Andor.cz - Dračí doupě online

Oh, ten výraz pochopení... ten je prostě k nezaplacení. To, když pochopí, kdo před ním stojí, přesně ten výraz, když na kratičkou chvilinku zahlédne malinkatý kousíček Pekla. Krotila jsem se, hodně moc, aby ten kousíček byl opravdu malinký, věděla jsem, co s lidmi dělá, když to do nich pustím naplno. Většinou to obnáší špinavé kalhoty, rozklepané kolena a jedna teploučká postel v místním blázinci. Pokud je nějaký poblíž. I chlupáč pochopil a ustál to. Plus konečně souhlasil s audiencí u Médi. A že mu to trvalo.

Mlč, otráveně kontruju Melittě. Poslední dobou je nějaká ukecaná. Možná jí ta chvíle, co měla kontrolu nad tělem, dodala více odvahy a možná i tu hnusnou věc, které lidi říkají naděje.
Procházeli jsme uličkami a mě hned bylo jasné, že bych se bez průvodce brzy ztratila. Musela bych si je projít sama a několikrát, abych se tu vyznala a neztratila se. Nehledě na to co vše jsme potkávali. Ubohé existence žijící si svůj mrzký život, doufající v lepší zítřky. Bacha spojler, žádné lepší zítřky nebudou. A že po smrti půjdete do Nebe? Ale hovno, většina z vás skončí buď u nás dole, nebo v Očistci. Nic víc, nic míň.

Konečně dorazíme do "brlohu bestie" jak to poeticky nazvala Melitta a můj úsměv se rozzáří o trochu více. Zatímco já zůstanu pozadu, Chlupáč zamíří za Méďou a něco mu začne šeptat do ouška. Nejspíše to nebude nabídka na večeři v nějaké nóbl restauraci, zvláště, když jejich pohledy těkají ke mě. Trojka? napadne mě se škodolibým úsměvem. Škodolibým vůči Melittě, jak jinak.
"Že postrádáš smysl pro humor jsem tušila," zakřením se na něj, když se rozesměje. "Ale samozřejmě. Na to se můžeš spolehnout, stejně jakože v Pekle je vedro," mrknu na něj. Není tam vedro. Vlastně je tam zima. A smrad. A utrpení. A... další zábavné věci. Ale jo, bych kecala, kdybych řekla, že tam není vedro. Pár takových míst tam je. Lucka je celkem vynalézavej, když přijde na mučení hříšníků. Nejradši stejně má, když se každej trápí svou vlastní vinnou. Jak to říká? Jo, jejich osobní peklo. Méďovo by bylo asi nějaké holičství.

"Přesně tak. Mám info, že ho dva z nich opřeli o jeden barák nedaleko odsud, okleštili a pak odešli. Možná ten barák znáš, bydlí tam jedno hezké stvoření, co rádo papá duše," nadhodím s úsměvem. Hlavně nad myšlenkou toho, že se jeden ze Smrťáku odtamtud nedostal. Vážně bych ráda zjistila, co to bylo za tvora, napadne mne.
"Co potom? No, zeptám se, kdo si je najal. Pochybuju, že to jejich hlavinky vymysleli sami," suverénní tón mi vždycky šel. Sebejistota ze mě čišela, i když vnitřně jsem si tak sebejistá nebyla. "Možná jednoho nebo dva budu muset zmáčknout," naznačím kde zmáčknout "ale to mi vůbec vadit nebude."

Když Méďa zvážní, zamyšleně, s lehce nakloněnou hlavou k levému rameni, si ho prohlédnu. No nekecej, fakt? To by mi nedošlo.
"Záleží co bych z toho měla," pokrčím rameny. To, že bych to udělala jen tak pro zábavu mu říkat nebudu. Ještě by toho využil. Nehledě na to, že stejně potřebuju alespoň jednoho živého, aby mi řekl, kdo si je na tu prácičku najal. I když...

Můj výraz se pomalu, jak mluví, mění. Zprvu usměvavého až skoro i hravého na otrávený až vyloženě rozčarovaný. Chlupáč mě začíná srát, protože tohle nikam nevede. Tedy zatím. Všímám si reakcí ostatních a je mi jasné, že kdybych hledala na vlastní pěst, našla bych úplný hovno. Pomalu začínám uvažovat o tom, že s nimi uzavřu starou dobrou dohodu. Pořád jsem křižovatkový démon a tohle je něco co umím.
"Jdi už do hajzlu s tou tvojí nenávistí k špičouchům. Vyřváváš to tu jakoby to byla nějaká mantra. Chápu, že je nenavidíte, nedivím se vám ani vám to nemám za zlí. Sakra, ani já je nemám v lásce. Jenže, zlato moje chlupatý, ty soudíš knihu podle obalu," usměji se na něj. Jop, hodně se držím, abych mu teď nebodla dýku do břicha a neukázala jeho střevům jak vypadá ulice. Ještě více ale mám chuť mu vytáhnout všechnu krev z těla. Oh, jak ta hezky pulzuje.

"Fajn, řeknu ti, co je pod obalem, chceš?" mrknu na něj a nechám si v očích problesknout trochu z Pekla. Určitě to uvidí. Musel už někdy někoho z nás potkat.
"Nechci nikoho ze Smrťáků zabít. Chci jen info. Nic víc. Ten náklaďák, co jsem ho před pár hodinama poptávala... oni něco ví a já chci vědět co oni ví," řeknu mu nakonec svůj důvod, proč chci vědět, kde je najdu. "Jestli ti ani tohle nestačí, fajn, doveď mě k Méďovi, uzavřu s ním Smlouvu."