Někde mezi

"To je fakt."
Souhlasím s pobaveným výrazem. Hned pak zvážním.
"Tím jsou přezdívky pověstné."
Pronesu s jasně hranou vážností. Skoro to vypadá , že jde o hluboký rozbor s akademickým přesahem. Minimálně se tak tvářím.
"Ta tvoje se ti líbí?"
Nakloním hlavu na stranu.

Při otázce na mou přezdívku se kysele ušklíbnu. Benjamin se v tomhle ohledu vyjadřuje dost jasně. Tak jakou mám vybrat? Zmrd nebo kurva? Nakonec jen zavrtím hlavou, stejně by to vypadalo, že si jen hýčkám svou ublíženost.
"Gabriela."
Natáhnu ruku.

Někdy mezitím

"Vlastně ani nevím." odpovím popravdě a pokusím se nad tím víc zamyslet. Od Betchana jsem věděl, že Benji má v tomhle ohledu libůstku, takže přikývnutí směrem k němu dávalo rozhodně smysl. Ale jestli v tom měl i tentokrát prsty? Kdo ví.
"Zatím mi tak říká jen Freya, ale hádám, že jak se tyhle věci jednou dostanou do povědomí už se jich člověk nezbaví." neubráním se rozpačitému zasmání. Těžko říct, jestli jsem bělovlasé amazonce nestál za zapamatování jména nebo zdali to byl z její strany krok vlídnosti, ale ať už tomu bylo, jakkoliv byla velká šance, že mi přezdívka zůstane.
"Ty už jsi nějakou přezdívku taky nafasovala?" neubráním se zvídavé otázce. Třeba je nás na téhle lodi víc, než jen Uhlík a Sirka. Také jsem si uvědomoval, že o ní a Alexovi vím z celé téhle skupiny nejmíň, protože se ve Vřídlech v hospodě prakticky jen otočili.

Nové výzvy

"Splnil."
Přikývnu. Konečně se věci dávají do pohybu. Konečně se tu taky trochu mluví. I když Kluzký, a na to už jsem upozorňovala, znovu nefunguje jako velitel. Odklízení mrtvol tak zřejmě zůstane na hlídce z Patroly, která dorazí. Nikdo nic neorganizuje a lidi se začínají rozcházet.

"Uhlík?"
Zeptám se s náznakem úsměvu než Arik odejde.
"To ti vymyslel on?"
Kývnu směrem k Benjaminovi, protože tyhle "duchaplné" přezdívky jsou přesně jeho styl.

Je na nic, že se tu spolu lidi prakticky nebaví. Nic se tu neorganizuje, neplánuje, neznáme své silné stránky,... každý si tu jen snaží pohonit ego a pak zmizet v ústraní. Jak bychom vůbec mohli uspět?

"A tobě už začali říkat... Plamínek?"
Zadívám se na Yuliy. Nesnažím se být kousavá, jen bych přesně něco takového čekala.

Mágové však mají svůj program, takže je dál nezdržuji.

"Děkuji."
Dotknou se lehce paže Betchana než i já zmizím.

Dolejší

Bohové tentokrát odpoví. V jisté křeči stisknu Izuminu dlaň možná až bolestivě silně. Sama se lehce roztřesu, jakoby mi někdo prováděl něco vysoce nepříjemného. Potom se rychle nadechnu jako tonoucí čerstvě vytažený z vody a moje oči jsou už opět...moje. Cítím, že si z naší krve vzali všechno. Na runových kamenech nezbylo skoro nic. Jen zaschlá stružka. Tahle cesta je náročnější než jsem čekala.

Má paže se vyléčila, ale důležitější je stav bojovnice. Pohlédnu na její rány. Ta po seku se zatáhla, ale na pohled je jasné, že jizva zůstane. Bolest ustoupila.

„Jak se cítíš?“ zeptám se své družky poněkud unaveným tónem. Jsem vděčná, že se to povedlo. A alespoň už vím, u koho konkrétně mám problém. Začnu pomalu sklízet předměty, každý runový kámen políbím. Tomu se znakem problesk ještě pošeptám: „Nezlob se na svou věrnou. Věř mi. Až přijde, zasvětím ho tobě.“je to důležitý slib. Osobní.

