Andor.cz - Dračí doupě online

Krysov - Hospoda

„Sto dolarů za cestu tam a když tam něco bude, tak nějaká ta procenta z cenností, když nám je pomůžete odnést nahoru. Nahoře tahle částka zahrnuje cenu cesty po historických památkách v centru a to i s výkladem pro turisty, ale tady moc pamětihodností o kterých byste mohli vyprávět asi nebude a vím, že vás hned napadá, že by pro vás bylo výhodnější shrábnout všechno, co my dva nepobereme. Ano, i to je varianta. Ale mohou tam být i věci, které mají historickou, náboženskou, či okultní hodnotu. Věci, které jsou tady v podzemí bezcenné, ale mám kontakty na několik sběratelů, kteří se budou předhánět v tom, kdo nabídne víc. Snažím se s vámi jednat férově. Jednou jsem potkal i goblina, který měl zabalenou svačinu ve vytržené stránce z prastarého grimoáru a tvářil se docela překvapeně, když zjistil, že takhle přišel o pěkný balík peněz. Jestli tam bude hromada zlata, ze které si každý vezme co pobere, tak se nejspíš naše cesty rozdělí už tam, ale silně pochybuji o tom, že bychom měli takové štěstí," odvětím s úsměvem goblinovi, vyndám na stůl mapu od goblinů a dodám: „Tohle by mohlo pomoci. Máme tušení, že se tam půjde skrze katakomby. S přívěsky, se kterými mohu přivolat sluneční světlo, nemrtví nebudou problém a kdyby tam bylo něco dalšího, tak si s tím poradí můj revolver. Tak co? Plácneme si?" Střídavě se podívám na oba gobliny, položím stodolarovou bankovku na stůl a budu vyčkávat na jejich odpověď.

Bertoldův byt
Eleanor

Bertold stojí na místě. Oči už netěkají sem a tam, ale jsou upřené přímo na tebe. Přesto cosi z té nervozity kterou jsi viděla na chodbě zůstalo. Možná to bude tím, že jsi mu doteď neřekla nic konkrétního a čeká prostě jen nějakou zradu. Zbraň se v jeho rukou lehce kolíbá a nevypadá to, že by byl Bertold nějaký velký ostrostřelec. I tak, na tuhle vzdálenost je nepravděpodobné, že by minul.

Pozorně poslouchá tvoje vyprávění. Chvílemi se zdá, že to co mu říkáš ho vůbec nezajímá ale potom přijde zlom a na jeho tváři se objeví překvapení. Bylo to právě ve chvíli, kdy jsi zmínila Baltazarovo jméno. Zbraň lehce poklesne.
"Baltazar! Tebe posílá Baltazar? Už jsem si myslel, že na mě zapomněl." Pomalu začne spouštět ruku dolů, až míří zbraň k zemi. Na tváři se mu potom objeví malý úsměv. Už se zdá být klidný.
Tvojí zmínce o "lidech" scházejících se venku nevěnuje žádnou pozornost. Popravdě se zdá, že nic z toho ani neslyšel. Jeho výraz zůstává stále stejný. "A co mi posílá?" zeptá se po chvilce. "Co pro mě máš? Ukaž." Vybídne tě a čeká, až mu ukážeš krabičku, nebo její obsah. Není hrubý ani vzteklý jako byl před tím. Možná, že za to může Baltazar a to na čem se spolu domluvili.

