Andor.cz - Dračí doupě online

Můrov - okolí "kultistického doupětě"
Oz

Jóóó, jdeme na to můj šestirannej kamaráde! Odpráskneme si pár kultistů, zachráníme pár holek co chtěj obětovat a pak se půjdeme pořádně vožrat. Dneska večer poteče krev!!! Teda doufám.

Zamíříš do uličky. Ta tě dovede na malý dvorek za domem. Malý travnatý plácek s kůlnou a nějakým tím harampádím poházeným kolem. Ze dvou stran je to tu ohraničené plotem a z té třetí je jiný dům.
Pokud jde o ono “kultictické sídlo“, tak to zezadu působí téměř stejně, jako z ulice. Tahle strana domu se zdá být v o něco lepším stavu a taky tu nejsou žádná rozbitá okna. Je tu i další vchod. Stejně jako ten přední nevypadá střežený ani nijak zvlášť zajištěný.

Hele kámo slyšíš to taky?

A opravdu, něco slyšíš. Není to moc hlasité, ale teď když tě na to upozornil, to začneš vnímat o něco víc. To na co démon poukazuje, jsou slabé hlasy přicházející odkudsi z domu. Chvilku pátráš a nakonec narazíš na malé sklepní okénko dole u země. Není skrz něj moc vidět, ale vychází z něj světlo. Světlo a hlasy. Bohužel nerozeznáš žádná slova a zní to jenom jako nějaké mumlání.

Vypadá to, že je někdo doma. Co kdyby jsme je šli pozdravit?

Centrum - Opět Conrad
Mahalath


Bezdomovec se s tebou rozloučí a potom se odpotácí kamsi pryč. Ty zamíříš zpátky do centra za Conradem. V jeho bistru se stále svítí, uvnitř je však úplně prázdno. Někdo by si mohl myslet, že je zavřeno, ale Conrad tam pořád je.
Tvůj příchod ho lehce překvapí. Ne však tolik, jako když se ho zeptáš na auto bez poznávací značky.
„No nevím kolik z nich má Rollse, ale jinak bych řekl, že asi každej druhej? Obzvláště ty bohatý zmetci. Hodíš kamenem a určitě dopadne poblíž nějakýho z těch elfích hajzlů. Ehm .. nic proti.
Proč se vlastně ptáš? Máš nějakou stopu ohledně našeho … problému?“ Conrad se v ten moment zamyslí a je skoro vidět, jak se mu v hlavě otáčejí kolečka. „Někdo z Elvara?“ řekne nakonec překvapeně. „Jestli je to pravda, tak je to pořádnej průser. Cos zjistila?“

Centrum – Zpátky v úkrytu
Isaac

Po krátkém uvážení jsi nakonec zvolil delší, ale o to bezpečnější cestu zpátky. Podzemí se ukázalo jako jistota, i když nakonec to nebylo tak bezpečné, než se z počátku mohlo zdát. Tajný vstup byl dobře zabezpečen, což znamenalo i velkou spoustu pastí. Jednu z nich se ti nějakým nedopatřením podařilo spustit (ve skutečnosti se spustila sama, ale v ten moment jsi to nepoznal) a málem tě zasáhla. Díky tvým reflexům se to ale nestalo. Zbytek cesty už k žádné podobné události nedošlo.

Ráno ses stejně jako před tím setkal s Georgem u snídaně. Pokud měl nějaké informace o tvé noční akci, tak to na sobě nedal nijak znát. Tiše popíjel čaj a užíval si svá vejce natvrdo, jako kterýkoliv normální člověk. Na stole před ním ležela obálka, podobná té, ve které přišlo zadání tvého prvního úkolu. George si jí vůbec nevšímal a jak sis mohl všimnout, tak jí ještě ani neotevřel. Zabere to celou snídani a několik šálků čaje, než obálku nakonec zvedne a otevře. Chvilku si dopis mlčky pročítá a netváří se nijak potěšeně, ale ani naštvaně. Jeho výraz byl i pro někoho jako ty nečitelný. Když dopis nakonec dočte, tak ho odloží a věnuje ti drobný úsměv.

„Velmi dobře.“ pronese George. „Vidím, že jsi svůj úkol úspěšně splnil a provedl jsi to jako správný profesionál. Ne vždy bude třeba postupovat tak jako dnes. Některé tvé úkoly budou vyžadovat specifický přístup a odlišné metody. Možná i dokonce to aby jsi BYL viděn. Ale tím se teď nemusíš zabývat.
Jak se cítíš po svém prvním úkolu? Je vše v pořádku? “

Opuštění místa činu
Isaac

Setkání s ženou mě velmi zneklidnilo. Jsou zde dvě možnosti, proč tam v ten moment byla a proč se chovala způsobem, kterým se chovala.
První možností je, že je také vrahem. Možná dokonce moje hodnotící pro dnešek, jestli něco takového je. Moc informací jsem k tomu nedostal, ale dávalo by smysl, že na první vraždu pošlou skrytě někoho dalšího, aby dohlédl, že bude práce splněna a případně se postaral, aby byla, když by nebyla.
Druhá možnost j ta, že žena po mě jde. Tak či onak. Budu muset projít mnoha cestami a oklikami, než se vydám zpět domů. Možná to vezmu i podzemní cestou, která bude v tomto případě bezpečnější.
Každopádně musím být opatrný, aby jsem si byl naprosto jist, že mě nikdo nesleduje.