„Musím se najíst.“ řeknu, když už mám uklizeno a vyndám si něco malého k jídlu. Potřebuju doplnit energii. „Tak co jsi vypozorovala?“ zeptám se tlumeně Izumi, když jsme samy. Jsem zvědavá, jak na ni tato skupina působí nebo jestli na mě má nějaké otázky.

Dolejší

Freya si nejdříve hlasitě odfrkne, načež mi dá za pravdu. Oslovení Uhlík padlo na světlo světa už podruhé a v jejím podání mi nejspíš také zůstane. No... mohlo to být i horší. Očividně trpěla stejnou úchylkou jako Benji, který pro změnu přejmenoval rytíře Betchana na Sirku.
Skoro jako bych tím zmíněného vyvolal, začne Betchan nepochopitelně štěkat nejdřív po mně a pak i po Kluzkém. Neubráním se a hlava mi trochu nechápavě klesne na stranu. Celou dobu jsem mluvil klidně, k věci, a přesto to rytíř vnímal jinak. Bůh ví, co se mu honí hlavou... Možná na něj dopadla ta všudypřítomná smrt, i když jsem tedy myslel, že rytíři z bratrstva jsou z odolnějšího těsta. No jo chvástání a realita nejsou vždycky stejná povídačka. Gymnázium v tomhle ohledu nebylo jiné. Když jeden bude dost dlouho šířit povídačky o jeho síle, tak tomu dřív nebo později někdo uvěří. Zbytek jeho monologu vnímám spíš napůl, protože jsem si o tom myslel svoje. Osada držela hlídky, je obehnána masitou palisádou a proti vampýrům jim to bylo k ničemu. Ostatní tvorové to už jsou samozřejmě jiná kapitola a tam zase pro změnu musím já souhlasit s Gabrielou.
"Pravda, ale ten už svůj účel splnil."
Maják byl problém, ale pokud už Vřídla obdržela signál, může být zase zhasnut a riziko tak razantně sníženo.

Izumi přijde se zajímavým faktem, ale než jí stihnu objasnit proč jsem zmínil časový horizont právě týden, zvládne to za mě vousatý patrolář. Byli jsme s Yuli u toho, když Janek obeznámil Benjiho s výpadkem piva právě z Dolejší. Teď už všichni víme proč.

Informace o tom, jak se dá s vampýry zatočit byla jednoduchá. Osika, magie a výbuchy. na tvář se mi vloudí drobný úsměv. Jestli na ně někde narazíme, tak to mají ti sráči pořádný problém. Pohledem najdu naší Supernovu, zatímco Kluzký doplní zbývající mezery. Stála tam a v očích ji jako vždy poblikávaly plamínky. Jsi takové naše eso v rukávu. a i když to ostatní zatím netušili, byl jsem si jistý, že právě Yuli bude klíčovým prvkem v cestě na server. Měla obrovský potenciál.
Kluzký mimo jiné také potvrdí většinu mých teorií, což už je jen taková hořkosladká třešinka na dortu. Bylo fajn vědět, že moje analytické dovednosti stále fungují na výbornou, ale na celé situaci to prakticky nic neměnilo.

To, jak naložit s mrtvými byla stále nezodpovězená otázka. Osobně bych raději nosil svěcenou vodu, než kopal hroby, ale ať už se zvolí ta či ona možnost, přiložím ruku k dílu.

Zbytek času využiju na trénink a odpočinek. Využiju k tomu jeden z teď už opuštěných domů. Posadím se ke stolu a listuji si svojí knihou kouzel, která svým vzhledem daleko víc připomíná komiksový sešit. "Tady to je..." zamumlám si pro sebe a prst se mi zaboří do papíru. Pomalu kopíruji každý znak. Snažím se pochopit nejen základ daného kouzla, ale také jeho rozmanité variace. Zkouším přenášet důraz z jednoho písmene na jiné, dokud nenajdu perfektní shodu. (Hody 15 a 19) "Mám to!" zaraduju se nahlas, když zdárně rozlousknu větší potenciál kouzla Šekl.
Pohledem střelím ke dveřím, ve kterých stála ženská silueta. Byla to Yuli. Byl jsem tak zabraný do rozklíčování, že jsem její příchod ani nezaregistroval. Jak lehkovážné...
"Přišel jsem na to." prohlásím hrdě a neubráním se spokojenému zazubení směrem k ní. Ona však moje nadšení sdílí jen okrajově a z jejího pohledu bylo jasné, co bude následovat.
"Ale jestli mi zase něco opálíš, tak mi to budeš muset vynahradit." ušklíbnu se. Zaklapnu sešit a uložím ho zpět do brašny.
"Tak jdem." postrčím Yuli ze dveří.

