Andor.cz - Dračí doupě online

Pokec s pošuky na smetišti

Já se tentokrát nesnažila být vtipná, no aspoň ne tak úplně, ale mám obavy že to nakonec dojde k něčemu čemu bych se se ráda vyhnula. Krysáci mi o tom že před Bertoldovými dveřmi táboří ti kterým dluží nejvíc nic neřekli.
A je pravda že já se neptala, myslela jsem že největší problém bude to zde najít.
Ovšem dívka nepotřebuje odpověď a asi si myslí že před ní stojí naprostý ignorant, potom mi sdělí že oni (nebo spíš ona) vlastní celou tuhle ulici, tento kurník s chcíplými kuřaty a ona patrně i tuhle bandu najatých křiklounů. Nakonec chtějí to co jim Bertold dluží protože pokusit se to dostat z něj je a asi jako dojit mrtvou krávu. A protože bych se ráda vyhnula boji nezbývá mi nic jiného než blafovat, ovšem tohle bude chtít opravdu velkou boudu.
„Dobrá to zní rozumně, ale mně bylo řečeno že to mám dát pouze Bertoldovi, nemám to za žádných okolností otevírat a po předání mám odejít dřív než to Bertold otevře. Prý je naprosto důležité tento postup dodržet pro mou ...“
Nedopovím to a pak se podívám vedle jako by mi právě něco došlo a není to nic příjemného, na potvrzení si projedu ruku vlasy a pak si s ní zakryju obličej.
„Já jsem, ale husa.“pronesu se zavřenýma očima spíš pro sebe. Pak se však podívám na dívku a vypadá to jako bych byla nervózní z něčeho jiného než je ona a její společníci.
„Dobrá tak si to vezměte, ale chtěla bych poprosit jestli by jste s otevíráním nepočkali dokud nebudu dostatečně daleko.“opět se nervózně rozhlédnu a zajedu si rukama do vlasů, tu nervozitu nemusím hrát protože jsem skutečně nervózní. Doufám že to vyjde a oni ten balíček nebudou chtít vidět, možná ... ne to bych už doufala moc.

Můrov - hledání kultu
Oz

Opustíš bar a zamíříš na adresu, která je napsaná dole na letáčku. Město kolem je tiché a ulice liduprázdné. Cestou zahlédneš přes cestu přeběhnout černou kočku a potom ještě další dvě, hodně podobné kočky. Nezvláštnější byla asi ta poslední, která začala v půlce cesty dělat kotrmelce.
Tvoje hledání netrvá dlouho a za chvilku stojíš na místě.
Před tebou se tyčí starý dům. Omítka na několika místech opadává a střecha, ta podle toho jak vypadá, už dávno nezvládá svůj účel tak dobře jak by měla. V horním patře je kromě toho rozbité okno a okenice u toho vedlejšího visí jenom na vlásku. Sebemenší vánek jí rozhoupe a vypadá to, že se každou chvilku utrhne.

Tohle je sídlo toho tvýho kultu? Jsem zklamanej. Za mých mladých let měly alespoň nějakou úroveň. Krásné, zdobené domy. Kazatelé přednášející na ulici. Nahé ženy v řetězech. Exotická zvířata, někdy také v řetězech. Tohle vypadá jak žumpa.

Přesto, když zkontroluješ adresu, tak odpovídá tomu, co stojí na letáku od Lucy. V domě se nesvítí a nezdá se, že by měl nějaké obyvatele. Nezahlédneš ani žádného dveřníka, nebo hlídku, která by strážila vstup. Hlavní dveře se zdají zavřené. Kromě toho si všimneš ještě uličky, která vede kolem domu dozadu. Že by další cesta?

Tak co šéfe. Jak to uděláme? Vtrhneme dovnitř jak armáda démonů a budeme pálit po všem co se hne? Nebo zkusíme zaklepat?

