| |||
Někde mezitím Fakt, že Gabriela upřednostní nově vzniklou přezdívku před jménem mě vlastně nepřekvapí. Působilo to tak trochu jako její styl, ale na závěry bylo poněkud brzy. "Jednou to přijít muselo." zhodnotím pobaveně její přiznání. Když se pak opře do výdrže a pocitu pronikání mám co dělat abych se rovnou nerozesmál. Její výraz totiž působil, že otázka byla myšlena seriózně a já se tak musím hodně snažit. "Očekávání je ošemetná věc." začnu zlehka, ale brzo sklouznu k původnímu směru. "Jakmile ho má někdo až moc velké, tak se s ním hůř pracuje. Ale jsem zastánce kratšího a kvalitnějšího produktu, než dlouhotrvající bídy." pokrčím rozpačitě rameny, ale na tváři mám stále ukotvený úsměv. "Nic takového necítím, ale můžu rozhodnout, koho pustím dovnitř." objasním svoje předešlé tvrzení. Střecha před deštěm ochrání každého, moje bublina jen mé spojence, v tom bylo to kouzlo. "Snad tě moje další kouzla tolik nezklamou." popíchnu Gabrielu na konec. Stále jsem tápal jestli její zájem o kouzlo byl čistě akademický nebo jestli se snažila odhadnout jak nebezpečný/přínosný můžu být. |
| |||
Dolejší Mlčím a poslouchám. O těhle bestiích toho moc nevím. Byl jsem mizerný student doma a vydrželo mi to i tady. Dozvídáme se toho hodně, ale stejně prostor pro otázku najdu. Ale čekám s ní příliš dlouho a skupina se začne rozcházet. Sestry zmizí jako první ještě během hovoru a další je po chvíli následují. Promarněná chvíle mrzí, ale vrátit nejde. Gabriela se pustí do hovoru s Aricem. Uhlíkem, jak byl přejmenován. Ztěžka si povzdechnu. Vyjel jsem na něj úplně zbytečně. Vyjel jsem na něj protože mě štve někdo jiný a on to schytal. Patří mu omluva a při první vhodné chvíli se mu jí dostane. „Kluzký? Potřebuju s tebou dát řeč. Někde v soukromí.“ Otočím se na velitele. |
| |||
Dolejší "Děkuju. Já si jdu jen pro kropičku a pak už to těžká práce není, ale možná je lepší když se kolem nebudeme potloukat nikdo sám." Ono nebezpeční nehrozí, ale jeden nikdy neví. Náhoda je pěkně velkej blbec. Na takovou věc už tady umřelo hodně lidí. Cítím jak se o mě Freya otírá a lhal bych kdybych řekl, že je mi to nepříjemné. Je to celkem bojovka na sebeovládání, ale celkem si to dokážu racionálně zdůvodnit proč ne a proč mám zůstat v klidu. "Já jsem úplně v pohodě. Měl bych něco cítit? Protože jestli, tak já necítím nic. Ani trochu nemůžeš říct? Je tu klid a v kapli nebude nikdo." |
| |||
|
| |||
Dolejší Poslouchal jsem všechny a moc jsem to nekomentoval. Nechal jsem Kluzkého, aby se s tím srovnal jako velitel. Každý se pomalu rozcházel za svými věcmi, ale Alexovu nabídku rozhodně neodmítnu. "Jasně budu rád. Až pak slezeš a budeš mít čas, tak určitě to bude stát za to." Můžu si ho prohlídnout sám, ale Alex je větší oborník a mohl by najít i věci, které já jsem neviděl. I malé praskliny nebo prostě věci, které já nevidím můžou způsobit dost nemilý stav věcí. Ostatní si tady ještě něco řeší a tak je nechávám, až na to že nikdo se nemá moc k tomu něco dělat s mrtvolama. Nebude to poprvé a znám to tady. "Lede? Tak napiš ten vzkaz. Já zatím vyřeším svěcenou vodou tady ty nebožtíky. Ať se nám to tady nerozšíří." S tím se zvednu ze svého místa, abych zamířil do kapličky. Uvidím co tam najdu, ale někde tam určitě bude kropička, kterou kněz světí věci. Ta by měla bohatě stačit na to, abych to tady vyřídil. Nesmím zapomenout jít k mágovi a do kovárny, abych je též pokropil. Po cestě ke kapličce potkám Izu a Freyu. "Máte vyřízeno co potřebujete? Jdu si pro svěcenou vodu, abych pokropil mrtvoly. Alex hlídá. Doba odchodu platí." |
| |||
Dolejší
|
| |||
|
| |||
Někde mezi Volba je jasná... "Tak tedy Uhlík." Přikývnu. Odpustím si poznámku, že štěstí nemá s mojí přezdívkou vůbec nic společného. Otázka s bublinou mě očividně zaskočí. Chvíli si muže měřím a pak uznale kývnu hlavou. Hezky zahráno. "Ano, bylo to moje poprvé..." Přiznám, zase jen s náznakem úsměvu. Pobavil mě...ale nejsem ten typ, co by se smál nahlas. "... vlastně úplné poprvé s nějakým mágem." Dodám. "Abych byla upřímná, čekala jsem, že vydrží dýl." Prohlásím s lehkou stopou provokace. On byl ten boj celkově dost rychlý... o to tu ale nejde. O schopnostech mágů vím kulové. Skutečně by mě zajímalo, jak to funguje. "Ty cítíš, že se někdo dostal dovnitř?" Zeptám se vážně. |
| |||
Někde mezitím Jsem mág, a ještě ke všemu mladý. Dost blbá kombinace do světa plného strachu, utrpení a předsudků. Dostal jsem desítky odporných, či krutých přezdívek. Navíc se nedalo říct, že by se to v Gymnáziu, jakkoliv výrazně zlepšilo. Být pro někoho čistě Uhlík byla docela i výhra. "Je fajn." odpovím s úsměvem na tváři. "Minimálně má tu výhodu, že vznikla na pravdivém základu." uchechtnu se a pravou rukou si pročísnu neupravené jako uhel černé vlasy. "Aric." přijmu nataženou ruku adekvátním stiskem. "Takže zatím nic? Asi máš víc štěstí než já." shrnu a v hlavě se mi mezitím zrodí další otázka. "A jak se ti líbilo v bezpečí mojí bubliny? Bylo to tvoje poprvé?" dodatečná otázka původně nebyla zamýšlena jako dvojsmysl, ale když už jednou vyplula na povrch, nešlo jí vzít zpět. |
doba vygenerování stránky: 0.13152194023132 sekund