Andor.cz - Dračí doupě online

Tak alespoň, že knajpa a ne putyka

"Lhát? Nám? Nemožné," řeknu s vážnou tváří.

"Jinak my tu fakt jenom projíždíme. A jak říkáš, hledáme Plátno a ve finále i Kala. Neviděl jsi ho náhodou? Ale když už jsi zmínil něco o Římanech, hádám, že jsi myslel jakože 'pravý Římany' co?"

'Yýý, ona je tu Beatrice? To je tak super, že jo Bastiano? Hééé.' Už to vidím.

"Ale jak tě tak poslouchám, tak jsme ve finále na vlastní pěst zjistili docela dost. Za večer víme ve finále tolik, co ty tady vymýšlíš týdny, to není špatný, že Alessandro?"

Gubbijská knajpa

"No, hele, to vám nelhal," odpoví Berengiaro a nalije si víno. "Upřímně si asi myslel, že buď zdechnete a tak to bude jedno. No a nebo že si vás stejně pak najde, kdyby ne. Snažil se mluvit a spolupracoval, hm?" zeptá se věcně. "Podle mě čekal na ty dva - no a nebo by se vás pokusil přesvědčit, že je sice trochu křivák, ale o větším obraze věcí stejně nemá úplně ponětí, aby přežil. Říkám si, že u jinejch by mu to možná i vyšlo. Jenže vy jste - sakra, pořád nevím, co tu děláte," už to trošku zní, jako stížnost. Evidentně nejen Bastiano chce odpověď na svoje otázky.

"Já jako chápu, že když jste se do toho připletli, tak jste je vybili. Já jen nechápu, jak je možný, že jste se do toho vůbec připletli, no."
Pokrčí výmluvně rameny.

Berengiaro je starší, než vy. Třeba o deset let od Alessandry, mladší z vás obou. Má delší kudrnaté vlasy a hustý, udržovaný plnovous s prvními šedinami. Znáte jej již delší dobu, nějakou tu chvíli se zdržel i v Římě, zatímco jste tam prodělávali výcvik, než se vrátil do rodného města, aby se tam přidal k Bratrstvu, které v Miláně za přispění Maestra Ezia vznikalo. Asi rok zpátky byl osobně v Benátkách, na návštěvě v Casa Rosa, kde přivezl svého syna s otázkou, zda je možné jej vzít do učení právě v Benátském bratrstvu, aby vyrůstal někde, kde jej nebudou znát a nikterak protěžovat a poznal trochu svět. Nutno říci, že jeho syn je velmi neplešivý bastard a tak do na poměry značně rozjíveného Benátského bratrstva zapadl, jako by tam celou dobu vlastně patřil.

"Každopádně, asi vám řekl ten základ, co vám řeknu i já. Na ženu Francesca Marii se chystala úkladná vražda, podle všeho, co jsme zjistili, ji měli zítra otrávit. To bylo pod kontrolou. Ti dva měli ostatně chcípnout dřív, než by se k signoře vévodkyni dostali. Tedy, trošičku více diskrétně a mimo území pevnosti - ale proto jsem je ostatně sledoval. Následně jsme chtěli odchytit a zmáčknout kapitána městské stráže. Plánovali jsme to pečlivě a dlouho. No, co se dá dělat. Takhle si všechno, co věděli, vezmou do hrobu. Kardinál samozřejmě ve městě není, posledních několik dní to zařizoval vše Guarnieri osobně. Kardinál se jen zasadil o jeho dosazení na pozici. Máme ještě pár stop, které možná někam povedou, ale to je fuk. Francesco Maria platí dost za ochranu své rodiny, mi nevadí to vykonávat, vzhledem k tomu, kdo má zájem na jeho odstranění a předpokládám, že vy tu máte jinou práci než já. Hledáte to plátno, předpokládám. No, tady, myslím si, není."

Já nejsem nervózní. Jen opatrný!

Heh. Vypadá to, že se tu vyzná. Tady už asi 'pracuje' delší dobu. No. To by tu možná mohl mít i nějakou svoji síť či vědět, jestli kolem neprojelo Plátno či Kal. Jeden nikdy neví.

***

Naleji si víno a vezmu si focacciu.

"Takže, když je všechno úspěšně za náma, teda než noční směna půjde odevzdat vercajk do zbrojnice a najde ten svinčík. Ale to už je problém na zítřejší den. A snad se nás nebude týkat. Ale zpět k tomu důležitějšímu. Giaro, už nás prosím zasvět do toho, co se tady dělo. My tak nějak víme, že to byly dva templářští vrazi. A prý je poslal kardinál - ale to nám nakukal kapitán stráže, což hádám na tohle nebyl úplně dobrý a spolehlivý zdroj. Ale reálně... víc nevíme. To, že jsme o ně zakopli byla doopravdy jenom taková nešťastná náhoda. Ale jistě chápeš, že jsme se cítili tak nějak povinováni zakročit a jejich plán atentátu překazit, protože jsme nevěděli, že už tu operuje jiné Bratrstvo."

Což, reálně si myslím, že jsme v kontextu situace udělali to nejlepší, co šlo.

Tak jo, popojedem, Bastiano je totiž už trošku nervózní!