Rozhovor s bandou pokračuje
Eleanor

Dívka, s kterou celou dobu mluvíš, se zasměje. Ale nezdá se, že by jí tvá odpověď pobavila, tak jako muže před tím.
„My a Bertoldova ochranka? Myslíš, že děláme pro toho starýho kripla? “ Není to otázka, na kterou bys potřebovala odpověď.
Z jejího postoje a tónu hlasu je zcela jasné, že odpověď je určitě ne.
„ Tohle je naše ulice. Náš dům. Cokoliv se tu děje se nás proto týká.“
Potom k tobě dívka přistoupí blíž a natáhne před sebe ruku. Ostré drápy vypadají takhle zblízka ještě nebezpečněji než před tím.
„Ukaž, co pro Bertolda máš. Vezmeme si, co nám dluží a zbytek si může nechat. “
Dívka stojí a čeká. Nevypadá to, že by se chtěla hnout, dokud jí nedáš balíček, o kterém ses jí teď zmínila. Muž stojí stále ve vchodě, takže se ani nezdá, že bys mohla proběhnout dovnitř.

Můrov - Další den ráno
Walter

„Jdu domů.“ odpoví Rizie unaveně a začne si sbírat svoje věci, které už jsou tak nějak suché. Ale nepřevlékne se. Místo toho si je jenom sbalí do ruličky. „Pokud máme jít zítra pod zem, tak se musím připravit. Budu potřebovat pár věcí, jestli tam nechceme zůstat na dobro. Nemrtví jsou totiž to poslední, z čeho mám strach. Vyzvednu tě ráno. A věci vrátím taky zítra.“ A potom odejde ven vstříc nočnímu Sognaru.

Druhý den ráno panuje trochu ponurá atmosféra. Obloha je zatažená, jako by měl každou chvilku začít déšť a všude kolem tvého obchůdku se vznáší hustá mlha. Hodiny ukazují chvilku po půl deváté, když se u tvých dveří objeví Rizie. Na sobě má kalhoty. Obyčejné tmavé kalhoty, které sahají až dolů k jejím vysokým koženým botám. Ty, jak to tak vypadá, už ledacos zažily. Na několika místech jsou spálené, poškrábané a tak. U pasu má řadu kapsiček a pomůcek, z nichž rozeznáváš jenom některé. Potom má na sobě ještě koženou bundu a na zádech batoh. I ten je zdá se plný všelijakých pomůcek. Vidíš provaz a možná nějaké louče.
„Promiň, že jdu pozdě. Potřeboval jsem skočit ještě pro pár věcí. Vyrazíme?“

Mapa vás zavede do jedné ulice v Můrově. Její hledání bylo trochu obtížnější díky drobným odchylkám v mapě a taky díky vší té mlze, která jak to tak vypadá, zahalila celou čtvrť.
Další čas jste strávili hledáním vstupu pod zem. Tam jste se nakonec dostaly přes kanály a jeden z poklopů na ulici.
Dole Rizie vytáhne přenosnou svítilnu a rozsvítí. Kanály se zdají dost prostorné. Určitě dost na to, abyste mohli jít vedle sebe a měli kolem sebe pořád spoustu místa. Stěny jsou postavené z kamenů. Některé menší některé větší. To vše poskládané na sebe.
„No a jsme tady.“ řekne Rizie, když zhodnotí situaci. Potom se obrátí na tebe. „Kudy dál?“ A tady nastává problém. Mapa vám poskytla nějaké informace, ale na rozdíl od ulic nahoře, nejsou kanály nijak nazvány. A gobliní mapa v tomhle ohledu nic bližšího neříkala.

Takhle nějak vypadá oblečení které má Rizie.

Pokec s pošuky

Jasně asi vtipkuju o gangu který je drsný i bez drsného jména protože když chce někdo z Kohoutů vidět něco drsného tak se podívá do zrcadla. A to už nemluvím o vtipu jestli kokrhají ráno nebo o půlnoci, ale o někom si můžeš myslet nebo říct co chceš a pokud u toho není tak mu to může být jedno.
„Mám Bertoldovi doručit jistou věc, bylo mi důrazně řečeno ať to dodám pouze jemu.“prohlédnu se všechny a pak dodám.
„Nečekala jsem že si bude moci dovolit ochranku, bylo mi řečeno že dluží skoro celému Spáleništi.“
Tak snad jsem to moc nepřehnala, ale je to lepší než ta druhá možnost která mně napadla a kterou by si rozhodně mohli vyložit jinak. Také neřeknu že jim můžu zaplatit víc pokud odsud odejdou protože si nemyslím že by to byla ochranka v tom smyslu jak jsem to vylíčila.
A také už moc peněz nemám ... ale ty krysáky pustili. Jistě byli to krysáci ...

