Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
| |||
 | Vesnice duchů Několika tichými slovy, které patří jen mě a mrtvým bratrům, se s nima rozloučím. Na Benjiho se podívám s vděkem v očích. Patrola je na smrt svých lidí zvyklá víc. Aspoň podle toho co jsem slyšel. A teď viděl. S nikým to nehnulo. Nebo jsem si toho nevšiml. … Dívám se, jak vybraná skupina odchází do opuštěné osady a vrtím jen nevěřícně hlavou. „To je magor. Nebo to je v Patrole normální, že se na průzkum berou zranění a zdraví se nechávají v záloze?“ Zeptám se obou Patrolářů. V ruce mám kuši, ale spíš pro jistotu. Je to o první ráně či dvou. Pak se jde většinou na blízko. Ale lepší mít a nepotřebovat. Rozhlížím se kolem sebe a pořád čekám odkud přijde ten útok, když jsme tak hezky rozděleni. Ale nic se neděje. Mimo toho, že nám Aric dá za chvíli znamení, že má jít k nim. A zrovna jsem si tady vyseděl takovej pěknej flíček. V osadě hodím kuši zpět na batoh a vezmu meč. Kluzký nám vysvětluje situaci a nabídne nám, že si můžeme zvolit s kým budeme prohledávat osadu. Fakt můžeme? No ty jsi laskavý. Pomyslím si ironicky. Alex navrhne, abychom zůstali my tři pohromadě. Kývnu na to. „Jo. Jasný. Zůstaneme ve třech. Bude to lepší.“ Vlastně čekám, že Kluzký bude chtít, abychom byli jen ve dvojicích. Může mi to zkusit říct. Pošlu ho do prdele. „Asi do radnice.“ Kývnu směrem k budově. „Vypadá bytelně.“ Kouknu po zbytku mé průzkumné skupinky. „Jdeme? Bude v tom něco jako Bermudský trojúhelník. Bacha na šedý mužíčky.“ Prohodím zvesela, i když klidný rozhodně nejsem. Vesnice duchů by rozhodila asi každého. | ||
| |||
 | Dolejší
| ||
| |||
 | Dolejší Sleduji Alexe, když mi bez zaváhání a s překvapivou obratností kontroluje nově nabytou brokovnici. Opravdu se vyzná. Svým způsobem je to fascinující. Jako spousta lidí se v podobných chvílích propadá někam do světa, který vidí jen on. A protože on se teď nedivá, okolí začnu sledovat já. „Děkuji.“ Kývnu, když si zbraň předá. Ten moment předání protáhnu o kousek déle, než je nutné. Jsem vyčerpaná, promrzlá a jak se zdá den zdaleka nekončí. Pak už dám Alexovi prostor vyřídit si, co potřebuje… to však neznamená, že – skryta za masku netečnosti – neposlouchám. Věci se však nají do pohybu, a tak i já zamířím do Dolejší. Nemusím být protřelý Patrolář, aby mi došlo, že tohle není normální. Semknu rty. Zapálení signálního ohně mě příjemně překvapí – jednala bych stejně. Ostatně my máme jiný úkol. Důležitější než jedna ztracená vesnice. Také rozdělení skupiny mi vyhovuje. Kdyby nic jiného budu se cítit v bezpečí. Co mi nevyhovuje je způsob, jaký Kluzký tuhle situaci řeší. Podle všeho je tu něco, co bez jediného výstřelu, obsadilo celou vesnici… prasata nevyjímaje… a my to budeme ve skupinkách po 3 hledat? Ideální příležitost nás, jednu skupinu po druhé, zlikvidovat. „Za jak dlouho sem někdo přijde?“ Ukážu na oheň. Ptám se všech a zároveň nikoho. „Když se to hodně posere, kam se stáhneme?“ Pokračuji. | ||
| |||
 | Dolejší hledání ztracených duší "Rozkaz mami." odvětím s pobaveným úsměvem Yuli. Těžko říct, jestli to byl její záměr, ale z tíživé atmosféry, která na nás doslova sálala z Dolejší, se jí povedlo zase kus odkrojit, což moje psychika dokázala rozhodně ocenit. Kluzký jako velitel zaujal pozici přímo v čele a provedl naší malou průzkumnou jednotku styčnými body této osady. To, že tohle místo znal a věděl přesně kam jde, byla obrovská výhoda. Prvotní průzkum Dolejší sebou však přinese spoustu napětí, ale jen málo odpovědí. Nikde žádná destrukce, žádná tlející těla, žádné známky po boji. Nejvíc tohle místo připomínalo město duchů. Obezřetně se rozhlížím a hledám jakýkoliv detail, který by nám mohl napovědět nebo naznačit přicházející nebezpečí. Jenže venku nic takového není. "Dobrý nápad." přitakám, když nás Kluzký vyšle pro zbytek skupiny. Prohledávat vše jen ve čtyřech by bylo dosti neefektivní a jak praví stará lidová moudrost: Víc hlav víc ví. Zpátky k bráně už je to rychlovka. Dám znamení ostatním a než se k nám dostanou pohledem zhodnotím stav Izumi. Zombící se na ní vyřádili nejvíc z celé skupiny, a i když ve tváři měla stále silný odhodlaný výraz, bylo jasné, že jí ta zranění musela bolet. Zlatej vyraženej dech... Sice mě při každém nádechu ještě bodlo na hrudníku, ale v porovnání s jejími zraněními to byla brnkačka. "Možná by sis to měla nechat, co nejdříve ošetřit." vyslovím nahlas svoji obavu o její zdraví a než mi stihne jakkoli odpovědět dodám. "Sir Betchan tvrdil, že je felčar." Pohledem se raději vrátím na přicházející skupinku, než abych čelil jakékoliv možné reakci ze strany Ligové bojovnice. Gymnázium učí, že jsou to bezohledné bojovnice a neuznávají nikoho než sami sebe. Jenže Gymnázium je taky banda zakonzervovanejch páprdů, co považuje za nepřítele cokoliv, co neskáče podle jejich not. Takže kdo ví, kde je vlastně skutečná pravda. Kluzký nastřelí další postup, který zahrnuje rozdělení do menších týmu a prozkoumání strategických bodů. On sám se hodlá vydat na radnici. Jako druhý se ozve Alex, který volí kovárnu se stájemi a rovnou si k tomu nominuje členy. Tahle situace mi připomene hodiny tělesné výchovy, kdy si kapitáni vybírali hráče do svého týmu. Neubráním se úsměvu. Jenže co bych to byl za mága, kdybych se nechtěl jako první podívat do sídla zdejšího ochránce? Tým Bublifuk na scénu! "Nějaký dobrovolník, co by se se mnou šel podívat do mágova sídla a přilehlých domů?" pošlu dotaz ke zbylým členům. Yuli byla tou dobou na cestě rozdělat signální oheň, takže jsem musel doufat v jinou posilu. | ||
| |||
 | Dolejší - vesnice duchů Je to divné. Kromě průzkumné skupiny nevidím žádný pohyb. Každou chvíli očekávám, že se začne střílet, ale nic se neděje a o to divnější to celé je. Pak už vidím jen mávajícího Arica a Izumi. Nevypadají, že by se něco posralo, takže se zvedám a spolu s ostatními mířím taky k osadě. | ||