V Bertoldově bytě

Čekám že to budeme vyřizovat zde, ale nakonec se přece jenom dostanu dovnitř a Bertold se ukáže být schopnější než jsem čekala. Já vím že nemám podceňovat protivníka ovšem tohle vychází z toho co vidím a co mi říkali ostatní a když dotyčný vypadá jako neschopný neznamená že tomu tak skutečně je.
Nebo aspoň ne tak úplně.
Jeho byt páchne a já se ocitnu ve tmě, když se pak dostanu na světlo celá situace připomíná melodrama. Důvod proč jsem mu neřekla pravdu byla že jsem se bála že když mu řeknu že mně poslal démon praští mi dveřmi a já se jimi budu muset propalovat. Nyní jsem v místě kde je nepořádek a přede mnou stojí zoufalý Bertold, ne já vím že situace je vážná, ale teď zase on předstírá něco co není.
„Pravdu? Chci si v Můrově otevřít obchod, jenomže to není jen tak což mi ten barman řekl. Náš rozhovor vyslechl jistý Baltazar, je to démon a ten mi nabídl vše pro rozjezd mého obchodu když pro něj něco udělám. Vypadalo to jednoduše měla jsem doručit něco Bertoldovi o kterém mi bylo řečeno že je člověk a bydlí tady ve Spáleništi. V hospodě mi řekli že ten koho hledám dluží celému Spáleništi a kde asi bydlí, dole mi to potvrdili a pobavilo je když jsem si myslela že jsou tvoje ochranka. Co chci aby sis vzal tu krabičku a potvrdil převzetí. Nevím co v ní je nedívala jsem se, ale pokud to nedoručím ...“
Nedopovím to, ale jsem teď upřímná a také mám obavy. A obavy z nedodržení dohody s démonem jsou víc než starý pupkáč který na vás míří pistolí.
A i když já mu jsme ukradená musím to zkusit jinak a nejspíš teď na to není vhodná doba, ale snad to vyjde.
Tohle není tak úplně lež, ale dole jsme mluvila o skupině ze které měli všichni obavy aniž bych to tušila, zde vím kam to může eskalovat, ale snad se Bertold rozhodne mi vyhovět abych tu nebyla až sem vrazí ti kterých se obává.
"Doufám že těch zbraní máš víc, protože dole se schází drsná skupina ... osob, ono to nejsou všechno lidé, kteří sbírají výbavu a chtějí buď peníze nebo zmlátit Prasáka. Nebylo to snadné, ale podařilo se mi je přesvědčit ať počkají, že pokud se dohodneme budeš mít na zaplacení toho co jim dlužíš. A ano oni mi uvěřily, ale nevím jak dlouho budou čekat, vypadali odhodlaně."

Rozhovor s "kultisty"
Oz

Když zbraň namíříš pryč od muže, tak se trochu uklidní. Ne, že by se už necítil ohrožen. Stále vidíš strach v jeho očích. které sledují pohyb zbraně. Pořád je v pohotovosti, jako bys na něj pořád mířil. "No, ne že by nám přišly bičíky fádní. Jsem si jistý, že někteří z nás je shledávají velmi ... no vzrušujícími, ale víceméně jste to vystihl přesně. Trochu divadla v tom je taky, ale ... no radši nic. "

Hele v tomhle s ním souhlasím. Na bičích a důtkách není nic špatného. Ten pocit dominance jaký člověk má. To plesknutí následované slastným vzdechnutím. Možná bys to mohl zkusit. Třeba až najdeme tu tvojí holku? Důtky někde seženeme a celou dobu ti budu radit.

Muž se potom rozhodne zvednout ruce trochu víš, ale na poslední chvíli se zastaví. "Mohu?" Rukou ukáže na svou kápi a následně si jí opatrně sundá. To co se pod kápí ukrývá, je docela normálně vypadající muž. Žádné rohy, pekelné kresby nebo chybějící části obličeje. Úplně obyčejný chlap s trochou šedin, upraveným knírkem a brýlemi na nose. "Jmenuji se Jiří a pracuji jako řidič autobusu. Tohle je takový můj způsob jak ... se uvolnit a zbavit se stresu. A taky si trošku užít. " Poslední větu dodá skoro šeptem, jako dítě před kárajícím rodičem. Poté se ohlédne za sebe, přímo na dívku. "Milie, mohla bys vylézt a tady pánovi taky něco říct? Jsem si jistý, že tobě bude věřit asi víc než mě."
Dívka se do toho ale moc nehrne.
"Řeknu , ale nikam nejdu. Jsem nahá a ten prasák mi čuměl na kozy!"