Venku si najdeme dostatečně velký prostor ideálně nejdál od všech a všeho. Poslední, co bych totiž chtěl, je ještě hasit vzniklý požár nebo řešit zraněného čumila. Rozestoupíme se a jakmile je Yuli připravená vytvořím si kolem sebe ochranou bublinu. Alespoň mám příležitost potrénovat i odolnost svojí ochranné bariéry. (Hod 14)
Yuli není potřeba pobízet dvakrát. Dívka začne odříkávat "Fénixův plivanec" jako nějakou mantru a mým směrem začnou lítat ohnivé střely. První dvě střely štít zvládne relativně obstojně, ale pod náporem dalších už velice rychle chřadne. Trénink jako takový netrvá dlouho, ale jeho intenzita umocňuje potenciál. Nakonec končí, když zadýchaný padnu na zadek.
"Stačí!" houknu na Yuli a zvednu ruce nad hlavu, aby už neposílala hlavně další projektil.

Kluzký

Alex se rozhodne promluvit o tom medu. Teď si ale nevybral zrovna nejlepší chvíli, ale chápu že to chtěl mít za sebou. Během noci jsem ale názor nezměnil, a na očích mi to je znát.
Má pravdu že si to zaslouží vědět všichni, ale teď se musí nejdříve vyřešit vampýři, tohle je daleko horší problém.

Pak se rozjede debata kterou vykopne Gabriela jako by chtěla Alexe zarazit. Aric k tomu dává pravdivé poznatky. Ti se sem už nevrátí, neměli by tady už co dělat a ten kouř by byl opravdu cítit na míle daleko.

Benji spoustu věcí řekne. Přeci jenom žije v Příhraničí skoro stejně let jako já. Za ty roky už toho taky hodně zažil a ví.

Ujmu se slova.

"Aric má pravdu. Vampýři se sem už nevrátí. Pobrali všechno potřebný co se dalo, nemají k tomu už důvod. Navíc jsou dost opatrní a neriskují své odhalení. Jsou chytří a vědí že se na ně někdo může připravit, dvakrát na stejné místo nevkročí. Navíc je den a oni nesnáší sluneční světlo, teď budou někde zalezlí a chrápat. Přišli v noci když všichni spali. Někdo z nich se musel dostat do vesnice. V noci zabil psy a mága a otevřel bránu zbytku těch sviní. "

"Spálení mrtvol není dobrý nápad. Smrad spáleného masa by byl cítit v širokém okolí a mohlo by to přilákat mrchožrouty, a to je to poslední co by jsme potřebovali. Jak už Benji zmínil je tu malá kaplička a hřbitov, na konci vesnice. Půda je posvěcená místním knězem, který teď leží mezi ostatními. Signální oheň může přivolat tak maximálně nějakého banditu. Ale ti moc dobře vědí že je Dolejší pod ochranou Patroly. Přepadávat po cestě je jedna věc, ale pokusit se dobít celou osadu je věc druhá. Pokud by se nějaká dementní skupina rozhodla reagovat na signální oheň tak moc dobře ví že do pár hodin je tu Patrola která jim půjde po krku. Oheň už za chvíli zhasne. Od toho můžeme nebezpečí vyloučit. To co se tady v okolí pohybuje se o takové věci nezajímá. "

Pak ale Yuli řekne nápad ze svěcenou vodou.

"To není vůbec špatný nápad. V kapličce by měla téct posvěcená voda. Minimálně tím zabráníme překvapení pro skupinu která sem dorazí. " kývnu hlavou směrem k ní. Tohle je opravdu dobrý nápad.

