komunita lidí a jinejch tvorů, která si tu vzájemně hlídá záda, aby se to tu nezvrhlo."

Kouknu na barmana, který rozhodně působí velice ochranářsky.

"Takže v tom určitě bude něco víc, než náhodnej cvok, co se neudržel. Ale když jsme u bláznů, pověz mi o tom šílenym kazateli. Jak je to dlouho, co sem přestal chodit? Kterou sektu zastupoval?"

Je to možná jen výstřel do tmy, ale takový kazatel zní jako něco, co by mohlo představovat zatím jen tušené pojítko k tomu roztomilému kultu, který mi sehnal spolubydlícího.

Archiv
Walter

„Veškeré běžné dokumenty jsou volně dostupné k nahlédnutí, takže si s poplatkem nemusíte dělat starosti.“ Muž potom vstane a pokyne ti rukou, abys ho následoval. Můžeš si všimnout, že má na sobě černou róbu, ne tak úplně zapadající do módy panující ve městě. Jde klidným krokem a nikam nespěchá. Nakonec dojdete do malé místnosti nedaleko hlavního sálu.
Není moc velká, množství stolů a židlí celý prostor ještě více zmenšuje. Je zde dokonce jeden gauč, ale kromě nábytku nevidíš nic zajímavého.
Na jednom ze stolů si všimneš otevřené knihy a kalamáře s brkem.
„Prosím udělejte si pohodlí a zapište svou návštěvu do knihy. Všechny materiály vám připravím a dodám během chvilky.“ A s tím odejde.
Kniha na stole je vázána v kůži a už od pohledu dokážeš odhadnout, že pravděpodobně i těžká. Stránky jsou mírně zažloutlé a více než polovina jich už byla popsána. Na stránce před tebou je napsáno několik jmen:

•Vincent Barker
•Pe Bant
•černá šmouha, pravděpodobně otisk palce nebo jiného prstu
•Qulin

Po chvilce čekání se otevřou dveře a dovnitř vstoupí stříbrovlasý elf. Před sebou tlačící malý vozík, na něm jsou srovnány všechny mapy, o které jsi požádal.
„Zde jsou vámi vyžádané dokumenty. Prosím, snažte se nic z toho nepoškodit. Jakékoliv vynášení je samozřejmě zakázáno. Pokud budete něco potřebovat, budu vpředu.“ Potom odejde pryč.

Mapy před tebou jsou podrobné a profesionální. Je zde vše potřebné, i když občas některé ulici postrádají jméno nebo označení. Jak pokračuješ a prohlížíš si všechny mapy, začneš si všímat drobných rozdílů. Občas je to chybějící dům, nebo něco, co naopak přibylo. Jindy jde o celé ulice, které rovněž zmizely/objevily se. Čím víc mapy zkoumáš, tím víc rozdílů si všimneš.
Některá místa zůstávají, jiné se mění jenom částečně a pak jsou věci, které jsou úplně jiné. Každý sada plánů je trochu jiná a rozdíly v nich se ne vždy shodují.
Svou práci by to odvést mělo, i když je těžko říct, jak přesné to bude.

Parta před domem
Eleanor

Partička se baví a při tom se hlasitě směje. Když se jim následně dostaneš do zorného pole, tak rychle zpozorní a začnou tě sledovat. Podobně jako když predátor sleduje kořist, na kterou se chystá zaútočit.
“Ahojky slečinko. Copak tu hledáš?“ zeptá se jeden muž a zastoupí ti cestu.

“Ztratila ses?“ zeptá se druhý.

“Nech jí. Nevidíš, jak vypadá? To je nějaká domácí puťka“ Řekne jedna z holek. Oproti ostatním, kteří vypadají celkem normálně, má tahle mnohem ostřeji řezaný obličej a viditelně zvířecí zuby a dlouhé nehty.

“No a co? Tohle je stejně naše území. A odsud není. Co když jí poslali Kohouti a ona pro ně špízluje?“ Odpoví dívce.

Holka si tě znovu prohlídne, jako by něco hledala. “Hmmm co tu chceš, slečinko?“ zeptá se nepříjemně.

Uvnitř bytu
Isaac

Dobrá. Vypadá to, že vše je v pořádku, ale zdání může klamat. Také je klidně možné, že to všechno má na svědomí někdo velmi chytrý a já jsem právě nakráčel do pasti. Tato šance je, ale hádám velice malá, asi jako, že blesk uhodí dvakrát za sebou do stejného místa. Stát se to může, ale šance je opravdu, ale opravdu malá.