Návrat domů

„Nemrtví z katakomb nebudou problém. Mám pár věcí, které by nám proti nim mohly pomoci. Pokud cestou nenarazíme na nějakého licha, nebo nekromanta, tak se můžeme obávat jen toho, že netrefíme zpátky." prohodím k Rizie na její reakci ohledně katakomb a zadívám se na zažloutlý plánek, který v době mé nepřítomnosti položila Rizie na stůl.

Na Riziinu otázky odpovím: „Vyrazil bych zítra ráno po snídani, řekněme po osmé hodině." vstanu a dám se do sklízení nádobí a zbytků od večeře.

Jakmile bude nádobí umyté a zbytky do večeře sklizené, zeptám se Rizie: „Vracíš se domů, nebo přespíš tady? Nějakou výbavu a zásoby mám připravené, jenom ještě zkontroluju talismany a připravit si správnou munici. Každopádně tě musím upozornit, že mám nahoře jenom jednu manželskou postel a taky tam trochu zatejká. Rozhodnutí je na tobě."

Rozhodne-li se Rizie přenocovat u mě, dojdu nahoru rozestlat. V opačném případě jí pomohu se sbalit a dojdu jí vyprovodit ke dveřím.

Bar, bar a zase ten bar

"Nevadí," mávnu rukou nad tím, že se o tom klukovi nic neví. Beztak by mi asi příliš nepomohl, byla to jen jedna z možných stop. A když se Lucy vydá pro letáčky, tak už tuplem tuším, že tohle bude mnohem lepší vodítko než nějaký zakřiknutý puberťák, co si nejspíš půlku toho, co slyšel, ani nepamatuje.

Na barmanovu nabídku pokývu hlavou: "Jo, ještě bych si jednoho panáka dal. Stačí něco lehkýho, třeba skotská. Ten předchozí dryják byl parádní, jak poctivá rána do břicha, ale člověk to nemůže na cestu přehánět."

Když se Lucy vrátí, tak jsem rád, že mám další možnou stopu. Kouknu do letáku. Obvyklé fanatické kecy. Ne, že bych čekal něco jiného. Ale jeden stejně doufá, že tihle cvoci alespoň jednou za čas přijdou s něčím originálním. Jenže originální věci asi na jejich prosté ovečky neplatí. Jen stokrát omletá hesla.

"Jednou jedinkrát bych byl rád, dyby někdo propagoval třeba levýho boha...ale což," zamumlám si pro sebe s očima v letáku.

Pak narazím na adresu.

"Jo, naprosto," přitakám v odpověď, "skvělá práce Lucy! Mrknu na toho mešuge. V celý týhle věci smrděj divný kulty, takže to není od věci prubnout."

Dorazím svoje pití, zaplatím dlužnou útratu a rozloučím se.

"Díky za pomoc, je osvěžující narazit na někoho s kým je řeč. Když zistím něco novýho o naší společný známý, tak dám určitě vědět. Zatím přeju hezkej večer."

Pokynu Lucy i barmanovi a pokud mi nikdo už nic nechce, tak se vydávám na adresu z letáku.

Opuštění místa činu
Isaac

Dítě klidně spí, nevědomo si scény, která se odehrála za zdí v pokoji jeho matky. Rozhodl ses ho ponechat jeho osudu a opustil jsi byt.
Na chodbě panovalo velké ticho a hlídač nebyl nikde v doslechu. I kdybys chvilku počkal, tak se neozvou zvuky otevírání dveří, jako když před tím procházel patro po patře. Je tedy bezpečné odejít.

