Andor.cz - Dračí doupě online

Centrum – Vedlejší ulice
Isaac

Následuješ křik, který tě dovede do jedné z nedalekých ulic. Je to jedno z těch zastrčených a špinavých míst, kam nezavítá slunce, jak je rok dlouhý. Místo, kterému se vyplatí vyhýbat už jenom kvůli všem těm nemocím, které se tu mohou schovávat. Je s podivem, že jsi ještě před okamžikem byl v centru, které bylo tak živé, když tohle místo je pravý opak.

Před sebou spatříš dvě postavy, ženu a muže. Muž se tyčí nad ženou a v ruce svírá nůž. Nezdá se, že by se jí chystal v nejbližším okamžiku zapíchnout, ale to proč ho drží je celkem jasné. Přesto to ještě neudělal. Tvář má zarostlou a neupravenou, ale moc starý nebude.
Žena, kterou muž ohrožuje, vypadá asi na dvacet. I když pravý věk se dá u rasy Elvara velmi těžko odhadovat. Může jí být dvacet, ale i dvě stě let. Světlé vlasy má vzadu stažené do culíku, takže odhaluje špičaté uši. Na sobě má džínové kalhoty a koženou bundu.

„Teď prosíš o pomoc? Teď? Když už nemáš jak utéct? Myslíš, že se někdo staral, když jsem v té špíně ležel já?“ Elfka leží na zemi. Tvář špinavou od rozmazaného makeupu a plnou slz. Mlčky muže pozoruje, s hrůzou v očích. Strach cítíš, že z ní přímo tryská.
Tvé přítomnosti ti zatím nikdo z přítomných nevšiml. Pokud zůstaneš kde jsi, tak to tak i nejspíš zůstane, ale co se stane s ženou potom můžeš jenom hádat.

Divadlo - první patro
Mahalath

Zbraň po mrtvém je opakovací puška, takže musíš po každém výstřelu přebíjet. Její tělo se z většiny skládá ze dřeva a v případě nutnosti by se dala použít i jako zbraň na blízko. Zespodu má zásobník, ve kterém je pět nábojů. Kromě toho měl muž u sebe ještě jeden takový.
Když je postaráno o tělo, pustíš se do prozkoumávání okolních místností. Nenajdeš nic moc užitečného, ale pak narazíš na jednu, ve které všechny tvé instinkty začnou řvát na poplach. Ocitla ses v pokoji, plném smrťáků.

Hod 60% Úspěch

Všichni naštěstí spí a tvého příchodu si nevšimli, ale jeden špatný pohyb a mohli by se probudit.
Místnost vypadá jako nějaké provizorní ubikace. Pár postelí, nějaké matrace a minimum nábytku. Napočítáš asi deset postelí, ale jenom sedm smrťáků. Asi bys je dokázala všechny zabít, máš na své straně moment překvapení, ale nejspíš bys tím upozornila všechny ostatní.

Staré město - Restaurace
Walter

Na taxík moc dlouho čekat nemusíte. Krátce po tom co si stoupnete k silnici, tak se jeden objeví. Pomalu dojede až k vám a taxikář stáhne okýnko. Je to bledý muž s tmavými brýlemi a širokým úsměvem na tváři. „Dobrej večír, jak můžu posloužit?“ zeptá se. Když mu sdělíš, kam máte namířeno, tak ukáže dozadu. „Jasně, sedejte.“
Uvnitř taxíku je překvapivě spousta místa. Dost na to, abyste se tam s Ralishou vešli oba dva a nemuseli se moc mačkat. A to i přes její velikost. Přitom je to normální taxík. Možná trochu víc špinavý a na několika místech má sedřenou svojí obvyklou žlutou barvu, ale nezdá se ničím speciální.

Netrvá to dlouho a taxík nakonec zastaví. Nacházíte se nepochybně v jedné z lepších částí Starého města. Není to venku tak špinavé a plné goblinů jako jinde. Kousek od vás si všimneš zmíněného podniku. Nad vchodem je svítící nápis, na kterém stojí: Skarmorli.
Taxikář se s vámi rozloučí a vy pokračujete do restaurace. U vchodu si vás zastaví trpaslík, který si vás oba přeměří. Na sobě má oblek ale jeho hrubá tvář nasvědčuje tomu, že to je bojovník. Nebo alespoň někdy před tím byl. Svalnaté ruce a na každém prstu prsten. Trpaslík nakonec nenajde nic závadného, takže vás nakonec pustí dovnitř. Tam si vás po chvilce převezme jiný muž v obleku a odvede vás k volnému stolu.