Zrychleně jsem prohledal byt, aby jsem si byl jist, že jsem nikdy nenechal něco, co by se mohlo v moment vraždy obrátit proti mě, nebo cokoliv dalšího. Možná se pak po vraždě podívám do pokoje, který byl plný sytých barev, ale možná také ne. Ještě uvidíme, jak se povede vražda.
Přicházím do ložnice, kde se nachází i má oběť. Moje první vražda a jak krásně spí. Je škoda, že jsem se rozhodl pro tak drastický jed. Je to však potřeba, jelikož právě ten zanese do posledních chvil oběti obrovský strach. Jediné co, tak je škoda, že tu nebudu, aby jsem se tím strachem nasytil. Budu si pak muset dát něco jiného.
Část obličeje je zakrytá, ale to nevadí. Stačí jen vyndat ampulku, vlákno a nechat kapku z konce vlákna skápnout dolů do úst mé spící oběti. Nemělo by být možné, aby jí to probudilo. Přesto jsem stále napjatý očekávajíc, že se něco pokazí a budu tedy muset velmi rychle utéci pryč. Dávám pozor na jakékoliv další zvuky a pozoruji kapku, jak opouští konec vlákna a skoro až zpomaleně padá dolů. Jakmile dopade do úst, tak je vražda vykonána, i ke skutečné smrti dojde až za několik málo okamžiků, kdy už bych však měl být pryč.

A hledání pokračuje

Vydám se na místo které krysáci zmiňují i když mám obavy jestli se mi ho podaří najít, vím že Spáleniště dostalo název od doby kdy toto místo před patnácti lety shořelo. Vše zde vypadá stejně a tak nevím jak se zde krysáci orientují.
Přesto i když to nebylo levné krysáci byli ti nejschopnější kteří by mi dokázali pomoct.
Přesto ihned zabloudím a tak se musím ptát a potom co je moje trpělivost podrobená těžké zkoušce nakonec najdu dům se zlatými dveřmi.
Ano to je on, teď už jenom najít Bertoldův dům.
A to jsem věděla kde mám přibližně hledat, ale nakonec ho najdu, tento dům je v podobném stavu rozkladu jako ty ostatní. Dveře leží na zemi a u vstupu si všimnu červeného symbolu který připomíná klubko hadů a také skupiny která postává u vchodu a i když nevypadá moc exoticky mám pocit že moje cesta ještě nekončí.
Nevím jestli mi něco hrozí od té skupiny, ale je možné že Bertold bude dělat problémy.
Přesto se vydám ke vchodu a pokusím se skupinu obejít, případný kontakt budu navazovat jen pokud oni začnou jako první.

Městský archiv

„Vystačím si s těmi osmi posledními mapami. Pokud jde o ty mapy podzemí, tak máte pravdu. S ohledem na to, že Spáleniště lehlo popelem někdy před patnácti lety, tak mi několik set let staré mapy budou k ničemu." odvětím s úsměvem elvarskému úředníkovi a přitom se pokusím na sobě nedat znát své nadšení.

Výborně, z osmi map už by to mohlo jít dokončit. Už se nemůžu dočkat, až je uvidím.

„Mám vás následovat, nebo tu mám počkat?" na chvíli se odmlčím a pak ještě dodám: „A málem bych zapomněl. Je nahlížení do map v tomto archivu zpoplatněno? O peníze nejde, jen bych Vám byl nerad něco dlužen."

Přeci jen je to úředník, tak hned nebudu vytahovat peníze, aby si nemyslel, že ho chci uplácet. Navíc je to elvar, takže by si to mohl vyložit i jako urážku. Pomyslím si a připraven ho následovat, nebo vyčkávat, až mi přinese požadované mapy, počkám na to, až mi sdělí, jestli je nahlížení do map tady v Sognarském městském archivu zpoplatněno a případně částku, kterou mám uhradit.

Rozhovor s bezdomovcem
Mahalath

„Jasně, že vím co je zač. “ Odpoví muž s širokým úsměvěm. „Zasranej lakomec to je!“ vybuchne zčista jasna, až mu z pusy lítají sliny na všechny strany. „Člověk mu nabídne lok a ten hajzl mu sebere celou flašku. Věřila bys tomu? A k čemu potřebuje všechno to místo?“
Potom se neohrabaně vysouká z krabice a posadí se, nebo spíš rozvalí, na zem vedle ní. Krátkým pohledem přelétne prázdné lahve rozházené kolem, jednu dokonce vezme do ruky, aby jí zkontroloval, ale nakonec jí odhodí pryč. Prázdná. Tím ale neskončí. Místo toho strčí ruku do krabice, z které vylezl a vytáhne další a tentokrát neotevřenou flašku.
„Ááááááh. Není nad dobrou snídani.“ řekne, když si pořádně přihne. Na tváři už zase spokojený úsměv.