Jo čuměl, můžu to potvrdit. Taky jsem je viděl. Na mě trošku malý, ale v nouzi je každej přístav dobrej.

"Ale no tak. Ty už tady stejně viděli všichni. Řekni mu co chce ať to máme z krku." Zapojí se do rozhovoru jiný zakápěnec. Podle hlasu taky muž, ale o něco mladší než ten první.

Dívka se ale tak snadno přesvědčit nenechá. "To jsou ostatní. Ale tenhle k nám nepatří. A ať sakra dá tu pistoli pryč. Nebudu se bavit s někým když mě ohrožuje zbraní. Co když ta věc spustí? To poslední o co stojím je aby mě odpráskl nějakej fízl." Tohle slovo vzbudí mezi přítomnými "kultisty" spoustu otázek. Až doteď to nikoho zdá se nenapadlo.

"Promiňte pane, ale co jste zač?" Zeptá se Jiří. "Na policistu nevypadáte."

Centrum - Úkryt
Isaac

Rozlepíš obálku a její obsah položíš na stůl. První věc je dopis. Psaný úhledným písmem, podle všeho Georgův vlastní rukopis. Druhý, je malý předmět, který prozatím odložíš stranou. V dopise je následující:


Buďte pozdraven pane Shaw

Mrzí mě, že jsem musel z naší poslední schůzky tak nečekaně odejít. Jednalo se o neodkladnou záležitost, která vyžadovala mou pozornost. Doufám, že se vaše žena již těší pevnému zdraví. Příště se spolu určitě setkáme za lepších okolností a já jí budu moci dopovědět tu historku, jak jsem slíbil.
Mezi tím pro vás mám novou objednávku. Velmi by mě potěšilo, kdyby jste mi mohl zjistit dostupnost materiálu všech těchto věcí:

3 páry košilí (stejné jako posledně)
2 páry kalhot (barvy hnědé)
Společenský oblek (ta látka kterou jste mi naposledy ukazoval)

Pro vše pošlu svého nového asistenta až to bude připraveno. Prosím, seznamte ho s potřebnými detaily.


Kromě dopisu se v obálce nacházel ještě malý pečetní prsten. Je na něm cosi vyrytého, ale nedokážeš poznat, o co přesně se jedná. Nějaký erb? Pták? Možná symbol. Prsten je od pohledu hodně starý a některé detaily se za ty roky vytratily, což ti brání v přesné identifikaci. Nezdá se ale, že by byl magický. Je to obyčejné zlato. Kromě těchto dvou věcí už v obálce nic jiného není.

Spáleniště - "Mezi vlky" (a medvědy)
Mahalath

"Můj nehynoucí vděk nestačí?" Zeptá se medvěd. V jeho hlasu si všimneš lehkého pobavení a možná pokus o sarkazmus. "Asi ne." dodá po chvilce, tentokrát už zklamaně. "Nezapomínej, že ode mě chceš vědět, kde se Smrťáci ukrývají. Pokud vím, tak jsi mi na oplátku nenabídla nic stejné hodnoty. Malá protislužba je tedy na místě. Nemyslíš? Ty pomůžeš naší malé komunitě a my ti na oplátku pomůžeme najít ty zmetky. Každý si příjde na své a všichni budou spokojení. Jestli je ale pro tebe ta cena moc vysoká, tak si je budeš muset najít sama."
Medvěd nevyzvídá víc, než to, co jsi mu už dávno řekla. Zdá se, že informace, které jsi mu podala úplně stačí. Nebo mu je mu vše okolo tvého problému jedno. Víc ale ke své nabídce neříká. Svou cenu si určil, teď je na tobě, jestli jí hodláš přijmout, nebo ne. Trpělivě čeká jak mu odpovíš a společně s ním i zbytek jeho smečky, kteří vás pozorují z povzdálí.