Podnik nevypadá špatně. Není to typická putyka, ale nezdá se to ani přehnaně nóbl. Jakási kombinace vyšší společnosti a trpasličí jednoduchosti. Žádné zlato, drahé lustry ani mramor na zdech. Nábytek je především ze dřeva, podlaha pak z leštěného kamene.
Nad barem si všimneš válečné sekery, pod kterou je nápis: Na dluh nedáváme! Zbraň vypadá skutečně a určitě už byla i používaná.
Zaměstnanci které potkáš jsou převážně lidé a trpaslíci.
Muž vás usadí a dá vám jídelní a nápojový lístek. Potom se ještě krátce otočí na Ralishu. "Poprosím vás jenom, aby jste se usadila co ... nejkompaktněji dovedete, aby jste neobtěžovala ostatní hosty a obsluhu. Přeji vám příjemný večer. " S tím muž odejde a nechá vás o samotě. Ralisha na mužovu radu stočí ocas kolem židle a začne listovat jídelním lístkem. "Děkuju za pozvání." Řekne krátce ale kromě toho nemá moc co říct.

Můrov - Cesta taxíkem

Při odchodu z apotéky podržím Ralishe dveře dokud se celé její dlouhé hadí tělo nevyplazí ven a na rozloučenou prohodím směrem k apatykáři: „Na shledanou a nebojte, vrátíme se včas.“
Venku poté Ralishe s úsměvem nabídnu rámě a se slovy: „Restauraci, kam máme namířeno mi doporučila, moje dobrá kamarádka Rizie. Vedou to tam trpaslíci a prý vaří moc dobře,“ jí dovedu k ulici kde bychom si mohli zavolat taxíka.

Jakmile se mi povede přivolat taxi, otevřu Ralishe dveře, pomohu jí nastoupit a přitom budu doufat, že se nám i přes délku jejího hadího ocasu povede dostat do taxíku tak, abych si mohl sednout vedle ní, aniž bychom se na zadním sedadle museli nějak tísnit, jinak bych si musel sednout dopředu (přeci jen má její hadí ocas na délku 6-7 metrů, takže počítám s tím, že Ralisha zabere místa za dva pasažéry).
„Dobrý večer,“ pozdravím taxikáře a požádám ho o zavezení do restaurace, kterou zmiňovala Rizie, případně pokud bych nevěděl její název popíši mu onen podnik jako restauraci na úrovni ve Starém Sognaru vedenou trpaslíky a nepouštějí tam elfy.

Až dorazíme na místo, zaplatím taxikáři, otevřu dveře, podám Ralishe ruku a pomohu jí vystoupit. Následně jí nabídnu rámě, doprovodím jí ke vstupu do zmíněné restaurace, kde jí podržím dveře a poté, co budeme uvnitř, oslovím hostesku, nebo jiný pověřený personál: „Dobrý večer, poprosím stůl pro dva. Rezervaci nemáme.“
V duchu se budu modlit, aby neměli plně obsazeno.

Centrum
Isaac

Procházka uličkami města je opravdu dobrý nápad, za jehož uskutečnění se musím pochválit. Toto město stýská mnoho užitečných míst, která se mi jistě vyplatí v budoucnu navštívit. Samozřejmě inkognito, jelikož nejde, aby jsem se zajímal o tyto věci takto veřejně. Především, když hlavním úkolem, který mám je, aby jsem zůstal neodhalen, stejně jako naše organizace.

Samozřejmě je zde i mnoho podniků, které doufám nikdy nebudu muset navštívit, i když je možné, že mě někdy bude čekat vražda i na takovém místě. Nyní si však hodlám vychutnat možnost klidu, která se mi naskytla.
Tedy to jsem si myslel.
Jakožto džentlmen totiž nemohu ignorovat ženský nářek a musím se jít podívat o co se jedná.