„Bouračku?“ zeptá se zmateně. „O jaký bouračce mluvíš? Tady se už dlouho nic nesemlelo. Moc aut tudy nejezdí. Dokonce ani ty zpropadený popeláři přestali jezdit.
Jediný auto, který si pamatuju tady bylo … před týdnem? Možná před měsícem, fakt nevím.
Přijeli sem dva chlápci v náklaďáku a zastavili ho tady o dům našeho kamaráda. Heh. Ale bouračka to nebyla. Spíš takový ťuknutí. Pak oba vylezli a nevím co jim to přelítlo přes nos ale začali to auto demolovat, magoři. Museli být nalitý, protože jinak nevím, proč by to dělali.“
Během svého povídání si muž udělá jednu krátkou pauzu, aby si doplnil tekutiny a vrátil své tváři blažený úsměv.
„Pak tu káru někdo sebral, ale to sem už neviděl. Chtěl jsem si vzít alespoň tu plachtu z toho … no tý zadní části, ale sebrali všecko. No jo.“

Městský archiv
Walter

Muž vzhlédne od práce a věnuje ti chladný pohled. „Dobrý večer i vám.“ odpoví, aniž by se jeho výraz změnil. Takhle z blízka si všimneš, že má celkem mladou tvář. Tvář, která tak úplně nesedí k barvě jeho vlasů. Stačí se na něj ale chvilku dívat, aby ti došlo, čím to asi bude. Elvara, ten muž patří k nim. Dlouhověká rasa, která se považuje za jednu z nejstarších ve městě. Mezi běžnými lidmi se jim obecně říká elfové.

Muž pozorně naslouchá tvé žádosti. Když skončíš, tak si posune brýle dál na nos a promluví.
„Obávám se, že budete muset být o něco specifičtější. Map odpovídajících vašemu požadavku je tu přinejmenším několik desítek. Ale myslím si, že to bude mnohem víc.“
Mluví klidným hlasem, zbavených většiny emocí. Cítíš z něj kontrolu a řád, ale jinak nezaznamenáš nic jiného. „Jistě by pomohl rok, nebo autor mapy, ale předpokládám, že to asi nemáte.“ Po té poslední větě se lehce usměje, jako by chtěl říct něco v tom smyslu, že to čekal.
„Takže asi budete chtít poslední archivovanou? “ Zatím co čeká na tvou odpověď, tak si ve všem tom chaosu který kolem sebe má, najde jednu knihu. Těžko říct, jak pozná, že jde o tu správnou. Nemá žádný popisek a všude kolem, jich leží minimálně tucet podobných.
Chvilku v knize listuje, až se nakonec zastaví.
„Tady to je. Poslední mapy, které zde byly uloženy, se datují pět let zpátky. Celkem osm záznamů. Přejete si vidět všechny? “

> „Pokus jde o mapy podzemí … poslední záznam je starý několik staletí. Obávám se, že už nebude moc aktuální. Mohu vám je rovněž připravit, ale moc užitečné vám asi nebudou.“
Potom nastane ticho. Mužův pohled je upřený na tebe a čeká na odpověď.

Centrum - Archív

Další místo, kde se zastavil čas. Možná by se tu mohla nacházet nějaká tajná místnost s pokladem. Pomyslím si zatímco se budu rozhlížet kolem sebe cestou ke stolu, za kterým sedí stříbrnovlasý úředník.

„Dobrý večír přeji." prohodím k úředníkovi za stolem „Walter Wilde, jméno mé. Sháním nějaké mapy technické infrastruktury, konkrétně městských stok. Jestli by se tu daly najít i jiné plány mapující podzemí města, tak Vám budu velmi vděčný. Co se městských čtvrtí týče, jedná se o Můrov a Spáleniště."

Snad mě v tuhle noční dobu nepošle do háje. Na druhou stranu v Sognaru žijí i rasy, které přes den spí, takže by tu nemuseli mít otevřeno pro veřejnost jenom přes den.

Pak si ale uvědomím, že jsem se nikam nezapsal a dodám: „Omlouvám se, ale nějak jsem si nevšiml knihy návštěv. Mám se někam zapsat, nebo jen stačí něco podepsat? Jako účel mé návštěvy bych uvedl: Nahlížení do map technické infrastruktury." Vytáhnu z kapsy plnící pero a budu vyčkávat na úředníkovu reakci.