Benji už k vampýrům řekl pár věcí čím mi ulehčil práci, ale dodám ještě pár dalších poznatků

"Jak už řekl Benji...osika je pro ně smrtelná stejně jako pro upíry. Stříbro jim také nedělá dobře ale snáší ho o dost lépe než lykani, vlkodlaci a jiná havěť. Useknutá hlava zabírá stejně dobře jako na všechno. Tyhle svině mají odporně velkou regeneraci. Díru v hrudi kterou by mohl projet vlak si zvládnou zahojit otázkou minut. Oheň je pro ně ale problém, ten nezvládnou regenerovat tak rychle. Jestli mají hnízdo tak ho vede buď kníže a nebo královna. "

"Kníže je starý vampýr. Má větší sílu, rychlost a odolnost. Má svou vlastní družinu vybraných vampýrů kterým propůjčí část své síly za pomocí jeho krve. Ale královna je větší problém. Sice nevydrží tolik co kníže, ale na rozdíl od něj umí ovládat krvavou magii. Jeden z nejsilnějších druhů magie vůbec. I schopný kouzelníci mají problém odrazit takové kouzla. Čím více krve vypije, tím je její magie silnější."

"Co je ale horší je to, že nevíme kde to hnízdo je, a my rozhodně nemáme kapacitu a čas na to ho hledat. Můžeme se akorát modlit k tomu že na něj nenarazíme po cestě na Sever. Měli by jsme se vyhýbat kryptám, srubům a malým usedlostem jako jsou různé samoty. Takhle velká skupina už potřebuje větší útočiště. Hnízdo bude určitě někde poblíž, hádám že v okruhu zhruba dvaceti až třiceti kilometrů. Na východ je stará krypta. Je poměrně velká, to by mohlo být potencionální hnízdo. Cestou na sever zhruba před třemi týdny nějací osadníci stavěli novou vesnici, ale zda ji zvládli postavit už nevíme. Viděli jsme je když jsme se vraceli z hranic."

"Jestli Sivého jednotka viděla oheň z Vřídel, bude se muset vrátit. Nebudou tady ale dříve jak za sedm hodin. Můžeme se tady opevnit a čekat na ně, ale tím ztratíme velké množství času, a putovat v noci po Příhraničí je stejně nebezpečné jako narazit na hnízdo. Navíc v noci ty svině budou aktivní. Měli by jsme tady nechat vzkaz o tom co se tady stalo. "

"Hlídku ale budeme držet. S Alexem se vystřídám na věži. Jako jediní máme optiku na zbrani a z věže se dá pokrýt celé okolí. Zajistíme bránu a nabereme síly. Pokud nebudu počítat tu rozestavěnou vesnici, tak další zastávka před okolím Města je až Vřekotočí, podobně velká vesnička jako je Dolejší. Pak už nás čeká jenom Brloh a hraniční základna Severoříčí...pak už jsou jenom Ledové pláně a země Ledových. "

Město duchů..

Dostali jsme úkoly a lidi rozdělili se do stran, aby je vykonali. Poměrně i bez nějakých protestů..
Možná, protože jsme tak nějak chápali vážnost téhle situace.. vážnost toho, že jedna víska je najednou městem duchů, aniž by o tom kdo věděl. Což byl vlastně můj úkol nyní, když jsem vylezla na signální věž. Zapálit připravenou hranici je brnkačka, vytvořit pomyslný plamínek na podobné věci není nic těžkého a najít tu věc na jeho obarvení, jakbysmet. Sice mě trochu trýznilo to, že už tak skvělou barvu, rysí, surovou krásnou barvu elementu jsem musela takto zkazit.. ale hold, nebylo jiné cesty, jestli takto skutečně určená pravidla.
Dál jsem se opřela o zábradlí a tak trochu pozorovala okolí, bedlivě sledovala jak dlouho bude trvat odezva na tohle.
A skutečně, netrvalo to dlouho než jsem zahlédla v dálce, směrem odkud jsme přišli, odezvu. Wow, nečekala jsem rozhodně takovou rychlost. Takže.. tímto byl můj úkol splněn a jiné věci se dávali sami do pohybu. Ještě pak další chvíli zůstávala jsem tady, maličko nejenom pozorující okolí samotné, ale stejně tak i ostatní na tomhle místě.

