Dolejší

Dívám se na Benjiho. Dost překvapeně a kapku zkoumavě. Nečekala jsem, že by něco takové vůbec řekl. Nebylo by lepší se té zodpovědnosti zkrátka zbavit? Ale popravdě mě to celkem...dojme. Rozhodně mám, o čem přemýšlet.

...

Vyjdeme ven z kaple. Podívám se na Izumi, jestli je vše v pořádku. Kdyby si potřebovala něco s někým zařídit, předpokládám, že by se ozvala.

"Dobře, jdeme pokropit ta těla. Stačí opravdu jen to? Nemusí se u toho odříkat modlitba?" zajímám se o průběh nadcházející akce. "A neodpověděl jsi mi ohledně těch sklepů..." oslovil ještě Benjiho.

Dolejší

Skoro jako bych to svými myšlenkami přivolal, protože Yulininu vstřícnost odvane vítr. Měla s tím svým elementem víc společného, než by se na první pohled mohlo zdát.
"Tak to si na tu tvojí ohnivou show příště budeš muset sehnat jiného blázna." odvětím ukřivděně, ale na obličeji mám stále spokojený úsměv. Jeden tady obětuje vlastní zdraví, aby mohla pracovat na síle vlastních kouzel a než vůbec dojde k nějaké kompenzaci, už je na stole plný talíř pravého nepodloženého osočování. Jak se u nás doma vždycky říkávalo: "Za dobrotu na žebrotu." Jako bych zrovna já chtěl někdy něco divného. připojím nechápavé zakroucení hlavou.

"Já mám pro tuhle chvíli dost." odvětím na dotaz ohledně dalšího tréninku. Povedlo se mi rozvinout jedno ze svých kouzel a u druhého jsem měl dobře nakročeno. U kouzel, stejně jako u většiny věcí, bylo klíčem nespěchat, takže jsem se rozhodl raději vstřebat všechny nové poznatky a zkušenosti.
"Pokud ale potřebuješ u něčeho mojí asistenci, tak tě samozřejmě nenechám na holičkách." doplním, aby nedošlo k nějakému nedorozumění.

Dolejší

Jak je to možné? Zavrtím hlavou. "Rovnováha. Jak jsem říkala, obdarovali jsme se navzájem." odpovím Benjimu. Další z důvodu, proč jsou zdi naší komunity tak nepropustné.

"Ne, neoslabuje. Ale pokud se to Liga dozví, budeme mít oba velký problém." řeknu vážně. Bylo zvykem muže zabít, pokud se prokázalo, že se na ně přenesla naše magie. Účinné řešení. Ale já Benjiho zabíjet nechci. Dokud bude držet jazyk za zuby. A později? To už budu doufám někde daleko a nebude to moje starost. Chci věci dělat jinak.

"To je rozumné." pousměju se, když souhlasí, že sám tu sílu pokoušet nebude. Jinak bych to musela zarazit v počátku.

"Hmmm, mohlo by pomoct, kdybys prolitou krev v boji obětoval jemu. To jim vždycky udělá radost. Taky musíš ukázat, že to myslíš vážně...to znamená zúčastnit se dalších rituálů." zastavím se u křtitelnice a přejedu prsty po jejím okraji. Zvednu oči k Benjimu.