Andor.cz - Dračí doupě online

Lol, kostky pojebaný

Kurva, musím minout zrovna teď? Bleskne mi hlavou, zatímco zahazuji kuši a vydám se za ním.

Na víc myšlenek není pořádně čas, navíc je zmrd rychlejší než já a stihne skočit do okna, dřív než já ho chytit.

Kurvadrátalemerdapizzasananasem

"Jdu za ním!" křiknu na Alessandru a sápu se do okna a šahám po vrhacím noži.

Ještě mám šanci, ho trošku zpomalit či zastavit. Jenom bych musel už něco trefit, či tak.

Ouch, hody khovnu! Tak to vypadá na starej dobrej chase jako v Ejzovi!

Alessandra se zasekne v půlce pohybu, akorát tak, aby jí okolo boku proletěla nízká šipka. Žel, času na zamíření ve stresové situaci nebylo mnoho a šipka jen o malý malinký kousíček mine mužovo lýtko. Ten pokračuje dál a vyskakuje do okna. Než se vyškrábe ven, je možné jej chytit a stáhnout zpět. Otázkou je, zda budete dost rychlí. Tedy ideálně Bastiano, protože Alessandra zrovna páčí ven nešťastně zaseklou skrytou čepel, která uvízla prvnímu mrtvému - respektive třetímu, ale prvnímu z této várky, mezi obratli.

Alessandro, ty zvíře!

Doprdele, co to dělají? Dneska už podruhé! bleskne mi hlavou, když vidím, jak se to zase posírá.

Helma je zbraň, nemusíme je zabíjet, stačí jim dát pořádnou hlavičku... ALESSANDRO! Néé.

"UHNI!!!" křiknu ne Alessandru a rozhodnu se poslat šipku z kuše utíkajícímu muži do nohy.

Takhle nemůže utéct a mohl by i přežít!

Shit shit shit Alessandro!!! Co to děláš? Zlobivá!!!

První nebožák sebou v poslední křeči zacuká a svalí se k zemi. Druhý vyhodnotí, že přes Alessandru se ven, odkud přišel, nemusí úplně dostat a tak se dá na útěk směrem dovnitř a míří k oknu a Alessandra, hnaná svou vnitřní bestií, za ním.

Noadost!!!

Kde jsou dva sodomiti? Co?
Než mi tedy dojde, že mě na první dobrou zaškatulkoval jako clena městské stráže - tedy samozřejmě že dalšího muže.
Nodovol, zmrdimile?

Tak či onak, chlapi přišli, naše pohodička je v hajzlu, naše krytí je v hajzlu a přepadnout je ze zálohy...
A já vím, že ho tvrdýho z toho co vidíš máš."
... Hahaha, tyvole, asi pořád můžeme!

Nutno říct, že jsou z toho docela v hajzlu, no a já se jim nedivím. Kdo tohle čeká? Tohle a drzýho Bastiana k tomu?
"No aspoň někomu," vypláznu špičku jazyka v drzé grimase a polechtám ho prsty, kde by slušná dívka neměla. Ale já stejně měla vždycky do slušnosti daleko. Ne tak daleko, jako moje věčně nadržená předkyně, to rozhodně ne - ale stejně!

Pak ale kluci místo do zbrojnice jdou do kanceláře za kapitánem, kde beztak měli i tak jít rovnou se ohlásit, než vyfasují převlek a ne ho krást, jak my před chvílí.

"No doprdele," vysmeknu se zpod Bastiana, odrazím od stolu rukou vytáhnu cestou na zápěstí skrytou čepel a vedena primárním instinktem, nehledíc na to, že je chceme živé, jednomu zarazím ostří do zátylku mezi obratle, kde se hlava připojuje na krk.

Když oni Sigizmund a Octo Berg rádi koukaj!

Někdy... Je možná lepší držet hubu a prostě jít dělat svoji práci. Pokud někoho zajímá, CO je náplní této "vaší práce," tak zabíjení. Je to zabíjení! Zabíjení lidí. Ne vyzývání k tomu, aby se přidali k nočním radovánkám dvou lehce podnapilých a velice nezbedných (zcela a v každé životní situaci!) assassínů.

I přes fakt, že jste oba dva krásní lidé a poté, co přes Bastianovo rameno vykoukne i Alessandra je jisté, že se o sodomity nejedná, ale jeden z vás je vskutečnosti ženou - nerozhodnou se přidat. Ať už je to ze strachu, že by všechny prostě jen nakonec beztak oprcal Bastiano a oni se pak cítili trapně, nebo z jiných důvodů - třeba proto, že zde dnes taky mají práci a to "připravit se na zabíjení," nezamíří k vám, ale jeden z nich se znechuceným výrazem, marně hledajíc jakákoliv slova odpovědi na prohlášení o tvrdých čurácích, udělá krok ke kanceláři velitele stráží a prudce je otevře, připraven si možná stěžovat na úroveň profesionality jeho a jeho mužů. Muže a ženy v převleku, nebo... Co.