"Bože, zlatý Římani, který jsem tu potkal včera," zasměje se přátelsky a ukáže na nejvyšší věž. "Buď tam a nebo úplně mimo hrad, pokud chceme mít soukromí. Možná bychom mohli přes zeď ven a dát si tam i něco k pití, předpokládám, pokud sebou nenesete sebou na tu párty ve dvou, která tedy působí na můj vkus trochu divoce, nějaké víno. Pojďte, přes zeď to není takový problém." rozhodne vlastně nakonec za vás, než všichni zmizíte ve stínech a zamíříte znovu k hradbám, které přelezete zpět, odkud jste přišli.

Vypadá to, že Berengiaro město velmi dobře zná, takže vás v mžiku bočními uličkami zavede k pajzlu, kde si vás dost dobře nikdo nevšímá. Až tak, že pto víno musí potupně zajít na bar, odkud přinese tři cínové obyčejné číšky a stejně tak cínový džbánek s vínem. Po krátké debatě mezi ním a hostinským za vámi přijde nakonec i ten hostinský a přinese nějaké drobné pečivo a sýr k vínu.

Jessie, we need to cook

Kouknu na Alessandru.

Tak asi protože ráda sbírám halapartny ne? Ale tak, nutit tě nebudu, že jo.

Nic neřeknu a kouknu na Giara.

"Je vlastně všechno jedno. Ten plán jak jsi slyšel padá. Takže tedy navrhuji se prostě zdekovat, než si nás tady někdo všimne. A pak nám už KONEČNĚ řekneš, cože jsme to pořádně překazili a co se tu děje. Protože jak jsi teď slyšel, nejsem tady úplně pracovně."

Wtf???

Berengiaro jen povytáhne obočí jako někdo, koho už po dnešku máloco překvapí, ale tohle by ještě možná snad i mohlo.
"Co že jste to šli prosímvás udělat? Můžete mi to zopakovat? Já mám pocit, že mi chybí kus skládačky. Tak tři čtvrtiny je ten kus, odhadem."

Mávne dramaticky rukou ve vzduchu.

Tak moment

"Co? Proč tam mám jít?"
Zamračím se a dílem k mé náhlé lehké nerudnosti přispívá i fakt, že z nás tady Giaro udělal tak trošku kretény! Tocse prostě nedělá, my nemáme žádný problémy s tím že bychom byli přehnaně morbidní psychopati, nebo něco takového! My prostě... Prostě rádi necháváme vzkazy, no. Je to důležité. Templáři se musej bát. Když se bojej, nesmí do le... Ale hovno, to je zas nějakej myšlenkovej průjem. Musí se bát, protože protivníka, kterej má strachem posraný gatě snáz vyřídíš! Však v Benátkách se bojej tak, že už tam vůbec žádní nejsou! No, co byste za to vy ostatní kokůtci dali? A, stálo nás to jen pár hnusnejch krvavejch vzkazů a hromadu naaranžovaných střev a končetin! Ale co? Pěkně to funguje. Strach je prostě dobrej, když ho nemáte, ale naopak pouštíte!

Ale k věci.

"Já to kašlu, nikam nejdu, však asi stejně po tomhle už náš původní plán, jít se vetřít nepozorovaně jako strážný do paláce, ukrást paní vévodkyni šaty a jít pak ven převlečení za dvě kumuly, asi doslova padá. No a můžou za to zase zasraný Templáři! O kolik hezčí život bychom bez nich měli, no?" významně se na oba dva podívám.

Hehe, tak nic

"Tak proč jsi neřekl rovnou, že jsi na mé straně a máme se zdekovat v prdel? Bože, mama mia."

A začnu na oba italsky gestikulovat.

"Ty si běž pro tu halapartnu, a vem mi prosím u toho i tu kuši, a pak se konečně zdekujeme. A Giaro nám pak jistě vysvětlí, do čeho jsme se to vlastně zapletli."

Lulw

Bastiano evidentně má problém s rozpoznáním lehké sarkastické poznámky ze strany kolegy-mistra Berengiara. Alessandra to samozřejmě sarkasticky nemyslela. Nicméně...

"Vy dva tvarohový králové dva týdny nemytejch čuráků!" ujede Miláňanovi (tvl, skloňuje se to tak?) který obvykle úplně sprostě nemluví. Zjevně když už, tak mu alespoň jistá vynalézavost nechybí.

"Nechte ho tady, pokud ho nemíníte uklidit a pojďte prostě pryč! Hrabe vám, nebo...? Assassinskej znak z končetin? Vlajka v prdeli na vrcholu kupičky mrtvol? Kurvadrát, nestačilo, co jste tu vyrobili?" jen pro jistotu jde a odkopne ruku, držící stiletto, aby to nevypadalo, že se zabodl sám, to je vždycky extrémně divné a neobvyklé. Situace, která přitahuje rozhodně víc pozornosti, než musí. A i tak tu zítra bude peklo. "Ježíši!" zavrtí nevěřícně hlavou.

Jen rychlá poznámka Alessandry

"Hm," zamyslím se. "Já ale vlastně vůbec nejsem proti kopičce mrtvol, pokud tomu nahoře zapíchneme do kaďáku vlajku..." odpovím zamyšleně. "Nebo aspoň halapartnu, pokud vlajka není. No." což mě přivádí na otázku, kde vlastne zůstala moje nová ukradená halapartna? Asi uvnitř, než jsme se začali muchlovat, no. Možná ještě v kanceláři velitele stráží, no... Hm. Ztrácím je, jak Bastiano vína. Sakra.