A to jsem si říkal, jak dneska všechno jde krásně podle plánu a nejsou zde žádné nepříjemnosti, které by dělali věci příliš komplikované. A nyní toto. Budu to pak muset projednat se svým patronem. Možná se mi dostane odpovědi. Případně je možné, že dostanu za úkol ženu vyhledat a zlikvidovat.

Můrov - Kultovní centrum U vypadlé okenice

Vypadá to tady fakt na úrovni. Vyloženě ten barák dýchá tou hřejivou atmosférou náboženské pospolitosti. Jsem si jistý, že každý zájemce o spasení dostane vevnitř hrnek horkého kakaa a nad partičkou šachů může s kazatelem probírat teologické otázky. Nebo ho hned po vstupu přepadne parta zfanatizovaných magorů a obětujou ho na špinavém stole ve smradlavé kuchyni. Něco z toho to určitě bude.

Dívám se na ten dům a nemám z toho radost. Ne, že bych na adrese nějakého pošuka, co obchází knajpy s letáčkama v ruce, čekal, že bude bydlet ve svatopetrském chrámu, ale stejně jsem trochu doufal v místo, co nevypadá jako vystřižené z pětníkového hororu. Na druhou stranu, jestli se někde schovává sorta lidí, po které jdu, tak tohle je ideální místo. Bohužel mi to právě až moc připomíná plácek, kde jsem měl svou nedávnou...nehodu. Chjo.

Nejlepší bude nejdřív celý ten barák pořádně okouknout. Opatrně se vydám uličkou, která by měla vést dozadu. Chci si to vše obejít a podívat se, jestli neuvidím něco podezřelého nebo jinak zajímavého. Ale tentokrát si budu safra dávat pozor, abych si neustále hlídal záda. Jednou mi stačilo. Ruku držím u pasu.

"Hej, Mury?" zašeptám.
"Náčelníku?" ozve se revolver.
"Buď připravenej. Je možný, že si brzo provětráš komory."
"Super! Už ve mně nedočkavostí bublá střelnej prach!"

Teprve když neuvidím nic, co by mě vzadu zaujalo, nebo ohrozilo, tak se případně vrátím zpátky a zkusím skutečně nejdříve zaklepat. Nemá smysl hned lézt dovnitř někam, kde to neznám. Alespoň tolik jsem se snad poučil.

Pokec s pošuky na smetišti

Já se tentokrát nesnažila být vtipná, no aspoň ne tak úplně, ale mám obavy že to nakonec dojde k něčemu čemu bych se se ráda vyhnula. Krysáci mi o tom že před Bertoldovými dveřmi táboří ti kterým dluží nejvíc nic neřekli.
A je pravda že já se neptala, myslela jsem že největší problém bude to zde najít.
Ovšem dívka nepotřebuje odpověď a asi si myslí že před ní stojí naprostý ignorant, potom mi sdělí že oni (nebo spíš ona) vlastní celou tuhle ulici, tento kurník s chcíplými kuřaty a ona patrně i tuhle bandu najatých křiklounů. Nakonec chtějí to co jim Bertold dluží protože pokusit se to dostat z něj je a asi jako dojit mrtvou krávu. A protože bych se ráda vyhnula boji nezbývá mi nic jiného než blafovat, ovšem tohle bude chtít opravdu velkou boudu.
„Dobrá to zní rozumně, ale mně bylo řečeno že to mám dát pouze Bertoldovi, nemám to za žádných okolností otevírat a po předání mám odejít dřív než to Bertold otevře. Prý je naprosto důležité tento postup dodržet pro mou ...“
Nedopovím to a pak se podívám vedle jako by mi právě něco došlo a není to nic příjemného, na potvrzení si projedu ruku vlasy a pak si s ní zakryju obličej.
„Já jsem, ale husa.“pronesu se zavřenýma očima spíš pro sebe. Pak se však podívám na dívku a vypadá to jako bych byla nervózní z něčeho jiného než je ona a její společníci.
„Dobrá tak si to vezměte, ale chtěla bych poprosit jestli by jste s otevíráním nepočkali dokud nebudu dostatečně daleko.“opět se nervózně rozhlédnu a zajedu si rukama do vlasů, tu nervozitu nemusím hrát protože jsem skutečně nervózní. Doufám že to vyjde a oni ten balíček nebudou chtít vidět, možná ... ne to bych už doufala moc.

