Andor.cz - Dračí doupě online

Rozhovor s bandou
Eleanor

“ Ha krocani, to je dobrý.“ pronese jeden z mužů a začne se hlasitě smát. “To řeknu ostatním. Se potrhaj smíchy.“ Zbytek skupinky tvůj neúmyslný vtípek zdá se také pobaví, ale neprojeví tak hlasité nadšení jako dotyčný muž.
“Hmm sem si jistej, že se to Kohoutům bude taky líbit.“ pronese třetí muž, který byl zatím zticha, ironicky. “Ale, víš co ty mi můžou.“
Nedá se první muž. Dívka, která tě podezřívala, oproti tomu zůstává ledově klidná. Vtipu si vůbec nevšímá, nebo jí nezajímá. Místo toho se zaměří na to druhé. “Bertolda říkáš, jo? A co tomu starýmu krkounovi chceš? Nevím o tom, že by měl vnučku. A na ségru seš zase moc mladá. Tak proč za ním jdeš?“ Očividně ti stále nevěří. Ostatní zdá se nehodlají nijak zasáhnout. Jenom čekají na odpověď, stejně jako divka.

Zpátky doma
Walter

Rizie dál podřimuje, i když přes ní přehodíš deku. Povšimneš si, že sebou její uši v ten moment trochu škubnou, ale jinak nereaguje. Zdá se, že spí. Pokračuješ tedy dál. Voda v horním patře už ze střechy tolik neteče, jen na několika místech sem tam trochu kápne. Bude ale třeba nádoby vyprázdnit, protože je většina skoro plná. Pokud přijde další podobný slejvák, tak už pravděpodobně přetečou.
Nakonec se pustíš do přípravy večeře. To je ten moment, kdy taky zaslechneš Rizie, že je už vzhůru.
“To už jsi zpátky?" Při tom koukne na hodiny a všimne si, kolik je hodin. Zdá se, že jí to samotnou trochu překvapilo.
"Tak cos našel? Byla ta návštěva vůbec k něčemu?“ Potom zkontroluje nedopitý čaj a napije se. Čaj je však studený, tak se nad tím jen ušklíbne a nechá si udělat nový.

Potíže před domem

Všichni tři se dobře baví a já doufám že jsou dostatečně mimo aby mně zaregistrovali, bohužel tomu tam není a oni si mně brzo všimnou. Z toho nejsem nadšená protože kdoví co to jsou za lidi nebo divolidi. A jak jsem čekala tak mi jeden muž zastoupí cestu a následně se rozvine konverzace.
Takže on je pánem tohoto smetiště? Ne to není podceňování, celé tohle místo je smetiště takže si nevybereš.
Ale zřejmě nejsem jediná kdo shání stejnou osobu, možná bych je mohla přemluvit jestli by ho nemohli zmlátit až mu předám tu krabičku a on mi potvrdí převzetí. Možná ... ale pak se zarazím a vzpomenu si na to co ten muž říkal.
Kohouti? Kdo jsou Kohouti a proč se obávají někoho s takovým názvem?
„Hledám Bertolda, měl by být tady. A nevím kdo to jsou ti Krocani.“odpovím tomu muži a schválně řeknu to jméno špatně. ale muž z mého pohledu pozná že to není provokace, ale spíš přeřeknutí nebo neochota zapamatovat si něco co neznám i když jsem to slyšela před chvíli.

Návrat domů

Co to mohlo být? Nedovedu si představit, že by městský archív byl lovištěm nějakého upíra, nebo že by si mě tam vyhlédla nějaká sukuba. Že by ta mapa od goblinů vedla k něčemu tak cennému, že by mě kvůli tomu nechal někdo sledovat? Nebo to byl jen duch nějakého úředníka? Pozastavím se nad podivným pocitem, který jsem měl v archivu. Nakonec to ale pustím z hlavy, nechám pocit pocitem a nastoupím do taxíku.

Poté, co dorazím domů, zamknu za sebou dveře, pověsím kabát na věšák, odložím svůj klobouk zpět na své místo, deštník nechám uschnout v dílně, přezuji si mokré boty a vydám se o patro výš.

Asi měla holka těžkej den. Spí dost tvrdě, že jí nevzbudilo vrzání schodů, když jsem šel nahoru. Kolik je vlastně hodin? Pomyslím si, když si všimnu spící Rizie, odložím si svůj kufřík, a podívám se na hodiny. Potom posbírám Riziino oblečení a přehodím jej přes volné židle, aby doschlo. Poté dojdu o patro výš a za manévrování mezi nádobami na kapající vodu vyndám ze skříně deku, kterou přehodím Rizie přes ramena po svém návratu o patro níž, aby neprochladla a přitom budu doufat, že jí nevzbudím. Dojdu ke kuchyňskému koutu, z kredence vyndám salám, sýr a housky, a připravím si studenou večeři.