Opustila jsem signální věž až když nás pak bylo svolávalo zpátky k radnici. Třeba ostatní na něco přišli.. a pokud ano, tak to rozhodně chci vědět.
No a.. vyjevilo se množství věcí. Kromě toho, že se našli obyvatelé tohohle místa.. už poněkud nepoužitelní.. našlo se i to, co je pravděpodobně zabilo.. a zprávy to rozhodně příjemný nebyly.. ostatně, kdo by taky jásal z bandy krvesajců někde za patami..?
Zapálit tenhle masoví hrob by byla.. jedna z těch logičtějších myšlenek, samozřejmě. Ovšem.. bylo tu samozřejmě ono ovšem. Než se dostanu k nějakému slovu, je tu malé přiznání ohledně něčeho, co se stalo v téhle skupině než jsme se k ní s Arim přidali. Tohle.. není moc co by se mě nebo Ariho týkalo.. bylo to mezi zbytkem skupiny.. ale i tak jsem si neodpustila trochu pozvednutí pravého obočí, když se zmíní spekulace s magií a kouzly.. vždycky typické kecy od neznalým mudlů..

Raději jsem zaměřila svoje myšlenky na to, čemu jsme měli čelit.
"Spálení těl ničemu nepomůže.. kromě toho, že nám všem bude z toho akorát blbě.." podotknu k myšlence. Ještě jsem chtěla dodat, že na tohle svůj oheň nemíním použít, zejména pokud se jednalo o již.. týdenní záležitost, kdy těla už jsou, jaká jsou..
"..záležet na mě.. zalila bych je svěcenou vodou..." poznamenám dále ale pochybuji o tom, že by někdo poslouchal.. a co já vím o těhlech věcech? Nejsem žádný necromant ani lovec těhlech potvor.. vše co vím, je z knih a tam toho bylo velice.. velice pramálo.
Nakonec, se s tichým povzdechem podívám na Ariho, jak se na tohle tvářil on a celkově co v tuhle chvíli mínil dělat.-

Uzavřené téma…

Tak a je to. Ten kýbl sraček, ve kterém chtěl Kluzký vykoupat Alexe ale utopit mě, je pryč. Řeč je úspěšně odvedena jinam. Pokud tohle téma v budoucnu někdo vytáhnout, bude to únavné praní dost starého, i když stále trochu špinavého prádla.

Do bazénku "ta hloupá holka nechápe souvislosti a já ji v tom pořádně vykoupu" naskákali všichni muži a nejspíš i jedna žena a to s nebývalou ochotou. Každý si rád pohýčká ego a ukáže vlastní nadřazenost. V tomhle ohledu, hodil největší bombu náš mág. A udělal mi tím skutečnou radost, protože pravda je, že od něho jsem čekala mnohem víc zdrženlivosti... a mnohem méně průbojnosti. Zadívám se na něj a přes zjevnou neochotu přejít jeho kousavé poznámky, pronesu:
"Dobře.
Ohledně vampýrů máš asi pravdu.
Ale pravdu má i Betchan."
Ukážu na rytíře.
"Ten signální oheň bude jako maják pro všechny mrchožrouty v okolí."
Vysvětluji, co mi přijde zřejmé. A nejen rytíř mluví rozumně, líbí se mi, že se ozvala také Izumi. Kývnu na ni, než odejde ...a než ji usadí Benji (o pivu nemohl vědět nikdo z nás).

Freya naopak ukáže, že ji dění ve skupině nezajímá... že dá vždy přednost vlastním potřebám a potřebám Sesterstva. Jenže o tom tu snad nikdo nepochybujeme.

"Alexi, počkej."
Chytím muže jemně za paži než stihne odejít.
"Mohl bys cestou zavřít bránu?
Nikdo to neudělal."
Požádám.
"Buď opatrný."
Dodám tiše. Možnost, že si sem někdo přijde namastit kapsy mi přijde stále reálná.

Pak už se zadívám na Kluzkého, teď by měl promluvit on...