Andor.cz - Dračí doupě online

Berengiaro be like: -_-;

"Tak určitě, ty žvanile. Na to, abyste mě sejmuli, byste si mě museli nejdřív hlavně všimnout," odpoví na popíchnutí a jde si jen tak mimochodem prohlídnout mrtvolu muže, který se sám probodnul.
"Řekl jsi mu nějaký z tvých sexuálních vtipů, že to zabalil? Nebo kůň přijde do taverny?" Nejlepší obranou na extrémní frustraci je zjevně u některých lepších z nás humor. Protože co má dělat jinýho? Brečet?

V reakci na hnůj se uchechtne, ale není jisté, jestli věří, že se to stalo a nebo to bere jako další z vtipných lží, jako byla bída, která nutí lidi se přidat do městské stráže. Protože moc dobře ví, že jediná bída, která Alessandru a Bastiana pohání je tak ta bída, kterou rozdávají druhejm.

Oh, víc assassínů!

"Ten první je asi mrtvej, co? Jakože mrtvo, mrtev a nic nám nepoví, že?"
"No,..." Protáhnu rozpačitě a uhnu pro jistotu zostuzeně pohledem. "Trošku jsem zpanikařila a..." protočím očima sama nad sebou a tím, jak se z toho snažím vymluvit. Z čeho vlastně? Ten posranej Templář už zjevně stejně neobživne!

Těžké jeho ožití, hm hm, ožití,
Když je na smrt zabitý, hm hm zabitý...
Sakra, proč se mi v hlavě objevují náhodné odrhovačky!

"Nojo, je mrtvej. Úplně mrtvej. Naprosto mrtvej tak, že mrtvější už nebude."
Zakončím to zcela popravdě.

Následně zjišťujeme, že zvratům tohoto večera rozhodně není ještě konec.

"Alessandro?"
"'Giaro?" odpovím ve stejném duchu.

No skvělý, takže jsme ještě jinému bratrstvu posrali akci. Hehe, dnešní noc je doslova legendární.

Nechám Bastiana mluvit, když se ujme slova. Jen se potutelně pochechtávám tomu, co říká.
"Není to ta nejhorší věc, co se nám dneska stala. Taky jsme ve tmě skočili do hnoje místo do sena," dodám lakonicky.

Lol, přišel Oliver. Oliver Twist.

"Ano. Tohle úplně nevyšlo. Jako asi znám odpověd, ale jen tak pro jistotu, když se to seběhlo tak rychle. Ten první je asi mrtvej, co? Jakože mrtvo, mrtev a nic nám nepoví, že?"

Nevím, co si nalhávám. Je mrtvej.

Začnu prohledávat mrtvolu, ale moc toho nenajdu.

"Jako má nějaký peníze, nejspíše flakónek s jedem, ale to je tak všechno. Nebyl to bohužel amatér, co by sebou nosil dopis od kardinála s podpisem, že mají někoho zabít."

Byť teda na profíky se dali vyřídit jako malý čubky. Ale tak té vraždě jsme předešli. Takže vlastně všechno dobře dopadlo.

"He?" vydám ze sebe, když se před námi zjeví Berengiaro. CO TEN TADY DĚLÁ.

"Je slušný, se takhle plížit v noci po střechách? Chceš, aby tě někdo omylem sejmul či co? Dnešní noc je navíc obzvláště nebezpečná. Však se podívej. Mi tady s Alessandrou náhodou zakopli o nějakou čerstvou mrtvolu, když jsme byli na pochůzce. Jak sis ráčil všimnou, bída nás dohnala k tomu se nechat naverbovat do místní posádky. Ale jak vidím ty mrtvoly, co se nám kupí pod nohama, asi nás nepovýší. A to se tady i uvolnila jedna vedoucí pozice."

PLOT THICKENS!