Můrov - hledání kultu
Oz

Opustíš bar a zamíříš na adresu, která je napsaná dole na letáčku. Město kolem je tiché a ulice liduprázdné. Cestou zahlédneš přes cestu přeběhnout černou kočku a potom ještě další dvě, hodně podobné kočky. Nezvláštnější byla asi ta poslední, která začala v půlce cesty dělat kotrmelce.
Tvoje hledání netrvá dlouho a za chvilku stojíš na místě.
Před tebou se tyčí starý dům. Omítka na několika místech opadává a střecha, ta podle toho jak vypadá, už dávno nezvládá svůj účel tak dobře jak by měla. V horním patře je kromě toho rozbité okno a okenice u toho vedlejšího visí jenom na vlásku. Sebemenší vánek jí rozhoupe a vypadá to, že se každou chvilku utrhne.

Tohle je sídlo toho tvýho kultu? Jsem zklamanej. Za mých mladých let měly alespoň nějakou úroveň. Krásné, zdobené domy. Kazatelé přednášející na ulici. Nahé ženy v řetězech. Exotická zvířata, někdy také v řetězech. Tohle vypadá jak žumpa.

Přesto, když zkontroluješ adresu, tak odpovídá tomu, co stojí na letáku od Lucy. V domě se nesvítí a nezdá se, že by měl nějaké obyvatele. Nezahlédneš ani žádného dveřníka, nebo hlídku, která by strážila vstup. Hlavní dveře se zdají zavřené. Kromě toho si všimneš ještě uličky, která vede kolem domu dozadu. Že by další cesta?

Tak co šéfe. Jak to uděláme? Vtrhneme dovnitř jak armáda démonů a budeme pálit po všem co se hne? Nebo zkusíme zaklepat?

Rozhovor s bandou pokračuje
Eleanor

Dívka, s kterou celou dobu mluvíš, se zasměje. Ale nezdá se, že by jí tvá odpověď pobavila, tak jako muže před tím.
„My a Bertoldova ochranka? Myslíš, že děláme pro toho starýho kripla? “ Není to otázka, na kterou bys potřebovala odpověď.
Z jejího postoje a tónu hlasu je zcela jasné, že odpověď je určitě ne.
„ Tohle je naše ulice. Náš dům. Cokoliv se tu děje se nás proto týká.“
Potom k tobě dívka přistoupí blíž a natáhne před sebe ruku. Ostré drápy vypadají takhle zblízka ještě nebezpečněji než před tím.
„Ukaž, co pro Bertolda máš. Vezmeme si, co nám dluží a zbytek si může nechat. “
Dívka stojí a čeká. Nevypadá to, že by se chtěla hnout, dokud jí nedáš balíček, o kterém ses jí teď zmínila. Muž stojí stále ve vchodě, takže se ani nezdá, že bys mohla proběhnout dovnitř.

Můrov - Další den ráno
Walter

„Jdu domů.“ odpoví Rizie unaveně a začne si sbírat svoje věci, které už jsou tak nějak suché. Ale nepřevlékne se. Místo toho si je jenom sbalí do ruličky. „Pokud máme jít zítra pod zem, tak se musím připravit. Budu potřebovat pár věcí, jestli tam nechceme zůstat na dobro. Nemrtví jsou totiž to poslední, z čeho mám strach. Vyzvednu tě ráno. A věci vrátím taky zítra.“ A potom odejde ven vstříc nočnímu Sognaru.

Druhý den ráno panuje trochu ponurá atmosféra. Obloha je zatažená, jako by měl každou chvilku začít déšť a všude kolem tvého obchůdku se vznáší hustá mlha. Hodiny ukazují chvilku po půl deváté, když se u tvých dveří objeví Rizie. Na sobě má kalhoty. Obyčejné tmavé kalhoty, které sahají až dolů k jejím vysokým koženým botám. Ty, jak to tak vypadá, už ledacos zažily. Na několika místech jsou spálené, poškrábané a tak. U pasu má řadu kapsiček a pomůcek, z nichž rozeznáváš jenom některé. Potom má na sobě ještě koženou bundu a na zádech batoh. I ten je zdá se plný všelijakých pomůcek. Vidíš provaz a možná nějaké louče.
„Promiň, že jdu pozdě. Potřeboval jsem skočit ještě pro pár věcí. Vyrazíme?“

Mapa vás zavede do jedné ulice v Můrově. Její hledání bylo trochu obtížnější díky drobným odchylkám v mapě a taky díky vší té mlze, která jak to tak vypadá, zahalila celou čtvrť.
Další čas jste strávili hledáním vstupu pod zem. Tam jste se nakonec dostaly přes kanály a jeden z poklopů na ulici.
Dole Rizie vytáhne přenosnou svítilnu a rozsvítí. Kanály se zdají dost prostorné. Určitě dost na to, abyste mohli jít vedle sebe a měli kolem sebe pořád spoustu místa. Stěny jsou postavené z kamenů. Některé menší některé větší. To vše poskládané na sebe.
„No a jsme tady.“ řekne Rizie, když zhodnotí situaci. Potom se obrátí na tebe. „Kudy dál?“ A tady nastává problém. Mapa vám poskytla nějaké informace, ale na rozdíl od ulic nahoře, nejsou kanály nijak nazvány. A gobliní mapa v tomhle ohledu nic bližšího neříkala.

Takhle nějak vypadá oblečení které má Rizie.