Pokud se Rizie vzbudí, dám ohřát vodu na čaj, nabídnu jí něco k jídlu a pití.

V bytě - druhý pokoj
Isaac

Opustíš ložnici svého cíle. Neviděn a neslyšen. Úkol byl úspěšně proveden a nikdo tě při tom neviděl. Teď už jenom rychle zmizet a bude to perfektní práce. Cosi tě však donutí zůstat. Mohl to být nějaký zvláštní pocit, nebo čistá zvědavost. Takže zamíříš k vedlejšímu pokoji. Už před tím sis všiml, že byly dveře lehce pootevřené. Opatrně k nim přistoupíš a vše zkontroluješ. Žádné nástrahy, ochranná kouzla ani necítíš žádné skryté nebezpečí. Zdá se to bezpečné, takže vstoupíš.

Ocitáš se v pokoji, který je vymalován jasnými, pastelovými barvami. Ve tmě nejsou žádné z nich tak jasné, jako by byly za světla, ale tvůj zrak je na fungování v temnotě už tak navyklý, že ti nedělá problém si to domyslet. Všude na zemi leží poházené hračky a oblečení. Nic, co by působilo nebezpečně. Poslední věc které si všimneš, je vzadu v pokoji.Malá postel, ve které leží dítě. Možná tak tři roky staré. Dítě se nehýbe a jenom klidně oddychuje objímající plyšovou chobotnici. V pokoji nevidíš nic cenného, co by se dalo ukrást.

Cesta domů
Walter

Práce s různými mapami si vyžádá trochu víc času a soustředění, než se z počátku zdálo. Držíš se nejnovějšího plánu, ale i tak je třeba čas od času kouknout na ostatní plány. Některé mapy zkrátka nesedí tomu, co by odpovídalo tvé gobliní mapě. Nákresy stok se pak ve většině případů drží hlavních ulic, takže změny nejsou tak velké. Nakonec dáš přeci jen něco dohromady. K perfektní mapě tomu něco chybí, ale mělo by to být použitelné. Narazil jsi všeho všudy pouze na dva problémy.
Tím prvním je možnost drobných nepřesností. I když jsi dostal nejnovější plány, tak jsou pořád staré minimálně pět let. Jaký je aktuální stav můžeš jenom hádat. Druhý problém jsou názvy na gobliní mapě. Většinu těch obecně známých jsi našel, ale je tu i pár názvů, které jsi nedokázal identifikovat ani podle oficiálních plánů.

Když odcházíš, sedí elf na stejném místě, jako jsi ho viděl při svém příchodu. Na tvé rozloučení nic neřekne. Pouze zvedne hlavu od stolu, pokyne ti a vrátí se zpátky ke své práci. Jak opouštíš budovu, tak pomalu mizí nepříjemný pocit, který jsi uvnitř cítil. Co ho vyvolalo, ale nevíš.

Taxikář je stejně pohotový jako před tím. Sotva se rozhlédneš po ulici, jestli někde nějaký není, tak jeden zastaví kousek za tebou. Stejné žluté auto jaké tě vezlo před tím, i když je otázkou, jestli se jedná o stejného řidiče. Bez zdržování tě doveze zpátky do Můrova a vysadí tě nedaleko tvého vetešnictví. Počasí se během tvé návštěvy archivu trochu uklidnilo, ale pořád lehce prší.

Zpátky doma je vše tak, jako když jsi to opustil. Najdeš dokonce i Rizie, která teď leží s hlavou na stole a spí. Její čaj je už studený a jen z půlky vypitý. Oblečení které ze sebe svlékla je pořád poházené po zemi a o něco sušší než bylo před tím. Když zkontroluješ čas, tak uvidíš, že od tvého odchodu uběhlo něco přes čtyři hodiny.