Muž u sebe nemá prakticky vzato nic moc zajímavého, až na malou lahvičku s bílým práškem. Žádný dopis, vzkaz, nebo cokoliv, co by ho nějak identifikovalo nebo spojilo s čímkoliv. Na jednom prstu má zlatý snubní prsten, v měšci kromě lahvičky s práškem jeden zlaťák, šest stříbrných a nějaké nedůležité drobné k tomu.

Ve vašem periferním vidění se následně mihne stín postavy, která padá, nebo skáče ze střechy do nejbližší kopky sena, připravené na velkém voze pro koně městské stráže. Vozík dřevěně zasténá. Zatím je postava moc ve tmě a moc daleko na to, abyste určili, o koho se jedná. Vlastně ji dřív slyšíte, než vidíte.

"Vy bando mizernejch idiotů, sleduju je několik dní, abyste- co se vlastně ksakru stalo, kdo jste a co tu pro boha živýho děláte?" když přijde muž opatrně blíž, tak pokud jste jej nepoznali hned z hlasu, poznáte, o koho se jedná. Jde k vám Berengiaro Carlesi da Marco, Milánský mistr assassin a otec Alessandřina nynějšího učně Edoarda.

Ani on nezůstává ve hře "poznej druha" úplně pozadu.
"Alessandro?" podiví se náhle, když už se nadechuje k další sérii nadávek. Pak zkoumá nějakou chvíli Bastiana, kterého na první dobrou s vousy a přilbou nepozná. "Bastiano?" zkusí nadhodit.

oh

"No, tohle úplně nevyšlo," konstatuju, zatímco přicházím na, ehm, místo činu. A trochu se u toho stydím. Mám dost možná lví podíl na tom, že to úplně nevyšlo - i když ten závěr, ten závěr zmršil můj muž, takže v tom jedeme prostě zase jednou spolu. V tom průseru.

"Tak se navrhuju tvářit, že jsme u toho nikdy nebyli a- má u sebe něco?" natahuju zvědavě hlavu.

Ale kurva vole

Může nám dneska něco vycházet? Achjo.

Smutně tedy dojdu k mrtvolu, abych ji mohl prošacovat, jestli u sebe nemá alespoň něco dobrého. A sbalit svůj vrhací nůž. Stačí, že už jsem dneska jeden prošustroval.

No a nebo, vole...

Muž se jen uchechtne a vrazí si stiletto do svého vlastního srdce. Je samozřejmě hrůzyplné vyhrožovat výběrem mezi pomalou a rychlou smrtí. Ale s vědomím, že jej smrt nemine si muž evidentně vybral. Vybral si statečně a definitivně. Skácí se k zemi v kaluži krve, spojující stroužku ze zad i hrudníku. Tohle nevyšlo. Jejdanánky!

Blb

"Ah, takhle," řeknu a zadívám se muži do očí.

Přeci jenom, je to okno do duše.

"V tom případě můj... ehm, Francouzký? příteli, dnes večer umřeš. Byť to vypadá, že s tím počítáš. V tom případě mám pro tebe náhradní nabídku. Může to být čistě a rychle... a nebo to bude trvat třeba do zítra. Jak si vybereš?" a jen tak mimoděk si mezi prsy hraju s vrhacím nožem.

"Věděl jsi, že když člověka posadíš na hrot od kopí, trvá to klidně tři dny, než umře?"

Muž na to má jinej názor

Chlap si prohlédne Bastiana a skrytou čepel. Ne, že by ji zrovna tenhle vidět potřeboval, aby si dal dvě a dvě dohromady už o pár vteřin předtím.

"Ale já proti tobě něco osobního mám, ty assassínská špíno!"
Zasyčí bolestně přes zuby a v marném odporu vytáhne stiletto.

V šeru je možné si jej do určité míry prohlédnout. Ostříhaný nakrátko, tmavě hnědé vlasy, pár dní odrostlé strniště. Bude tak ve středním věku, ne nijak mladý ale zároveň ne starý. Zjevně dost vitální, vzhledem k tomu, jak vyskočil z okna.

No a možná má trošku divný přízvuk. Jako by Italština nebyla jeho původní, mateřský jazyk.