Andor.cz - Dračí doupě online

Začátek cesty

"Jo! Zaspala jsi! Copak nevíš, jaký je dneska den?!" probudí mě mamčin hlas. A jéje. Doprčic. "Jasně, už jdu! Připrav mi svačinu!" zavolám trošku vyplašeně za mámou. Během minuty jsem oblečená do vanilkově žlutého trička, úzkých džín a žlutočervené mikiny s kapucí. Hřeben si přibalím do batůžku, který jsem si naštěstí nachystala už včera večer. No co. Učešu se cestou.
Dole zhltnu chleba s marmeládou a vyzunknu "na ex" kakao, které mi máma nachystala. "Tak se měj, mamí," zazubím se na ni. Už zase brečí. Obejmu ji a celou svou silou vůle se snažím, aby mi taky nezvlhly oči. "Dám na sebe pozor, slibuju," pokývám vážně hlavou, snažíc se působit dospěle a samostatně. Navleču si batůžek. "Tak už běž," popostrčí mě mamka, sotva si zavážu tenisky. Přikývnu, naposled zamávám a vydám se na svou cestu.

Když konečně dorazím na místo, uvidím profesora Harrye. Ten mě zahlédne dřív, než vůbec stačím pozdravit. "Hrozně moc se omlouvám," vezmu si slovo po tom, co domluví. "Já... Zaspala jsem. Vážně nevím jak se to stalo!" hájím se udýchaně a celá zrudnu. Jen doufám, že ostatní nebudou moc daleko, abych je mohla dohonit. Bylo by blbý jít sama...
Následuju mlčky profesora do laboratoře s pokébaly. Ještě že tu nějaké má... "Magnemit bude fajn," přikývnu s úsměvem. Není to sice můj vysněný Pokémon, ale je roztomilý. Všichni jsou roztomilí, ale to je jedno.
Vezmu od profesora pokébal s Magnemitem. "Děkuju," zaculím se. "mohl byste mi prosímvás říct, kam šel ten trenér, co vyšel jako poslední?" zadívám se na profesora Harreye prosebně. Vážně. Byl by opruz jít sama. Pokud mi to řekne, vydám se co nejrychleji tím směrem. Pokud to z nějakého důvodu neví, jdu prostě rovnou za nosem a doufám, že přeci jen někoho dohoním...