Tak či onak, namísto zamýšlené stížnosti z něj vypadne jen "Dolce Maria la vergine," když zahlídne, co, nebo kdo, přesněji snad i KDO VŠECHNO je uvnitř.

Noc v Gubbiu!

Ježíš klid ženská, máme tady ještě práci!

Přestanu chvíli pracovat na kamufláží zástěrce, ale otočím se k nově příchozím.

"Nečum pičo. Běžte do té zbrojnice, a nebo se přidej. Ale nestůj tu jak tvrdej čurák. A já vím, že ho tvrdýho z toho co vidíš máš." A šibalsky na mluvku mrknu.

Funnytime in Gubbio!

Muži, mířící za kapitánem městské stráže, netušící zatím, že dotyčný je již po smrti (a to i přes fakt, že to byl docela milej chlapík!) na sebe nenechají dlouho čekat. Cvaknutí dveří je prozradí. Evidentně se ani nepozastavili nad tím, že venku nikdo není. Těžko říct jestli vůbec byli obeznámeni s tím, že venku ten strážný (jmenoval se Giotto a měl rodinu!) má vůbec čekat, nebo se s takovými detaily nikdo extra neobtěžoval.

Tak či onak, vcházejí do dveří, kde se následně zastaví.

"Bože na nebesích, to jsou DVA SODOMITI!" Užasne jeden z nich směrem k druhému.

Ono, dvě postavy, oblečené jako městské stráže, oddávající se vzájemnému polibku na dubovém stole je něco, co na jejich osobním bingu tohoto večera bylo hodně níz- no, je něco, co na jejich osobním bingu tohoto večera prostě a jednoduše asi spíš vůbec nebylo.

Má to výhodu. Nikdo si nevšiml cestičky krve z Giotta na zemi. A zároveň jsou oba asi dost odrovnaní nečekanou absurditou situace.

Kurvaco?

Rychle přemýšlím, co je pro tuto chvíli vlastně nejlepší možný postup, zatímco tak trošku vnitřně doufám, že to za mě třeba vyřeší Bastiano. Že má nějaký geniální nápad.
Máš nějaký geniální nápad, žejo?

Pro jistotu, kdyby neměl, sevřu v ruce svůj řeznický nožík. Spíš teda nůž, než nožík. Někdo tomu říká sekáček, ale podle mě to není úplně přesné označení. Já s tím teda převážně bodám.

Mohli bychom ustoupit do zbrojnice a počkat až tam vejdou a přepadnout je ze zálohy!
No jenže co když prve vejdou do kanceláře, se nahlásit a zjistí, že tu něco úplně nehraje? Pak už do zbrojnice ani nemusí jít.
Ale my poznáme, když se to stane! Protože jednak možná i něco řeknou a druhak, není to tu tak velký. Nejsi ve zbrojnici? Aha, jsi v kanceláři. Takže je stejně můžeme přepadnout ze zálohy, až to zjistí, žejo!
Nedechnu se, že ten geniální plán rychle přednesu, než tam bastiana zatáhnu za košili, ale... Ale...

Ale...

Che cazzo?

Prostě se ke mně uprostřed místnosti přitiskne a začne mě líbat.

Počkej, hrabe ti? Máme tady práci. Nemůžeme jenom tak... Oni jsou už za dveřmi, co když vejdou a... zacukám se, ale pak se zhluboka nadechnu nosem, nasaju vůni jeho po celé perné noci zpocených vlasů a rozhodnu se na všecko okolo vykašlat a poddat se polibku. Jen se natočím pro jistotu tak, abych v případě potřeby mohla co nejlíp zabíjet. Obejmu Bastiana okolo beder, zatímco v jedné ruce pořád držím nůž, ostřím od jeho zad, abych ho nepořezala.
Tak co už, stejně nemám problém je vyřídit. Jako každýho kdykoliv, ostatně. Jen mi to udělal trošku těžší.

Udělám dva kroky dozadu, ke stolu o který se opřu zadkem. Pořád po očku sleduji dveře, ale musím přiznat, že obecně vzato moje soustředění jde tak nějak do prdele.

Spíše Smrt v Gubbiu

Ztuhnu, když slyším kroky.

Samozřejmě, že sem už musí přijít a nedají nám žádný čas. Co teď? Nechat je dojít do zbrojnice, odkud nemůžou utéct? Ale zase tam je hromada zbraní, který můžou použít proti nám... Pff, vzít je do kanceláře? Ale co když se něco pokazí, protože otevřou dveře a tam hnedka bude vidět mrtvola. Kurva...

Jakožto král improvizace si řeknu, že asi nejlepší bude asi začít Alessandru líbat.

Takhle se ani nebudou divit, že nikdo nehlídal venku! Ha.