Bertoldův byt
Eleanor

Bertold zabručí něco nesrozumitelného a potom zabouchne dveře. Z druhé strany se začne ozývat chrastění řetězu a cvakání zámků. Nedlouho potom se dveře otevřou. Tentokrát dostatečně natolik, abys mohla vstoupit.
"Tak pojď." Vyzve tě Bertold. Sám se drží poblíž dveří, jako by se snad bál, že mu je ukradneš.
Vstoupíš tedy dovnitř. Když procházíš kolem majitele, ucítíš stejný zápach jako před tím, ale o poznání silnější.
Pravděpodobně nějaká kombinace tělesného potu, jeho dechu, včerejší večeře, večeře z minulého týdnu, minulého měsíce a jeho nohou.
Jakmile jsi uvnitř, tak Bertold dveře zabouchne a ty se ocitneš ve tmě. Cosi tvrdého tě vzápětí dloubne do zad. "Pokračuj." zamručí majitel bytu a tlak tvrdého předmětu zesílí. Zmizí teprve až se pohneš.

Dostaneš se do pokoje, kde už je světlo. Není však moc o co stát. Všude leží hromady nejrůznějšího bordelu. Někdy je to oblečení, které máš pocit, nepříjemně zapáchá. Jindy jsou to hromady novin a časopisů, rádoby poskládané do komínků, ale jak se zdá, tak s tím vším měla gravitace své vlastní plány. Posledním typem hromádky jsou obaly od potravin. Někdy, v tom lepší případě, prázdné, jindy ještě s nějakým tím zbytkem.
Bertold zůstane stát ve dveřích které vedou na chodbičku a k hlavnímu vchodu. Není to zrovna sportovní typ a jeho břicho a silné ruce jsou dostatečným argumentem pro toho, kdo by nesouhlasil. Na sobě má tričko na kterém se rýsuje několik zvláštních skvrn a dole, no díky bohu že má alespoň ty slipy. Není to ale tak podstatné, jako to, co drží v ruce. A to je pistole. Míří s ní na tebe a nezdá se, že by se jednalo o nějaký žert.
"Tak seš vevnitř. Teď všechno vyklop a nechci slyšet žádný pohádky jako před tím. Kdo tě posílá a co mi chceš? Mluv!"

Kultistické doupě?

"Zajímavý," ucedím skrz sevřené zuby.

Jako obvykle nic nejde tak jednoduše jak bych doufal. Namísto toho, aby se na mě ti chlapíci vrhli jako poctiví zfanatizovaní kultisti, a já do nich mohl nasázet trochu olova v heroickém klání dobra a zla, tak si najednou vymýšlí příběhy o nevinnosti. Cítím se zklamaný jak návštěvník bordelu, kde se zrovna všichni dali na víru a celibát. Ale něco na těch jejich překvapených a upřímně vyděšených výrazech je. Dokonce ani ta jejich rádoby oběť, nevypadá, že by se mi měla zrovna s pláčem vrhnout do náruče, zatímco by volala po tom, abych vykonal odplatu na těch zvrhlých zvířatech, které ji málem proměnily na okultní jehelníček.

"Poslouchám," pravím potom a zbraň sice neskloním, ale jako gesto dobré vůle přestanu mířit přímo na jejich mluvčího. Cílím tak jen obecně do prostoru jejich směrem.

"Rád si poslechnu dobrý argumenty proč je tohle fakticky jen jedno velký nešťastný nedorozumění. Ideálně když mi k tomu něco řekne i tady slečna. Vážně sem zvědavej s čím přijdete. Nacvičujete tu divadelní scénu? Zdejší pobočka skauta zavedla nové vstupní rituály? Nebo ste jen místní banda úchylů a k předehře vám už bičíky přijdou fádní? Sem s tím."