Doma - Návštěva čarosprávců
Eleanor

„Není to ten druh zkoušky, jaký si myslíte.“ vysvětlí mladší čarosprávce. Poprvé se za celou dobu zapojujíc do rozhovoru. „Zkouška je od toho, aby nám prozradila něco o vaší magii a jak jí používáte. Nejsou tu žádné otázky a správné odpovědi. “Celou dobu co mluví, starší čarosprávce přeskakuje pohledem mezi tebou a svým kolegou. Pozorně vás oba sleduje, nic však neříká. Neobjeví se nic, na co by musel zareagovat, takže nechá svého kolegu povídat. Jakmile skončí, ujme se slova opět on.
„Pokud jde o vaše obavy ohledně zkoušejícího, tak ty jsou zcela zbytečné. Detaily jako rasa nebo pohlaví zde nejsou podstatné a na výsledku to nic nezmění. Rozhodnutí musíte přijmout a není proti němu odvolání, ať se vám to líbí, nebo ne.“

„To by bylo pro dnešek už asi vše.“ Pokračuje po chvilce starý čarosprávce. „Všechny další dotazy vám zodpoví na Úřadě pro kontrolu magie. Být vámi, zašel bych si tam co nejdříve. Na shledanou. “
Aniž by čekali na rozloučení, tak se oba muži otočí a odejdou. Slyšíš bouchnutí vstupních dveří a potom už jenom ticho. Jsi sama. Na dnešek žádné plány nemáš a je to ani ne den, co ses viděla s Baltazarem, takže stále ještě nemá zařízené věci okolo tvého obchůdku.

Můrov - Lékárna
Walter

U květinářky koupíš posledních dvacet růží, které měla. Žena ti je následně sváže do úhledné kytice a opatří stuhou ladící s barvou růží. S přátelským úsměvem ti pak kytici předá a přijme peníze. „Doufám, že se bude dámě líbit. Přeji krásný zbytek večera.“ dodá žena, když odcházíš.

V lékárně najdeš jen starého apatykáře, který stojí u pultu a sklání se nad nějakými papíry. Zamyšleně si je prohlíží s brýlemi na nose, takže si tvého příchodu vůbec nevšimne. Teprve až když promluvíš, tak zvedne hlavu od papírů a podívá se na tebe.
„Ah, to jste vy. Dobrý večer.“ odpoví na pozdrav. „Chvilku vydržte, je vzadu.“ S tím dojde ke dveřím vedoucím kamsi dozadu a otevře je. „Ralisho, máš tu hosta.“
Trvá chvilku, než se dveře znovu otevřou a z nich vykoukne v první chvíli ještě zmatená lamie. Rychle se rozhledné kolem a její pohled padne hned na tebe. Věnuje stydlivý pohled a na tvůj pozdrav ti odpoví jenom úsměvem.
„Já …“ začne opatrně, ale zarazí se, když jí políbíš na ruku. Opatrně ucukne rukou zpátky, přemýšlející, jak zareagovat. Celé to sleduje apatykář, který se snaží působit, jako že tam není, ale když vidí zaskočenou Ralishu, tak promluví.
„Ráda půjde.“ Řekne a usměje se na lamii. „Už skoro zavíráme, takže pokud má vše hotové, tak může jít. “

„Ještě uklidím vzadu.“ Řekne Ralisha s úsměvem a odejde dozadu. Trvá několik minut, než je zpátky. Mezi tím apatykář pověsí na dveře cedulku Zavřeno a pustí se do úklidu krámku.
„Mám vše hotovo. “ řekne dívka apatykáři a ten jí souhlasně pokyne hlavou. „Užij si to drahoušku. A nebuďte venku moc dlouho.“ Ta poslední část je mířená spíše na tebe, ale jinak muž nic neřekne.

Zpátky na povrchu

Podnik, kam nesměj elfové, to zní naprosto báječně. Ty jejich pohrdavý výrazy ve tvářích a povýšenecký poznámky by akorát narušovaly pohodovou a romantickou atmosféru.

Ve svý podstatě mají goblini pravdu. Zaleží hlavně na povaze a Rizie je celkem kočka. Vlastně je doslova holka s roztomilými kočičími oušky a ostrými drápky. Pravda, je trochu drsnější, a možná právě proto v ní spíš vidím parťačku pro výpravy, než dívku kterou bych pozval na ples, ale jinak je Rizie fajn holka. Jenže s Ralishou je to jiný. Když jsem jí poprvé potkal v apotéce, málem jsem šlápnul na konec jejího dlouhého hadího ocasu. Musel jsem prodloužit krok a v tom okamžiku jsem stál hodně blízko před ní. Naše pohledy se střetly, dlouho jsme si hleděli do očí, dokud nezašeptala slůvko promiňte, začervenala se a zmizela kamsi do zadních prostor apotéky. Starý apatykář dělal, že nic neviděl a já si připadal jako pitomec. Sice jsem s ní za ty tři týdny prohodil pár slov, ale vyprávět goblinům o tom, jak jsem se slepě zabouchnul do plaché lamie, která svůj volný čas tráví čtením knih? Ne. Stačilo, že už se pobavili nad tím, jak jsem si narazil hlavu o nízký strop a na písničku "My Heart Will Go On" (nebo nějakou podobnou) v podání těch dvou goblinů zkrátka nemám po dnešní nepříliš úspěšné výpravě náladu.


