Andor.cz - Dračí doupě online

Tak tu přípravu zkraťme, protože lulw, noc v Gubbiu!

Netřeba odpovídat, Bastiano to samé slyšel pochopitelně hned ve chvíli, kdy to zaslechla i Alessandra - tedy těsně předtím, než něco řekla. Jsou to dvoje kroky, přicházející po cestě ke dveřím. Drobné kamínky, rozsypané po dlažbě škvčí, když po nich, dle zvuků dva lidé, šlapou. Slyšet jde i chůze, nevypadá to, že by se zrovna snažili být extra tišší. Minimálně tedy pri chůzi. Spolu nemluví, ani ničím neřinčí. Zase tolik pozornost asi nepotřebují.

Jak loni no. Hlavně aby plešoun zařídil makrely, ne jak na čarodějnice teď, tvl!

"Tak já nevím no," pokrčím rameny a zamračím se na něj trošku, že nejen nemá jed, ale ještě se okolo toho tváří, že to že já ho mám, je nějakým způsobem snad jakoby vadný!

"Já ho třeba nosím tam, jak nosím peníze, takže ho sebou mám." Odpovím a začnu prsty prohrabávat malou koženou taštičku na pásku, který patřil ještě k mému původnímu oblečení a kterým jsem si ovázala košili.
"Mě napadlo, jestli ho třeba nechceš a že bys pak jednoho-" v půlce věty se zarazím, když něco zaslechnu.
"Počkej, slyšíš je taky?"

On a Biskupová, no.

"A neštouchej do mě. Nejsem tvoje šťouchadlo."
"Jsi, hele." na důkaz pravdivosti svého tvrzení ho šťouchnu prstem znovu, tentokrát do boku. Z toho, že do mě zaryl prst on si pranic nedělám. Možná se trochu směju, že se přeci jen nechal vyprovokovat k tak dětské hře.
Hehe, Bastiano, hehe.

"Já hlavně vždycky všechno" podávám takhle," protože, jak nezapomene kdykoliv zmínit Beatrice, jsem 'posírač každé párty' no, ať už to znamená cokoliv."
"Guastafeste, Alessandra, sei un guastafeste!"
Hehe, Beatrice, hehe!
"Jít komukoliv žalovat, že o tom cokoliv víme, je prostě BLBEJ nápad a já s ním nesouhlasím. Zakazuju ti vlastně, abys to dělal. Poslední, co nám schází je, abys byl někde v žaláři - a zjevně tady dle kapitána docela letí právo útrpný. To není žádná prdel, musela bych se za tebou probít až bůhví kam a možná si k tomu přibrat i Fiorellu... 'žišmarja," předstírám upřímné zhrození se tou představou.

"Takže si tam prostě sednem a počkáme na ně? No co když ví, že tu má čekat jeden strážnej? Hm... Máš u sebe jed?"

No. Takovej ten plešoun...

"No... když to podáš takhle, tak to zní jako blbost no. Je fakt, že tu je ve městě hromada lidí no. Takže je to asi jedno, máš pravdu."

A štouchnu ji nazpět do hrudníku. Pěkně mezi prsa.

"A neštouchej do mě. Nejsem tvoje šťouchadlo. Radši pojď, jdeme hlídat ven, protože obě naše mrtvoly už vyhlíželi naši dvojici zabijáků, tak ať je nemineme."

Byť furt úplně nevím, jak je teda zneškodníme.

Starostovi???

"Cože, ty s tímhle -" ukážu všeobjímajícím rozmáchlým gestem okolo sebe "Chceš jít za starostou?" pohled mi padne na mrtvolu jedna, mrtvolu dva... A myšlenky odletí k těm asi dvěma, které beztak ještě přibydou.
"A co mu chceš říct? `Signore starosto, my úplně náhodou šli kolem a vše viděli, ale nemáme v ničem prsty - a o těch zamordovaných opilcích a stráži o kus dál, o tom už jako vůbec nic nevíme!" šťouchnu mu prstem do břicha.

"To ses možná posral v divadle, ne?" pro jistotu ho šťouchnu ukazováčkem doprostřed břicha ještě jednou. "Já bych se netvářila, že jsme u toho byli. Pátrání bude tak jak tak a hej- mi je to u prdele. Však kolik je tu teď náhodných pocestných? Asi tak tisíc!"

Hee?

"Jak jako řekneme? Kde jako řekneme? Komu to chceš říkat? Teď jsme zabili posledního člověka co ví, jak vypadáme a že tady dneska dva lidi, co vypadají jak my, byli! Co se mě týče já tady NIKDY nebyla a celý večer jsem prostě pila někde dole ve městě. Nebudu to nikomu hlásit, nikomu to říkat ani vysvětlovat. Kapitán stráže? Ne, nikdy jsem ho neviděla, děkuji, jen tudy projíždíme! "

Znovu se podívám na mrtvolu. Možná je nakonec dobře že se to vyřešilo. Stejně mám ale pocit, že Ezio by to takhle neudělal. Našel by nějaké lepší řešení. Míň... No, míň zabíjení lidí, kteří se s námi chtějí bavit.

"A neřekla jsem jasné ne, protože jsem si myslela, že to s ním nějak domluvíme a chvilku budeme hrát zlý, aby si nemyslel! Jsme mu byli beztak fuk, chtěl se prostě pomstít někomu, koho nesnáší. Nevím, jak ty, ale já ten pocit znám a jo, taky bych mu zabila manželku, kdybych věděla, kdo to je a kde ji má," protočím očima.

"Ty dva chceš teda sejmout? Co když ví něco, co tenhle ne? Teda... Ne, že by nám to nemohlo bejt asi fuk, co tady politicky mamlasej."

Co wut?

"Heh?" vydám ze sebe a rozhodím rukama.

"Neřekla jsi jasné ne, to nesmíš. Já myslel, že tím pádem to jenom hraješ na něho. Jasně jsi řekla, že nevíš a mám se rozhodnout. Tak já se rozhodl. Myslíš, že špatně? Podle mě, by ho nechat na živu bylo horší. Pak by po nás šlo celé město A JEŠTĚ by věděli jak vypadáme a osobně by byl do toho zainteresovaný kapitán. Takhle... můžeme zabít ty dva, říct že zabili kapitána a byl to všechno plán kardinála, který jsme zhatili. Nebudeme mít úplně důkazy... ale proč bysme v tomhle lhali, že jo?"

Že jo?

"A nebo to prostě necháme být s dobrým pocitem, že jsme tu vraždu překazili a prostě půjdeme zase pryč. Ještě máme nějaký to víno k vypití."

wut

"Ale já s tím nesouhlasila!" rozhodím rukama do vzduchu a pak ještě jednou rozhodím rukama k mrtvole.
"Vždyť jsem říkala, že ho nechci zabít, že to není správný a bude z toho akorát mrzení! A tys ho prostě oddělal, jako nějakýho kokota, co ti dlužil prachy za drogy! Abych to případně nepokazil, moje prdel akorát tak. Se mě příště neptej na názor, když ti je úplně fuk."

Nasraně si dupnu a pro jistotu úlevně kopnu do mrtvoly, které z hlavy trčí šíp. Moc úlevy mi to ale neposkytuje. Ono, co si budeme, kopání do mrtvol neposkytuje velkou útěchu. Je to prostě jenom kopání do mrtvol. Zbytečný je to stejně, jak to zní.
"Tohle jsou akorát zbytečný problémy, tohleto. Zítra bude na nohách celé město."