Černý les
Den 152, odpoledne
Černý les, dřevorubecký tábor
Rumtal, Gabriel Fellhorne ... Colette Marence, Adaon, Grissenda, Hirge
Přistanete v táboře, kde člun nejspíš uvážete k molu mezi několik dalších, i když poněkud menších.
Colette Marence, Adaon, Grissenda, Hirge zamíří k ohništi blíže řece. Místní stany nejsou na první pohled příliš obývané, jelikož se dřevorubci přestěhovali spíše do srubů a žoldáci mají k dispozici nocleh ve strážnici na branami.
„Zdravíčko trpaslíku! No co by, práce se vlečou. Hlavně ne každý strom je vhodný ke stavbě a krom toho, by ještě potřebovaly pořádně vyschnout. Což může trvat i dva, tři roky podle počasí..“ rozpovídá se jeden z dřevorubců o nástrahách těžby dřeva a o tom, že čerstvě pokácené stromy rozhodně nejsou dobrý materiál na otop.
„Duchové? Kde by se tady vzaly. Od doby co ta elfka vyřídila Vosí královnu a s tím svým mágem spálili úly, je celkem klid. I když Ankhegové začínají poslední dobou víc vylézat z podzemí, což nevím proč zajímá Skipa.“ přeruší svého kolegu nějaký jiný a zmíní přitom šéfa slumu, kde má Vea svoji novou hospodu.
Mezitím Marina, což je něco jako manželka místního správce Tibora, vaří v kotli na ohni nějaký druh rybí polévky. Dá se tedy s jistotou říct, že hlady tu nikdo netrpí.
Mezitím se Gabriel Fellhorne baví s žoldáky u severněji položeného ohniště
U severněji položeného ohniště si žoldáci a několik dřevařů pro změnu griluje něco co vypadá jako sele divočáka, no sele velkého divočáka pro přesnost. Gril občas někdo otočí, nebo maso polije nějakou marinádou, nebo dokonce pivem, či alkoholem, že snad pro lepší chuť.
Přitom se baví mezi sebou, díky čemuž se dá odhadnout, že žoldáci nemají příliš peněz, ale zase je tady tolik nepotřebují. S trpaslíky mají nějakou formu jiné dohody a zdá se, že jim to prozatím vyhovuje. Nemusí tak řešit místní frakce a jejich malicherné soupeření.
Jo touhou po ženské společnosti se netají, čímž se neliší od dřevorubců, ale na rozdíl od nich nemají obvykle zájem o Rewadinské děvky ze slumu a jiné po ruce k mání moc nejsou.
Sebastian de Luca je na první pohled pod parou, ale to je podle všeho jeho běžný stav. „Cha alkohol? Máš víno? Kvalitní víno! Ne tuhle břečku.“ otočí do sebe korbel vína, které je v Kolonii považováno za docela slušné. „Jo taková lahev, nebo archivního vínka, to by bylo něco!“ nadhodí, co by mu udělalo radost, ale už nezmíní nic o tom, kde to najít.