Můrov - Bar
Oz

“Nevím, neptala sem se.“ odpoví Lucy a je vidět, že je jí nějakej kult úplně ukradenej. “S takovejma magorama se já nebavím. Jednou začneš a pak ti vymluví díru do hlavy. Nebo hůř, přetáhnou tě ke svým. Tenhle pořád něco mlel o pravé víře a o správné cestě. Přijde mi to všechno stejné.
Přidejte se k nám. Náš bůh je ten správný. S námi očistíte svou duši od nečistých vlivů." Svou parodii kultistického kazatele doplní ještě o výrazná gesta rukama. Brát to celé vážně a mluvit o něco zapáleněji, tak by se možná i nějaký post kazatele mohla ucházet. Buď to a nebo pozici divadelní herečky. Jakmile si odbyde tohle, tak se vrátí zpátky k tomu podstatnému.
"Tady taky pořád votravovali. Kultisti, sektáři, jehovisti a nevím kdo ještě. Ale po tom posledním incidentu jim asi došlo, že nemaj prudit."
Aniž by ses jí musel ptát o který incident se jedná, tak sama začne sama povídat.
"Je to už možná týden. Večer jako každej jinej. Dvě tři rvačky, nějaký hádky a přeměna vlkodlaka přímo v lokále. To byla panečku podívaná. Ale zpátky k tomu chlapovi. Byl tu jeden kazatel a ten venku před barem hučel do nějakýho mladýho kluka. Trochu zakřiknutej, ale jinak vypadal fajn. Jenom nedokázal toho chlapa odpálkovat, takže to do něj pořád hustil. A to tak hodně, že to chlapy vevnitř nasralo a šli mu říct, ať toho nechá. Nechtěl. Tak ho vodpráskli. Od tý doby většina přestala chodit. Včetně toho divnýho. Asi slyšel, co se stalo.“

Uvnitř bytu
Isaac

Kapka spadla do krku. Vteřinku počkám, aby jsem pozoroval, jak náhlý jemný tlak v krku vyvolá polknutí, díky kterému e jed dostane krásně dál a má práce je nyní u konce. Aktuálně jí není pomoci bez někoho, kdo by přesně věděl jaký jed jsem použil a navíc musí být protijed podán ve velmi krátké chvíli po otravě.

Jelikož je má práce u konce, tak opustím místnost a rozhodnu se ještě nakouknout do pracovny, nebo co to je za místnost. Zvědavost zabila kočku, ale já jsem tady ten vrah, takže neuškodí, když tu najdu něco zajímavého. Hádám, že žena byla i movitá, takže by se zde dalo najít i něco hodnotného. Sice nám říkali, aby jsme si nikdy nebrali suvenýry a vím dobře proč, ale neuškodí něco malého, z čeho bych si pak časem mohl přijít k financím, na koupi nějaké té malé magické cetky, díky které bych mohl lépe vykonávat svou práci.

Stále se však pohybuji obezřetně a dávám pozor dokonce i na pasti, i když je dost nepravděpodobné, že by zde byli. Opatrnost je hlavní.

Archiv - práce na mapě

Že by se tu přede mnou objevil nějaký divočlověk, goblin, nebo ork? Pomyslím si, když si všimnu černé šmouhy mezi jmény, zatímco se budu zapisovat do knihy návštěv. Následně se přesunu k jednomu ze stolů, posadím se na židli a budu vyčkávat na návrat elvarského úředníka.

„Děkuji mnohokrát." poděkuji stříbrnovlasému elvarovi poté, co mi přinese všechny vyžádané mapy.
Zároveň se však neubráním myšlence: Proč bych je odnášel? Přeci jen jsou ty plány docela nové a navíc se jedná o technickou infrastrukturu, takže je nepravděpodobné, že by v nich mohla být zašifrovaná mapa k nějakému pokladu.

Jakmile elfský úředník odejde, vyndám si z kufříku věci, vezmu si čistý papír a pokusím se dokončit překreslení mapy od goblinů. Zaměřím se na nejnovější plán a za občasného porovnání s těmi ostatními plány stok, se pokusím o co nejpřesnější překreslení mapy od goblinů v nějakém měřítku, přičemž si dám záležet na důslednou identifikaci ulic a stok. Nebudu-li se svou prací spokojen, vezmu si nový kus papíru a začnu s překreslováním od začátku.

Ať už se svou prací budu spokojen, nebo mi dojdou papíry a budu se muset spokojit s jedním ze svých výtvorů, ve kterém se mi povedlo alespoň shodně identifikovat správné umístění stok a ulic, které mi byly povědomé už při prvním překreslování mapy, ale nedokázal jsem si je správně přiřadit, sbalím si všechny své věci a pokusy o překreslení mapy do kufříku, plány stok narovnám zpět na vozík a vydám se ven z archivu.

„Tak na shledanou a ještě jednou děkuji." prohodím k elfovi se stříbrnými vlasy, když ho budu míjet cestou ven.

Až budu venku, přivolám si taxík a vrátím se zpět do svého vetešnictví v Můrově.