Zamíříš zpátky na střechu, na sousední budovu a stejnou cestou pryč, jako ses dostal dovnitř. Ani tentokrát se nestane nic neobvyklého. Nesetkáš se s ničím, co by tě ohrožovalo, nebo se tě pokoušelo zastavit. Stejně snadno jako ses dostal dovnitř, se dostaneš i ven. Stane se ale jedna zvláštní věc. Při tvé cestě ven, chvilku po tom co slezeš z požárního schodiště, se mineš se ženou. Věk něco mezi dvaceti a třiceti. Přes hlavu má přehozenou kapuci, jinak je oblečená velmi prostě a nevýrazně. Nic neříká, ale usmívá se. A protože kolem není nikdo jiný, tak asi na tebe. Nakonec se s tebou rozloučí krátkým mrknutím a pak zmizí za rohem.
Noc stále ještě trvá. Podle všeho máš ještě dost času než se rozední. Rozhodně dost na to, aby ses stihl vrátit nepozorován domů. Tedy pokud chceš. Tvá práce je splněna a jiný úkol jsi nedostal.

Stále v baru
Oz

Lucy se krátce zamyslí a nakonec jen pokrčí rameny. „Hele s tím klukem ti neporadím. Neznám ho a nemám ani tušení jestli bydlí někde kolem. Tak hezkej nebyl. Můžeš zkusit, jestli si ostatní nevzpomenou, ale dost o tom pochybuju. “

Tipuju to na takovej ten tichej a nevýraznej typ. Pro takový lidi je to ideální kořist. To mi připomíná, když jsem jednou posedl jednoho kněze. Panečku, to bylo číslo. Měl pět ministrantů a se všema si hrával ve zpovědnici na schovávanou. Nevěřil bys, co všechno se dá s krucifixem dělat.

„Možná ale vím, kde najít toho kazatele.“ S tím se Lucy opře o pult a nakloní se k barmanovi. „Hele Tome nemáš tu náhodou ještě ty letáčky, co tu rozhazoval ten divnej týpek?“ Barman zdá se nechápe a věnuje dívce zmatený pohled. „Ten kněz “zkázy“! Jak povídal, že všichni skončíme v pekle a podobný kecy.“
Barman ukáže nezaujatě palcem dozadu. „Vyhodil jsem je do popelnice.“ To už Lucy na nic nečeká a zamíří kamsi dozadu. Mezi tím se k tobě otočí barman a položí otázku, kterou od lidí jako on můžeš slyšet prakticky neustále. „Dáte si něco?“ Myšleno samozřejmě jestli si hodláš objednat. Nevypadá to na typ, který by tě pozval na skleničku jenom proto, že mu vyslýcháš servírku.

Po několika minutách se Lucy vrací zpátky a v ruce svírá několik papírů, které vítězoslavně položí před tebe na pult. Vypadá to, že se jedná o několik kopií téže brožurky, akorát se těch pár kousků slepilo čímsi dohromady. Brožurka je velmi prostá:

OBJEVTE PRAVÉHO BOHA

NECHTE SE VÉST JEHO SVĚTLEM

ZACHRAŇTE SVOU DUŠI PŘED ZLEM

NALEZNĚTE SPASENÍ

Dole pod tím vším potom najdeš adresu nějakého místo tady v Můrově. Není to žádný kostel, církev ani společenství. Prostě jen obyčejná adresa, jako by to někdo vytvořil u sebe doma ve sklepě. „Stačí to?" zeptá se Lucy po chvilce.

Zpátky doma s Rizie
Walter

Zbavit se dešťové vody ti díky množství nádob chvilku trvá. Nakonec jsou ale všechny prázdné a můžeš se tak vrátit zpátky dolů za Rizie. Ta už stihla na stole rozložit tvoje plány a zvědavě si je prohlíží. Mezi nimi i pár plánů, které nepoznáváš. Papír je zažloutlý a špinavý. Nepodobá se to ničemu, co znáš, ale vyvedeny jsou docela dobře. Rizie tyhle plány porovnává s tím, cos přinesl ty a přitom si do notesu dělá poznámky.
„Ani ne.“ Odpoví na tvou otázku a jinak se k tomu už nevyjadřuje. Ale už jí trochu znáš, tak poznáš, že tím “ani ne“ myslí spíš něco ve stylu
“Pár by jich bylo ale to je jedno.“
„Vypadá to, že to vede do stok tady pod Můrovem a potom do katakomb. No bezva.“ Neznělo to zrovna nadšeně a s tím cos slyšel o katakombách to není ani tak překvapivé. Rozléhají se prakticky pod celým městem a neexistuje žádná mapa ani plán. „Ale co. Kdy plánuješ vyrazit? Hned ráno?"