Ale jedno se musí tomu démonovi nechat. Jestli budu jednou chtít sepsat svoje paměti, tak pro něj mám práci stínového autora. Patos zvládá na výbornou.

Mury mi zatím netrpělivě bublá v ruce a dává najevo, jak se mu ten přechod k vykecávání ale pranic nelíbí.

Před Bertoldovým bytem

„A mává vám někdo před nosem bankovkami hodně často? Jistě já zapomněla vy jste mecenáš tohoto smetiště. V těch obálkách tady přede dveřmi nejsou upomínky ve stylu Zaplať ty lumpe a dole před domem čeká vaše ochranka a obdivovatelé.“
Mluvím částečně vážně s nádechem ironie, než zvážním úplně a dodám:
„Podívejte se já bych také chtěla trávit svůj čas lépe než dohadováním s vámi. Ale dobrá o bankovky nejde to by jich muselo být opravdu hodně ...“
Odstoupím ode dveří abych byla z Bertoldova dosahu a pak vytáhnu to co mi dal Baltazar a tentokrát se i já nervózně rozhlédnu a podívám se směrem ke schodišti než se nakonec podívám na Bertolda.
„A ne neotevřu to aspoň zatím ne i když tento dům na zdejší poměry vypadá překvapivě dobře ...“nedopovím to a opět se nervózně rozhlédnu, podívám se ke schodišti a pak na Bertolda. Pokud tam Bertold ještě stojí tak pokračuji se svým proslovem který má navodit dojem že jsem z Centra, z místa kde se i uklízečky cítí nadřazeně. Jistě proč by někdo takový šel zrovna za ním, ale snad vzbudím Bertoldovu zvědavost povzbuzenou tím že dluží každému na koho se podívá.
„Chceme vám umožnit poplatit vaše dluhy a vy nám pomůžete se zde realizovat. Nebojte nepůjde o nic obtížného ani nebezpečného tedy pro vás, to bychom se nedohadovali s vámi, ale s těmi chuligány kteří si to zde rozdělily."
Jistě z mého proslovu je znát ignorance a neznalost zdejších poměrů stejně jako pohrdání všemi zde, ale také upřímnost a to že i já bych ráda trávila svůj čas jinde než zde což ani hrát nemusím. Sice to zatím neříkám, ale možná ti co mně sem vyslali potřebují někoho kdo je zde zasvětí do toho jak to tu chodí, někoho koho zde nikdo nebude podezírat protože nikoho nenapadne že by právě s ním někdo uzavřel dohodu.
Nechala jsem se inspirovat tím jak mně v hospodě odrazovali od setkání s Bertoldem.

Centrum - Úkryt
Issac

"Dobrá." No přesně tohle jsem měl v plánu. Jen jsem chtěl vědět, jestli to mohu udělat. Vše deaktivovat a nastražit nové. Nejlépe tak, aby jsem byl jediný, kdo následně dokáže projít. Přeci jen toto bylo dosti neuspokojivé, vzhledem k tomu, že jsem tím dokázal projít téměř bez potíží. Bude to chtít opravdu mnoho úsilí, ale tajný vchod musí být dobře zabezpečený.

Přečtu si dopis a opatrně na stůl vysypu obsah obálky. Jsem zvědav co je uvnitř.

Hádám, že se podívám na kuchyni a následně na doručení dopisu a průzkum Herbert Shaw, jelikož nyní, když už jsem tedy oficiálně zabijákem bych si rád sehnal lepší výbavu, která mi bude lépe sedět a také se mi s ní bude lépe pracovat. Možná bych se podíval i po nějaké té magické serepetičce, díky které bych se mohl třeba lépe schovávat ve stínech, nebo něco takového. Určitě si musím pořídit sadu na magické pasti a zámky, což není ani trochu levná záležitost, ale v budoucnu se bez ní jistě neobejdu.