„Dobrý večer, poprosím o kytici rudých růží. Patnáct, sedmnáct, možná jedenadvacet, nebo sedmadvacet. Záleží, kolik jich ještě máte.“ zareaguji na slova ženy od stánku s květinami a připravím si peněženku k zaplacení požadovaného obnosu. Až se mi povede sehnat kytici rudých růží (ať už u tohoto stánku, nebo jiného), vydám se k apotéce, kde Ralisha vypomáhá jako pomocná síla.

„Dobrý večer,“ pozdravím poté, co vkročím do apotéky, rozhlédnu se jestli někde neuvidím Ralishu a pokud ano, zamířím rovnou k ní, pokud ne, oslovím starého apatykáře se slovy: „Dobrý večer přeji, mohl bych mluvit s Ralishou? Je to velmi důležité.“

Jakmile se setkám s Ralishou (hned jak vejdu do apotéky, poté co přijde z půdy, nebo na ní počkám až se vrátí byla-li někam vyslána), sundám si z hlavy klobouk, usměji se a spustím: „Ahoj Ralisho, už je to pár týdnů, co jsem ti chtěl říct, že se moc mi líbíš. Nešla by jsi se mnou dnes večer na večeři?“ něžně uchopím její ruku za konečky prstů a věnuji jí polibek na ruku, předám jí kytici červených růží a vyčkám na její odpověď, zatímco se mi hlavou bude honit, jestli jsem něco neudělal špatně, nebo jestli jsem to celé mohl udělat ještě lépe, přitom se budu snažit na sobě nedat znát svou nervozitu.

Návštěva Čarosprávců

Vypadá to že mi věří, přece jenom tohle nebyla přímo lež, já skutečně chtěla za nimi jít. Dokonce jsem uvažovala že bych se nabídla ... ne tuhle myšlenku střízlivě zchladí představa někoho komu můj nápad rozšířit jejich řady přijde vtipný. Směje se až se plácá do kolen, směje se až mu tečou proudy slz, směje se až dostane křeče.
Tedy ne že by ti co za mnou přišli věděli něco o smyslu pro humor a ne že bych se jim divila dělají nebezpečnou a nevděčnou práci což dokazuje jeho tvář.
Potom se sem opět vrátí ta myšlenka, ale mám pocit že zde to nebude tak snadné jako ... ne že by to předtím bylo snadné ještě že jsem se ovládla to by to asi teď bylo bylo horší a křiku bych se nevyhnula. Nebo by mi aspoň řekli že nemůžu zapalovat věci i když si myslí že pro to mám důvod, ale vyslechnu si co je mi odcitováno a dává to smysl, chtějí mít jistotu kdo zde provozuje magii a tak když se něco pokazí tak jdou na jistotu.
Je místo které by bylo mimo jejich dohled? Možná Přístavní čtvrť protože tam nikdo příčetný nechodí pokud ...
Ale vrátím se zase zpátky k tomu co čte a na otázku zda by nestačilo zaplatit ten poplatek jako to bylo u těch krysáků se mi hned objeví odpověď. Jistě že by to nestačilo, nemůžete na jednu stranu chtít regulovat magii a na druhou stranu natáhnout ruku a říct dej mi tolik a tolik a já ti dám potvrzení bylo by to kontraproduktivní.
„No já myslela že řešíte až následky požívání magie, ale tohle dává větší smysl. Je ta zkouška těžká? Aby mi pak nebylo řečeno litujeme, ale zkoušku jste nesložila můžete se však o to pokusit znovu až opět uhradíte poplatek. No a jak to jenom říct ... co když mně bude posuzovat elf? Já toho o elfech slyšela hodně, ale nic pěkného.“
Ano tohle je také pravda a já tomu také věřím, tedy může to zavánět ignoranstvím, ale také to být tak jak jsem právě řekla. A co se týká elfů když vám každý řekne že elfové jsou svině připravené vás zabít pro své pobavení nakonec tomu budete věřit i když jste zatím žádného elfa nepotkali.